Její pastorkyňa: geniální zločin na moravské dědině

20.10.2015 14:00 | Jiří Hofbauer

Brněnská operní scéna Janáčkovo divadlo slaví 50 let od svého vzniku. Tenhle mezník se vedení Národního divadla Brno rozhodlo uctít nejslavnější operou jejího jmenovce. Opera Její pastorkyňa, která byla premiérově uvedena v roce 1904 v dnes již neexistujícím Divadle na Veveří, slaví úspěchy po celém světě. Příběh chráněnky kostelničky Buryjovky vyvolává bouřlivé ovace v New Yorku, Paříži, Praze i Tokiu. A ani více jak po sto letech od své premiéry nenudí. Nutno přiznat, že Jenůfa (alternativní název opery, který se užívá hlavně v zahraničí) prošla od posledního nastudování na brněnském jevišti obrovskou evolucí. Ne mílovou, ale doslova generační.

15377

Zdroj: Národní Divadlo Brno

Opera si nejen v Čechách, ale po celém světě prošla celou škálou mutací nastudování. Od klasických malovaných dekorací s téměř nulovou invencí přinést něco nového, přes jakýsi pracovní tábor s útiskem rasy, oživlá secesní plátna inspirovaná Alfonsem Muchou po stylizovanou měsíční krajinu.

„My jsme chtěli udělat kontrastní prostředí. Aby hned na začátku nebylo jasné, že se vše skončí tragédií,“ říká Martin Glaser, režisér díla. „Nechtěli jsme, aby se ten prostor stal spolupachatelem toho děje. My jsme chtěli, aby si tu tragédii způsobily ty figury samy.“

15378

Zdroj: Národní Divadlo Brno

První dějství odehrávající se v jabloňovém sadu dokonale vyvolává pocit absolutního klidu a bezpečí. Člověka skutečně napadá, že tady se nemůže stát nic zlého. Přesto dochází k několika tragédiím. Jak mezilidským, tak osobním. Vše pak graduje ve chvíli, kdy Laca pořeže Jenůfě tvář. Právě v tenhle moment se děj vzdává jakýchkoliv nadějí. Vlastně veškerých romantických iluzí a romance dostává temnou zápletku. Hlavní postavy se pak až do konce opery snaží svůj život vlastně jen nějak přežít.

15383

Zdroj: Národní Divadlo Brno

I v druhé třetině příběh graduje. To niterní drama postav a interní tragédii rodiny opět umocňuje scéna. Narušené rodinné vztahy tu představuje komplex světniček. Dřív takové chalupy nemívaly mnoho pokojů. Spíše všichni žili v jedné místnosti. Tohle pojetí opět odkazuje na to, že ačkoliv jakoby všichni fyzicky sedí v jednom prostoru, je téměř nemožné, aby se názorově, pocitově setkali a pochopili. Zvláště působivou je scéna, kdy Jenůfa probíhá nekonečným cyklem rotujících světniček, která je svým způsobem agorafobicky-flastrofobická.

15382

Zdroj: Národní Divadlo Brno

Finále. Scéna je nachystána jako na svatbu, ale zasvěcení ví, že se blíží soud. Teď vyjde najevo všechno, před čím se postavy zavíraly do svých vlastních komůrek. Vlastní pokoření je veřejná hanba. Finální déšť na jevišti a odchod postav za novým a lepším životem,tak dává víru v lepší konce.

15385

Zdroj: Národní Divadlo Brno

Nové hudební nastudování pod vedením Marka Ivanoviće dodalo na reálnosti a lidskosti celého představení. Obrovský kus na autentičnosti má i choreografie Mária Radačovského. Svou roli sehrály i kostýmy, které otevřeně přiznaly moravský folklór. Stylizované denní i slavností kroje dodaly představení na jasnější dobové i lokální zařaditelnosti. Opera díky tomuto výtvarnému propojení najednou není jen zkostnatělým útvarem, kde dotyčný zpěvák vystoupí na forbínu a odzpívá part, ale reálně živočišným kusem, který nejen umí zpívat, ale i tančit a hrát. V podání brněnské opery tenhle soubor tančí v duchu moravských kroků.

15395

Zdroj: Národní Divadlo Brno

Při hodnocení musím použít slovo génius. Opera nikdy nebyla v českých podmínkách realizována tak přiznaně autenticky, realisticky a přitom poeticky jako právě na domácí Janáčkově scéně. Její pastrorkyňa zažila šicí stroje, rasový útlak i malované kulisy. Najednou ale dostala nadčasový punc. Stejně jako má Bolšoj těatr Čajkovského Pikovou Dámu, Teatro alla Scala Verdiho La Travita, Stavovské divadlo Mozartova Dona Giovannih, tak Brno má Jenůfu. Díky Bohu a Janáčkovi...

15397

Zdroj: Národní Divadlo Brno

Hodnocení článku:



Komentáře

Nejstylovější muži: Módní vůdci Nejstylovější muži: Módní vůdci Rozdíl mezi stylem a módou tkví v tom, že styl se zákonitě nemění co půl roku, ale vyvíjí se různou intenzitou a mění zcela nepředvídatelně.... Předchozí článek Olivier Rousteing: Člověk si svou prací musí být jistý Olivier Rousteing: Člověk si svou prací musí být jistý Už začátkem listopadu se i do českých obchodů dostane dlouho očekávaná kolekce, která vzešla s kontroverzní módní kolaborace mezi... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!