Alex Minsky: Tvrdej chlap s purpurovým srdcem

Publikováno: 06.04.2015 14:48 | Jiří Hofbauer

V sedmnácti letech odešel ze školy a začal hrát s heavymetalovými kapelami. V osmnácti se rozhodl stát mariňákem. V roce 2009 během mise v Afghánistánu najel s obrněným Humvee na jedno z improvizovaných výbušných zařízení (Improvised Explosive Device – IED). Ten den téměř zemřel.

alex_3

Zdroj: Alex Minsky Facebook / Eric Schwabel

Lékaři jeho rodinu začali připravovat na to, že už se možná nikdy neprobudí. Po třinácti náročných operacích a sedmačtyřiceti denním kómatu ale otevřel oči. Znovu se učil mluvit, jíst a chodit bez jedné nohy.

Na veřejnosti se poprvé objevil během ceremoniálu, kde mu prezident předal Purpurové srdce. Pro všechny byl hrdina. On sám se ale cítil jako ten, kdo propadl a zradil svoje mariňáky. Navzdory přísnému lékařskému zákazu začal pít. Zcela tak ignoroval varování, že alkohol by nenávratně mohl poškodit jeho mozek. Poté co se jeho bratr předávkoval heroinem, prohloubily se u něj deprese, které začal masivně tlumit dalším alkoholem. Následovalo třiadvacet temných měsíců.

Jeden den, ale nastal zlom a on rozhodl se, že to prostě nevzdá. A začal bojovat. Znova. Ve fitku si ho všiml fotograf Tom Cullis a ten den se začala psát nová etapa života Alexe Minsky. Bývalého mariňáka, modela, hrdiny s purpurovým srdcem, tvrdýho chlapa a inspirujícího člověka pro všechny, kteří mají šrámy nejen na duši.

alex_2

Zdroj: Alex Minsky Facebook / Eric Schwabel

Bylo Vám líto, že jste nemohl být déle u armády?

Ano. Námořní pěchota Spojených států amerických (United States Marine Corps) pro mě bylo všechno. Asi bych tam zůstal navždy, kdyby věci dopadly jinak.

Živíte se jako model spodního prádla. Nemáte problém s nahotou. Je to nějaký pozůstatek doby, kdy jste byl u mariňáků, kde vlastně něco jako soukromí neexistovalo?

Možná že jo. Ale nejsem si tím úplně jistej. Nemám problém s tím bejt nahej. Je to pro mě docela přirozený.

V březnu 2011 se Váš bratr předávkoval heroinem. Vy jste začal hodně pít. Byla to forma útěku?

Byla to cesta, jak to ustát. Jak se naučit žít. Měl jsem pocit, že jsem lapenej do pasti, ze které není úniku. Pak mi ale došlo, že pastí je ten chlast. Naštěstí jsem pochopil, že to nebyl skutečný život.

Kde jste našel tu sílu seknout s chlastem a dát se na cvičení?

Asi jsem si tím musel projít. Nějak jsem dospěl k tomu, co chci skutečně v životě dosáhnout. Co chci od života. Život je těžkej. Nikdo nikdy neřekl, že to bude snadný. Už vím, že chci žít a nemám myšlenky na smrt. Prostě jsem si našel novou cestu, jak zůstat produktivní. Protože vím, že bych se mohl vrátit na tuhle cestu a jít zpátky. A to já rozhodně nechci.

alex_6

Zdroj: Alex Minsky Facebook / Eric Schwabel

Když Vás tehdy oslovil fotograf Tom Cullins ve fitness na pláži v Newportu myslíte že to byl osud?

Co vím, tak si mě obhlížel několik týdnů. A bylo to o perfektním načasování. Možná, že kdyby za mnou došel kterýkoliv jiný den, tak bych nebyl ochotnej do toho jít. A osud... Vy věříte na osud? Já věřím na činy a následky. Všechno se děje z nějakého důvodu.

V 18 jste se stal vojákem, ve dvaceti se Vám totálně změnil život. Jakou radu byste dal druhým lidem, kteří mají podobný příběh?

Nevzdávat to. Život je o začátcích. Když se na svůj život podíváš z druhé strany, tak uvidíš o kolik jsi kvůli mnoha věcem silnější.

alex-COVER_V

Zdroj: Alex Minsky Facebook / Eric Schwabel

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak pečovat o ruce v chladných dnech Jak pečovat o ruce v chladných dnech Udržovaný vzhled je kombinace mnoha faktorů. Pravidelný sestřih, sportovní aktivita, péče o vousy a pleť... Na jednu věc však bezpočet... Předchozí článek Nejstylovější muži: styloví muži vs. módní nadšenci Nejstylovější muži: styloví muži vs. módní nadšenci Rozdíl mezi stylem a módou tkví v tom, že se zákonitě nemění co půl roku, ale vyvíjí se různou intenzitou a mění zcela nepředvídatelně.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!