Jak funguje motocyklový gang, to ví Vladimír Přibyl

Publikováno: 26.02.2013 13:39 | Michaela Lejsková

Vladimír Přibyl začínal v domácích potřebách v oboru prodeje a zásobování, také se živil obchodováním s jízdními koly, nicméně to nikdy nebyl jeho koníček. Motorky si ho však našly  a dnes patří k zakládajícím členům dovozců všech motorových vozidel. Je předsedou motocyklové sekce a velmi poutavě nám povyprávěl, jak to u nás bylo, je a bude s motocyklovým trhem.  A také jak funguje jeho motocyklový „gang“.

Vladimír Přibyl, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

V Česku je registrováno něco kolem milionu motocyklů s průměrným stářím skoro 30 let, skutečně všechny existují? 
V České republice se v současné době nachází asi 970 tisíc motorek. Když před dvěma lety udělali humbuk s vyřazováním vozidel, tak se z toho část vyřadila. Z těch 970 tisíc jich jezdí pouze tak 350 tisíc kousků. Proto taky to příšerné průměrné stáří více než 30 let. Protože je tam pořád registrována spousta mrtvých duší, kde nejsou ani motorky, ani jejich majitelé.

 

Chcete říci, že ti už nejsou mezi námi, ani motorky, ani jejich majitelé? 
Jasně, nejsou ani ty motorky, ani ti majitelé. A protože u nás neexistuje tzv. zákonný způsob vyřazení vozidla – to znamená, že úřad by vozidlo mohl vyřadit sám, tak to vlastně nikdo není schopen vyřadit. Motorka neexistuje, nikdo ji nemá a majitel už většinou nežije, ale z registru ji nikdo nevyřadí.

 

Takže ta motorka tam někde lítá v oběhu?
Nelítá, ta motorka už není. Je to skutečně evidence mrtvých duší. Registr vozidel rovná se evidence mrtvých duší. (smích) Samozřejmě dokud někdo nezjistí, že ty duše jsou opravdu mrtvé, dokud to nevyřeší legislativně – „nebyl jsi třikrát nebo pětkrát na technické prohlídce, tak buď to vozidlo dočasně vyřadíš, nebo ti ho vyřadíme trvale z moci úřední“, tak to tam bude pořád. Pořád to bude stárnout, jestli mi rozumíte. Proto je zde ten šílený údaj 31,5 let průměr stáří. Když se podíváte na skutečné značky, které jsou v provozu, zjistíte, že průměrný věk se pohybuje maximálně kolem 10 let. A žádné množství veteránů, byť jsme bývalá motocyklová velmoc. Z toho to ale plyne, protože motocyklů v  padesátých a šedesátých letech byla strašná spousta.

Vladimír Přibyl, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Takže my jsme bývali motocyklová velmoc?
No jasně. Než soudruh ministr Čepička prohlásil, že do socialismu na motorce nepojedeme.(smích) Strana a vláda začala podporovat vývoj automobilů a motocykly usnuly v sedmdesátých letech, ustal skoro jakýkoli vývoj.

 

Opravdu? To je škoda, ne? 
Následujících 20 let se tady vyrábělo to, co kupovalo Rusko nebo spíše SSSR, Kuba a Jižní Amerika. Miliony kusů byly produkovány v nezměněné podobě a byly exportovány do těchto zemí. V okamžiku, kdy přišel rok 1989-90, trh se narovnal a zjistilo se, že to najednou není komu prodávat. Takže dnes z těch slavných značek Jawa a ČZ, které vyráběly miliony motocyklů, už není nic.

 

Dnes kdybyste se zeptal lidí na české značky, vybaví si asi jen tu Jawu. Jinak samé zahraniční….
Jawa má kupodivu dobré jméno i ve světě. Ale s tím, co v současnosti nabízí, nemá šanci nijak výrazně uspět.

 

Počátek vašeho vztahu k motorkám se datuje od roku 1992. Jak se to stalo?
V té době jsem se živil tím, co jsem dělal za doby minulé – jízdními koly. Předtím jsem pracoval v domácích potřebách v oboru prodeje a zásobování. Takže jsem logicky přešel k soukromému podnikání. Nikdy to však nebyl můj koníček. Byla to jen práce, nikdy jsem nebyl velký cyklista. Spíš to bylo o technice, motorky zde za socialismu neměly žádnou perspektivu. Nereálná záležitost. Takže jsem nakonec vybudoval během dvou let firmu, kterou jsem přenechal jiným. A podepsal jsem smlouvu s Yamahou.

 

Když vstoupila Yamaha na náš trh, vy jste se stal jejím šéfem, je to tak?
Uvedl jsem v život zastoupení značky a do roku 2006 jsem tomu velel.

 

Takže čtrnáct let, to je hodně dlouho!
Je, to máte pravdu.

 

Čím se zabýváte v současnosti?
Díky tomu, že jsem začínal brzo, jsme založili svaz. Byl jsem jeden ze zakládajících členů dovozců všech motorových vozidel. Říká se tomu „dovoz automobilů“, ale rozumí se tím všechna motorová vozidla. Sekce jsou automobily, motocykly, nákladní automobily a dokonce i autobusy.

 

Takže jste šéfem Sdružení dovozců automobilů (SDA). Jak takový svaz funguje?
Slovo šéf bych nepoužil, protože se jedná o sdružení právnických osob. Máme sekretariát, pětičlenný výbor volený ostatními členy. Jednou za dva a půl roku máme volby a vítězové zasedají právě v tomto výboru, jednou za půl roku jeden předsedá a čtyři jsou členové výkonného výboru. Nyní předseda nejsem. Ale jsem předseda motocyklové sekce, kde funkce není rotující.

Vladimír Přibyl, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

A v motocyklové sekci se taky volí?
Zde se volí pouze v případě nespokojenosti, zatím se volilo jen jednou, a protože jsem si dovolil jít k zubaři, tak mě zvolili. (smích)

 

A od té doby se to „s vámi táhne“! (smích)
Ano, od té doby se to se mnou táhne. Je to samozřejmě funkce čestná.

 

Takže za korunu?
Ani za korunu, prostě zadarmo.

 

A mimo práci pro SDA máte ještě na starosti italské značky pod hlavičkou firmy A-Spirit. Jaké motorky zastupujete?
V současnosti pracuji ve firmě A-spirit, která zastupuje asi dvacet zahraničních motocyklových značek, z toho pouze šest vyrábí motocykly. A to Aprilia, Moto Guzzi, skútry  Piaggio, Vespa, Gilera, a Scarabeo . A na Aprilii bude tuto sezonu závodit Karel Abraham a vypadá to, že i Lukáš Pešek. Uvidíme, ještě to není stoprocentní. Však začátkem března v Praze na MOTOSALONU v Letňanech mohou návštěvníci Karlovu motorku vidět „naživo“.

 

Jak si stojí právě Aprilia?
Aprilia si stojí na poli silničních závodních strojů velmi dobře. V prestižních závodech Superbike získala vloni již podruhé titul mistra světa se svým modelem RSV4 a na mistrovství silničních motocyklů dřívějších kategorií, mimo třídy Moto GP, ve sto pětadvacítkách ani dvě stě padesátkách neměla konkurenci. Teď je zrušili a nahradili novými kategoriemi, tak uvidíme, jak to dopadne. V současnosti se Aprilia v těchto závodech nejvíce angažuje v „CRTčkách“. Ostatně v této kategorii sedlá v letošním roce Aprilii také Karel Abraham.

 

Jak se v loňském roce dařilo prodeji nových motocyklů na českém trhu?
Upřímně, nedařilo. Nedařilo se nikde v Evropě. Relativně ten největší propad máme za sebou. Loni propad prodejů nebyl nijak dramatický, řekněme do 10 %. Předcházející léta to bylo horší. Bohužel v té ekonomicky silnější Evropě, neboli na jih a na západ, byly propady větší. To se promítlo i k nám, protože tlak na prodej přebytku zboží byl velký. Pak už to nabízí každý za cokoli a kamkoliv, jen aby se toho zbavil. Naštěstí ta naše značka je relativně soudná a výrobu zarazila včas. Když jsem viděl, co se stalo u ostatních, tak nás to tolik nebolelo. Ale samozřejmě pro ně to taky znamenalo, že na čtyři měsíce zastavili výrobu. Ale je to tak rozhodně lepší.

 

Jaká byla loni nejprodávanější motorka na českém trhu?
Otázka je, co nazveme slovem motorka. Nejprodávanější motorka… Když se budeme bavit o kategoriích, tak to rozhodně byly cestovní motorky. Ale s největší pravděpodobností vyhrála kategorie skútr. Nemám to úplně nastudované a nechci být špatným odhadcem. Propad trhu se projevil hlavně v motorkách, a ne tolik ve skútrech. A pokud se projevil, tak v neznačkových. Ty značkové kupodivu, řekl bych, mírně posílily. Díky tomu, že je to levný dopravní prostředek, koupila spousta lidí svým dětem namísto auta skútry. Pokud bydlí někde, kde musí denně dojíždět do práce, je jako dopravní prostředek výrazně méně nákladný na provoz, protože jeho provozní náklady se pohybují na podobné úrovni jako „prostředky hromadného ničení“, neboli veřejná doprava.

 

Je možné vypozorovat posun v chování kupců motorek?
Já bych řekl, že posun je jednoznačný. Zákazník opustil honbu za výkonem a parametry, což byla doména řekněme let 2000–2008, a přešaltoval na motorky cestovní nebo na hodně módní retro styl.

 

Jako že správný motorkář musel mít žihadlo?
Ano. Spousta zákazníků pochopila, že se stejně nemá kde svézt. Devadesát pět procent zákazníků ty parametry nemá kde využít. A ti, co je dokážou využít, hazardují se životem. Tedy doména 90. let byla spíš kategorie Chopper, začátek 21. století byl ve znamení honby za těmi maximalistickými parametry. Dnes se zákazník odklonil ke stylu, řekněme „café racer“ – volný čas na pohodový výlet.

 

Patří sem i zmiňovaný skútr?
To ne, skútr je dopravní prostředek. Skútr není motorka pro radost.

 

Jak byste tedy popsal skútr?
My z hlediska marketingu byznys velmi výrazně rozdělujeme na „to, co je pro radost“ a „to, co je dopravní prostředek“. Mezi to patří i motorky. Ne tedy zrovna naše, ale výrobci jako třeba Yamaha, Honda a ostatní japonští výrobci mají motorky typu „dopravní prostředek“. To znamená 125, 250 na denní ježdění. To je úplně jiná skupina lidí než ta skupina, která si kupuje motorku pro radost.

 

To jsou „ty vymazlený“?
Tak. To jsou ti lidé, kteří si to rádi chodí leštit do garáže, kupují si na to „žlutý šroubeček, kevlarový blatníček, tady frézovanou páčku brzdičky“. Je to jejich koníček, je to jedna skupina lidí a ta se odehrává ve vyšší střední třídě a výš. Tedy lidí, co peníze mají a budou je mít vždy, protože jsou schopní a dokážou si příjmy udržet za všech okolností a jsou v pozici, kdy suma 250–300 tisíc není pro ně zásadní a mohou si ji bez problémů dovolit.

 

Ale díky nové legislativě, která umožňuje držitelům oprávnění skupiny B řídit i lehké motocykly a mopedy do 125 ccm, určitě vzrůstá zájem o skútry…
Ano, to máte pravdu. Jak jsem řekl, je to výborný dopravní prostředek a díky nové legislativě se určitě zvedne i jeho prodej. Mimo to dnes i větší města jako třeba Praha nabízejí pro skútry a motocykly neomezené parkování ve všech parkovacích zónách zdarma.

Vladimír Přibyl, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Říkáte, že vymizela jedna vrstva motorkářů. Která?
Dříve zde bývala i silná skupina motorkářů, byla to ta nižší střední a střední vrstva, která dnes úplně odpadla. To byly ty motorky, co se pohybovaly mezi 100 a 200 tisíci. Tato střední třída zaznamenala v posledních třech letech největší propad prodeje.

 

Ze statistik je patrný nástup mnoha levných značek z Asie, je to tak?
Nástup mnoha levných značek z Asie je u nás už dobrých deset let a právě naopak poslední dobou jdou hodně dolů. Takže to určitě není nástup. Je to jednoduché. Lidé, kteří si kupují tyto levné věci, peníze fakt nemají. Jestli se něco prodává, tak to jsou dražší značkové věci. A to platí i o motorkách. To znamená, že bezejmenné značky mají větší propady.

 

A kdy byl tedy jejich boom? Co byste doporučil zájemcům, kteří zvažují koupi relativně levného stroje neznámé značky?
Jejich úspěch byl v letech 2002–2008. To byl moment, kdy velmi nízkou cenou, byť za výrazně nižší kvalitu výrobku, byli schopní oslovit. Nechci nikoho urazit, oni se také zlepšují, ale s tím rostou i jejich ceny. Nemůžete vyrobit levně dobrou věc. Vždy to musíte někde ošidit. Nikdy to není o tom, že rozdíl mezi jedním a druhým motocyklem nebo skútrem by byla jen nálepka na nádrži. V některých případech to tak je, ale těch případů je strašně málo. Většina velkých světových značek také vyrábí v čínských továrnách, ale protože si musí udržet kvalitu, tak ani na těchto výrobcích není poloviční cena prostě reálná. Nikdy ten rozdíl není tak, že když něco stojí 50 tisíc, tak od té „no name“ asijské značky to stojí 25 tisíc. Je to vždy na něčem ošizené a posléze se to vždy vymstí. Když si koupíte takto levný stroj, říká se: „Levný, posléze dvakrát drahý“, a to jednou, když ho chcete udržet v chodu, a podruhé, když se ho snažíte prodat jako ojetý.

 

…nebo levný, dvakrát kupovaný…
Ano, tak nakonec zjistíte, že ono to nefunguje až tak dobře, pořádnou službu to nedělá, neustále do toho vrážíte nějaké peníze a po třech letech zjistíte, že se to nedá prodat. Když to sečtete, dojdete k tomu, že kdybyste si koupil relativně dražší značkovou věc, tak jste ušetřil. Ztráta je výrazně menší.

 

To by si lidé měli uvědomit. Myslíte, že ta doba nastala?
Spousta lidí si to už uvědomuje. Ta euforie z  levných asijských značek už myslím pominula. Než dát třicet, tak dám raději padesát za něco, co opravdu funguje. Víte, u dražších věcí by se mělo více hledět na kvalitu. U trička je to jedno. To dělám taky, když jezdím na motorkové výlety. Koupím si levné tričko, ponožky a pak to cestou házím rovnou do koše. Nikdy však ne motorku. (smích)

 

A jaký vývoj prodeje očekáváte v letošním roce?
Když budu optimista, tak řeknu, že to nebude horší. Když budu optimista. Jinak se obávám, že to horší bude. Byť si nemyslím, že naše ekonomika se bude nějak výrazně propadat. Naopak si myslím, že bude stagnovat. Myslím si, že malinko je to způsobené mediální fámou. Mám určitou představu o tom, jak fungují média, a jsou trošku kontraproduktivní. Nejdříve vyrobí dramatickou nafouknutou krizi – a to se v žádném případě nedá nazývat krizí….

 

To mi říkal právě i pan Pavel Kohout, se kterým jsem dělala rozhovor před vámi, že skutečnou krizi jsme ještě nepoznali.
Pan Kohout je určitě vzdělaný člověk, a když se podíváme na krizi třicátých let minulého století, vypadala úplně jinak. Nyní není žádná krize. Média podporovaná určitými skupinami to takto vytvořila, takže lidé vzali za záchrannou brzdu a přestali žít nadoraz. To je na jednu stranu dobře. Na druhou stranu to ekonomiku zbrzdí. Vyrábíme na to, co lidé ještě nevydělali, OK, to je nějaké množství peněz. No jo, vyrábíme víc. Jednou se to musí někde zastavit a malinko i vrátit zpět. A to je ta fáze, kde jsme teď. Lidé se zasekli… píst se zasekl, začíná se vracet a nikdo neví, kam až lidé budou ochotni ten píst svého dluhu stlačit zpět. Mám spoustu známých, kteří mají strojírenské továrny, oni dnes zakázky mají a fungují. Ta doba, kde se jim zakázky scvrkly, oni neměli co vyrábět a museli posílat lidi domů, tak ta doba dnes není. Stačí se podívat na silnice, kolik jezdí kamionů.

Vladimír Přibyl, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Obecně mezi lidmi jsou peníze, je to vidět v obchodních domech, jak lidé nakupují a mají plné koše…
Ano, krize není. Jen už jsme se dostali do horní úvratě toho dluhového pístu, kdy se lidé zarazili. Někdo nafoukl mediální kampaň a samozřejmě média jim v tom pomohla. Teď media „bulej“, že jim inzerenti nedávají tolik peněz, protože nemají. (smích) Vrátilo se jim to jako bumerang, což se dalo předpokládat. Podobně tomu bylo s návody „jezděte do Německa, protože je to tam levnější a kvalitnější“. A nic z toho není pravda. Takže my teď musíme přečkat toto období. Myslím si, že budeme rádi, když si řekneme, že jsme na nule. Vzhledem k tomu, že vidím, co se děje v okolní Evropě, která má na naši republiku zásadní dopad, nebude to procházka růžovou zahradou.

 

Jak jsme na tom v porovnání s okolními zeměmi?
Vedeme si relativně dobře. Německo, Rakousko jsou na tom také relativně dobře. Já bych řekl, že mor se šíří od jihu, Španělsko, Řecko, Itálie, Portugalsko. Bude to mít vliv, zbavit se jich nemůžeme, to už je nevratné, nějaké zpětné rozdělování, tomu nevěřím, k tomu nemůže dojít. Takže západní Evropa přibrzdí.

 

Jaké jsou ceny motorek v Česku v porovnání s ostatními zeměmi?
Já bych řekl, že jsou po přepočtu prakticky totožné, snad vyjma nějakých lokálních doprodejních akcí.

 

Takže se nevyplatí kupovat motorky v zahraničí?
Může se vám to povést, ale stejně já znám případy, že ojeté motorky se odsud vyvážejí. Právě proto, že střední třída motorek vypadla, ceny se strašně stlačily dolů a dnes se motorky střední kategorie vozí ven. Ne že by se nic nepřivezlo, ale není to hojně. Nikde se nevedou statistiky, kolik ojetých motorek se vyvezlo ven. Máme informace jen od prodejců, že hodně motocyklů z bazarů šlo do Německa, Rakouska. A to proto, že ceny ojetin jsou lepší u nás, než jsou u nich na trhu.

 

Jak se loni vyvíjely ceny nových motocyklů a jaký vývoj čekáte letos? Na čem bude záviset?
Poslední tři roky bych řekl, že ceny šly dolů. Hodně to zapříčinilo zpevňování koruny, ovšem to už nejspíš nebude trend letošního roku. Obávám se letos zvýšení DPH o 1 %, u motorky je to taky znát. U 200tisícové jsou to dva tisíce. Ceny půjdou mírně nahoru, nikoli zásadně, ale v řádu jednotek procent.

 

A teď trošku odlehčíme, na jaké motorce jezdíte a co byste si přál mít doma v garáži?
Co já si přeji mít v garáži, to tam mám! (smích)

 

Jé, to je dobré…a to je co?
To je Moto Guzzi Griso 1200 8V. Pozor ne Gucci, ale Guzzi – žádné kabelky a parfémy! (smích)A to mám už samozřejmě několikátou. A protože už nepatřím mezi mladíky, je to přesně to, co potřebuju: žádnej velkej výkon, dobrej podvozek, nenutí mě to závodit a krásně se při tom svezu.

 

Máte na Motocyklu roku svého favorita? Může se to prozradit?
Říct se to může, ale přiznám se, že žádného favorita nemám. Těžko soudit, co z toho je nejlepší. Mě nejvíc oslovil Norton v kategorii „Nightbiků“, to je, řekl bych, krásná věc. Ale jenom proto. A protože je to značka mého mládí.

 

Norton je tuším anglická značka, že?
Ano, anglická značka. Oživili ji nedávno, podle vzoru Triumphu. Triumph je taky bývalá zkrachovalá anglická značka, které ožila asi po 25 letech a dnes docela slaví úspěch. Tak si myslím, že tohle je další pokus, jak to zkusit i s jinou značkou. Ale musím, říct, že ta motorka je hezká.

 

A jak vypadá?
Taková retro klasika.

 

Motocyklová sekce SDA je spolupořadatelem veletrhu MOTOSALON.  Co znamená pro veletrh záštita SDA?
Záštita SDA je společná dohoda importérů na společné akci. Pokusím se to zjednodušit: Je to zcela pragmatická záležitost, kdy se  „dohodneme“, že tohle bude námi podporovaná výstava a je v zájmu členů se jí zúčastnit, abychom netříštili síly na jiné výstavy. Dnes se jich tolik nekoná, ale byly doby, kdy byly i tři čtyři motorkové výstavy. Já si pamatuji Motovelo, Motojaro, Motoshow a další a žádná z nich nebyla motocyklová výstava. Protože dva vystavovali zde, tři támhle, a když jste chtěla vidět vše, musela jste obejít čtyři výstavy. Což ve finále mělo takový důsledek, že na výstavy chodilo málo lidí. Takže my tím říkáme, tato výstava bude pod naší zárukou a gescí svazu a to je ta výstava, které byste se měli v první řadě zúčastnit, protože to bude nejprestižnější výstava. Samozřejmě to neznamená, že na jiné výstavy nemůžou.

Vladimír Přibyl, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jaký je váš vztah k sociálním sítím?
Využíváme je, komunikujeme na nich, ale nejsou pro nás nástroj na prodej. Jsou vhodné na podporu image a na to, že značka na lidi tzv. „nekašle“. To znamená, že když se vás tam někdo na něco zeptá, odpovíte mu, udržujete komunikaci, ale sociální sítě jsou nástroj k úplně něčemu jinému. Jako pozvánka na výstavu nebo předváděcí akci je to dobré. Myslím si, že ta tam patří, ale prodej nového zboží na sociálních sítích nemá co pohledávat, spíše tím naopak uživatele otrávíte.

 

A kde se nejlépe prodá nové zboží?
Je to úplně jednoduché, musíte vyrazit za lidmi. Třeba výstava. Dostat se k těm lidem. Akce typu předváděcích jízd v nákupních centrech, sbírání kontaktů na lidi, kterým motorka není cizí. A jim se věnovat, přímo konkrétním lidem. Ne polepit si nástěnku letáky a čekat, že někdo přijde.

 

Udělal jste si někdy pořádný motorkářský výlet?
Já dělám výlety pořád. Kdybyste věděla, kde já všude byl, to by vám ten článek nestačil.

 

Kde jste byl nejdál? Na motorce.
Nejdál? Asi v Austrálii. Měsíc. Napříč Austrálií. Začínali jsme nahoře v Darwinu a končili jsme v Brisbane, jedenáct tisíc kilometrů.

 

Na jaké motorce?
To jsem měl tenkrát Yamahu TDM 850.

 

Předpokládám, že cestujete ve skupině?
Mám partu kamarádů, se kterou jezdím po světě. Cestovali jsme po Severní Americe, Aljašce, Jižní Americe, máme projeté také Peru, Chile a Bolívii.

 

Spíte po motelech? 
Ano, nebo taky někdy pod stromem, když to nejde jinak. (smích)

 

Kolik vás jezdí?
Jak kdy, v rozpětí osm až šestnáct.

 

Jste takový gang, že? 
Gang ne, když tak bezzubej gang. (smích) My si jezdíme pro radost.

 

Jak dlouho trvá takový výlet?
Tak tři týdny nejméně. My to jezdíme posledních deset každé dva roky.

 

Měl jste někdy nějakou havárii?
Havárii jsme měli všichni někde. Loni v Bolívii jsem trefil náklaďák. (smích)

 

Já zase když jsem dělala zkoušky na řidičák, tak jsem trefila trolejbus…
No vidíte to! (smích) Zatím jsme to všichni ve zdraví přežili. Z těch velkých výletů nejhezčí asi bylo Peru. Vůbec Jižní Amerika je krásná. Máme systém, jeden rok jedeme velký výlet a druhý rok si děláme jen takový malý po Evropě. A když řeknu „malý“, tak to je Slovinsko, Chorvatsko, Albánie, Řecko a zpátky Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko a domů. No a to se dá udělat za dvanáct dnů.

 

Takže vy jste tělem i duší motorkář?
No jasně, vždyť říkám, že to dělám, protože mě to baví, ne? (smích)

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Dita Brančíková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci s hotelem ALWYN www.alwynhotel.cz

Veletrhy Brno, a.s. www.bvv.cz

Motosalon www.bvv.cz/motosalon

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Jan Palach: oheň, který probudil lidi Jan Palach: oheň, který probudil lidi Změny nejsou jednorázové akce. Možná jejich akutní provedení, ale ony samotné jsou trvalým procesem. V roce 1969 hlas lidu nepřekonal... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!