Antonín Vodák: Kdyby mi někdo řekl, že budu ředitelem Vojenské nemocnice, asi bych se mu vysmál

Publikováno: 11.03.2016 15:48 | Dita Brančíková

Voják z povolání, který se vypracoval až na pozici ředitele Vojenské nemocnice Brno, tedy jedné z nejuznávanějších nemocnic v České republice. Plukovník Antonín Vodák je ukázkovým příkladem člověka, který se díky své píli a tvrdé práci dostal mezi uznávané vojenské autority. Vystudoval Univerzitu obrany v Brně a od roku 1994 pracuje právě ve Vojenské nemocnici, kde si vyzkoušel funkce na různých úrovních managementu. Zastavil se až na úrovni nejvyšší, tedy ředitelské. V následujících řádcích si zavzpomíná mimo jinéna své zážitky z vojenského výcviku a podělí se s námi také třeba o své názory na dnešní mládež.

Foto Tino Kratochvil (15)

Zdroj: Tino Kratochvil

Antonín Vodák jako dítě. Zkuste nám v krátkosti popsat, jak probíhala vaše studijní léta. Jak začala vaše vojenská kariéra?

Rozhodně jsem nepatřil mezi ty děti, které vědí už od svých raných let, co je jejich vysněnou profesí a cílevědomě na svém snu pracují. Pro realizaci svých, jak jsem již uvedl, nejasných ambicí jsem za rozhodující považoval získání maturity. Po úspěšném absolvování „zkoušek dospělosti“ tu byla otázka, co dál. Díky mému zájmu o techniku jsem zvolil studium na Univerzitě obrany v Brně. Tehdy se ovšem ještě jmenovala Vojenská akademie Antonína Zápotockého. Rozhodl jsem se pro obor nazvaný „Automobilní“, což lze přirovnat k civilnímu oboru dopravní a manipulační technika. Samozřejmě se jednalo i o speciální vojenskou techniku.

Přesuňme se nyní k vašemu vojenskému výcviku. Máte z něj nějaký výrazný zážitek, na který do konce života nezapomenete?

Zážitků samozřejmě byla celá řada. Musím se přiznat, že to nebyly zážitky, které by mohly sloužit jako podklad pro natočení atraktivního akčního filmu. Rozhodně ale vedly k začlenění týmového ducha do mého každodenního života. Sám zmůže člověk nesrovnatelně méně než dobře spolupracující kolektiv. Na vlastní kůži jsem mohl prakticky zažívat, co je synergie. Asi nejsilnějším zážitkem byla rozžhavená nábojnice ze samopalu za límcem mého polního oděvu. Při polním výcviku s cvičnou municí jsme ve skupinách překonávali několik překážek za účelem obsazení „nepřátelského“ postavení. U jedné z nich jsme se s kolegou dostali tak blízko k sobě, že odlétnuvší nábojnice z jeho samopalu neskončila nikde jinde než na mých zádech pod košilí. Umíte si představit, jaké pozice jsem asi předváděl ve snaze nábojnici vytřepat…

Foto Tino Kratochvil (2)

Zdroj: Tino Kratochvil

Jak jste se dostal až na pozici ředitele Vojenské nemocnice Brno?

Do Vojenské nemocnice Brno jsem nastoupil v roce 1994, na funkci důstojníka organizační skupiny. S ohledem na již tehdy aplikovaný lean management se jednalo o kumulovanou funkci s celkem širokým záběrem, včetně hospodaření s mírovým i válečným materiálem několika materiálových skupin. Po té jsem vykonával funkci náčelníka mobilizačního oddělení. Tato funkce byla rovněž košatá. Mimo jiné jsem měl na starosti i personální agendu vojáků z povolání. Další funkce, kterou jsem v naší nemocnici vykonával, byl post náměstka pro logistiku, což je ekvivalent technickohospodářského náměstka v civilních nemocnicích. V roce 2006 byl tehdejší ředitel nemocnice celkem rychle služebně zařazen do Prahy. Tím vznikla otázka, kdo ho nahradí. Nejdříve jsem byl rok výkonem funkce pověřen já. Teprve potom bylo vyhlášeno výběrové řízení a já byl rozkazem ministra obrany do této funkce ustanoven.

Chtěl jste vždy vést právě Vojenskou nemocnici?

Kdyby mi rok před mým pověřením někdo řekl, že budu ředitelem Vojenské nemocnice, asi bych se mu vysmál. Určitě jsem nenastupoval do naší nemocnice s přáním stát se jednoho dne jejím ředitelem.

Foto Tino Kratochvil (6)

Zdroj: Tino Kratochvil

Vojenská nemocnice Brno bývá hodnocena co do kvality péče velmi pozitivně, proč si myslíte, že to tak je?

Situace ve zdravotnictví není jednoduchá. Postoj zdravotních pojišťoven je silně regulativní, trestá navýšení péče tvrdými sankcemi. Finanční hodnocení zdravotníků zdaleka neodpovídá jejich pracovnímu vytížení. Proto jsme vsadili na citlivý a vstřícný přístup k zaměstnancům. Možná to bude někomu znít jako klišé, nicméně nespokojený zdravotnický personál není cesta ke spokojenému pacientovi.

Popište nám Váš typický pracovní den. Jak se liší od toho, kdybyste šéfoval třeba klasické nemocnici?

Každá z nemocnic má své odlišnosti. Naše vojenská specifika a závazky vůči zřizovateli jsou možná něčím navíc, ale my to tak ani nevnímáme. Běžný pracovní den je ale určitě stejný jako v ostatních nemocnicích. To, co mi odebírá značnou část energie, je byrokracie. Někdy si opravdu připadám jako důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Svoji úlohu vidím ve vytváření co možná nejlepších pracovních podmínek pro všechny zaměstnance nemocnice a od toho se odvíjí mé snažení a každodenní činnost. Naši vizi je možno shrnout pouze do dvou slov. Ta slova jsou kvalita a spokojenost.

Foto Tino Kratochvil (8)

Zdroj: Tino Kratochvil

Měl jste už někdy období, kdy jste uvažoval o změně práce? A uvažoval jste, co byste dělal místo této profese? Případně co bylo Vaším hnacím motorem na překonání tohoto období?

Nebudu lhát, určitě několikrát. Pochybnosti a překážky však nemusí působit jen negativně, v konečném důsledku mohou mít pozitivní vliv při hledání optimálního řešení. Musím se přiznat, že se plně věnuji výkonu své funkce a tudíž alternativní kariéru nepromýšlím a nebuduji.

Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?

Největším úspěchem je umět se radovat i z drobných úspěchů a zdánlivých maličkostí. Co se týče Vojenské nemocnice, tak největším úspěchem bylo získání certifikátu kvality a bezpečí poskytované zdravotní péče, který jsme získaly v roce 2013. Největším úkolem pro letošní rok je prodloužení platnosti tohoto certifikátu.

Foto Tino Kratochvil (4)

Zdroj: Tino Kratochvil

Jak vnímáte dnešní mládež? Čím dál tím víc jich sedí za počítačem a pomalu nevyjdou z pokoje. Zavedl byste např. povinný vojenský výcvik celoplošně? Jaký na to máte názor?

Jediné, co by mi na mládeži mohlo vadit, je to, že k ní už dlouho nepatřím. Děti jsou takové, jak jsme si je vychovali a co jsme zaseli, to sklízíme. Rozhodně odmítám vyjádření, že nastupující generace je horší než ta předcházející. Má své ideály, ambice, sny i hodnoty. V životním stylu mladých dochází ke změnám. Tyto změny jsou objektivně dány prostředím, které je obklopuje. Určitá forma výcviku vedoucí k soběstačnosti a získání některých vojenských dovedností by asi nebyla na škodu. Rozhodující pro akceptaci takových aktivit ze strany mladých je obsah a forma takového výcviku. Rozhodně nejsem zastáncem původní základní vojenské služby. Co se samostatnosti mladých týče, tak by pro začátek určitě stačila ještě silnější podpora studijních i pracovních pobytů v zahraničí.

Foto Tino Kratochvil (10)

Zdroj: Tino Kratochvil

Jak vy pečujete o své zdraví? Chodíte na preventivní prohlídky, sportujete? Nebo chodí kovářova kobyla bosa?

Preventivní prohlídky jsou pro vojáka z povolání povinné. Pokud mi to čas dovolí, věnuji se především jízdě na kole, běhání a pěší turistice.

Co další vaše koníčky, čemu se rád věnujete?

Mezi mé oblíbené činnosti, které mi pomáhají „čistit hlavu“ patří také kutilství, práce kolem domu a na zahradě. K tomu kousek kultury: vážná hudba, divadlo a něco četby.

Hodnocení článku:



Komentáře

Back to black: černá jako životní princip Back to black: černá jako životní princip Černá je taková barva, kterou člověk vnímá, když z daného směru neproudí žádné světlo. Ha. Webová definice ale opomíná ten... Předchozí článek Vladimir 518, CTRL Priss & Mike T ve společném klipu Ať se to neposere Vladimir 518, CTRL Priss & Mike T ve společném klipu Ať se to neposere Dlouho očekávaný moment je konečně tu – Vladimir 518 totiž včera v pražském kině Bio Oko odpremiéroval svůj nejnovější videoklip... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!