Barbara Nesvadbová: Už jsem se naučila říkat mužům "ne"

Publikováno: 02.02.2015 16:43 | Jiří Hofbauer, Václav F. Mensa

Dorazily ženy všeho věku. Dívka s Kantovými Základy metafyziky mravů v náručí, matka s kočárkem, v kterém pospával chlapeček s pusou od čokolády, žena s posledním číslem Harper's Bazaar vyčuhujícím z kabelky. Ona sama, absolventka Fakulty sociálních věd UK, nedrží akademickou čtvrthodinku a pět minut před třetí bez snahy na sebe upoutat pozornost prochází s hlavou v mírném předklonu kolem regálů s knihami. Jako včelí královna usedá za stůl před bzučící obecenstvo. Barbara Nesvadbová splňuje vše, co si představíte pod pojmem smart & sexy. Je krásná, rozhodně. Současně je ale i chytrá. Ale především důvtipná, pohotová ve svých odpovědích, originální v tom, jak o věcech uvažuje. My dělali rozhovor s ní a já byl docela rád, že to není opačně. Věřte, že Bára se ptát umí.

bara_5

Zdroj: Harpers Bazaar

Píšete o sexu, vedete časopis pro silné, sebevědomé ženy, přesto v živém projevu a prezentaci působíte stydlivě. Je to pro lidi přirozené, že když někdo píše o sexu a dodává sebevědomí druhým, tak čekáme, že se tak bude chovat i v reálném životě?

To nevím. Necítím se být zralá analyzovat ani okolí, ani sebe sama. Nicméně čím jsem starší, tím méně sebedůvěry mám, ale to je jistě přirozený proces, bylo by velmi divné, kdyby s věkem a zkušenostmi nepřicházely větší a větší pochyby.

Vaše kariéra má široký rozsah. Jste spisovatelka, šéfredaktorka. Někteří vás považují za takovou antropoložku vztahů. Měli Vás někdy za hloupou, že děláte šéfredaktorku módního magazínu?

No, já třeba hloupá jsem, když dělám módní časopis. Ale dělám ho se skvělou partou lidí, tak nás to neustále baví. Nemám ráda pózy, ani kategorizace. A ani omezování ostatních, každý má přeci možnost myslet si o druhých, co uzná za vhodné.

Kdy vznikla ta tříbarevnost Vašeho vzhledu? Bílá, rudá, černá.

Nemám ráda barvy. Čím dál tím víc se spíš schovávám. Nikdy jsem k životu moc nepotřebovala společnost a pozornost, snad jedině v rámci pozdního dospívání, někdy kolem pětadvaceti. Vlastně, nosím jen černou barvu. To jedině, když v rámci akcí Harper's Bazaaru, nebo charitativních akcí v rámci Etincelle, moji kolegové potřebují výstupy v bulváru, pak mne navléknou do barvy. Je to taková služba pro službu. Jako v té pospostmoderní době všechno. Ale vždycky ty šaty pak ráda odložím.

Máte nějaké rituály, bez kterých nemůžete být?

Les s mými zvířaty. Mám tři psy. Tak asi procházky s nimi patří mezi zásadní každodenní rituály.

Je nějaká vlastnost, které byste se ráda zbavila?

Dřív jsem neuměla říkat „ne“ mužům. To už jsem tak nějak zvládla. Teď neumím říkat „ne“ lidem, kteří potřebují pomoc. I proto vznikla akce Harper's Bazaar Charity. Je to vlastně módní bazar, jehož výtěžek je rozdělen mezi sdružení jako Dobrý Anděl, nadační fond Kapka naděje, Kliniku dětské hematologie a onkologie FN Motol a mezi neziskové organizace jako Etincelle, která pomáhají lidem s lehkým mentálním postižením.

Jaké z Vašich povolání je pro Vás zásadní? Spisovatelka, šéfredaktorka, máma, partnerka...?

Nevnímám roli mámy jako povolání, nicméně je pro mne, jako asi pro každou ženu, nejzásadnější. Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu, ale jsem vážně hrozně osudu vděčná, že mám alespoň jednu milou, hodnou holku. Kamarádku.

bara_3

Zdroj: Harpers Bazaar

Nakolik vychází z reality děj a postavy Vašich knih?

Občas kradu historky. Ve své podstatě každý autor píše hodně "ze sebe", i autor sci-fi nebo pohádek, nicméně jistě to neznamená, že píše takzvaně "o sobě". Jediná moje ryze autobiografická knížka jsou pohádky Garpíškoviny. Ale zas je to převymyšlené, je to text, jak vnímám svého milovaného psa Garpa, ne to, co si skutečně myslí a prožívá on.

Co čtete Vy?

Já čtu prakticky všechno, co se mi dostane pod ruku. Teď mne lehce znechutil Murakami se svojí novelou Spánek. A to ho mám tak ráda. Dočítám Radku Denemarkovou Příspěvek k dějinám radosti. Jinak k mým nejmilejším autorkám patří Durasová, Saganová, Jongová, z našich určitě ještě Hana Androníková, Paměť slunečních hodin je pro mne zásadní knížkou, a také Kateřina Tučková. Absolutní životní láskou je Irving. Velmi ráda čtu poezii. V té mám vesměs nevyhraněný vkus. Baví mne fejetony. Třeba Jak být ženou od Caitlin Moranové se mi líbilo, naopak Morantologie mne hodně zklamala. Z českých od Marty Davouz, nebo Vznášedlo Ireny Obermannové. Hakla ráda čtu. A s Úsměvy smutných mužů od Formánka jsem strávila nedávno večer. Pak jsem si týden nedala víno.

Sledujete, co čte Vaše dcera Bibiana?

Snažím se předčíst ty prepubertální spisky, ale někdy mne dost iritují, třeba Divergence. Vlastně mne neba ani třeba ta veleúspěšná trilogie Hunger Games, zlatý Medvídek Pú a Modroočko. Nicméně Bi pro mne objevila Markuse Zusaka, Zlodějka knih je nádherná kniha. Posel už mne tolik nebral. Také jsem teď sáhla po Hrabalovi, v rámci připomínek. Moc ráda čtu cestopisné fejetony pana Peňáse v Lidovkách, tak, jak psal o Kersku, šla jsem do knihovny vyhledat Hrabaly. No a na chřipku Švédy, jako každý. A taky kuchařky, učím se – konečně – vařit, takže od Sandtnerové, přes Lawson, po Julii Child. Jenom pak hrozně moc jím... A Čtyřlístek, abych nezapomněla, ty staré příběhy od Lamkových a Štíplové jsou mé zamilované.

Neuvažujete napsat něco pro teenagery?

Možná. Ráda bych. Ale ten svět současných teenagerů je mi natolik vzdálený, že si na to úplně netroufám.

Jak se vyrovnáváte s kritikou? S recenzí Vašich knih a následných filmů?

Naštěstí na knížky nikdy nebyly tak brutální recenze, jako na filmy. Nicméně když jsem začínala psát, byly recenze jiné, byl na ně prostor, ať Novotný, Slomek nebo Cinger vždy poskytli analýzu, autor, kterýkoliv, se mohl recenzí zabývat, případně ji, pokud byl schopen projevit alespoň nějakou pokoru, brát i jako poučnou. Dnes recenze knižní, krom v Hostu, vlastně snad ani neexistují, tedy v tištěných periodikách. Jistě na webu existuje mnoho nadšenců, kteří zakládají jakási čtenářská fóra, ale to jsou minoritní skupiny. Bohužel. Nedávno jsme seděli v naší neziskové, čtecí a snad i milé kavárně Mezi řádky s Jakubem a já v rámci zimního bilancování a také věku prahla po analýze, no a on mi jen suše odvětil: „Ale, Baru, Coca-Cola také neběhá za těmi lidmi, co colu nesnáší, a neptá se jich, co má udělat, aby ji měli radši.“

bara_6

Zdroj: Harpers Bazaar

Četla jste Padesát odstínů šedi?

Ano. První díl. Albatros mne pozval na diskusi s knihkupci a literárními teoretiky v rámci tohoto fenoménu. Zřejmě ten text přilákal do knihkupectví ženy, které jinak knihy nekupují. Jinak si ten prodej vysvětlit neumím.

Chcete být za princeznu nebo se Vám líbí být soběstačnou ženou?

Jako třeba za Popelku? To si nemyslím, že by s mojí povahou mohlo vydržet víc jak hodinu. Upřímně, mám ráda svůj život takový, jaký je. Nikdy jsem netoužila být liánou, ani slečnou Doolittle. Ale chápu, když někdo potká muže, kterému chce přizpůsobit svůj život. Myslím, že náš největší luxus v rámci střední Evropy je právě možnost volby, jak žít svůj vlastní život.

Jaká žena je podle Vás sexy?

Kterákoliv, která s tím pocitem ráno vstane. To se nekoupí, ani nenakamufluje. Jinak určitě ten přitažlivý pocit mají lidé všeobecně z žen zamilovaných a pak také jistě z čerstvých maminek. Velkou součástí sexepealu je, myslím, i pocit štěstí.

Jaký by měl být muž, aby byl sexy? Respektive svůdný.

Chytrý.

Kdo je podle Vás největší český gentleman?

Těch je určitě spousta. Třeba můj kolega z Etincelle Jakub Knězů. Nebo kamarád Sanjiv Suri, sice Ind, ale velmi tady domestikovaný. A abych nejmenovala jen své nejbližší, tak třeba Marek Epstein, to je velmi slušný, ryze český, mladý muž.

Jak je důležité hrát hry ve vztahu? Aby si žena připadala chráněná a muž měl pocit, že chrání?

Doufám, že opravdový vztah právě může fungovat bez jakýchkoliv her a přetvářky.

Existuje otázka, kterou jste nikdy nedostala, ale vždy jste na ni chtěla odpovědět?

Jistě, ne veřejná, ale soukromých spousta. Já se pořád ptám. Vždyť je to moje profese.

bara_2

Zdroj: Harpers Bazaar

BARBARA NESVADBOVÁ: Už jsem se naučila říkat mužům „ne“

Produkce a realizace JIŘÍ HOFBAUER

Fotografie archiv Harper's Bazaar Czech Republic

Text VÁCLAV MENSA

Odborná jazyková spolupráce PETRA KINCLOVÁ

Děkujeme Lucii Janotové za pomoc při realizaci tohoto projektu.

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Podnikat chytře a s odvahou můžete díky Veletrhu řešení po celé ČR Podnikat chytře a s odvahou můžete díky Veletrhu řešení po celé ČR Rozhodnutí podnikat chytře a s odvahou je velmi důležitý krok. Většinou bývá startérem úspěšné cesty těch, kteří se zapsali... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!