Helena Třeštíková: Blbým tématům jsem se ubránila

Publikováno: 03.11.2014 13:12 | Václav F. Mensa

Při výběru osobnosti na měsíc listopad jsme v redakci diskutovali důležitost svobody, inteligence, rozhledu a také nadhledu. Slavíme tento měsíc výročí naší svobody. Do svobody a demokracie také patří důležitost objektivity a schopnost nesoudit ostatní. Helena Třeštíková je bez nadsázky první dámou českého dokumentárního filmu a ten jako takový objektivní a neposuzující je. Tato velká dáma nás uvítala ve svém bytě, kde jsou přímé odkazy na neuvěřitelný život. Nekřiklavě zavěšená Palachova busta nad psacím stolem, ocenění z všemožných festivalů, fotografie tváří ze známých dokumentů... Listopad je měsícem České republiky a my všichni jako občané bychom se více než kdy dřív měli snažit být lidští. Měli bychom si brát příklad z velikánů naší země, kteří v naprosté skromnosti vytváří velký odkaz, na který jsme a další Češi budou hrdí.

helena_1

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Během své kariéry jste prošla mnohé vrstvy společnosti. Viděla jste syrové lidství, kruté osudy… Jak potom vnímáte lidskou marnivost?

Jsem asi klasicky žensky marnivá, k tomu bych se přihlásila. Ale není to snad v nějaké nadměrné formě. A z dokumentaristického hlediska je marnivost docela zajímavá. Nejsem kritik a ani moralista, abych kritizovala něčí vlastnosti. Je to součást doby, která mě zajímá. Protože to, co já dělám, je určitý typ kronikářství, a to se nevyhýbá ničemu.

Považujete se za kronikáře?

Ano! To mi tak nejvíce sedí. Všude jsem byla kronikář. Tábory, škola… ale sama od sebe. Vždy mě to k tomu nějak táhlo.

Nenapadlo Vás tedy psát knihy?

Já se neumím moc vyjadřovat slovem. Psala jsem teď práci o časosběrném filmu, ryze odbornou, o zkušenostech s touto metodou a musel se zapojit můj muž, protože mně dělá problém orientace v delších textech.

IMG_0318

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

V současné době vyučujete na FAMU na katedře dokumentární tvorby. Sama jste tam studovala. Jak vnímáte rozdíl mezi současnými studenty a vámi v jejich věku?

Doba byla jiná, jiní byli i studenti. Tehdy jsme byli přiškrceni tematicky a i rozhledem. Dnes studenti mohou cestovat, jezdí na Erasmus a mají více zkušeností. My jsme byli omezení na náš prostor. To nás poznamenalo, byli jsme víc při zemi.

Stejně si myslím, že Vaše práce bude mít z dlouhodobého hlediska větší váhu než většina „moderních“ prací.

Je hrozně těžké tohle hodnotit. To rozhodne čas. Dnes studenti dělají spoustu zajímavých věcí. Daleko odvážnější v tématech. Třeba politika. Teď běží v České televizi cyklus o expremiérech. Každý si vybral jednoho. To za nás svobodně nešlo a nesvobodně to nemělo smysl.

helena_3

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Když jsme u politiky, sama jste měla takovou epizodní roli jako osmá ministryně kultury. Proč to začalo a proč skončilo?

Byla to opravdu epizodní role. V době, kdy mě oslovili, jsem byla velký filmový aktivista. Pořád jsme řešili něco s politiky a snažili se prosadit to či ono. A najednou mi někdo nabídl něco ovlivňovat přímo. To je lákavé. Vypadalo to jako angažmá na půl roku, kvůli předpokládané neuznané důvěře vládě. Pak se ale našli přeběhlíci, vláda získala důvěru a chystala se nepěkná věc týkající se financování památek. S tím já nechtěla mít nic společného. A tak jsem rychle odešla a tím jsem si u některých licí udělala ostudu. A rekord, který ale pak zlomila paní Peake. Tak už jsem jen stříbrná. Dnes už to beru s nadhledem.

A co současná politická scéna? Teď byly komunální volby.

Teď to vnímám docela euforicky. Moje dcera Hanka kandidovala ve hnutí Praha 7 sobě a získali 43 procent. Takže s přehledem vyhráli. Bude z ní radní pro kulturu. Pan Čižinský byl jednička na kandidátce a to je skvělý člověk a stejně tak všichni okolo něj. Takže jsem opravdu spokojená.

IMG_0266

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Prošla jste spoustou životních cyklů. Jak Vás to od mladé studentky změnilo?

Když jsem se hlásila na FAMU, cítila jsem okolo sebe velkou nedůvěru. Rodiče si mysleli, že dělat film prostě není seriózní profese. Spolužáci z výtvarné školy mi řekli, že jsem se zbláznila, protože jsem nebyla sebevědomá ranařka. Spíš ostýchavá a tichá. A s těmito referencemi jsem se do toho pouštěla, ale měla jsem nejasný pocit, že by to mohlo jít. A když jsem se pak na FAMU dostala, bylo mi jasné, že to je ono. Lidský vývoj je podstata časosběrného filmu. To mě formovalo. Režisér dokumentu proniká do nejrůznějších zajímavých prostředí. Kdybych seděla v ateliéru nad grafikou, tak bych se tam nedostala. Život má víc vrstev. Asi mě to obouchalo.

helena_5

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Když se podíváte zpátky, vidíte nějakou výčitku?

No tak někdy byla těžká období. Když jsem měla malé děti, bylo to na hraně. Měli jsme paní na hlídání. Můj syn Tomáš jednou prohlásil, že vzpomínka na dětství je prázdná lednička, ale tedy kecal, to se nikdy nestalo. Kariéru jsem kvůli dětem přibržďovala, ale pořád jsem něco dělala. Limitující bylo i to, že člověk prožil část života v totalitě. Ale jinak necítím výčitky.

A po profesní stránce?

Je jasné, že si člověk uvědomuje, co se nepovedlo, ale není tam nic, co by mě nějak pronásledovalo. Blbým tématům jsem se ubránila. Byla jsem opatrná, nikdy jsem nedělala nic, co by politicky zavánělo a odmítala jsem vstoupit do strany. Ale určitě jsem udělala filmy, které když zpětně hodnotím, nebyly dobré.

helena_6

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Bylo snazší dělat s lidmi před revolucí nebo po revoluci?

Před revolucí nebudila kamera takovou hrůzu. Nejhorší to bylo v dobách, kdy začala vysílat TV Nova, a lidi zjistili, že je kamera může ztrapnit a zesměšnit. To bylo těžké, ale mám pocit, že už to pominulo. Kamery se zmenšují a už nebudí takovou pozornost. Dnes je symbolem profesionálního natáčení mikrofon na tyči, zvaný „smeták“.

Koukáte se na zmíněnou televizi?

Na zprávy. Můj muž se diví a ptá se, jak to můžu snést a já odpovídám, že je to můj průzkum společnosti. Abych rozuměla lidem. Ty zprávy jsou reference o tom, co lidi chtějí a potřebují slyšet a vidět.

helena_7

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Měla jste někdy strach z návštěv věznic či skvotů?

To ne... Jen když jsme točili o Katce, pohybovali jsme se ve zdevastovaných budovách a člověka napadne, že by se něco mohlo stát, spadnout strop a tak podobně. Ale kdybych to moc prožívala, nic bych neudělala. Když jsme zažili rvačky, čekala jsem, kdy dostanem přes hlavu židlí i my. Já stále věřím, že vždycky všechno dobře dopadne a vše bude v pořádku.

Neměla jste strach, že se něco stane ze strany natáčených? Katka, její přítel…

Tak já jsem měla pocit, že jsme spojenci. Nepřítel byl ten vnější svět, ze kterého přicházely většinou jen ústrky, nepochopení. My jsme přicházeli v míru. Je důležité zmínit, že jsme jim také vždy dali honorář (jako všem ostatním natáčeným protagonistům). Svět na ně pohlížel a reagoval s opovržením. My se snažili porozumět. Mám pocit, že narkomani nejsou agresoři. Jsou spíše trosky, které na velké výboje proti lidem nemají sílu. Nikdy jsem také nechodila sama. Vždy jsem měla dva muže sebou. Kameramana a zvukaře.

Když Vám René vykradl byt, strach jste nedostala?

Ne, on jen kradl. Nebyl násilník. Ztratily se takové běžné věci. Mě nejvíc štvalo, že tam byl kabát, co se mi šíleně líbil ze Španělska a starožitné hodiny po tchánovi. Nepřestala jsem s ním točit, protože ten čin byl natolik neobvyklý, že ho mohl udělat jen zajímavý člověk.

helena_8

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

V jakých svých projektech pokračujete?

René se točí dál, Manželské etudy se točí a občas s Katkou, ale to se moc nevyvíjí.

Obecenstvo v České republice zvyklé na tragické příběhy Reného, Katky nebo Marcely přijalo Váš největší dokument, „Soukromý vesmír“, poněkud chladně.

Protože se asi čekalo, že to bude výbušnější. Režiséři hraných filmů mají promyšlené, jak jejich filmy jdou po sobě. Já v tom nemám záměr, vše vzniklo postupně a vlastně zcela nezáměrně. Je to náhoda daná producentskými dohodami o délce natáčení jednotlivých časosběrných filmů.

Neustále pracujete. Jak si najdete čas na relaxaci?

To jo, to určitě. Nejlepší pro mě je dát si kafe a číst noviny. Nebo jet do domečku na Vyžlovku. Je to překročení hranice a tam mám chvíli pocit, že jsem daleko od hlučícího davu. Utíkám od centra města.

Jednou jste zmínila, že přestanete natáčet ve chvíli smrti.

Nejradši bych natáčela i po smrti. Já spíš doufám v to, že se toho ujmou mé děti a budou pokračovat do další generace.

helena_9

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Máte u českých médií takovou mírně nedotknutelnou pozici. Ale během ministrování se to otočilo.

Ano, to máte pravdu. Překvapilo mě to. Já měla dobrý vztah s médii, ale jakmile někdo přičichne k politice, i z tolerovaného člověka se stane nepřítel. Ale pak se to vrátilo zpět.

Přišel okamžik, kdy se zdálo, že nikdo nechápe, co chcete říct?

Ve spoustě případů, když si přečtete reflexe, máte pocit neporozumění. Kritici, kteří se zabývají především hraným filmem, si většinou nedovedou představit jak časosběrný dokumentární film vzniká. Mají pocit, že já jsem odpovědná za téma a průběh. Nebo to, že jsem odpovědná za fetování Katky. Za to, že nepřestala. To jsou chvíle, kdy máte pocit, že nejste asi dost srozumitelný a kvůli tomu nedorozumění vznikl až odpor vůči mě. Mnohokrát jsem zažila označení hyena a podobně.

Katka se promítá na základních školách. Vidí ji tak různé generace a působí to i jako prevence.

Mám z toho radost. Ta linka odmítnutí na FAMU studenty a obvinění z hyenismu nutí člověka přemýšlet. Dostala jsem různé dopisy školáků pro Katku a ona jim odpovídala. I o tom, že natáčení dělala proto, aby se ten film stal prevencí po ostatní. Mainstreaové filmy jsou k pobavení a zapomnění na starosti. Já se snažím, aby o mých filmech diváci přemýšleli. Kdo si co vezme ale nevím a neovlivním.

Zabránilo Vám jméno Třeštíková nějaké práci?

Většinou to spíš pomáhá. Ale třeba jsem se to nikdy nedozvěděla. Třeba se někdy zavřely dveře a já to ani nevím. Těžko říct. Jestli na něco přijdu, tak vám to napíšu.

helena_10

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Když se diváci a redaktoři ptají na stejné otázky, existuje otázka, na kterou jste vždycky chtěla odpovědět, ale nikdy se nikdo nezeptal?

No tak vaše otázky jsou docela inovativní, to pozor. Mě zrovna nic nenapadá. To bych měla přemýšlet nad nějakou originální odpovědí.

Co předchází výběru tématu?

Vždy je nějaká základní idea. Téma: rozvodovost mladých párů a pokus sledovat první dny, měsíce a roky manželství. Páry z Manželských etud jsme potkali náhodou na matrice. Katka měl být projekt o protidrogové terapeutce a jejích dvou klientkách. Ale Katka byla nejzajímavější.

Nastane moment, kdy si řeknete, „už dost“, už mám hotovo a nebudu tenhle projekt dál točit?

To je dáno producentskými dohodami. Nejsem bohužel sama vlastním financiérem. Ale je otázka, jestli bych v takovém případě ty filmy vůbec někdy skončila.

Přeje doba finančně dokumentům?

Ne, je to pořád víceméně stejně špatný.

Z jubilejního 50. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech si Helena Třeštíková odnesla křišťálový glóbu v kategorii dokument nad 30 minut za časosběrný dokument Mallory.

HELENA TŘEŠTÍKOVÁ: BLBÝM TÉMATŮM JSEM SE UBRÁNILA

Produkce a realizace JIŘÍ HOFBAUER

Fotografie TOMÁŠ ŠKODA Photography

Text VÁCLAV F. MENSA

Jazyková spolupráce JAKUB PAVLOVSKÝ

Děkujeme Heleně Třeštíkové za poskytnutí prostor a zázemí během focení.

IMG_0235

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!