Jakub Polanka: Nechci, aby se ze mě stal maskot

Publikováno: 05.01.2015 14:55 | Václav F. Mensa

Spíš než jeho osobní tvorbou je znám spoluprací se značkou Pietro Filipi. Spíš než jeho myšlenky a názory je známé to, že většinu času sídlí v Paříži. Když jsem zařizoval rozhovor s Jakubem Polankou, už první e-maily byly skvělé a nabuzující. Když jsme následně čekali před ateliérem, rozhodně jsem nečekal, že přiběhne obyčejný kluk a bude se omlouvat, že metro jelo pozdě. Máme obrovské tendence vytvářet si okamžité názory o lidech, které neznáme. Osobně musím přiznat, že jsem se pletl. Jakub Polanka je pro mě kombinací toho, čím by měl být každý gentleman. Neuvěřitelná pracovitost spojená s pokorou a vděkem. Velký vkus spojený se stylem a talentem. Nohy na zemi, ale možnost odepnout se a nechat fantazii volně pracovat. Jeho tvorba je často nazývána čistou a minimalistickou. My nyní začínáme nový rok - stejně čistě. S Jakubem Polankou o tom, proč Česko správně nechápe přehlídky, kdo je a není gentleman, a proč bude popularita módy klesat.

polanka_1

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Tvá skromnost Tě předchází. Prý moc neřešíš ocenění a jediné, co je vystavené, je sklenička Givenchy.

To není asi moc o skromnosti. Má ocenění jsou jen bonusy. Vůbec to není důvod, proč to všichni děláme. Mnohem větší ocenění je, když někdo poděkuje. Když řekne, že ho to potěšilo a že měl po přehlídce husinu na rukou. To funguje mnohem víc. No, a ta sklenička Givenchy... Já jsem v ní měl v Paříži kartáčky na zuby. Máma si ji zachránila a někde vystavila. U rodičů to člověk musí chápat. Mají na úspěchu obrovský podíl. Potom jsou šťastní, když máš někde fotku. Pro ně je to potvrzení, ale pro mě to moc nemění.

Vzpomínáš si, kdy poprvé Tě napadlo, že by z Tebe mohl být návrhář?

To byla nějaká Mateřídouška a mně byly asi 3 nebo 4 roky. V části o povolání bylo návrhářství. Pamatuji si i kresbu, která tam byla. Tak asi tam byla první myšlenka. Pak jsem si tak různě kreslil, a když jsme si měli vybrat střední, byli jsme strašeni tím, že to, co člověk studuje, musí dělat do konce života. Takže tam byla návrhařina jasná, i když jsem se hlásil na sochařinu. Vůbec jsem ale nevěděl, co to obsahuje, co mám čekat. Pak jsem šel na textilku do Brna a následně na UMPRUM. A ve čtvrťáku do Paříže.

První návrhář, o kterém jsi věděl?

Liběna Rochová.

Je návrhář, který je pro Tebe inspirativní?

Ono to není tak snadné říci. Když už v tom člověk pracuje, vidí řemeslo a všechny ty lidi za výsledkem. Mám k práci jiných spíš respekt, než abych se jí inspiroval. Tím ale odpadá to okouzlení. Stejně jako když jde režisér na film. Už spíš vnímá svícení, záběry apod. Jako návrhář spíš vnímám to, co je za tím. V posledních letech začal být ten byznys opravdu tvrdý, hodně o penězích. O vydělávání. Popularita módy se rychle zvedla a je otázka času, než klesne. Na začátku mě asi bavil Helmut Lang či Chalaiyan. O nich jsem dělal na škole v Paříži research. Ti buď odešli z vlastní značky, nebo se živí jiným projektem.

polanka_2

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Popularita módy klesá? Máš tip, kdo zůstane?

Tak, velké domy zůstanou. Spíš záleží na tom, jestli bude, nebo nebude válka. Zní to hrozně, ale je to tak. Teď za posledních pět let vyletěla móda hrozně nahoru kvůli sociálním sítím. Všichni lajkovali, všichni milovali, přišli hipsteři... A teď přichází opak. Není cool, co nosím, ale je cool, co jsem. Navíc dnes je to hrozně o PR. Milion lajků na Facebooku neznamená, že jste prodali jediné triko a že funguje. Znamená to, že jste měli štěstí, dobrou modelku nebo šňupete se správnými lidmi. Ale velké domy určitě zůstanou, protože na to mají peníze i jakousi armádu lidi, kteří je budou držet.

Co třeba Karl Lagerfeld?

Karl je v tuhle chvíli z velké části maskot. Ale to je víceméně většina návrhářů u velkých značek. Ono ani logicky není možné, aby to vše zvládl sám. Chanel, Chanel Couture, Chanel Pre-Collection, dvě kolekce Fendi, dvě kolekce Karl. Jeden člověk a za pět měsíců? To je blbost. Udává směr a stal se symbolem. A díky jeho osobní posedlosti mládím, jako je maskování stáří, to funguje i na starší dámy... Což jsou hlavní zákaznice oděvů Chanel.

Sám sebe vidíš jako maskota?

Ne, já vytvářím oblečení. To je to, co mě baví. I když dnes je PR důležité a nutné. I to je dnes návrhářské řemeslo. Vždy jsem doufal, že je možnost úniku. A ono ne. Přesto jsem především návrhář. Baví mě ten proces a nevadí mi jíst jen rýži, pokud mám určitou míru svobody a dělám, co mě baví. Ono to vypadá hrozně hogo fogo, ale je to opak. Vše děláte na koleni, a když potřebujete něco speciálního či odlišného, musíte si to vyrobit sám. Další věc je, že všichni říkají, jak to chtějí koupit, ale když to vyrobíš, všichni se ztratí. Tady je zvyk, že ti, co nejvíc "kecaj", nejmíň "dělaj". A nejmíň platí (smích).

polanka_3

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Co Tvá Star Wars kolekce? Je tam další inspirace? Marvel Comics...

Mám rád japonské animáky, protože tam není jasně dané zlo a dobro. Není to jen černobílé. Zdá se mi to vše mnohem komplexnější. V poslední kolekci mi šlo především o jakési sci-fi nomády a ve vývoji kolekce pak o hlavního hrdinu, který se od otroka dostane až k moci Dartha Vadera. Mně nepřijde, že je Darth Vader čistě záporná postava. Jen je z pochopitelných důvodů na temné straně. Je z nich nejvýraznější. Na Star Wars mám rád kontrasty. Africká krajina, step a poušť; do toho sci-fi twist jako třeba zlatý robot. Tehdy objížděli svět a natáčeli u původních obydlí. To mě bavilo. Přehlídka je jako umění. Nemáš o tom číst, aby tě to oslovilo. Máš si jen říct, jestli to funguje. Musíš něco cítit. Musí tam vzniknout nějaká silná emoce. A pak se možná můžeš začít ptát - proč, co a jak...

Jak myslíš, že Češi chápou přehlídky?

Asi příliš nechápou. Přehlídka má být o show. Je to teaser! Jinde chodí na přehlídky obchodníci a kolekce nebo kusy kupují pak v showroomu. Tady ale žádné nejsou. Tudíž je to u nás jen o divadle. To, co je na ramínku v obchodě, nemusí fungovat na přehlídkách. Mělo by to být zajímavější. Musí to být "velké". Máte se nechat okouzlit, aniž si všimnete detailů, které vidíte potom při nákupu. Přehlídka je takový vrchol, který já ani vlastně nevidím, protože potím krev v backstage. Takový zprostředkovaný orgasmus (smích).

Co hudba?

Hudba je pro mě důležitá. Vede mě u navrhování, u přehlídek. To mě často žene. Určuje směr i náladu. A čistí mozek. Když ve tři ráno došívám před přehlídkou model a pak se jdu projít na Letnou, poslouchám si u toho hudbu a myslím na to, jaká bude přehlídka. Jak se co hýbe a vlaje, která část odpovídá které skladbě. U toho se člověk uklidní.

Díváš se pak na svoji show?

Ne, nemůžu. Je to trochu utrpení. Koukám na to kriticky. Od toho se musí návrhář oprostit. Ono to ani není o šatech. Tam jde o modelku, fotografa, stylistu a o světla. Já jako návrhář nesmím vnímat, že to může někdo blbě vyfotit, že to, co je nejdůležitější, tam v závěru často není vidět. Ten proces nikdo nevidí. Tvrdou práci všech lidí, celého týmu.

Čteš komentáře?

Taky moc ne. Občas si něco přečtu, ale většinou to není konstruktivní kritika. Není tam řečeno, proč se mi něco líbí, či nikoli. Třeba když jsem poprvé šel k profesorovi na škole v Paříži a nesl mu portfolio, on okamžitě viděl, kde se co dělo a tušil i proč. Viděl, kde jsem to jen vyplnil oblečením a kdy jsem se naopak snažil a tvořil. Komentáři se moc nemůžete řídit. Každému se líbí něco jiného. Co je dobře a proč, to je relativní. Navíc je škoda, že komentáře nejsou ani výzvou k diskusi, jako v předešlé otázce. Čtete si až o obraze, který vás zaujal, a chcete vědět, co vedlo tvůrce.

polanka_4

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Nenapadlo Tě otevřít si butik?

Ani náhodou. Ne. Mám rád svou svobodu. V Čechách mám jen pár zákaznic. Spíš privátních. Baví mě zjišťovat, co jim sluší, jaká délka je pro ně vhodná. Jsou to drobnosti, ale mám hned feedback. Energie se vrací. Mé věci na ramínku moc nefungují. Aby fungovaly, musel bych dělat úplně jiné konstruované typy oděvů. Navíc, různé styly tady příliš nefungují. Lidé oděvem nevyjadřují svou osobnost či náladu. Něco začnou nosit až tehdy, když to vidí v H&M. Myslím si, že není důležité, co je trend. Je důležité to, v čem se cítíte dobře a co vám sluší. Proto mám také raději privátní schůzky. Společně tak najdeme, co zákaznici sedne. Může si zvolit a říct, co jak chce. Já jí v tom pomohu. To v konfekci a trendové nabídce není.

Nechtěl bys třeba učit?

Mě to i baví, ale sám se mám dost co učit, abych měl dostatečné sebevědomí. Je ještě mnoho dalších výzev. Trochu mě odrazuje i to, abych na studenty příliš netlačil. Abych jim nenutil svůj směr. Je těžké se nenechat ovlivnit. Na školách je spousta lidí s novými a svěžími nápady. Mohlo by se stát, že bych nedokázal nevyužít skvělého nápadu, který je třeba až daleko. Začátečník ho nevidí, ale já třeba už ano. Zkrátka se mám stále sám co učit. Jako návrhář, ale i jako člověk.

IMG_5981

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Máš pánské zákazníky?

Ne, příliš ne. Nemám dostatečné zázemí. Když vznikla spolupráce s Pietro Filipi, bylo to super, protože tam to zázemí bylo. Pánská móda je složitější. Náročnější návrhově a technicky. Musíte si dát velký pozor, aby muž nevypadal jak v divadelním kostýmu. Navíc jako chlap myslím u pánského oděvu víc prakticky a produktově, než u dámského, kde vytvářím celou hrdinku.

Kdyby přišel zákazník, že chce oblek od Polanky a že peníze nejsou problém...

Tak ho pošlu na Savile Row. Krejčí tam mají lepší prostředí a mají obrovský přehled. Vidí to, žijí v tom. I pánské obleky se posouvají a vyvíjí. Je to v detailech a perfektní krejčovině. Taky by pro mě bylo zajímavé s nimi spolupracovat. Peníze jsou hezká věc, ale příliš na nich nezáleží, když vím, že někdo je v dané věci lepší, nebo se k ní lépe hodí. Chci dělat věci, které mě baví a které mi díky upřímnosti jdou nejlépe.

Existuje typ člověka, pro kterého bys nešil, protože je ti nesympatický?

Pro Zemana.

Moderní gentleman?

Opak Zemana.

Co by měl dělat gentleman?

Co si neuvědomuje řada lidí, je to, že v Čechách vypadají muži jinak. Fyzicky. Nemůžeš nosit Lanvin, protože na to nemáš vyhublou studentskou postavu. Budeš nosit věci jako James Bond. Gentlemanství je o vychování, charisma je o vychování. Ne o tom, co si obléknete. U nás je vrchol to, když má chlap polokošili, světlé džíny, hodinky "za půl mega" a na nohou Pumy. To je jen jinak oblečený vekslák. Člověk nemusí mít drahý oblek, aby byl gentleman. Jde to udělat levně a v mnoha různých stylech. Ještě včera v Paříži jsem viděl evidentně bezdomovce. Měl dlouhý kabát, pod ním několik vrstev, přepásán; tepláky, čepici a čistou obuv. To charisma gentlemana z něj přímo sršelo.

Máš ideál mužské nebo ženské krásy?

Asi Tilda Swinton. Je tvůrčí a charismatická. Přemýšlí o tom, co dělá. Je z ní cítit silná osobnost a kreativita. Když mluvíme o ikonách... Od filmu Orlando, podle knihy Virginie Woolf, je pro mě jak ženskou, tak mužskou ikonou.

polanka_5

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Když se dívám na Tvoji tvorbu, je postupně čistší a minimalističtější.

No, na začátku nemá člověk sebedůvěru. Takže to tímhle nadhazujeme ostatním. Tím efektem. Postupně vše čistíme a jdeme k jádru, k esenci věci. Třeba dříve jsem se bál dekoru a "etno věcí" a teď je to pro mě výzva. Uvidíme, kam to půjde. To je stejné jako u malířů. Picasso se musel dostat přes klasickou kresbu, kde se naučil důležitá pravidla a řemeslo, až ke zjednodušování tvarů a nové vizi. Potom to funguje. Když to udělá někdo, kdo za sebou nemá řemeslnou fázi pravidel, nefunguje to. Musíš poznat pravidla, abys mohl vynechat ta, která ti nevyhovují.

Kam se bude Tvá tvorba ubírat dále?

Těžko říct. Vidím, že s věkem přichází spousta zkušeností i schopnost zvládat některé věci s větším přehledem a nadhledem, ale zároveň vidím, že už se nevrhám bezhlavě do projektů, které by mě vyčerpávaly. Někdy je vzdám předem. Nevěřím, že se mohou podařit. U nové generace tuhle sílu i odvahu stále vnímám. Někdy začínající tvůrce lituji, někdy jim trochu závidím. Co se mé tvorby týká, doufám, že budu mít zdraví, sílu a chuť stále objevovat. I přes jistoty, které potřebuji, půjdu za novými výzvami i vizemi. Doufám, že neskončím jako "starej ukřivděnej brblal", kterému ujel vlak.

Třeba skončíš jako Chanel. Bude Ti jednasedmdesát a budeš pořád šít.

To asi ne. Nechci umřít s jehlou v ruce a bez přátel. To mi za to nestojí. Ale od šicího stroje mě asi nedostanete, dokud neoslepnu (smích). Až to se mnou sekne, nebudu myslet na to, kolik jsem měl přehlídek a kolik úspěchů či cen. Naopak. Budu myslet na to, jestli jsem čas strávil s lidmi, které mám rád, a budu myslet spíš na to, jak jsme s našima opékali buřty před barákem a chodili s dědou na houby. To je totiž důležité. To jsou hlavní momenty. Ne výsledek, ale způsob žití.

Česká média Tě spojují s Alexanderem McQueenem. Jak to vnímáš?

Vůbec nevím, kde to vzniklo. McQueen je detail tailoring, výšivka, drama, scénografie, opulence a pompéznost... To já moc nejsem. Srovnávání nemám rád. Lidé ho potřebují, aby se ohřáli ve stínu někoho jiného. Aby věděli, s čím vás srovnat. Je to rychlejší, než si vytvořit vlastní názor. Já chci jen být v řadě těch nejlepších, ale ne za cenu ztráty vlastní identity. A co se Leeho týká, jeho tvorbu obdivuji. Jeho sebevražda je zároveň velkým varováním před semletí systémem.

Přál by sis dostat nějakou otázku, kterou Ti redaktor nikdy nepoložil?

To asi ne. Nikdo se ale neptá na tým, který se mnou spolupracuje. Těm patří můj obrovský vděk a obrovská část úspěchu. Když jde po přehlídce návrhář na molo, měl by tam s ním jít celý tým.

polanka_6

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

JAKUB POLANKA: Nechci, aby se ze mě stal maskot

Produkce a realizace JIŘÍ HOFBAUER

Fotografie TOMÁŠ ŠKODA Photography

Text VÁCLAV MENSA

Odborná jazyková spolupráce PETRA KINCLOVÁ

Děkujeme Jakubu Polankovi za zázemí během focení.

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek BMW X1 xDrive18d: ideální kompromis do města BMW X1 xDrive18d: ideální kompromis do města Vítejte v České Republice. V zemi, kde dálnice vypadají jako slavné Rallye Dakar, kde si silnice první třídy spletete s autokrosovou... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!