Blogeřina těžká dřina: On the Leaf

Publikováno: 06.08.2015 09:44 | Jiří Hofbauer

Platí za relativního, přesto úspěšného nováčka na české blogové scéně. Michael Pezda založil svůj blog z čisté potřeby vypsat se ze svých myšlenek. On the Leaf byl a stále je hlavně o pocitech, úvahách a vnímání světa.

blogerina_onthe

Zdroj: On the Leaf

Kdy a proč vznikla myšlenka na vlastní blog?

Psal jsem už od mala. Začalo to fantaskními příběhy, na gymnáziu pak úvahami nad mnoha různorodými tématy jako politika, mezinárodní situace, filmy.. Vygradovalo to tím, že jsem s pomocí dalších založil česko-slovenskou fanpage seriálu Roswell, kterou jsem několik let vedl. Při studiu na vysoké jsem pak byl ještě součástí filmového webzinu a psal recenze k filmům a filmovým soundtrackům. Pak nastalo období ticha. Před třemi lety jsem dost změnil své uvažování a přístup k životu a z toho nakonec vyplynula potřeba se nějak vypsat. A tak jsem založil On the Leaf, který byl a stále je hlavně o pocitech, úvahách a vnímání světa, jak toho mého vnitřního, osobního, tak toho okolního. Ty outfity, inspirační články o bydlení..to je takový doplněk, který uspokojuje mojí touhu po estetičnosti. No a hlavně v důsledku tajně věřím a doufám, že moje články donutí některé lidi se zamyslet a zlepšit tak svůj pohled na svět, na své okolí a hlavně na sebe sama.

Jak se stane, že člověk ze zájmu vybuduje úspěšný blog? Je na to nějaký návod?

Čím se měří úspěšnost blogu? Kdo to měří? Kdo o tom rozhoduje? V dnešní době, kdy si člověk za peníze koupí followery na instagramu, twitteru, facebooku, koupí si komentáře na blogu, lajky na fotkách, je to těžké určit, není-liž pravda? Návod na úspěšnost nemám. Snad jen dát do toho své srdce, kousek sebe. Já osobně čtu hlavně blogy, které mi něco dávají, jejichž texty jsou o něčem a fotky jsou pouze jakýmsi doprovodným foyer. Jestli jsou ale úspěšné v řeči čísel, to netuším. Často se nějak proklikám na blogy, jejichž čísla jsou na české poměry astronomická (řekněme například počet sledujících přes GFC přesahuje 2.000, followerů na facebook page přes 4.000 atd.), ale pak si otevřu nějaký post a v něm dvě tři věty o tom, co má dotyčná osoba na sobě, k tomu tři gramatické hrubky a dvacet téměř stejných fotografií prohnaných pěti filtry. Zkřiví se mi ústa a nahlas říkám: WTF? Je tohle úspěšný blog? Co na tom lidi tak hltají?

Dá se blogováním uživit?

V Česku aktuálně čistě pouze blogováním určitě ne. Většina kolaborací funguje na principu bártru, a já potřebuju z něčeho také platit nájem, jídlo, výlety, dovolenou. Dokážu si ale představit, že vymyslím nějaký vlastní byznys, kterému bych věnoval 4 hodiny denně a pokryl by mi zmíněné základní potřeby a zbytek času, který aktuálně věnuji hlavnímu pracovnímu poměru, bych věnoval pouze blogu a aktivitám s ním spojeným, čímž bych zvýšil jak povědomí o něm mezi firmami, tak by byl čas na seznamování se s dalšími zajímavými lidmi. Všechno spojené s blogem je teď čistě v rámci mého osobního volna, zatím toho není tolik, aby to nebylo s přehledem zvládnutelné. A hlavně, české firmy se buďto s bloggery bojí spolupracovat anebo to většinou dělají (naprosto) špatně. Čest výjimkám a naštěstí se to, sice velmi pomalu, zlepšuje.

Je blogeřina dřina nebo je to jen obcházení akcí, focení selfies a točení vlogů?

Vlogy netočím, nemám na to zatím fotoaparát a upřímně stále jsem trochu vyvedený z míry tím, jak jsou některé úspěšné. Vždyť kdo má dnes čas koukat na video? Text si můžu cestou v metru nebo autobuse přečíst, neomezuje mě to. Možná až operátoři zruší datové balíčky. Asi jsem stará škola. Osobně moc pozvánek na akce nedostávám a když, tak 50% se jich bohužel koná v čase, kdy jsem v práci, takže ve výsledku se účastním jen minima z nich. A dřina to je pro mě ve chvíli, kdy potřebuji nafotit fotky a není dobré počasí nebo světlo, anebo kdy mě nenapadá téma a mám pocit, že píšu text „násilím“ (což se děje naštěstí tak jednou za čtvrt roku). To si pak mnohdy říkám, proč to vlastně dělám. Chodím po bytě sem a tam, pouštím si do uší hudbu a vrcholí to tím, že si otevřu prosecco. A většinou to pak přijde. A teď vypadám jako ten, co hledá inspiraci v alkoholu =D, ale to je kec. Fakt!

DSC_0116_fotor

Zdroj: On the Leaf

Je rozdíl mezi Vámi jako blogerem a skutečnou osobou?

Není. Jak jsem už zmínil, moje články vychází ze mě. Ať už z pocitů, zážitků nebo myšlenek. Občas mám chuť být tvrdší, řekněmě i sprostší, nebrat si servítky a napsat některé věci doslova tak, jak mi ústa narostla. Mnohdy se to tak i děje. Když pak ale po sobě čtu výsledek, tak přepisuju a slova mírním. Nejde o to, zachovat si dekorum, ale o to, že takový nejsem. Jsou to momentální impulzy, které mě rozpálí a skáčou z hlavy přímo na obrazovku. Jako když malíř začne čmárat svou depresi černými a rudě červenými tahy a ve výsledku je na obraze uchvacující západ slunce nad oceánem, protože to je to, co v něm vyvolá pocit harmonie se sebou samým.

Jakými blogy se inspirujete?

Bude to znít asi sebestředně, ale neinspiruji se blogy. Těch pánských je strašné minimum, ze zahraničních sleduji pravidelně čtyři, z československých stejně tak a kvůli inspiraci to opravdu není. Čtu i spoustu těch, které píšou holky, je to tak trochu jiný pohled na svět, ale pro inspiraci chodím hlavně na Pinterest, i když už i tam poslední měsíce narážím na jedno a to samé. Dalším zdrojem je cestování. Jsem pozorovací typ. Baví mě koukat po lidech, přemýšlet, proč se oblékli jak se oblékli a kam mají asi namířeno. Což pak souvisí s tím, že uvažuju, jak by takový outfit sednul mě a z čeho bych ho poskládal. Stejně tak ale chodím i s očima v oblacích a koukám po domech, terasách, balkónech..představuji si životy lidí, kteří v nich bydlí, představuji si život, který bych v nich vedl já. Paříž v tomhle byla neskutečná.

Jak vnímáte styl?

Pro mě je to celkový dojem z toho člověka. Nejen to, jak se dokáže obléci, zkombinovat různorodé kousky, co nosí na jaké akce, co v soukromí. Je to i to, jak daná osoba vystupuje. Jak se vyjadřuje, jak je empatická a kolik toho ze sebe samého dává do toho, jak se prezentuje. Nesnáším přetvářku a člověk se může navléci do sebestylovějšího outfitu, pro mne stylovým není, protože vím, že to prostě není on, že je to maska, za kterou se skrývá.

Proč si myslíte, že blogy mají takový úspěch?

A mají úspěch? Ať je blogů klidně na každého obyvatele jeden. Pokud si dokáže najít čtenáře, zaujme, přijde s něčím novým nebo inovovaným a publiku se to bude líbit, tak sem s ním. Konkurence nikdy neuškodí, buď ty ostatní posílí a vyburcuje k lepším výsledkům, nebo je nechá umřít.  

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak pečovat o kvalitní kožené boty Jak pečovat o kvalitní kožené boty Milujeme kvalitu. Milujeme tradici. Milujeme, když cena odpovídá užitku. Obzvlášť se tyto vlastnosti snoubí v případě rámových bot.... Předchozí článek 100 let inovace pánských plavek ve 3 minutách 100 let inovace pánských plavek ve 3 minutách Od válečného koupacího úboru, přes revoluční plavky s páskem, devadesátkové bermudy až po poslední trendy, kterým vévodí mužné... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!