Cesta ke vzrušujícím sportovním zážitkům

Publikováno: 10.02.2014 18:34 | Michaela Lejsková

Začal pracovat jako freelancer, našel nové roviny v životě a na poli automobilových závodů deklasoval za brněnský Mičánek Motosport své soupeře. Tento výjimečný muž s jasnými cíli je sám zářným příkladem toho, co přednáší na světových univerzitách. A tím je přesvědčení, že v životě i ve sportu je nejdůležitější rovnováha. Podle jeho názoru dnešní sport už vůbec není tím, čím býval před dvaceti lety, a Joseph Šmarda tvrdí: „Jsme mimina a ne tvrdí hoši.“ Přesto se snaží pomáhat vrcholovým sportovcům dosáhnout maxima. Jeho charisma, zdravý rozum a zápal pro sport vás jistě přivedou k zamyšlení nad tím, jak se chováme ke svému tělu, stejně tak, jako při našem inspirativním rozhovoru mě.

DSC_3346

Zdroj: Joseph Šmarda, foto: Lenka Hatašová

 

Stal se z vás freelancer, nezávislý pracovník v oboru imunologie. Co vás k této změně ve vašem životě přivedlo?

Zdá se mi, že někteří lidé trochu prozřeli a začali se více věnovat svému zdraví a výkonnosti. Na tuto poptávku jsem okamžitě reagoval a začal se tedy výrazněji věnovat soukromému poradenství. Spolupracuji především se sportovci a také začínám spolupracovat s klinikou v Portugalsku, kde by mělo vzniknout nejlepší lékařské centrum pro sportovce na světě. Tato klinika bude sdružovat specialisty od nejlepších holistických lékařů, až po nejzkušenější dentisty.

Jak pomůže zubař špičkovému sportovci ke zlepšení výkonnosti?

Zubař odhalí mnoho. Sportovec může trpět tzv. tichými záněty na kořenu zubu, nebo v okolí dásní. Představte si takový zánět na horní pravé šestce. Poté celý tento pravý meridián (energetická dráha – pozn. redakce) nepracuje jak má, tedy v tomto případě žlučník a játra. Výkonnost celého organismu se tak pochopitelně snižuje, protože vše souvisí se vším. To je základ holistické medicíny.

Řídíte se holistickým přístupem také vy sám, excelentní sportovec?

Budoucnost sportu spočívá ve spojení holistického zubaře, internisty, imunologa a chiropraktika. Jsem jasným důkazem toho, že i v osmapadesáti letech lze vrcholově sportovat. Celý život se plně věnuji svému tělu, nekouřím, nepiji alkohol, spím sice málo, ale tvrdě, protože pracuji i šestnáct hodin denně. Chci lidem ukázat, že to stále jde. Je to pouze o tom, jak se člověk stará o své fyzično.

Budete se tedy stěhovat do slunného Portugalska?

To nebude nutné. Budu tam pravidelně létat, ale zůstanu věrný naší zemi. Mám to zde velmi rád. Navíc zde mám sportovní zázemí.

Spolupracujete i s českými vrcholovými sportovci?

Snažil jsem se. Jsem Čech a jsem na to pyšný. Hřejí mě všechny medaile, které naši sportovci na světových sportovištích získávají. Bohužel jsem narazil na stejný problém jako u autistů, kterým jsem se dříve intenzivně věnoval, a to jsou finance. Naši sportovci nejsou zvyklí investovat do svého zdraví a také nemají na péči o zdraví státní ani institucionální podporu. Zažil jsem případy vrcholových sportovců, kteří byli sice velmi dobře vedeni po stránce výživy i fitness, ale po sportovních výkonech si dali tlačenku a pivo, což byla vůči jejich organismu naprostá nehoráznost.

DSC_3136

Zdroj: Joseph Šmarda, foto: Lenka Hatašová

Taková tlačenka ale musí chutnat…

Ano, to jistě. Je to ale nejen otázka disciplíny, ale též otázka přístupu k vlastnímu zdraví a především u sportovců přístupu k výkonnosti. Vezměme si tenistu Novaka Djokovice. Rozhodl se investovat do své výkonnosti a vrátilo se mu to tisícinásobně. Z testů potravinových intolerancí se zjistilo, že ho na kurtu brzdí lepek. Začal ho ze své stravy eliminovat a okamžitě jej to vyneslo na první místo světového žebříčku.

Z čeho se takové testování skládá a jak je časově náročné?

Abychom mohli udělat detailní testy, potřebujeme pouze odebrat krev, moč a stolici. Je to tedy časově nenáročné, otázka pár minut. Osmdesát procent imunity sídlí v gastrointestinálním traktu, proto je rozbor stolice velmi důležitý. Pokud jsou v něm nějaké poruchy, projeví se to na hlavně na plících a mozku. Nedovedu si představit sportovce se špatnými plícemi, protože právě ty jsou nositeli výkonnosti. Dlouho se také nevědělo, že hormon štěstí, serotonin, je exkluzivně vyráběn právě v gastrointestinálním systému. Důkazem toho je fakt, že lidé, kteří dobře tráví, jsou obvykle velmi spokojení a dobře naladění. Ten, kdo dobře netráví, rozhodně není šťastný.

Jak je takové testování finančně náročné?

Vše záleží na tom, čeho chcete dosáhnout. Pohybujeme se v rozmezí od šedesáti tisíc korun až do dvou milionů. To je pochopitelně extrémní částka, ke které se vyšplhá obvykle klient, který vyžaduje velmi hlubokou analýzu, a za kterým musím cestovat do zahraničí. Tím se náklady pochopitelně zvyšují. Nejčastější test, ke kterému vyprodukuji přes padesát stran podrobné analýzy, stojí okolo sta tisíc korun.

Často od sportovců či jejich trenérů slýcháme, že „to je v hlavě“. Je to tedy mylná domněnka?

Přesně tak. Pokud má sportovec díky nesprávné výživě obnažené povrchy nervů, nic s tím nenadělá. Mozek vysílá signály do svalové soustavy a do všech dalších orgánů. Pokud je ovšem mozek vysílá špatně, sportovec zkrátka nemůže dosáhnout maximálního výsledku, protože tělo reaguje pomaleji. Přístup ke sportu je dnes mnohem detailnější. Bohužel u nás sportovci tento fakt stále zanedbávají, přitom jsou Češi rodilí sportovci a bojovníci. Často vídáme, že se sportovec nervově hroutí i během závodu či zápasu, a to je právě důsledek nesprávné výživy. Například již zmíněný lepek tuto reakci zpomaluje. Potravin, které mohou tyto přenosy zpomalit, je ale značné množství. Mléko, vaječný bílek a spousta dalších, specificky nazývaných mukozální potraviny.

Znamená to tedy, že bychom měli ze svého jídelníčku vyřadit tolik oblíbená vejce?

To je na každém z nás. Věděla jste například, že přibližně devadesát procent lidí je velmi intolerantních na vaječný bílek? Je to v podstatě takové lepidlo. Schválně si jej zkuste nanést na prsty a uvidíte, jak lepí. A nyní si představte, jak se chová uvnitř vašeho těla, hlavně v tom případě, kdy vaječný bílek a jeho složky jako ovomukoid, nejsou stravitelné. Zjednodušeně řečeno, pokud budete mít mozkové buňky „ulepené“ takovými mukozálními nebo lepivými složkami, jako jsou kupříkladu opioidní peptidy kasomorfin, gluten exorfin a gluteomorfin/gliadorfin (pocházející z lepku a mléka), mozek nebude nikdy fungovat tak, jak má.

Většina sportovců má přece své nutriční poradce. Neodvádějí tedy takovou práci, jakou by měli?

Tito poradci jsou samozřejmě pro vývoj a výkonnost sportovce důležití. Bohužel ale nezacházejí do takových detailů a netestují jednotlivé sportovce jako my, obvykle pouze následují jakési šablony. Každý organismus je jiný a přesně na míru se mu musí ušít i výživa. Například nutriční poradci obvykle netestují krevní skupiny a s nimi již geneticky určené různorodosti trávení či potravinové alergie a intolerance. Je možné, že právě proto nemáme tolik špičkových sportovců, protože odborníci se jim nevěnují na světové úrovni.

DSC_3280

Zdroj: Joseph Šmarda, foto: Lenka Hatašová

Zdá se mi, že na tak malou zemi jich nemáme úplně málo. Chcete říct, že jde spíše o náhody?

Ano, dle mého to jsou všechno výjimky. Od Jana Železného a jeho nástupce Vítězslava Veselého, po kanoisty či fotbalisty. Máme spoustu skvělých sportovců, ale jen minimum jich je v absolutní špičce. A přitom by možná stačilo udělat to, co udělal tenista Djokovic. Tedy zamyslet se, kam chci směřovat a udělat pro to maximum. Víte, v minulosti například hokejisté hrávali i přes tisíc utkání za sezonu bez přestávky, v mnohem tvrdších podmínkách a bez přileb. Dnes nic takového nevidíme. Dnes to jsou mimina v plném brnění, s plexisklem na obličeji. Bylo to proto, že takzvaní „železní muži“ (ironmen) byli živeni v jiném životním prostředí, a byli tvrdí jak k sobě, tak i k soupeři. Dnes je prostředí horší, živiny v potravinách jsou mnohem víc naředěné, než tomu bylo dříve – v porovnání se sedmdesátými roky minulého století až o čtyřicet procent! Nemáme žádné železné muže.

Zmínil jste tenistu Djokovice. Možná ne železný muž, ale jistě muž s dlouhodobě vysokou výkonností, je další tenista, Roger Federer. Toho také pokládáte za výjimku? Na špičce se přece drží již mnoho let. Jak je to možné?

Roger Federer jistě velmi důkladně studoval a nadále studuje své zdraví, a myslím, že na to ve Švýcarsku podmínky měl a dodnes má. Je také důležité, aby sportovec byl k tomuto přístupu vedený sportovní organizací, či v mládí rodiči a mládežnickými trenéry. Například hvězda jeho krajanky Martiny Hingisové zhasla velmi brzo právě proto, že se detailně nestarala o své zdraví a dnes trpí různými autoimunitními onemocněními. Rozhlédněte se kolem, sportovci jsou často zranění, nemocní, nefunkční a nevýkonní. Nechtěl bych být v jejich kůži, až kariéru ukončí. Pak teprve začnou závažné zdravotní problémy.

Co nejméně tedy můžeme udělat pro své zdraví, pokud například nemáme finanční možnosti, nebo nejsme ochotni do svého zdraví investovat?

Můžeme alespoň přestat „být tím, co čteme“. Farmaceutické firmy nám například na jaře na billboardech oznámí, že je čas alergií a polovina z nás začne okamžitě kýchat. Uznejte, jak směšné to je. Člověk totiž ztratil schopnost být sám sebou.

Zdá se, že posledních deset let žijeme v hysterické „bio“ době. Jaký máte názor na biopotraviny?

Na rozdíl od běžných potravin nejsou biopotraviny vystaveny velmi jedovatým látkám. To je ale patrně jediná výhoda. Jinak jsou stejně jako ostatní potraviny vystaveny životnímu prostředí, slunečnímu svitu jiné intenzity než před padesáti lety a kyselým dešťům. Před tím není zkrátka úniku. Určitě bych ale biopotraviny doporučil, ale přesto bych ohledně nich nebyl nijak hysterický.

DSC_2736

Zdroj: Joseph Šmarda, foto: Lenka Hatašová

Vegetariánství, veganství, frutariánství a mnoho dalších. Jaký je váš názor na tyto, v současnosti populární, stravovací návyky?

Nejsem proti, ale jakákoli strava musí naprosto pasovat danému jedinci. Pokud si člověk takové stravovací návyky vybere, musí se velmi zajímat o veškeré suplementy, v případě vegetariánství nebo veganství je například nezbytné doplňovat především železo.

Z televizních reklam a billboardů na nás neustále útočí různé doplňky stravy, minerály, vitamíny, tedy suplementy. Jsou opravdu tak důležité, nebo jsou to jen, jak se říká, vyhozené peníze?

Nejlepší vědci světa hlásají, že ti, kteří neberou suplementaci vitamínů a minerálů, aby si vybalancovali jejich nedostatky v těle způsobené nedostatky v životním prostředí, páchají pomalou sebevraždu. S tímto se naprosto ztotožňuji.

Každý suplement je ale lék, který zatěžuje játra. Navíc většina z nás ani netuší, co přesně našemu organismu chybí. Kde hledat řešení?

Právě proto je potřeba mít poradce. Každý, kdo se zajímá o své zdraví a má možnosti, by si měl nechat udělat alespoň nějaké měření. Samozřejmě sportovec mířící na titul mistra světa se musí svému zdraví věnovat s mnohonásobně vyšší pozorností. Ohledně jater je to složité. Pokud je suplement užíván nesprávně, může játra velmi zatížit.

Trh je zaplaven různými výrobky rozmanitých cen. Podle čeho se má člověk při výběru doplňků řídit?

Cena finálního produktu je závislá na surovinách, které jsou k výrobě použity. Nižší cena tedy obvykle opravdu odpovídá kvalitě. Já sám používám suplementy vyšší cenové kategorie, protože mám jistotu jejich kvality. Jako příklad uvedu rozdíl mezi anorganickými suplementy, jako je například síran železnatý používaný v levných tabletách, a chelátu železa, který je používán v ryze organických suplementech. Rozdíl v ceně může být až desetinásobný. Nicméně chelátové formy jsou velmi biodostupné a mají nulové vedlejší účinky.

DSC_3003

Zdroj: Joseph Šmarda, foto: Lenka Hatašová

Stav organismu je tedy závislý na životním prostředí. Dalo by se říci, který národ je nejzdravější?

Nejhorší rizika pro organismus představují spad kyselého deště a sluneční záření. Před těmito faktory není úniku. Pokud byste vaši otázku vznesla před čtyřiceti lety, odpověděl bych, že nejzdravější jsou obyvatelé deštných pralesů a Eskymáci, kteří žijí nejdále od průmyslových zón. Dnes je vystavení těmto faktorům v těchto oblastech mnohem vyšší než dříve. Přesto stále platí, že tito lidé jsou na tom lépe, než například obyvatelé Ostravy či Lince, kde je koncentrovaný chemický průmysl.

 

„Jste to, co jíte“ je nejen oblíbený televizní pořad, se stravovacími návyky se dá pracovat. Životnímu prostředí člověk ale přece těžko uteče. Jak z toho začarovaného kruhu ven?

My Češi a Moravané máme ke zdraví nulovou úctu. Jdeme raději do fast foodu, kde utratíme dvě stě korun za hamburger a hranolky, přestože bychom si mohli objednat krásný špenátový salát v luxusním hotelu za polovinu. To je také holý fakt. S takovým přístupem nám žádné stěhování za lepším životním prostředím nepomůže.

Od práce s autisty, které jste se ještě donedávna věnoval, jste se nyní zaměřil na komplexnější autoimunitní onemocnění, jako je například roztroušená skleróza. Jak takovým pacientům, nad kterými lékaři lámou hole, můžete pomoci?

Člověk se léčí vlastním tělem. Tyto nemoci lékaři pouze potlačují, ale neléčí. V mé péči se klient poměří, otestuje a odchází domů k domácímu léčení se suplementy, které mu odborně sestavím. Mám klienty s terminálním Parkinsonem, kteří neudrželi v ruce vidličku, a dnes zvedají stodesetikilové činky. Stejně tak jako klienty s roztroušenou sklerózou, kteří měli od lékařů černé na bílém, že již nebudou chodit, a dnes chodí a radují se ze života. Já jejich tělu pouze dodám látky, které jim chybí, a které nejsou toxické. Léčení balancí je něco, k čemu svět zkrátka musí dospět.

DSC_3256

Zdroj: Joseph Šmarda, foto: Lenka Hatašová

Skoro to vypadá, že by lidé měli jít rovnou k vám, než zamíří k lékaři. Je to tak?

Víte, já pouze nepřednáším o balanci svým pacientům, firmám či na vysokých školách, ale jsem toho i pádným důkazem. Nejhorší je, nechat si radit od lékaře, který má sto kilo a kouří padesát cigaret denně. Nerozeznávám slovo nemocný či zdravý. Existuje pouze odchylka od rovnováhy, balance, a v takovém případě je člověk „nemocný“.

Vaše vzrušující sportovní kariéra a zajímavý život plný cestování vás jistě naplňují, ale i vyčerpávají. Ještě jsme nezmínili správnou regeneraci, která je pro organismus také velmi důležitá. Jak odpočíváte vy a jak se má správně regenerovat?

Toto je velmi komplexní otázka na závěr. Moje práce, můj sport, moje láska k lidem a moje láska k vědeckému oboru aplikované imunologie mě naplňuje a tudíž nikdy neunavuje. Pracuji průměrně šestnáct hodin denně, čili za posledních 33 let profesního života mám dvě osmihodinové směny denně. První směnu vnímám jako životní nutnost, kterou musí projít každý člověk, nicméně druhá směna je plně věnována práci pro úspěšnost toho, co dělám. Je pouze na mém rozhodnutí, kterou směnou svůj pracovní den začnu. Sportuji hodinu až dvě denně a spím pouze pět až šest hodin. S pomocí balančních suplementů spím ale velmi tvrdě a zregeneruji tak velmi rychle. Cestování a změny časových pásem velmi zatěžují orgány, jako jsou játra nebo ledviny. Beru tedy intenzivněji ty suplementy, které podporují čištění těchto klíčových orgánů a jejich činnost. Též se plně věnuji buněčné energetické aktivitě, a pokud cestuji, tak věnuji buněčným záležitostem větší pozornost.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Hana Robinson

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Joseph Šmarda – kontakt: E: joe@smarda.org T: 420-603-276743 

Vytvořeno ve spolupráci s hotelem Radisson Blu Alcron www.alcron.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek