Džentlemani z předměstí

Publikováno: 28.01.2015 01:26 | Jiří Hofbauer

Asi to všechno začalo v momentu, kdy do redakce dorazilo několik mailů, kde se pisatelé ptali, že pokud není cílem Menstyle vychovávat novou generaci gentlemanů, co je tedy smyslem magazínu? Bylo to v září loňského roku, když jsem se zamýšlel nad tím, jak vypadá současný gentleman. Vzpomínal jsem kluky, kteří nosí džíny, tenisky a mají pocit, že nedostačují současnému trendu preppy fešákům. Jenže mezitím jsem potkal Ladislava Špačka, Jakuba Polanku, Michala Horáčka a Tomáše Zejdu. Muži interesantní, galantní, inteligentní, každý svým jedinečným způsobem gentleman a přesto každý jiný. V září jsem uvažoval o... neviditelných gentelmanech. Tehdy jsem vzhled lehce degradoval. Ne. Upozaďoval jsem ho. Jednoduše mě začalo iritovat, že si muži začali víc hlídat dokonalé uzly na kravatách, perfektně nažehlené puky na kalhotách a vyleštěné špičky bot, ale už stejnou péči nevěnovali svým myšlenkovým pochodům.

Matt-Coffee

Zdroj: Tumblr

Teď bych chtěl zmínit další typ z nastávající generace gentlemanů. Ty, kteří se rozhodli být těmi muži, o kterých sní řada žen a mnoho jejich vrstevníků by jimi chtělo být. Většinou se jedná o studenty vysokých škol nebo mladé muže na junior pozicích ve velkých firmách. Potkávám je každý den.

Jsou to ti mladí muži, kteří si v metru posvátně otevřenou Forbes a poctivě čtou příběhy o úspěchu.

Jsou to ti mladí muži, kteří si koupí dobře vypadající baťovky a pak si do nich navléknou v Le Premier koupené barevné tkaničky a sní o rámových botách.

Jsou to ti mladí muži, kteří jsou schopni přemluvit babičku, aby jim na košili vyšila monogram.

Jsou to ti mladí muži, kteří dají nehoráznou sumu za výtisk britského GQ nebo ho loví v ilegálním PDF na netu.

Jsou to ti mladí muži, kteří obětují celou svou měsíční výplatu za zlevněný oblek od Hardy Amies, na úkor toho, že následující měsíc budou jíst jen rýži z pytlíku.

Jsou to ti mladí muži, kteří si raději dají jednoho panáka poctivé skotské Macallan než celou láhev tuzemáku.

Jsou to ti mladí muži, kteří pečlivě ladí pásek a boty, kapesníček a kravatu, na internetu pátrají po nápaditých manžetových knoflíčcích.

Jsou to ti mladí muži, kteří vedou svou osobní formu tiché revoluce každý den.

Všem těmhle mužům patří respekt. Když je pak potkáte na ulici v centru města, nemůžete se na ně vynadívat. Je jedno kolik vám je. Najednou si zase připadáte jako ve druhé třídě, případně v tercii, a chcete s nimi za každou cenu kamarádit. Popravdě... mám pocit, že jsou to oni, kdo inspirují trendů mlsné stylisty a vizuální mágy, kteří vysedávajících v Cafe-Cafe. Výraz „módní oběť“ takhle dostává nový význam.

Pravdou je, že drtivá většina z těchto mladých, ambiciozních, talentovaných a úspěšných mladých mužů nebydlí v prvorepublikových apartmentech v centru města nebo designových loftech na nábřeží. Pokud nechtějí sdílet byt s dvanácti spolubydly, tak obývají skromnou bytovou jednotku v některé ze sídlištních, okrajových částech. A zatímco v centru jsou za arbitry stylu, na Praze 17 jsou za toho kluka s tyrkysovým motýlkem z dvanáctky, kluka s patkou jako Elvis ze šestky, buznu v barevných ponožkách, co bydlí naproti Albertovi. Nehodí se sem. A trvá celé tři stanice, než jejich styl začne fungovat a do vagónu konečně přistoupí někdo, kdo si všimne jejich mahagonových Loake.

Neustále se bavíme o tom, jak je styl českých mužů na hony vzdálený od německých pragmatiků, francouzských elegánů, italských seladonů, britským klasiků. A že Češi budou vždy jen Češi. Proto se u zahraničních sousedů inspirujme nejen stylem oblékání, ale i uvažováním o stylu. Fandím všem, kteří s elegancí přejdou pitomou poznámku, s chladnou hlavou rozdýchají nelichotivý komentář na sociálních sítích, gentlemansky přijmou kreténsky podanou narážku. Tito muži patří k ohroženému druhu. Přesto jsou. A já si jich vážím.

A to je odpověď na to, co je jedním ze smyslů Menstyle. Nejen inspirovat a informovat, ale do jisté míry dodat odvahu a podpořit všechny muže, že jejich styl má sílu, smysl, důvod, podstatu, jedinečnost a životaschopnost. Vždycky jsem si myslel, že smyslem pravidel není je porušovat, ale spíše vnímat. Že okolní svět má spoustu jedinečných barev, než abychom je ředili růžovými brýlemi, případně tlumily černými skly. A pokud už si brýle nasadit, tak jen proto abychom svět viděli v jasných konturách, a ne se distancovali od reality.

Čtěte také: ŠPACZECH! CZECH! CZECH!

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Mužský princip v kolekci Prada jaro/léto 2015 Mužský princip v kolekci Prada jaro/léto 2015 V pocitech je síla a věci mají pocity. Dokladem této hmatatelné pravdy je série výrazných akčních portrétů pro reklamní kampaň... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!