Farář se stylem - Zbygniew Czendlik

Publikováno: 05.12.2012 17:29 | Michaela Lejsková

Když se řekne Lanškroun, lidem se vybaví on. Narodil se v Polsku, ale už přes dvacet let žije v Čechách. Zbigniew Czendlik je oblíbeným knězem nejen díky své mediální popularitě, ale i pro svoji otevřenost. S noblesou ukazuje, že lze ctít křesťanské tradice i poslání kněze a přitom nebýt upjatým a vážným představitelem církve, jak si mnozí představují. Jeho humor prolíná i následujícími řádky. Je škoda jediného, že rozhovor nemohl být napsán ve znění jeho roztomilé češtiny.

Zbigniew Czendlik, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Na jedněch nejmenovaných stránkách se u vašeho profilu píše: „rád se dobře obléká“. Do jaké míry si potrpíte na módu?

Ano, na módu si potrpím. Vysvětlím vám to. Věřím totiž, že v těle je duše, která je nesmrtelná. A aby se ta duše cítila v mém těle dobře, musím o něj pečovat. Proto se oblékám tak, abych se cítil dobře, a díky tomu se cítí dobře i moje duše.

 

Je pravda, že nenosíte kolárek?

Na tuto otázku vždy odpovídám z legrace „co to je“?. Přiznám se, že nemám rád uniformitu, a kolárek jako symbol určité jednotvárnosti ji pro mě asi představuje. Když přišli zatknout Ježíše do Getsemanské zahrady, kde byl se svými učedníky, nebyl mezi ostatními k rozeznání. Nijak nevybočoval. Prozradil ho až Jidáš, který ho políbil a tím ukázal, koho mají zatknout. Já také nechci vyčnívat z řady, proto se oblékám stejně jako většina lidí.

 

Kolik máte liturgických rouch a při jakých příležitostech je oblékáte?

Ornáty (pozn. Redakce: liturgická roucha) mohou být různých barev, které se střídají při jednotlivých příležitostech v roce. Nejčastěji se obléká zelená barva, která je symbolem naděje. Barva bílá znamená čistotu či nevinnost a nosí se při mších v době velikonoční nebo vánoční. Fialový ornát se obléká v době adventní a postní, protože tento odstín je symbolem odříkání, a také se nosí při pohřbech, stejně jako černá barva. Červená, barva krve, se oblékne, když vzpomínáme na mučedníky. Na mimořádné okamžiky volíme zlatou. Existuje i růžová, symbol radosti, kterou lze využít dvakrát v roce během postní a adventní doby. Přiznám se, že tento ornát nemám, protože mi připadá zbytečné investovat do něčeho, co obléknu dvakrát v roce. (smích)

 

Dostává nový farář nové ornáty, nebo je dědí po svém předchůdci?

Ano, dědí je, protože se vlastně jedná o služební oděv a je to věc, která patří do vybavení kostela. Vzpomínám si, jak moji farníci měli jednou nápad, že mi koupí nový ornát. Tenkrát jsem jim řekl, že je to nesmysl. Je to jakoby policajtovi kupovali uniformu. (smích)

 

A jak to vypadá, když se kněží střídají na faře. Probíhá nějaký speciální obřad?

Nic zvláštního se neděje. Nový farář, kterého může uvést biskup, dostane jmenovací dekret a původní kněz odjíždí.

Zbigniew Czendlik, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

Kdo se kromě vás ještě stará o kostel a faru?

Naštěstí mám své dvě pastorační asistentky, které mi pomáhají, a také hospodářského správce. Na chodu se podílejí i dobrovolníci, kdy si každý z nich vybere určitou činnost, kterou pak vykonává. Tito lidé jsou pro farnost mnohem důležitější než farář samotný. Kněz může odjet, ale oni zde zůstávají, protože tady bydlí a o farnost se starají dále.

 

Vy už budete v Lanškrouně dvacet let...

S nadsázkou říkám, že dvacet let kazím lidi v Lanškrouně. (smích)

 

Můžete i vy sám rozhodnout o tom, kde budete působit?

Mohl bych říci panu biskupovi, kdyby se mi někde nelíbilo, nebo bych chtěl odejít z osobních důvodů, ať mě přemístí. Může ale přijít i on sám, že mě potřebuje jinde. Já mohu poté diskutovat, ale protože jsem byl vychován k poslušnosti, měl bych poslechnout. Musím ale říci, že mám v Lanškrouně vytvořené už takové zázemí, že bych odtamtud nerad odcházel.

 

V České republice je hodně polských kněží. Co je vede k tomu zakotvit zrovna zde, mimo svoji rodnou zem?

Většinou jsme zde na žádost českých biskupů, protože českých kněží je málo. I já jsem přišel do České republiky z tohoto důvodu. Polských kněží je zde asi 250, což je asi deset procent kněží v Čechách.

 

O Češích se říká, že jsou to převážně ateisté. Máte zkušenosti s tím, že za vámi přijde člověk, který přizná, že je nevěřící, ale v daném momentě potřebuje duchovní podporu?

Mám poměrně časté zkušenosti. Myslím si, že je to dané tím, že jsem vnímán spíše jako duchovní osoba než jako kněz. Lidé díky tomu mají pocit, že se mnou mohou řešit různé problémy, a přiznávám, že těch žádostí je opravdu hodně. Někteří chtějí peníze, dokonce se mi stalo, že mi jedna maminka psala, jestli neznám nějakou slušnou dívku, která by se hodila k jejímu synovi. (smích) Takže těch proseb je opravdu hodně a přiznám se, že už bohužel nestačím na všechny odpovídat.

Zbigniew Czendlik, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

Na stránkách vaší farnosti mě zaujal citát: „Pro ty, kteří se narodili do ateismu, je to víra jako každá jiná.“ Dokážete popsat, k čemu se upírají nevěřící lidé? 

Myslím si, že neexistují nevěřící lidé. Přeci jsou ti, kteří v Boha věří, a pak jsou zde ti, kteří věří, že Bůh není. Víra je něco, co má každý člověk v sobě. Někdo ji dokáže definovat, třeba skrze katolickou víru, a jiní toto jen neumí pojmenovat. To ale neznamená, že tu víru člověk v sobě nemá. Dokonce i ateismus je forma víry, protože i tito lidé přeci řeší existenci Boha.

 

Více než dvacet let jste knězem. Ze zkušeností vím, že když se mně někdo svěří se svým problémem, určitou tíhu přenese i na mě. Jak se s tímto vyrovnáváte vy, když k vám ke zpovědi za ta léta muselo přijít daleko více lidí?

Někdy je to složité, jsem empatický člověk, ale zároveň jsem i takový, že nežiji minulostí. Prožívám jen ten okamžik. Myslím si, že Bůh má gumu, kterou mi problémy z hlavy „vyzmizíkuje“ a ty mě pak dále už nezatěžují. Zkuste si jen představit, jak emočně rozdílné obřady mohu za den vykonat. Ráno mohu mít křtiny, pak svatbu a poté pohřeb. Vše se odehrává v jiném emočním rozpoložení a já to musím zvládnout. Pravda je, že někdy jsem unavený, ale to přejde. Stačí, když si lehnu a relaxuji.

 

Z čeho se lidé dnes nejvíce zpovídají a liší se to například od doby před deseti či dvaceti lety?

Abych pravdu řekl, toto nepozoruji a přiznám se, že slovo zpovídání nemám rád. Zní to, jako když na sebe jdete jen něco prozradit a máte pocit, že zpovědí se vše srovná. Raději volím svátost smíření. Podle mého bychom se měli zpovídat hlavně sami před sebou, ale na to v dnešní době zapomínáme. Manžel by se měl zpovídat před ženou, děti před rodiči anebo i kolega kolegovi z práce. A ne jít jen ke zpovědi a myslet, že vše se takto srovná.

 

Faráři také mohou absolvovat svátost smíření?

Pochopitelně také. Je to totiž i psychoterapie. Nastavím si zrcadlo a je tu ještě někdo, kdo mi s tím pomáhá.

 

A jak často vy sám tuto psychoterapii absolvujete?

Moc často ne.

Zbigniew Czendlik, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak funguje zpovědní tajemství? Je opravdu absolutně neporušitelné?

Ano, skutečně je. Pokud ho někdo poruší, je to jeden z nejtěžších hříchů. Za porušení církevního tajemství pak hrozí velké církevní tresty. Dokonce i kněz, který se ožení, je nadále vázán církevním tajemstvím a nesmí prozradit to, co se dříve dozvěděl.

 

Může se ale stát, že se někdo svěřuje ze závažného činu?

Abych pravdu řekl, myslím si, že toto je spíše jen fikce. Takoví lidé do kostela asi moc nechodí. Pokud by ale k něčemu takovému došlo, kněz by měl dotyčnou osobu přivést k tomu, aby se přiznala a vzala odpovědnost za sebe a za to, co udělala.

 

Může farář zpověď v nějakém případě utnout, nebo si ji musí vyslechnout do konce?

Může ji přerušit. I mně se to stalo. My lidé totiž máme tendenci vidět chyby druhých, ale ty své ne. Chceme měnit okolí, ale sebe nikoli. Proto je někdy zapotřebí některým říci, že musí začít u sebe. Když budou měnit sebe, pak se změní i jejich okolí.

 

Velmi populárními obřady jsou křty. Existují nějaká pravidla nebo požadavky pro ty, kteří ke křtu jdou nebo přivádějí své děti?

Dbám na to, aby ti, kteří ke křtu přijdou, věděli o samotném obřadu alespoň základy. Jsem ale liberální a nedělám problémy, pokud se někdo rozhodne pro tento krok. Myslím si, že je hezké, když se lidé chtějí přihlásit k něčemu, v čem vyrůstali naši rodiče a prarodiče. Křtem se hlásíte ke kultuře, v níž vyrůstala celá naše pokolení. A právě i to je ten důvod, abych křest rodičům neodmítl.

 

Jaký máte názor na to, když někdo chce křest pouze proto, že jde o tradici, ale sám nábožensky založený není?

Už jsem zmínil, že jsem poměrně liberální. Zároveň ale v takovém případě kladu důraz na roli kmotra. Někdy říkám „pokud si s Bohem nerozumíte, tak si najděte kmotra, který si s ním občas volá.“ (smích) Myslím, že je důležité, aby ono dítě v křesťanském prostředí alespoň trochu vyrůstalo.

 

Nezanedbatelnými obřady jsou i svatby. Má církev nějaká striktní pravidla, podle kterých se tyto obřady konají a budoucí manželé je nemohou změnit?

V mém případě je důležité, aby alespoň jeden byl pokřtěný katolík, a oba dva musí být svobodní. Existují i výjimky, ale jedná se o složitější případy. Co se týká té svobody, lidé si ji někdy vysvětlují jinak. Stalo se mi, že jsem psal žádost a budoucí ženich mi řekl, že je svobodný. Poté se ale ukázalo, že je rozvedený. Vysvětlil jsem mu, že se může cítit svobodný, ale formálně je rozvedený. Naštěstí jeho první svatba byla civilní, takže mohl proběhnout církevní sňatek.

 

Jak jsou na tom lidé se znalostí církevních představitelů? Vědí, jak koho oslovit?

Oslovování je spíše důležitější na vyšších místech, například na biskupství. Pokud někdo, když přijde na faru, neřekne veledůstojný pane, tak se nic neděje.

Zbigniew Czendlik, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Podívejme se na hostie a mešní víno, které se podávají při svátostech. Odkud se k vám dostávají? A z jakých surovin se hostie pečou?

Vše se kupuje. Hostie pro nás připravují řeholní sestry z Bílé Vody a jedná se o nekvašený chléb, takže se připravuje z mouky, vody… Ale na podrobnosti byste se musela zeptat sestřiček. Co se týká vína, tak se používá jakékoli čisté víno. Mešní víno je totiž obřadně čisté, takže by mělo splňovat určité normy, které církev stanovuje. Já jej nakupuji v blízkém obchůdku, ne vždy ale v obchodech najdete pravé mešní víno. Někdy nápoj výrobci takto pojmenují jen z důvodu marketingu.

 

Jste známá osobnost. Má vaše okolí z církve pocit, že vaší popularitou pomáháte i šíření křesťanství?

Jsem vnímán různě. Někdo má pocit, že image církve kazím, jiní jsou rádi. Toto platí v církvi i mezi běžnými lidmi. Jsou tací, kteří, když slyší mé jméno, dostanou vyrážku a na druhou stranu jiní mě až příliš zbožňují. Je to různé. Já sám ale chci být farářem, a ne si hrát na faráře. Hlavně ale chci být přirozeným člověkem a až pak knězem.

 

Nejen Evropa se potýká s problematikou míšení různých náboženských skupin. Jak se na toto díváte vy?

Mám jednu zkušenost. Kdysi jsem byl v Malajsii, kde jsem poznal multikulturní prostředí. Zde žili vedle sebe buddhisté, hinduisté i křesťané a bylo úžasné, jak tam takhle umí žít spolu. Je to určité bohatství, a jak říká Erazim Kohák, je to jako jarní louka, která je zajímavá svojí pestrostí. U nás je ale problém, že někdy jsme papežštější než papež a kazíme práci bohu, ať je to Alláh nebo Pán Bůh. Proto někdy vznikají zbytečné konflikty.

 

Trošku se dotknu politiky. Ve spoustě zemí mají tradici strany, které v názvu mají slovo křesťanská. Cítíte ale vy sám opravdu pevnou spojitost mezi vírou a politickým seskupením?

Myslím si, že to není špatné, protože ono slovo křesťanské se tak objevuje veřejnosti více na očích, a je tak určitou součástí společenského života. Pokud se podívám na některé poměry… Já sám jsem už některým vytkl, že se sice oslovují bratře a sestro, ale s úctou se k sobě nechovají. Na to bychom se ale měli ptát spíše těch některých lidí, kteří se k sobě leckdy nekřesťansky nechovají.

Zbigniew Czendlik, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Nestýská se vám po Polsku? Jak často tam jezdíte?

Jezdím tam zhruba jednou za měsíc nebo za dva. Naštěstí to mám kousek, ale nestýská se mi. Asi je to tím, že jsem se narodil trochu jako kosmopolita, a kam přijedu, tam se snažím přizpůsobit danému prostředí.

 

A myslíte si, že se do Polska někdy vrátíte?

Pokud mě budou Češi mít dost a vezmou mě na kolečko, kdy mě odvezou zpátky do Polska, tak pak ano.(smích)

 

Je nějaký výrazný rozdíl mezi věřícími v Polsku a věřícími v Čechách, potažmo bohoslužbami?

Bohoslužby jsou všude stejné. I když budete v Jižní Americe, liturgie bude stejná, jen v jiné řeči. Poláci ale na rozdíl od Čechů mají víru více jako součást společenského života. V Čechách je víra vnímána tak, že se řeší jen v kostelech a mimo se o ní už nemluví.

Zbigniew Czendlik, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Říká se, že dnešní doba je uspěchaná a lidé touží po kariérním vzestupu. Jaké to je u farářů? Mají nějaké cíle?

Samozřejmě se nabízí být papežem. Já sám ale tyto ambice nemám. Vytyčil jsem si jiné cíle. Přál bych si, až budu na konci, aby o mně lidé řekli, že jsem byl slušný, velkorysý a poctivý muž.

 

Přeci jen, netoužíte zkusit život ve Vatikánu, třeba jen v blízkosti papeže?

Vůbec ne. Myslím si, že bychom oba trpěli. On se mnou a já s ním. (smích) Nejlépe mi je na faře v Lanškrouně.

 

Dostal jste se někdy do situace, kdy jste měl chuť něco udělat, ale vzhledem k vašemu postavení by to nebylo vhodné?

Často se to stává. Přemýšlím totiž nad tím, co bych neměl říkat. Mám rád humor a dokonce tvrdím, že i Bůh má smysl pro humor, když jsem farář. Občas některé věci zlehčuji, ale nedělám si legraci z posvátných věcí, k těm mám respekt. Občas si dělám legraci z toho, jak si Boha představujeme a z našeho pojetí víry. Někdy si ale musím dávat pozor, aby si můj humor někdo špatně nevyložil.

 

Prý máte přezdívku Zibi. Co znamená, jak jste k ní přišel?

Dříve jsem hrál fotbal a odtud ta přezdívka je. Vznikla podle Zbigniewa Bonieka, což byl úspěšný polský fotbalista.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Erika Čelikovská

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oblečení: BANDI VAMOS - Pánské obleky www.bandi.cz  

Vytvořeno ve spolupráci s hotelem ARIA www.ariahotel.net

Produkce a make up: Michaela Lejsková

Korektura textu: Květa Strnadová

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-10-2012.html

Produkce: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Hodinky CASIO PRW 5000-1 Hodinky CASIO PRW 5000-1 Ačkoliv je hodinková řada CASIO PRO TREK určena hlavně pro speciální outdoorové aktivity a sporty typu plachtění, běh, treking, horolezectví... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek