Běsi řádí v Národním divadle Brno

Publikováno: 04.03.2016 17:11 | Jiří Hofbauer

My jsme těmi běsy posedlí a zahyneme. Ale nemocný se uzdraví a usedne u nohou Ježíšových. A Rusko bude vyléčeno.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Běsi

Více jak sto padesát let starý příběh z carského Ruska, který ani po desetiletích plných revolucí a válek neztratil nic ze svého původního smyslu. Národní divadlo Brno uvádí v režii Martina Čičváka dramatizaci jednoho z nejznámějších románů ruského realismu, Běsi od Fjodora Michajloviče Dostojevského.

16342

Zdroj: Národní divadlo Brno

„Mým záměrem při dramatizaci Běsů je především polemika s tradičním chápáním tohoto Dostojevského románu, jako obrazu zvrhlého revolucionářství mladých zběsilců, kteří stojí proti citově autentickému, i když v mnoha případech rozervanému, světu aristokracie. Běsi jsou podle mě především obrazem revoluční situace, k níž nám Dostojevskij zručně zamlčuje důvody, říká Roman Sikora, autor dramatizace.

16334

Zdroj: Národní divadlo Brno

První půlka představení je relativně elegantní. Bere nás do vznosných salónů vysoké ruské společnosti, kde se vliv a moc měří počtem nevolnických duší. Všichni mluví o tom, jak bylo, jak je, jak bude. Rozpustile hodnotí historickou i ekonomickou situaci, definují soudobou spolčenost a filosofují o tom, co by se mělo. Doslova koketují se smyslem svého života. Nakolik to vlastně myslí vážně? Mezi aristokracií a dělnickou třídou je propast, která je nepřekročitelná. Současně je veřejným tajemstvím, že tahle situace společnosti, plná třídních rozdílů, je neudržitelná. A zatímco ve vyšší společnosti je tohle téma tabu, nevolné duše naopak kují plány ohledně změny společenského řádu.

16338

Zdroj: Národní divadlo Brno

S přestávkou se děj láme a všechny postavy, bez ohledu na svůj původ, se chovají úměrně zrůdnosti svým úmyslům a způsobům, jak svých cílů chtějí dosáhnout. V jistých momentech se herci jakoby vzdávají svého herectví, vtahují diváka do svého neštěstí a sobecky si přitahují jeho pozornost jen na svou postavu. Žádné bezpráví není tak velké, jako právě to, které je páchané přímo na mě. Samotné postavy pak mnohdy díky svému zápalu, nebo naopak liknavosti, působí uměle až karikaturně. Tuhle situaci umocňuje text Romana Sikory, který je na první poslech psán téměř nahodile, ale při bližším vjemu je to promyšlená pavučina slov.

16337

Zdroj: Národní divadlo Brno

I když postavy rozdělené na dva zásadní tábory, každá z nich neustále pracuje na svých záměrech. Lesk a bídu tehdejší společnosti, stejně jako fakt, že všichni a všechno má své místo, umocňuje scénografie Toma Cillera. Podobně pojala kostýmy i Nina A. Stillmark, která převlekem každé postavě připomíná, že se skutečně jedná jen o divadelní mundúr, něco svléknutelného a vyměnitelného. Ale vždy to musíme být my sami, kdo se rozhodne obnažit.

16340

Zdroj: Národní divadlo Brno

Síla této adaptace je v tom, že autoři předem divákovi nevnucují, co v jejich dramatizace má vidět a jak s celkovým pojetí pracovat.

I přišli k Ježíšovi a nalezli člověka toho, z kteréhož dáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se. A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest ten vyproštěn, jenž dábelství měl.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Běsi

16332

Zdroj: Národní divadlo Brno

Když Dostojevskij v roce 1872 dopsal Běsi, asi netušil, že i v roce 2016 bude tohle téma aktuální. Že společnost nečeká jen jeden ultimativní velký třesk, který by ji změnil, ale k otřesům ve společnosti a politice bude docházet v pravidelných intervalech. A že ďábel i Bůh, dobrou i zlo, pravice i levice, na sebe budou brát různé masky. A že nic nestmelí lidstvo tak, jako vydatný hřích. Právě v tomhle spočívá velikost Dostojevského díla. Je to nesmírně nadčasové a stále aktuální. Není to kus, který lze aplikovat jen na vybranou dobu, místo a postavy, ale dá se přetáčet a do nekonečna hledat ten správný a jediný úhel pohledu. Démoni se světa totiž nemizí, jen se mění.

O tom, jak vypadá skutečně běsnění se můžete přesvědčit na nejbližších představeních 6. března21. dubna a 7. května v Národním divadle Brno.

16336

Zdroj: Národní divadlo Brno

Hodnocení článku:



Komentáře

Back to black: černá jako životní princip Back to black: černá jako životní princip Černá je taková barva, kterou člověk vnímá, když z daného směru neproudí žádné světlo. Ha. Webová definice ale opomíná ten... Předchozí článek Barbour uvádí letní kolekci Summer Dress Tartan Barbour uvádí letní kolekci Summer Dress Tartan Tartan hrál v historii značky významnou roli už od jejího počátku. Zakladatel značky John Barbour vyrůstal v kraji Galloway v jihozápadním... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!