Fascinující svět podle Lény Brauner

Publikováno: 15.03.2015 12:04 | Jakub Pavlovský

Mladá, talentovaná umělkyně s jedinečným vnímáním okolního světa, který se poetickým, kouzelným, až téměř naivním způsobem snaží štětcem a barvami vypovědět na malířské plátno. Její obrazy a díla mají v sobě daleko více skrytých informací, než by se mohlo na první pohled zdát. Stejně jako ona sama. Léna Brauner je naprosto fascinující, jak svou fyzickou osobitostí, tak renesanční osobností.

lena_1

Zdroj: Michal „Boodya“ Budinský

Jsou i tvoji rodiče umělci?

Kdo je podle tebe umělec? Mám pocit, že pojem umělec je neskutečně rozsáhlý a každý ho vnímá jiným způsobem. Třeba pro mě čítá velkou skupinu lidí. Moji rodiče do ní podle mě patří. Jsou i lidé, kteří se za umělce prohlašují, ale doopravdy je tak nevnímám. A pak jsou lidé, které by vůbec nenapadlo, že je tak někdo může vidět a jejich povolání se umění nedotýká ani v nejmenším, ale přízvisko „umělec“ si v mých očích neodpářou. Zájem mých rodičů se vždy odvíjel od toho, abych byla šťastná, a protože jsou hlavy otevřené, netrpěli zvrácenou představou o tom, že by to práce „od do“ ovlivnila. A pokud ano, mohla jsem si o tom rozhodnout sama. Ani jeden z nich takto nepracoval. Máma byla herečka a teď se z ní stala úspěšná podnikatelka. Můj táta umí snad všechno, co se precizní manuální práce týče, a nikdy jsem ho neuměla pojmenovat pouze jedním slovem. Má velkou dílnu, která voní dřevem, a tam kouzlí.

Co dělá tvůj muž?

V prvé řadě se nádherně stará o naší dceru. Je na rodičovské a kdo si to už někdy zkusil a nebo se v tomto období právě nachází, umí si představit, jaké úsilí je potřeba vynaložit tomu, aby s tímto nelehkým úkolem fungoval ještě nějaký projekt takříkajíc bokem. Jiří to zvládá a mimo „rodičování“ má rozjeté i úžasné projekty. Věnuje se alchymii, kybernetice, kokroušům, recyklaci, technologiím, biomimikrám, raw food a například speciálním pavoukům, z jejichž vláken má v plánu mi utkat spodní prádlo a sobě třeba kravatu. V současné době si od něj můžete koupit krásné sklenice vytvořené z lahví puknutých vodíkem a podpořit tak jeho projekt S.R.N.A. A můžete u toho mít dobrý pocit, že nezatěžujete planetu, protože vaše sklenice vznikla ze skleněného odpadu bez emisí ve výrobním procesu.

lena_2

Zdroj: Michal „Boodya“ Budinský

Tvoje dcera má dobře nakročeno, aby také byla umělkyní. Budete ji podporovat? Co kdyby chtěla prodávat v Tescu? Bránila bys jí?

Jasmína má dobře nakročeno k tomu, že se bude moci věnovat čemukoliv. Narodila se jako svobodná bytost, která má možnost výběru a není na nás, abychom ji silou měnili v něco, čím není. Naším úkolem je obklopit ji láskou a postarat se o to, aby měla dostatek prostoru a rozvíjela se ve své dokonalosti – byla šťastná. Snažíme se jí dát dobrý základ do života a jediné, jak ji něco takového můžeme vtisknout, je to, že se tak budeme chovat sami. Náš jídelníček tvoří hlavně rostlinná strava, nejíme cukr, mouku a nic co mělo hlavu a bylo schopné přemýšlení. Odšťavňujeme si s Jasmínou zeleninové a ovocné šťávy a snažíme se jí jít dobrým příkladem. Nejsme fanatičtí a když máme chuť, rádi ji poslechneme a za produkt od zvířete nebo ze zvířete poděkujeme. Pokud bude chtít jíst ve fast foodech, nakupovat v supermarketech a být vývojářkou GMO potravin, je to její volba a my jí můžeme předat pouze cenné zkušenosti a informace o tom, proč touhle cestou nejdeme my a milovat ji takovou, jaká je.

Je tvoje umění formou útěku, obrany nebo je to výsledek vnímání okolního světa a otevřené mysli?

Spíš za B. Už jen ten samotný tvůrčí proces je do značné míry útěkem. Minimálně od světa lidí a zažitých pravidel. Zkus si představit, že žiješ jako já v současné době. Kolem 17. hodiny přicházíš do ateliéru v podkroví, v nejvyšším patře domu bez výtahu. Proces, zakázky, malba, čaj, krabička cigaret, možná dvě, svítání, úklid. Okolo osmé ráno sejdeš čtyři patra ve stejném domě a jsi doma. Pozdravíš manžela, dceru, dáš si třeba sprchu a kolem deváté ráno jdeš spát. V průměru spím okolo čtyř hodin, podle toho, jak moc tělo potřebuje. Někdy si zdřímnu třeba na 40 minut během dne nebo noci, ale většinou ne. Dám si banán, jablíčko, oříšky a jdu na schůzky, buď do kavárny nebo ke mě do ateliéru. A s večerem zase přichází tma a já mám dostatek inspirace k práci. A znovu. A zase. Dny a noci běží. Samotné náměty k obrazům se většinou líhnou až s procesem. Nejdu s konkrétní představou toho, co namaluji. Ve velké většině případů dlouho sedím před bílým plátnem a pak se to tam objeví.

lena_3

Zdroj: Michal „Boodya“ Budinský

Je nějaká umělecká technika, kterou by sis ještě ráda vyzkoušela?

Chystám sériové kolekce originálních tašek, a to sítotiskem. Ještě s ním nemám rozsáhlou zkušenost, ale těším se. Taky mám v plánu tisk na dřevo. Začínám tetovat, taky novinka. A přibírám šití oblečení. Snažím se neustrnout u jedné techniky a baví mě objevovat nové.

Takže kreslíš, maluješ, vystavuješ, začínáš tetovat. Co ještě děláš a co plánuješ do budoucna?

Taky stříhám vlasy, zpívám a tančím křoví pod vedením Davida Jahna v Prague Burlesque, občas jsem v roli art directora nebo visual consultanta. Co bude dál, se ukáže s postupem času, ale ráda bych se realizovala v hudební sféře. Na to si ale budu muset najít čas.

Tvoje dcera Jasmína je nádherná. Napíšeš třeba knížku pohádek? To by byla velmi originální knížka doplněná o tvoje ilustrace.

Děkuji! Napsat knížku se nechystám, ale ilustrovat bych chtěla.

Kde se vidíš za dvacet let?

Kde? Tý jo. Na místě nezáleží. Jde spíš o to, abych byla šťastná a zdravá, přece.

lena_4

Zdroj: Michal „Boodya“ Budinský

Měla jsi na škole pocit, že nějak přerůstáš a vybočuješ nebo tam všichni byli svým způsobem jedineční v tom, co dělali?

Na škole jsem měla spoustu pocitů. Haha. Moje nejvyšší ukončené vzdělání je základní škola. Vnímám v tvojí otázce dvě části, protože všichni jsou svým způsobem jedineční v tom, co dělají. Studovala jsem dva roky Waldorfské lyceum a často si vzpomenu na ředitele Ing. Ivana Smolku, který podle mě skrze tuto školu pomohl spoustě mladých lidí najít správný směr. Tahle škola mě naučila spoustu důležitých věcí a dodala mi sebevědomí a víru v sebe samu. To, že jsem odešla, neznamená, že jsem tam nebyla spokojená. Přišla jsem pro nějakou zkušenost a když jsem věděla, že mám přesně to ono, šla jsem dál obohacená a spokojená. Tuhle vlastnost mám ve spoustě odvětví života.

Máš pocit, že bez vysoké umělecké školy nějak strádáš nebo trpí tvoje profesní dráha, že jsi nestrávila několik let v akademickém ateliéru?

Nelituji žádného rozhodnutí, které jsem v životě učinila a myslím si, že by to podle mě bylo jen jiné. Věnovala bych se pravděpodobně jen jednomu oboru, který by byl tím pádem precizně dotažen k dokonalosti, soustředila bych se spíš na galerie a mé cíle by byly posazené jinak než teď. O svých obrazech nemám tendenci si myslet, že jsou uměním srovnatelným s obrazy akademiků – jsou prostě jiné, neškolené. Jsem ráda, že skrze ně chci jen ukázat náladu, atmosféru nebo nějakou aktuální tenzi období. Jsou naivní, sem tam manýristické, líbivé a já je mám ráda tak, jak jsou, a jsem ráda, že nejsem sama a dokážou se stydlivým půvabem promlouvat i k lidem, kteří se buď ztotožní s pocitem a nebo se jim zkrátka jen líbí jejich vizuální stránka. Každá kolekce je jiná, každá je zachycením jiného období. Lepším se a chci být lepší. Nemám ani v nejmenším pocit, že bych strádala.

lena_5

Zdroj: Michal „Boodya“ Budinský

Rozhovor s Lénou Brauner proběhl v jejím pražském ateliéru. Její tvorbu si můžete prohlédnout ZDE.

Za fotografie děkujeme Michalovi „B00dya“ Budinskému.

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak pečovat o ruce v chladných dnech Jak pečovat o ruce v chladných dnech Udržovaný vzhled je kombinace mnoha faktorů. Pravidelný sestřih, sportovní aktivita, péče o vousy a pleť... Na jednu věc však bezpočet... Předchozí článek Trh mrch: Syndrom černých labutí Trh mrch: Syndrom černých labutí Pořád si pamatuju, jak jsem jednou došel pozdě na přednášku z finančního managementu. Tehdy jsem dělal jako stážista v umělecký... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!