Když dostat zabrat, tak s olympionikem Vaškem Chalupou

Publikováno: 17.09.2013 13:21 | Michaela Lejsková

Zúčastnil se neuvěřitelných šesti olympijských her, na kterých oslňoval svou technikou a vytrvalostí. Jeden z nejlepších veslařů české historie má ve své sbírce stříbro z OH v Barceloně a osm medailí z mistrovství světa. Na tu zlatou však dosáhl až tou osmnáctikarátovou, kterou převzal jako ocenění za své mezinárodní úspěchy a celoživotní přínos veslování, Cenou Thomase Kellera. Stal se tak prvním Čechem, který tuto prestižní cenu obdržel. Vysoký rodák z Jindřichova Hradce ukončil svou dvacetiletou kariéru v roce 2009 po stříbrném mistrovstvísvěta v Poznani. Sympatický veslařVáclav Chalupa ovšem sportu zanechal obrovský odkaz.

Václav Chalupa, foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová

 

Kdo vás přivedl k veslování?

K veslování mě přivedl táta, svého času špičkový veslař. Reprezentoval naši zemi například na olympiádě v Tokiu. Já sám jsem ho ale závodně veslovat nikdy neviděl, což je paradoxní. Odmalička mi ovšem o veslování vyprávěl. Když mi bylo třináct let, rozhodl se spolu se svým kamarádem, že obnoví tradici veslování v Jindřichově Hradci, odkud pocházíme. A tak vlastně rozhodli i za mě. Nemůžu ale říct, že by mě táta nebo kdokoli jiný k veslování nutil.

 

Brzy jste přešel na skif. Hrál nějakou roli fakt, že je to individuální sport?

Z kolektivních sportů jsem zkoušel například basketbal, protože jsem na něj byl výškově ideální, ale zároveň trochu nemotorný. Dva roky jsem se věnoval silniční cyklistice. Tenkrát ale byl problém sehnat dobré vybavení, takže to bylo komplikované. Veslování je ale jak individuální, tak i kolektivní sport. Jsem vlk samotář. Je pravda, že od začátku jsem tíhl ke skifu, naopak můj táta jezdil větší disciplíny. Imponoval mi fakt, že jsem na vodě sám.

 

Jaký je nejvhodnější somatotyp skifaře?

Výška je důležitá, nejlépe do dvou metrů. Řekl bych, že náš současný nejlepší veslař Ondřej Synek je jakýmsi prototypem ideálního skifaře. Já mám například i přes svou výšku krátké tělo a dlouhé nohy, které mi občas ve skifu překážely.

Václav Chalupa, foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová

 

Jak vypadala vaše příprava?

Zimní příprava zahrnovala posilovnu, běhání, běžky a trénink na trenažérech, které velice dobře simulovaly pohyb veslaře. To byla svého času velká novinka. Dnes jsou tyto trenažéry poměrně obvyklou součástí větších fitness center. Když byly peníze, vyjeli jsme trénovat na vodu do zahraničí, například do Itálie, Chorvatska nebo Austrálie. Pokud byla zima mírná, veslovali jsme na Vltavě celý rok.

 

Měl jste srovnatelné podmínky se svými soupeři?

Myslím, že ano. Bylo to dáno jednak tím, že jsem byl sám a tím byly moje náklady mnohem nižší než u větších disciplín, jako je osmiveslice. Byl jsem poměrně úspěšný, takže se mi i dařilo oslovovat sponzory.

 

Na vysoké úrovni jste vesloval velice dlouho, což se nutně muselo podepsat i na vašem zdraví. Máte dnes nějaké zdravotní omezení?

Závodil jsem dvacet dva let. Většina lidí má veslování spojeno s problémy se zády, což je pravda. Musím ale přiznat, že jsem nikdy větší problémy nezažil. Žádné velké úrazy, ani žádné zdlouhavé infekce. Mám sice vyoperované oba menisky, ale to bylo dáno spíše tím, že jsem rád běhal, a protože jsem vysoký, nápor na kolena byl při běhu velký. Se zdravím jsem ve své kariéře měl obrovské štěstí.

 

Zmínil jste Ondřeje Synka. Kdyby došlo k souboji mezi ním a vámi, kdo myslíte, že by vyhrál?

Ondry jsem si všiml už jako juniora. Měl obrovskou výkonnost, danou od přírody. Soupeřili jsme spolu několikrát. Vlastně jsem jen čekal, kdy mě začne porážet. Na trenažérech se mu to dařilo, měl výbornou fyzičku, ale na vodě jsem byl obvykle úspěšnější já. V závodech na vodě záleží především na technice.

Václav Chalupa, foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová

 

Když se sejdou dva výborní skifaři, je zaručené, že spolu budou úspěšní, nebo záleží i na jiných aspektech?

Určitě to takto nefunguje. Záleží na spoustě dalších věcí, například na společné technice či citu pro vodu. Samozřejmě také na osobních sympatiích. Pokud se tohle vše spojí, loď pojede dobře a veslaři ani nemusejí mít nejlepší fyzičku. Chtěli jsme to s Ondrou zkusit, i naše okolí si to přálo, ale bohužel k tomu nedošlo. Zkusil jsem to s jeho parťákem ze dvojskifu, který byl také velice výborný veslař. Říkal jsem si, že to silou musíme pro sebe vybojovat, ale podali jsme tenkrát jen průměrný výkon.

 

Mluvíte o citu pro vodu. K čemu byste ho přirovnal?

Přirovnal bych ho k citu za volantem. Když za něj sednete, zařadíte jedničku, dáte plný plyn a pustíte spojku, auto začne hrabat, zůstanete na místě a všichni okolo vám ujedou. Stejné je to s lodí. Musíte najít okamžik, kdy má veslo ve vodě nejúčinnější tlak, který loď pohání dopředu.

Václav Chalupa, foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová

 

Dá se to naučit, nebo se s tím zkrátka musíte narodit?

Určitě se to dá naučit, ale nemyslím, že je toho každý schopný. Samozřejmě jsou i tací, kteří mají cit pro vodu daný od narození.

 

Co byste řekl, že bylo vaší nejsilnější stránkou?

Bude to znít zvláštně, ale špatné počasí. To byla opravdu moje silná stránka. V dešti a větru jsem dokázal podávat skvělé výkony. Nejhorší pro mě byl rychlý závod, neměl jsem totiž nejlepší start, protože mi vždy chyběla okamžitá rychlost. Ovšem ve chvíli, kdy jsem se rozjel, jsem byl k nezastavení. (smích) Druhá část závodu tedy pro mě byla vždy úspěšnější.

 

Na který závod nejraději vzpomínáte?

Určitě na olympiádu v Barceloně. Velmi jsem tenkrát toužil vyhrát a ve vítězství jsem věřil. Nakonec jsem sice skončil druhý, ale atmosféra závodu byla skvělá a celkově jsem si z Barcelony odvezl velký zážitek.

Václav Chalupa, foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová

 

Mnohokrát jste skončil stříbrný. Když se ohlédnete zpět, víte už, co jste mohl udělat pro získání zlata?

Hodně jsem o tom samozřejmě přemýšlel. Po bitvě je každý generál. V mém případě to ale vždy byla hlava. Musel jsem si to vše srovnat. Na úrovni, na které jsem byl, jsme měli všichni výbornou výkonnost. Ovšem k vítězství potřebujete o ten malý kousek víc, tedy i trochu štěstí a srovnanou hlavu.

 

Využil jste někdy rad sportovního psychologa?

Po olympiádě v Sydney jsem několikrát sportovní psycholožku navštívil. Věnovala se také numerologii a moc mi pomohla.

 

Vašim největším rivalem byl Němec Thomas Lange. Jaké jste měli vztahy?

Thomas byl zpočátku dost odměřený. Když jsem mu ale začal na vodě šlapat na paty, začal mě respektovat a nakonec se z nás stali přátelé, i když ne nijak velcí. Jezdil jsem dokonce do Německa na závody, které organizoval. Naposled jsme se viděli nedávno na závodech, kde startoval ve dvojskifu se svým synem.

 

Za svou kariéru jste vystřídal několik trenérů. Podle čeho jste je vybíral?

Všichni moji zásadní trenéři byli vynikajícími veslaři a také mými vzory. Od třinácti let mě trénoval táta. Když jsem v devatenácti letech odešel z Hradce do pražské Dukly, trénoval mě Filip Koudela a poté Zdeněk Pecka, se kterým jsem spolupracoval nejdéle a dosáhl mnoho úspěchů.

Václav Chalupa, foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová

 

Uvažoval jste někdy o angažování trenéra ze zahraniční?

Neuvažoval, nebylo to potřeba.

 

Vy sám se trénování nechcete věnovat?

Když jsem končil kariéru, tak mě z Dukly i Veslařského svazu k trénování přemlouvali. Domnívám se, že dobrý trenér nemusí být zákonitě dobrým veslařem. Trenér musí mít talent s lidmi pracovat, umět jim své zkušenosti předat a hlavně být na ně tvrdý. Nemyslím si, že tohle je má silná stránka.

 

Jak často si dnes zaveslujete?

Přátelé mě přemluvili, abychom jezdili na osmě. Scházíme se třikrát týdně v loděnici v Praze, kde pracuji jako servisman. Jezdíme i Primátorky, ale závodění mě už moc nebaví.

Václav Chalupa, foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová

 

Jakým vývojem prošla od dob vašich začátků pravidla veslování?

V osmdesátých letech přišli s poměrně revolučním nápadem, a to, že místo těla veslaře se v lodi budou pohybovat jeho nohy. Tedy, že sedátko, které bylo po kolejnici posuvné, bude stabilní a po kolejnici budou běhat jen nohy. Mně se tento nápad velice zamlouval, protože se tak loď stala mnohem stabilnější. Bohužel se to neujalo, bylo to nákladné na výrobu a nebylo by to dostupné všem závodníkům. Jinak nás žádné velké změny nepostihly.

 

A ohledně materiálů lodí a vesel?

Materiály se samozřejmě změnily podstatně. Byl jsem jeden z posledních, kteří závodili na dřevěné lodi. Dnes je většina lodí vyrobena z karbonu a kevlaru a lodě jsou velmi lehké. Na tvaru lodí se mnoho nezměnilo. Co se ale výrazně měnilo, byla vesla. Před olympiádou v Soulu v roce 1988 přišla americká firma na trh s karbonovými vesly. Během několika měsíců celý veslařský svět vyměnil dřevěná vesla za karbonová. O čtyři roky později stejná firma revolučně změnila tvar lopatky vesla. Dříve se používal symetrický tvar ve tvaru tulipánu. Oni přišli s asymetrickým tvarem, kterému jsem začal říkat „sekyra“. Lodě se tím zrychlily, práce s veslem je totiž díky tomuto tvaru jednodušší. To například vedlo k tomu, že se zavedlo pravidlo, které zamezuje dětem do dvanácti let taková vesla používat. Důvodem je, aby se naučily s veslem správně zabírat.

Václav Chalupa, foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová

 

Kromě pravidelného veslování, jak jinak si ještě udržujete kondičku?

Vždy mě lákala spousta dalších sportů, na které jsem neměl během své kariéry čas. Například windsurfing, i když to už je dnes spíše nostalgie, protože tento sport je na ústupu. Také jsem propadl stand up paddle boardingu, který můžete dělat za každého počasí. Se starším synem chodím boxovat.

 

Co vám z vaší závodní kariéry nejvíce chybí?

Pohyb, trénink, dřina a pravidelnost. I únava z tréninku mi dnes chybí. Občas si to připomínám. Tréma před závodem a adrenalin mi také chybí, ale zdaleka ne tolik. Toho jsem si užil dostatek.

Václav Chalupa, foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová

 

Kam vedly vaše kroky po ukončení kariéry?

Po ukončení kariéry v roce 2009 jsem se rozhodl převzít dílnu na servis lodí, která v Praze funguje od sedmdesátých let. Je to opravdu krásná práce, která mě vždy lákala a dokonce myslím, že jsem v ní dobrý. Bohužel je to ale poměrně těžké živobytí.

 

Procestoval jste mnoho zemí. Netoužil jste někdy se v zahraničí usadit?

Vůbec ne. Mám to u nás příliš rád.

 

Působíte také jako televizní spolukomentátor soutěží ve veslování. Je to pro vás práce, nebo odpočinek?

Když komentuji třikrát do roka jeden závod, tak než se rozpovídám, už je konec. (smích)Potřebuji delší chvíli, abych se do toho dostal. Velice jsem si tak užil olympiádu v Londýně, protože jsme komentovali všechny veslařské závody a navíc jsme byli na místě dění. Byla to pro mě ale docela dřina.

Václav Chalupa, foto: Lenka Hatašová
Foto: Lenka Hatašová

 

V roce 2012 jste obdržel od Mezinárodní veslařské federace prestižní Cenu Thomase Kellera za celoživotní přínos veslování. Co to pro vás znamená?

Mou první stříbrnou medaili z mistrovství světa mi na krk věšel právě Thomas Keller. Byla to pro mě opravdu velká čest a velký zážitek tuto cenu získat.

 

V Senátu PČR jste se chtěl zasadit o podporu sportu. Nakonec jste odstoupil. Co vás k tomu vedlo?

Když jsem dostal nabídku od jedné nejmenované strany, nejdříve jsem odmítl. Všichni kolem mě jen nadávali na to, jak se věci mají, ale nikdo s tím nic udělat nechtěl. Tak jsem nabídku ještě jednou zvážil a rozhodl se jim ukázat, že pro věci, jako je sport, je potřeba něco udělat. Nakonec z toho sešlo a jsem rád. Není to nic, o čem bych do budoucna přemýšlel.

 

O čem tedy do budoucna přemýšlíte?

O politice opravdu ne. Už bych na takovou nabídku patrně nekývl. Pomalu se přesouvám z Prahy do Račic, kde bydlíme a kde je umělý veslařský kanál, na kterém jsem jako veslař najezdil tisíce kilometrů. Budu mít na starosti jeho technické zabezpečení a celý provoz. Odpadne mi tak každodenní dojíždění do Prahy. Budu se také věnovat všem těm sportům, na které jsem neměl tolik času a samozřejmě rodině.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Hana Robinson

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oblečení a obuv: Pánská móda BANDI www.bandi.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of  www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!