Janek Ledecký tvoří, buduje a září - jak to asi dělá?

Publikováno: 17.09.2013 13:28 | Michaela Lejsková

Na co Janek Ledecký sáhne, to mu obrazně řečeno kvete pod jeho tvůrčíma rukama. Divadlo Hybernia brzy rozezní tóny nového muzikálu Iago. Na hudebních nosičích se po dvaceti letech objevuje Žentour. A co teprve o Vánocích, to už nabere na obrátkách to opravdové přenosné kouzlo jeho tvorby, která se nás všech dotýká. Tak tomu se říká proměnit svůj um ve skutečnost. Inspirativní umělec to zvládá na jedničku. 

DSC_4070

Zdroj: Janek Ledecký, foto: Lenka Hatašová

V jakých směrech už se promítla vaše tvůrčí povaha ve vaší profesi?

Nejdřív jsem začal texty, pak jsem přidal muziku. Na začátku devadesátých let jsem napsal dva filmové scénáře. Na realizaci nakonec nedošlo, ale jako soundtracky k tomu vyšly dvě zásadní desky mé sólové kariéry: Na ptáky jsme krátký a Právě teď.

Dlouhé roky jste se věnoval hlavně hudebním vystoupením. Čím vás tato profesní dráha obohatila?

Koncerty jsou dodnes to, co mě ze všech disciplín, kterým se věnuju, baví nejvíc. Ten kontakt s publikem a přímá odezva je to, co mi při studiové práci chybí nejvíc.

Máte pocit, že byste byl za tu dobu o nějaké aspekty života ochuzen?

Já mám spíš pocit, že jsem byl oproti zbytku populace dost výrazně obohacen.

Jak může život hudebníka člověka formovat po osobnostní stránce?

Je to spíš pro silnější povahy. Hodně stresu a ta nepřetržitá houpačka euforií a nezdarů. A když se vám daří, musíte pořád myslet na to, že cestou dolů potkáte ty stejné lidi jako cestou nahoru. I když vám v tom momentě připadá, že jiná cesta než nahoru nevede. A k tomu všemu vyžaduje psaní muziky i textů tak trochu zjitřenou citlivost. Do toho naprosto nepravidelný životní režim a prima lákadla všech druhů a tvarů na každém kroku. Každý psychiatr vám potvrdí, že pokud to někdo důstojně ustojí, je to spíš výjimka než pravidlo. Zatím mám docela kliku.

DSC_4171

Zdroj: Janek Ledecký, foto: Lenka Hatašová

Dokážete za ty roky říct, že odhadnete publikum na první dobrou? Je to vůbec možné?

Nedokážu. Ale vždycky je trochu podcením. Což je dobře, protože mě většinou na konci překvapí. Naposledy na open air v Sedmihorkách – po druhém přídavku si všichni stoupli. V divadle jsem na to celkem zvyklý, ale v amfiku? Tak jim povídám, že zahraju na přání. A chtěli Sliby. Takže jsem poprvé v životě hrál Sliby se maj plnit o Vánocích v srpnu.

V čem je kouzlo písničky, která se stane hitem? Umíte to u písní odhadnout?

Neumím. Je spousta písniček, o kterých jsem si to myslel, a nic. A pak někdo vybral z alba nějakou jinou a bác. Mám pocit, že nejdůležitější pro to, aby se z písničky stal hit, je aby se trefila do správné doby a nálady.

S kapelou Žentour jste po dvaceti letech znovu natočili album. Co bylo hybným činitelem, který k vás k tomuto počinu přiměl?

Přišlo mi, že by si Honza Černý zasloužil zažít ten pocit, když se zahraje pár tónů Proklínám a lidi to komplet odzpívají. Tu muziku psal on a je z posledního alba Žentouru před mým odchodem. Honza na ten nápad koncertního comebacku kývl s podmínkou, že uděláme pár nových písniček. Nakonec je jich třináct a album Žentour 007 je těsně před vydáním.

DSC_3980

Zdroj: Janek Ledecký, foto: Lenka Hatašová

Co pro vás osobně toto album znamená?

Je to poprvé, kdy jsem v rámci tvorby jenom za textaře. Honza měl za ty léta pauzy takový přetlak, že jsem to skoro nestačil otextovat.

Čím vás oslovil muzikál?

Poprvé jsme hráli jako kapela se Žentourem v dnes už kultovním muzikálu Pop festival v polovině osmdesátých let. A byl to ten slavný ročník – Roden, Chýlková, Holubová, Cibulková, Asterová, Žilková… už tam se mi zalíbilo zkusit si divadlo z té druhé strany, než je hlediště. V roce 1993 přišel muzikál Pěna dníABC. Tam jsem měl hlavní roli a potkal se na jevišti s Jiřím Ornestem, Janou Paulovou, Tomášem Traplem, Sabinou Laurinovou, Vildou Čokem, Kamilem Střihavkou, Ťuldou Brouskem, Yvettou Blanarovičovou a dalšími. To už jsem se nakazil divadelní magií definitivně. Takže když za mnou přišel v létě 1997 Martin Kumžák, aby mě nahecoval do Hamleta, nedalo mu to až takovou práci.

S čím jste šel do svého prvního muzikálu a je to dnes stejné u těch dalších?

Na cestě od Hamleta k Iagovi jsem se toho spoustu naučil. Ale jednu zásadu dodržuju pořád. Sehnat si k tématu všechny dostupné materiály a pečlivě je prostudovat. Třeba při práci na Galileovi jsem objevil, že Galileo se potkal v roce 1593 s Giordanem Brunem při konkurzu na šéfa katedry matematiky v Benátkách. Galileo měl dobré konexe a oproti Giordanovi byl přece jen společensky akceptovatelnější. Takže to místo dostal. Zatímco Giordano skončil o sedm let později na hranici. A co teprve postava kardinála Maffea Barberiniho, který byl mocný Galileův ochránce a jehož obdiv zašel až tak daleko, že o Galileovi psal básně. A pár let potom, co se stal papežem, odstartoval a řídil celý ten ostudný proces, ve kterém Galileo dopadl málem jako Giordano.

1

Zdroj: Janek Ledecký, foto: Lenka Hatašová

Co si slibujete od nového muzikálu Iago a co si od něj může slibovat divák?

Kromě spousty překvapení si divák může slibovat skvělou zábavu na úrovni, která u nás není obvyklá. Robert Johanson je režisér, který v Americe a po světě režíroval více než dvě stě divadelních a zejména muzikálových představení. Před pár lety mě přesvědčil, abychom společně přepsali mého původního Hamleta a udělali z něj mezinárodní hit. Tentokrát u muzikálu stojí už od samého začátku. A mám pocit, že mě vyhecoval k mému zatím největšímu skladatelskému a textařskému výkonu. Shakespeare Othella napsal skvěle. A pro všechny bude velké překvapení, jak báječně bude to drama o lásce, nenávisti, žárlivosti a prchlivosti fungovat, když se přenese z renesance do současnosti.

Jaké obsazení jste pro tento muzikál zvolil a proč?

Definitivní obsazení prozradíme až po konkurzech, které budou 19. a 20. září. Ale už teď můžu slíbit jména jako Kamil Střihavka, Dasha, Petr Kolář, Marta Jandová, Aleš Háma, Petr Kutheil…

Vyžadují přípravy projektu v něčem jiné podmínky, než jste doposud zažil s předchozími projekty?

Po zkušenostech z Kalichu a divadla Broadway mám poprvé šanci uvést svůj projekt v prostoru, který má parametry klasického divadla. Tahy, točna, propadla, boční a zadní jeviště… To všechno uvolňuje ruce zejména scénografovi Martinu Černému. Minulý týden nám představil maketu scény. Geniální. Diváci se mají na co těšit. Podmínkou Roberta Johansona byla živá kapela. Což je v našich zeměpisných šířkách v soukromých produkcích taky dost neobvyklá záležitost. Ale Iago si to rozhodně zaslouží.

6

Zdroj: Janek Ledecký, foto: Lenka Hatašová

Jaký je podle vás ideální způsob propagace pro muzikál?

Premiérám Hamleta i Galilea předcházelo nasazení singlu do rádií. U Vánočního zázraku to nebylo potřeba, většina písniček patří dodnes mezi nejhranější české skladby v éteru. V případě Iaga chystáme singl na konec září. Doufám, že to klapne. Kromě toho potřebuje muzikál klasickou strukturu reklamní kampaně.

Dáte na novinářské recenze, pokud se o ně tedy zajímáte?

Moc ne. Jediné opravdu dobré kritiky jsem dostal v Jižní Koreji a v Japonsku. Tam nejsem zatížen žádnou historií, takže recenzenti posuzují moji práci a ne mě. U nás mi spousta lidí od divadla nikdy neodpustí, že ten frajer, co zpívá Na ptáky jsme krátký, jim šáhnul na tu nejposvátnější krávu divadelnictví. Což Shakespearův Hamlet bezpochyby je. To, že mého Hamleta už vidělo víc než milion diváků, je jenom utvrzuje v tom, že jsem Williama zneužil. V Kalichu jsme si dělali takový průzkum mezi diváky. Pro většinu z nich byl Hamlet první setkání se Shakespearovým světem vůbec. A protože se jim to líbilo, odvážili se dál. Půjčili si klasického Hamleta ve filmové podobě nebo to šli porovnat s klasickou inscenací do jiného divadla. Takže ve finále osvěta.

Býváte s blížící se premiérou hodně nesvůj?

Naopak. Zkoušení je na celé té legraci ta největší jízda. A tu si užívám naplno.

Jak jste si vlastně kdy zvykal na situaci, kdy v jednu chvíli prožíváte adrenalin, aplaudující publikum a pak vše odezní, divák odejde a je ticho? Jsou to dva extrémy a určitě to má na člověka nějaký vliv.

No, ona je ještě varianta publika, co vás vypíská. A to se to ticho potom prožívá asi jinak. Těžko říct. Mně se to zatím nestalo. Ale když si diváci při závěrečném potlesku stoupnou, tak je to samozřejmě moment, který vás nakopne. A věřte mi, že takové nakopnutí někdy potřebujeme jako sůl. Těch šťastných idiotů, kteří o sobě a své práci nepochybují, je v branži jen pár…

DSC_3782

Zdroj: Janek Ledecký, foto: Lenka Hatašová

Říká se, že hudba je lék. Čeho byste řekl, že dosahuje divadlo?

Divadlo má výhodu, že kromě sluchu útočí i na další smysly. Takže ten lék dostanete kromě pilulky ještě do žíly.

Vše, co je poprvé, má zvláštní kouzlo a napětí, věci, které děláme po sté, tak mohou omrzet, mohou být věčně stejné a můžeme o to kouzlo a napětí přijít. Jaké máte v tomto směru zkušenosti vy?

Naštěstí platí, že nevstoupíte dvakrát do stejné řeky. A v umění dvojnásob.

Jak hodnotíte divadelní zázemí v pražských divadlech?

Standardním divadelním požadavkům tady vyhoví jenom pár scén. Ale jak historie prokázala, i prostory, které v podstatě pro divadlo nejsou ani vybavené, ani určené, mohou být zásadním přínosem pro pestrost divadelní nabídky u nás. Tak třeba Činoherní klub, anebo, a to už mířím opravdu do extrému, Spirála na výstavišti, kde se odehrálo víc než 1 300 představení Jesus Christ Superstar. A díky geniálnímu nápadu Michaela Černajeva to byl zážitek nejenom hudební. Divadlo Kalich, kde se můj Hamlet představil, je podobný případ. A limit scény dohnal Šimona Cabana k vytvoření scény, která se používá ve zvětšeném měřítku ve světě i v divadlech srovnatelných například se Státní operou. I proto se na inscenování mého posledního muzikálu Iago do divadla Hybernia tolik těším. Tam v podstatě žádné limity nejsou.

DSC_4008

Zdroj: Janek Ledecký, foto: Lenka Hatašová

Jaký je váš podíl na scénografii?

Já mám samozřejmě nějakou představu, už když píšu muziku a texty. To je ta výhoda oproti tzv. volné tvorbě. Když máte dobré téma, tak vás ty představy, jak to nakonec může vypadat, ženou dopředu. Jako autor hudby a textu si vyhrazuji pro všechny ostatní řemesla právo veta, které jsem zatím nemusel nikdy použít. Martin Černý, který se chopil scénografie u Iaga, nám před týdnem představil maketu scény. Sedli jsme si z toho všichni na zadek. Bude opravdu na co koukat…

Které z vašich projektů ve vás zanechaly nejvíce nostalgie?

Asi Galileo. Doufám, že se ještě někdy vrátí na prkna.

Když vyrazíte do přírody, co vás z ní zajímá?

Já mám většinu výletů do přírody spojenou s těmi klouzacími disciplínami. Takže v zimě, jakej je sníh a kde je nějakej prima free ride. A v létě, kde to u vody pořádně fouká. Naštěstí se to vždycky odehrává v nějaké grandiózní scenérii. Nikdy by mě třeba nenapadlo, že si pojedu zalyžovat do Turecka. No a díky Ester, kterou jsem tam doprovázel na juniorské mistrovství světa ve snowboardingu, se mi to povedlo. To, že se Ester současně povedlo stát se dvojnásobnou mistryní světa, je extra bonus.

DSC_3980

Zdroj: Janek Ledecký, foto: Lenka Hatašová

Ovlivňují vás čtyři roční období?

Hlavně v oblékání (smích) A pak v koncertním repertoáru. Já mám rok rozdělený na vánoční, což je listopad a prosinec. To hraju na koncertech úplně jiné písničky než po zbytek roku.

Bez čeho se v životě nedokážete obejít?

Bez vody, bez jídla, bez rodiny, bez muziky… Bude toho víc.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oblečení a obuv: BANDI – Pánská společenská móda www.bandi.cz

Vytvořeno ve spolupráci s restaurací Campanulla www.campanulla.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Magazín Best of www.ibestof.cz

DSC_3778

Zdroj: Janek Ledecký, foto: Lenka Hatašová

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!