Bondovka podle Petra Macha

Publikováno: 08.10.2013 22:53 | Michaela Lejsková

Petr Mach je český ekonom a politik. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a ihned po ukončení studia v roce 1999 začal pracovat jako vedoucí Centra pro ekonomiku a politiku, jehož se stal v roce 2003 výkonným ředitelem. V letech 2003 až 2007 byl poradcem prezidenta republiky Václava Klause. Před založením euroskeptické Strany svobodných občanů v roce 2009 byl členem ODS. Angažoval se v politických kampaních proti Lisabonské smlouvě a Evropskému stabilizačnímu mechanismu (ESM). V současnosti přednáší ekonomii na dvou soukromých vysokých školách, VŠFS a VŠEM. Je autorem knih Úskalí evropské integrace (2002), Jak vystoupit z EU (2010), a členem Mensy.

DSC_8979

Petr Mach, foto: Lenka Hatašová

Kdo je vaším osobním vzorem?
Mám velký vzor v několika historických osobách. Z českých je to Karel Havlíček Borovský, v Americe Benjamin Franklin. Ze současných politiků velmi uznávám britského euroskeptického politika Nigela Farage.

Existuje nějaký stát, který by pro vaši politiku sloužil jako vzor?
Největším vzorem fungování státu je pro mě Švýcarsko. Je to země, kde demokracie funguje. Švýcarská ústava nedovoluje zadlužování země, takže politici musí vystačit s těmi penězi, které vyberou na daních. Z toho bychom si měli vzít příklad u nás. Ve Švýcarsku se Svobodní inspirovali, i pokud jde o nápad dát do ústavy limity pro výši daní, které je možné zvyšovat se souhlasem lidí v referendu, a princip tzv. lidového veta. To znamená, že když parlament schválí nějaký zákon, který je v rozporu s tím, co si přejí voliči stran zvolených do parlamentu, tak voliči mohou v referendu návrh zákona zmařit, ještě než vstoupí v platnost.

Jaké to je řídit politickou stranu? Je to práce na plný úvazek?
Strana svobodných občanů funguje na principu dobrovolnosti. Na plný úvazek samozřejmě pracuji jako všichni ostatní – vyučuji na vysoké škole. Stranické věci děláme ve volném čase. Máme ale velmi efektivní fungování díky internetu.

Byl jste dlouho poradcem Václava Klause, co vám Václav Klaus dal?
Když padla v roce 1989 komunistická vláda, byl jsem mladý patnáctiletý student a veřejná argumentace Václava Klause byla tím, co mě přivedlo k autorům jako je Friedrich August von Hayek, Milton Friedman a obecně řečeno k liberální ekonomii. Na Klausovi jsem vždy oceňoval jeho schopnost jít proti proudu, ve věci např. evropské integrace, nebo hypotéze o globálním oteplování. Vždy si k danému tématu nastudoval materiály, které rozhodně nepatřily k mainstreamu, a dokázal potom dobře argumentovat. Nebýt jeho zarputilé argumentace, tak dnes platíme eurem a podobně jako Slováci doplácíme na bankrotující Řecko.

Nemrzí vás tedy, že Václav Klaus podpořil před volbami paní Bobošíkovou a její hnutí Hlavu vzhůru?
Mrzí. Ale ani ne až tak kvůli nám, ale spíš kvůli Václavu Klausovi. My jsme si ho vždy cenili pro myšlenkovou konzistentnost a teď pozorujeme, že dělá nekonzistentní věci a to je nám líto. Myslím si, že je to škoda, protože Václav Klaus mohl skvěle završit svou prezidentskou kariéru. Nikdy jsme u nikoho neškemrali o podporu, zatímco paní Bobošíková se asi snažila velmi zarputile Václava Klause do svého projektu nějak zapojit.

Strana svobodných občanů Petra Macha není až tak známá strana. Jaký je rozdíl mezi vámi, Tomio Okamurou, Andrejem Babišem? Proč jsou oni více na očích?
Pan Babiš, jak sám říká, má neomezený rozpočet. Může mít billboardů, kolik chce. Takže je logické, že je i více vidět. Svobodní hospodaří s rozpočtem, který si mezi sebou vyberou navzájem. Náš rozpočet je cca 2 miliony Kč. Pan Okamura byl v podstatě známou televizní tváří, mluvčím Asociace cestovních kanceláří, byl celebritou v televizních pořadech, to mu zajistilo určitou popularitu. Hlavní problém Svobodných je, že mnoho lidí o této straně vůbec neví. Nejsme v TV Nova, nejsme v Blesku – takže ti, kdo sami nesledují internet, o nás prakticky nevědí.

DSC_8893

Petr Mach, foto: Lenka Hatašová

A proč si myslíte, že v těchto médiích chybíte?
Média referují o těch politicích, kteří jsou aktuálně ve vládě, nebo v parlamentu, protože referují o událostech. Takže když se budete dívat na televizní zprávy, tak tam bude co, kdo, kde v parlamentu schválil, co vláda rozhodla. Babiš je v médiích, protože si je koupil. Svobodní nemají peníze na to, aby si koupili MF DNES.

Ekonom Pavel Kohout nedávno veřejně podpořil vaši Stranu svobodných občanů. Potěšilo vás to?
Je to pro nás povzbuzení, když nás podpoří veřejně známá osobnost, která s námi sdílí stejné myšlenky. Znamená to také, že Pavel Kohout dokáže pro Svobodné získat další voliče. Vážíme si toho, že to Pavel Kohout udělal nezávisle na nás. Nebylo to nijak domluvené, nechodíme nikam škemrat pro podporu.

Pavel Kohout je znám prosazováním zásadních změn ústavy a po vzoru USA příklonem od parlamentního vládního systému k prezidentskému. Jak se díváte na tuto myšlenku?
Co se týče prezidentského systému, Česká republika si nyní na nějaký poloprezidentský systém zvyká. Máme poprvé prezidenta zvoleného přímou volbou. Prezident si jmenoval svou vládu, ta však nedostala důvěru. Taková vláda může jmenovat velvyslance, rozhodovat v rámci schváleného rozpočtu, ale neprosadí žádný nový zákon. Pokud by prezident chtěl mít vládu, která by skutečně vládla, tak by stejně musel nakonec jmenovat premiéra, který nějakou oporu ve sněmovně získá. Takže nevidím až takový rozdíl mezi tím, jak umožňuje vládnutí naše současná ústava a tím, jak by se věci změnily, kdyby se náš systém nazýval čistě prezidentský. V USA je to podobně. Lidé zvolí za prezidenta Obamu, ten si jmenuje své ministry a ti poté často velmi složitě přesvědčují kongres, který je zrovna většinově republikánský. Prezidentský systém není zárukou snadného a efektivního vládnutí.

DSC_8722

Zdroj: Petr Mach, foto: Lenka Hatašová

„Méně státu, více občanům!“ – slogan Svobodných na autech a transparentech… Když tento slogan vezmeme zcela do důsledků, tak kolik tisíc měsíčně stát lidem nechá, když uspějete ve volbách?
Když říkáme, že chceme zrušit daň dědickou, nebo daň z elektřiny, tak to můžeme velmi snadno obhajovat, protože tyto daně přinesou do státního rozpočtu sotva tolik, kolik stojí úředníci, kteří je vybírají. Takže v případě těchto malých daní je nanejvýš rozumné je zrušit. Dále navrhujeme zrušit daň silniční, kterou platí podnikatelé, když jezdí firemními auty. Podle nás je to opakované zdanění, protože oni, jako každý jiný, musí mít dálniční nálepku a platí daň z pohonných hmot. Proto chceme tuto daň zrušit. Státní rozpočet by přišel o cca 5 miliard.

Jak tuto ztrátu vykompenzujete?
Jako kompenzaci navrhujeme, aby se zrušila zákonná povinnost přimíchávat biopaliva do benzínu a do nafty. Máme spočítáno, že to povinné přimíchávání drahých biopaliv zvyšuje cenu benzínu cca o 1 korunu na litr. Zrušení této povinnosti bude skvělé pro řidiče, kteří ušetří na benzínu. Dále to bude mít pozitivní vliv na státní rozpočet, protože všechny kamiony, které dnes republikou projíždějí a tankují na Slovensku, nebo v Polsku, by najednou považovaly za atraktivní tankovat v ČR. Do státního rozpočtu by tak přiteklo minimálně o 5 miliard více na spotřebních daních. Takových relativně drobných daní, které mnohdy ani nepokryjí náklady s jejich výběrem, navrhujeme zrušit více. Zásadní částí našeho programu je ale zrušení jedné velké daně – daně z příjmu fyzických osob, která vynáší státu asi 100 miliard Kč. To je náš velký cíl, o těchto 100 miliard Kč snížit míru státního přerozdělování.

DSC_8889

Petr Mach, foto: Lenka Hatašová

No tak 100 miliard úspor, to budou asi velké změny…
Když říkáme „méně státu, více občanům“, tak tím říkáme, že stát rozhoduje příliš mnoho věcí na úkor lidí. Ostatní politické strany přemýšlejí, jak zvýšit příjmy státního rozpočtu. My naopak přemýšlíme, jak je snížit. Chceme, aby peníze zůstaly v kapsách lidí. Když říkáme „zrušit daň z příjmu fyzických osob“, tak to říkáme zcela záměrně s tím, aby stát měl o 100 miliard Kč méně. Současně navrhujeme, jak je ušetřit…

Říkáte, že výpadek financí této daně vykompenzujete zrušením 26 různých úřadů?
Ano, výpadek vykompenzujeme rušením úřadů a dotací.

Víte, kolik jeden takový úřad průměrně stojí?
Typický náklad běžného státního úřadu je 100 milionů Kč ročně na platy. Podle nás jsou tyto peníze proplýtvané. Kromě úřednických pozic chceme zrušit mnoho dotací, které tito úředníci rozdělují, od dotací na pořízení kotlů a zateplení oken po všelijaké dotace podnikání.

Máte představu, kolik desítek tisíc lidí přijde o práci? Máte nějaký program na znovuzačlenění těchto lidí na trhu práce?
Nemáme strach, že by si tito lidé nenašli práci, protože většina úřadů je v centru Prahy. Praha má v podstatě nulový problém s nezaměstnaností. Kdyby ty úřady byly koncentrovány někde na Bruntálsku, tak by to mohl být problém. Ty úřady jsou ale v Praze, není potřeba žádný program na začleňování úředníků do normální práce.

DSC_8934

Petr Mach, foto: Lenka Hatašová

Zrušení tolika úřadů si jistě vyžádá změnu stovek zákonů. Jak to budete stíhat?
Některé úřady lze zrušit exekutivně, bez změny zákonů, na některé musí být změna zákona. Některé půjdou rychle a někde to bude trvat déle. Třeba Státní fond dopravní infrastruktury je zbytečný úřad, který jen přeposílá peníze ze státního rozpočtu do státního Ředitelství silnic a dálnic. Byl ale zřízený zákonem, je tedy třeba jej opět zákonem zrušit.

Myslíte, že průměrný Čech je nakloněn vaší myšlence minimalizace státu? Hodně velká část národa tvrdí, že stát by se měl o člověka postarat…
Mám během volební kampaně příležitost mluvit s desítkami lidí, které oslovujeme na ulici a máme pocit, že lidem se nelíbí vysoké daně. Spousta lidí se řídí selským rozumem, myšlenky Svobodných by byly přijatelné rozhodně pro víc lidí než jen pro 5 % voličů.

Voliči jsou často zmatení v tom, co v současné době znamená pravice. Jak byste ji dnes charakterizoval?
Poslední vlády pojem pravice zdiskreditovaly. Volič si dnes představí, že pravice se rovná zvyšování daní, zvyšování dluhů a nadbíhání velkopodnikatelům a církvím. My bychom si přáli tento pojem znovu očistit. Pravice znamená ochotu svobodně se postarat o sebe a svoji rodinu. Pravice znamená štíhlý stát. Svobodní se považují za čistou a prakticky jedinou pravicovou stranu na české politické scéně.

Sociální politiku státu má podle vašeho programu nahradit tzv. negativní daň, můžete vysvětlit její koncept?
Dlouhodobě tuto daň prosazoval v USA nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman. Je to typ sociální dávky, která nezpůsobuje demotivační efekty. Typický demotivační efekt je, když někdo pobírá příspěvek na bydlení, řekněme 1 000 Kč. Když se tomuto člověku v práci zvýší příjem o 1 000 Kč, tak mu zmenší sociální dávku o stejných 1000 Kč. Nula od nuly pojde, tak proč by pak člověk pracoval, když se to nevyplatí? Záporná daň je konstruovaná tak, že čím víc si sami vyděláte, tím si i zvýšíte životní standard. Je to vzoreček, podle kterého dávka s rostoucím příjmem klesá, ale dávka plus příjem s rostoucím příjmem roste. Záporná daň je cesta k zapojení nepracujících lidí do práce.

DSC_8838

Petr Mach, foto: Lenka Hatašová

Jak chcete takto ambiciózní program Svobodných prosazovat v rámci budoucí koalice? Je váš program politicky průchodný?
Jestli se dostaneme do parlamentu, tak se do vlády nepohrneme. Není naším zájmem se zapojit do nějaké polosocialistické vlády výměnou za posty ve vládě. Budeme spíš ochotní podpořit i nějakou jinou vládu, ve které nebudeme, dát jí podporu, aby mohla existovat, ale jen na základě několika podmínek:

1)      Vláda, která by chtěla naši důvěru, se musí zavázat vyrovnat státní rozpočet.

2)      Předložit ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu.

3)      Zahájit v EU vyjednávání o trvalé výjimce z eura. Aby ČR nemusela zavádět euro, když nebude chtít.

Myslíte si, že ta trvalá výjimka z eura je možná?
Stejnou výjimku si vyjednalo Dánsko, když po něm ostatní chtěli podpis Maastrichtské smlouvy, takže to jde vyjednat. Vláda s takovým požadavkem musí přijít v momentě, kdy EU od nás bude něco chtít. Takových příležitostí zde bylo v minulosti několik. Například když EU vymyslela tzv. euroval, záchranný fond eurozóny, a potřebovala na to změnit smlouvu, aby ho vůbec mohla vytvořit. Kdyby tehdy premiér Nečas řekl „fajn, podpoříme euroval, ale když nám tam připíšete výjimku ze zavedení eura“, tak v ten moment jsme tu výjimku měli. Oni tak strašně moc chtěli ten záchranný fond eurozóny, že by nám jednoduše tu podmínku dali. Byl zapotřebí podpis všech států, bez nás by to neprošlo. Nečas jim to podepsal jen tak, bez ničeho, což mi přijde jako velká škoda.

Je opravdu EU hrozba? Když se v rámci EU budeme více integrovat, jakou spatřujete budoucnost pro Českou republiku?
Svobodní vidí na evropské integraci mnoho pozitiv. Obrovskou výhodou je podle Svobodných bezcelní obchod mezi 28 státy EU a volný pohyb osob. Volný obchod budou vždy Svobodní zarputile hájit. I kdyby se unie začala rozpadat, tak budeme v první řadě těch, kteří budou volat po tom, aby se zachoval volný obchod. Podstatné ale je, že tato pozitiva může mít ČR i bez členství v EU. Přejeme si, aby ČR vystoupila z EU, což by v podstatě znamenalo, že by se přestala zapojovat do systému placení příspěvků a žádání o dotace z Bruselu. Nepodléhala by nařízením a směrnicím, ať už se to týká pomazánkového másla, nebo zákazu žárovek atd. Volný obchod a volný pohyb by si Česká republika zachovala. Naším vzorem je několik států v EU, které to takto mají, nejsou členy EU a přitom volný obchod mají. Třeba Švýcarsko, Island, Norsko nebo Andora. Tyto země docela šťastně prosperují, členy EU nejsou, neposílají do Bruselu příspěvky, nepodléhají evropským nařízením, a přitom volně obchodují a volně cestují.

DSC_8821

Petr Mach, foto: Lenka Hatašová

…Island nedávno pozastavil žádost o vstup do EU…
Ano, dřívější socialistická vláda na Islandu zahájila rozhovory o vstupu Islandu do EU, ale nynější pravicová a euroskeptická vláda vyjednávací proces zastavila. Islanďané do EU nechtějí. O těchto důležitých věcech se kupodivu v našich médiích píše jen velmi okrajově.

Jsou podle vás všechny dotace špatné? Obcím se přece vyplatí mít třeba novou čističku odpadních vod, když to EU zaplatí…
Problém dotací je, že jsou vždy určené na něco konkrétního, zatímco nám by se hodilo třeba něco jiného. Pak se peníze utrácejí, jen aby se dotace vyčerpaly, a je jedno na co. Peníze mají zůstat primárně lidem v kapsách, místo abychom platili obrovské daně. Dále mají peníze zůstat v obcích, kde lidé žijí, místo přerozdělování přes Brusel, aby zastupitelstvo každé obce mohlo samo posoudit, jestli potřebují spíš cyklostezku, nebo novou čističku anebo spíše spravit ulice.

Jaký bude vývoj EU, rozpadne se?
Jsem přesvědčen o tom, že se EU rozpadne. Každá taková říše se nakonec rozpadla. Neumím říct, jestli to bude trvat 2 roky, 10 let, nebo 15 let. Všichni vidí, že jádro EU, tedy eurozóna, se v podstatě pohybuje na hraně. Rozpad se už 4 roky zdá být na spadnutí. Některé věci se nyní oddálily německými volbami. Kancléřka Merkelová nechtěla nic řešit, ale teď najednou před nimi vyvstane staronový problém, Řecko bude žádat o dalších 150 miliard eur pomoci, ke krachu se přibližuje Slovinsko a na hraně se dlouhodobě potácí Itálie. Teď po německých volbách se všechny problémy vynoří znovu.

Jsou Svobodní ve spojení s ostatními pravicově-euroskeptickými stranami v Británii, Německu, na Slovensku?
Poslali jsme gratulační dopis nové německé euroskeptické straně, která se jmenuje Alternative für Deutschland, která získala ve volbách 4,9 % a jen těsně se nedostala do parlamentu. Pro stranu, která existuje několik měsíců, to byl vynikající výsledek. Dlouhodobě máme přátelské vztahy s Nigelem Faragem a jeho britskou stranou UKIP.

DSC_8814

Petr Mach, foto: Lenka Hatašová

Prozatím jste nepodlehl námluvám paní Bobošíkové. Nebyla by pro vás, Svobodné, Bobošíková dobrá „nevěsta“?
My jsme o jakékoliv propojení s paní Bobošíkovou nikdy neměli zájem. Už před třemi lety, po euro-volbách, mi paní Bobošíková říkala „pojďte k nám, můžete být lídrem u nás“. To pro nás ale nikdy nebylo atraktivní, to si raději počkáme další 4 roky. Nezajímá nás účelový slepenec stran a lidí s velmi odlišnými přístupy k řešení problémů. My se snažíme vybudovat stranu, která má jasně pravicový program. Vstoupení do nějakého účelového slepence, by možná mohlo být krátkodobě výhodné, kdyby se ten slepenec dostal do sněmovny, ale později by se na ničem nedohodl, ztratil by kredit u veřejnosti a odešel by s ostudou. Raději jdeme poctivou, delší cestou a chceme, aby zde jednou byla silná Strana svobodných občanů, která pro lidi bude čitelnou, jasnou, pravicovou volbou.

Co je pro vás ve vaší straně zásadní, podstatné?
Strašně důležité je to, že tmelem, který nás spojuje, jsou myšlenky. Tato loajalita k myšlenkám je nejlepší zárukou toho, že strana bude ve sněmovně hájit to, co slibovala v programu. Vít Bárta si kupoval loajalitu obálkami s penězi, ale to není zdaleka tak silné, jako loajalita k myšlenkám. Dalším naším důležitým principem jsou primárky. U nás lídry nevybírá úzké vedení, které je může manipulovat podle svého na úkor kvality. Dáváme možnost každému, kdo fandí našim myšlenkám, aby měl právo volit. To jsme okoukali z USA, kde tento systém primárek dobře funguje.

Nemáte strach, že vás velká politika změní, že se myšlenková čistota časem přemění v ziskuchtivost?
Chtěli bychom změnit přístup lidí k politice. Nám se to v naší straně pomalu daří. Lidé se k nám dobrovolně přidávají, přispějí stovku, tisícovku na naši činnost, takhle by měly fungovat všechny strany. Dotace politickým stranám je jednou z těch dotací, které chceme zrušit. Myslíme si, že kdyby takhle fungovaly všechny strany, byla by politika čistější. Sice v malém, ale Svobodní fungují podobně jako strany v USA, kde lidé přispívají svým kandidátům drobnými částkami, protože věří v jejich myšlenky. Chceme být trošku vzorem a říkáme: „Politika takto může fungovat“.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Dita Brančíková a Jiří Brančík

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oficiální stránky Petra Macha: www.petrmach.cz

Strana svobodných občanů: www.svobodni.cz

Profesní rozhovor s Petrem Machem:

www.ibestof.cz/verejna-sprava/petr-mach-%E2%80%93-ekonom-politik-vysokoskolsky-pedagog.html

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

DSC_8743

Zdroj: Petr Mach, foto: Lenka Hatašová

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!