Ať žije tělesná výchova

Publikováno: 12.10.2013 09:50 | Jiří Hofbauer

Zatímco tohle čtete tak já dýchám do rytmu songu Riptide a dodávám si odvahu, že uběhnu trať na jeden zátah, aniž bych se zbytečně vydýchával a předstíral, že se protahuji. (Kdo trik tenhle trik nezkusil?) Ještě před několika lety mi pohyb nic moc neříkal a něco jako potěšení z aktivního odpočinku mi přišlo trochu směšné. Je pravdou, že odpor k pohybu jsem získal na základní škole. Lektorka tělesné výchovy většinou času věnovala své plavecké třídě a my beznadějní co jsme patřili do jazykové třídy jsme seděli na betonových schodech a civěli na plavce, jak si protahují tělo před dalším reprezentačním závodem školy.

V závěru tak kromě plavců na hodině tělesné výchovy nikdo nic nedělal. Pokud tedy nepočítám opakování anglických slovíček a Future Perfect Continuous. A pak když se jednou za půl roku házelo kriketovým míčkem nebo skákalo do písku tak výkony byly víc než žalostné. Následně při běhu na 100 metrů (tzv. obávaná stovka) samozřejmě půlka třídy odpadla (astmatici raději hned na startu), protože absolutně nevystačila s dechem. Ať žije tělesná výchova!

Myslím, že u mě zlom nastal během svatého týdnu před maturitou, kdy jediný pohyb byl listování ve skriptech. Tehdy jsem snad poprvé vyšel ven s cílem rychlé procházky, kdy jsem ze sebe potřeboval dostat energii. Nasadil jsem sluchátka a vyrazil po asfaltce kamsi do někam.

Dnes jsem na běhu téměř závislý. Snažím se šestkrát do týdne najít si hodinu času a jít si zaběhat. Zjistil jsem že to potřebuji. Že to moje tělo vyžaduje. Někdy je skutečně těžké se k tomu dokopat, ale stojí to za to. Sotva vyběhnu vím, že by byla ohromná chyba raději ležet v posteli. Navíc pokud náhodou vynechám dostaví se mi neskutečný pocit viny, že toho stihnu méně než bych mohl.

Ta hodina pohybu je pro mě můj osobní čas, který strávím jen (a právě) se sebou a se svými myšlenkami. Tím pohybem se protřesou a pak to člověku mnohem lépe myslí. Navíc jsem zjistil, že je hrozně prospěšné mít parťáka na běh. Když běžíte sami a nemůžete, přejdete z runnigu do joggingu, následně do walkingu a pak padnete na zábradlí. Když ale máte vedle sebe někoho dalšího tak samozřejmě, že ani nejlepšímu kamarádovi nepřiznáte, že už nemůžete. Třeba i on běží z posledních sil, ale čeká na to vaše „jasně pohoda, běžíme dál.“

Vždycky když se u mě projeví něco jako touha po tom zastavit a vydechnout sám se sebe ptám jestli nemůžu protože skutečně nemůžu nebo proto, že si myslím, že už běžím dost dlouho a chtělo by to zvolnit. V momentu kdy se zamyslím a krapet vypadnu z tempa mě někdo předběhne. Evidentně to co platí na trati, funguje i v životě a byznysu. Jakmile zpomalíte a na chvíli o sobě zapochybujete tak najde se někdo, kdo toho využije a předběhne vás.

Měli byste zájem o víkendový Menstyle Run?

Měli byste zájem o víkendový Menstyle Run?

Ano
79%
Ne
21%
Celkem hlasovalo: 14

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!