Libor Podmol: Život máš jen jeden

Publikováno: 02.06.2015 18:27 | Aktualizace: 03.06.2016 08:00 | Jakub Matulík, Jiří Hofbauer, Štěpán Molitor

Je slyšet pravidelný tep srdce motoru. Jezdec v zářivé uniformě s hvězdou na hrudi stojí na startu a pravidelně si pokyvuje hlavou. Sám pro sebe si odříkává každý krok chystaného triku. Pak následuje jeho soukromá modlitba. Intuice, tvořím, rozhoduji, čas, riziko. Jezdec pomalu pouští spojku a přidává plyn. Hlas motorky se zvyšuje a kola se roztáčí. Stroj najíždí na rampu, která ho vynáší do vzduchu. Přední kolo se odlepí od rampy a následuje trik, přesně tak, jak si ho vysnil. Libor Podmol, nejlepší český freestyle motokrosař, mistr světa ve freestyle motocrossu a první a jediný Neameričan, který kdy vyhrál olympiádu extrémních sportů X Games. Zásadní skok se mu povedl začátkem května, kdy se oženil. Speciálně pro něj právě tohle bude jeho nejdelší, ale i nejkrásnější skok. Libor není hazardér. Naopak. Přesně ví, co si ještě může dovolit. A tak jede na maximum, co to jde.

libor_podmol_1

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Máš zodpovědnost ke svýmu jménu?

Asi každej má zodpovědnost ke svému vlastnímu příjmení. Nechtěl bys dělat ostudu svému vlastnímu jménu. Zvlášť když v tom - jako já - odmala vyrůstáš. Od mala jezdíš po závodech a každý ti říká „malej Podmol“. Ten pocit zodpovědnosti se v tobě nahromadí.

Necítíš tlak, že nejedeš přímo v tátových stopách?

Ze začátku, když jsem začal freestylovat, byly hodně negativní vlny. Nebudu tvrdit, že ne. Hodně lidí freestyle motokros nebralo jako pořádný sport. Dnes už to ale všechno dosáhlo úplně jiný úrovně. Hodně lidí si díky tomu uvědomilo, kolik dřiny za tím je. Hodně z těch zlých hlasů utichlo. Díky tomu, že jsem tam, kde jsem, troufnu si říct, že jsem na světovým levelu. Lidé kolem mě jsou rádi, že se můžu živit tím, co mě baví. Ježděním na motorce. Pokračuju tak v tý tradici, že my, Podmolové, jezdíme na motorkách. Jen já třeba jinak než táta.

Vedls k freestyle motocrossu i bráchu?

On si k tomu našel cestu sám. Nikdy jsem mu neříkal: „Poď jezdit!“ Stejně tak jsem před ním nezamykal motorku do garáže. Prostě se mnou objížděl závody a viděl, že je to něco, na čem mi záleží. Asi ho vtáhla ta komunita, co je kolem freestyle motocrossu. Možná, že právě to bylo to něco, co ho na tom bavilo. Že to byla parta lidí, která pro něco žije. Mají něco, co je spojuje.

libor_podmol_2

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

O freestyle motokrosařích se mluví jako o rodině. Opravdu jste tak semknutí, nebo je tam konkurence?

Na rovinu... Každý chceme vyhrát. A od té doby, co v tom jsou peníze, je tam i konkurence. Všichni víme, jak je to nebezpečný, kolik jsme obětovali přípravě. Chceme podat co nejlepší výkon. Ale tím, že se stýkáme a osobně známe, vznikají tam vazby všeho druhu. Na freestyle motocrossu je dobrý, že nás nestartuje deset a nemůžeme se shazovat. Jedeme každý sám za sebe. Máš pocit, že ty jsi ta hvězda daného okamžiku a chceš si zajet ten nejlepší výkon sám pro sebe. Jasně, o všem rozhodují ti čtyři cápci nahoře, kteří se pak usnesou, kdo je první, druhý, třetí. A pak, když se nám to nelíbí, tak je jdeme skupinově zbít. Směje se

Takže se dá mluvit o takové velké freestyle motokrosové rodině?

Do jistý míry to rodina je. Ale na klasickým motokrosu rozhodně nebyly vztahy vždycky ideální. Navíc... Český motokros teď nabral hrozně divnej směr. Jde úplně do háje.

Ale freestylu se daří. Ty spolu s Petrem Kuchařem, což je několikanásobný mistr republiky v motocrossu a hlavně praotec FMX v Česku a taky je první Evropan, který otočil backflip na motorce, jste to dotáhli docela daleko. A hlavně přispěli k tomu, že se to zviditelnilo.

Jsou tady i další jako Petr Pilát, Martin Koreň, Franta Máca, Aleš Rejman. Českej národ máme devět deset fakt super kluků, kteří se živí freestylem. A to je skoro víc, jak v klasickým motocrossu. Ale u nás to skoro nejde. Proto se většina těch akcí jezdí venku. Uživit se motocrossem skoro nejde. U nás to zvládá, tak pět lidí.

A i těm všem je přes 40 let.

Přesně tak.

Ty nějak řešíš svůj věk?

Myslíš, jestli mi už došlo, že nejsem nesmrtelný? Směje se. Asi jsem chytřejší. Od té doby, kdy jsme ztratili tátu, to mi bylo čtrnáct, jsem byl hlavou rodiny. Bratrovi byly tehdy dva. Od té doby jsem rodinu vedl. Musel jsem. Tak nějak jsem cítil, že musím. Díky tomu, že jsem dělal, co jsem dělal, mohl jsem přinést rodině nějaké peníze. Zodpovědnost jsem měl odjakživa. K Liborovi přiběhne syn Josh. Pak mi přibyly tyhle dvě malý zvířata, která nade všechno zbožňuji. S Léňou jsme spolu patnáct let. To je neverending story. Ten věk cítím především na tom, že mám víc zkušeností. A taky vím, kdy a na co se mám vykašlat.

libor_podmol_3

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Jak to vypadá v praxi?

Dnes skočím do molitanu polovinu nebo i čtvrtinu skoků, co bych dal dřív. Dnes se fakt snažím nad vším mnohem víc přemýšlet, než to primárně dělat. Třeba předtím jsem dělal těch skoků z nějaký "machrovský" setrvačnosti i padesát. Fakt jo. Teď jich udělám pět. A u každého z nich mnohem víc přemýšlím. Možná bys tou rukou měl pohnout pomaleji, nebo víc doleva. Chtěl bych říct, že tohle umím regulovat i na závodech. Ale už jak to říkám, vím, že to nefunguje, protože tam tě žene adrenalin a chceš podat svůj best výkon. Na závodech se hecneš. Ale jak jsem starší, nepotřebuju už všechny věci nutně opakovat. Hlava je umí. Tělo si je musí připomínat.

Prvního června Ti bude jednatřicet. Byla pro tebe třicítka nějakým zlomem?

Něco jiného, než že mi začaly padat vlasy? Směje se. Cejtím se pořád stejně. Cejtím se možná i líp. Ale je to tím, že líp cvičím, líp jím, líp piju, nežeru burgery a tyto věci, necpu se zbytečně masem. Po fyzické stránce mi nikdy nebylo líp.

Připadáš si chytřejší?

Když mi bylo sedmadvacet, tak jsem toho chtěl stíhat co nejvíc. Dvě hodiny ráno dělal maily, pak jsem šel trénovat. Dnes už vím, že je to pitomost. Ale na tohle jsem přicházel třeba rok. Ono to zní směšně, ale to jsou věci, ke kterým musíš dospět. Ne věkem. Ale časem. A zkušenostma. Pořád se hledám. Chci se najít. Hodně odpočívám. Možná se i víc bavím. Rozhodně. Spíš se snažím najít si čas na zábavu, manželku a děti.

libor_podmol_4

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Jak odpočíváš?

Sednu... A takhle čumím do blba.

Fakt?

K Liborovi přiběhne jeho syn Josh. Prosí ho, aby šli hledat šťovík. Já si teď musím pokecat tady s kluky. Běž ho zatím najít a pak mi ho ukážeš. Pak pokračuje v rozhovoru. Pro mě je odpočinek jen to, že si třeba hraju s děckama. S Léňou si sedneme, dáme si víno. A fakt neděláme nic. Prostě chill.

Na trénink je potřeba čistá hlava?

Jasně, ale ne vždycky to jde. Kolikrát spíš mě z toho dostane trénink. Ale samozřejmě pak i ten trénink je míň vydatnej. Pokud jsem předtím nějak ve stresu nebo jsem zažil nějaké duševní napětí, pak jakoby klesá náročnost těch triků a samotné nasazení. Nebo když vím, že třeba něco nestíhám, nebo mám v hlavě problém, který mi bere kapacitu soustředění, pak ten trik nestojí za nic.

Psychická pohoda je u freestyle motokrosu hodně důležitá?

Jasně. Rozhodně. To platí u každýho sportu a u každý práce, ale u freestylu speciálně. To jsi ostatně viděl, hned jak jste přicházeli. Mám svoje vidění dráhy, kde si v hlavě dávám dohromady, co se teď odehraje. Jak jste přicházeli, hned mi hlava sepne, že se tam něco děje. Že to soustředění něco narušilo. Třeba to zachytím i jen koutkem oka, ale najednou toho mám plnou hlavu. Myšlenka už není tak intenzivní. Už je narušená. Je tam nějaký rušivý element, který mi bere soustředění. Proto jsem k vám hned přijel, podali jsme si ruce, abych si uvědomil, že tam... Nejste navíc. Aby vás tam moje mysl přijala jako součást toho, co se tam děje. Teprve pak se můžu vrátit na start a ke svému rituálu.

Ty se možná nadřeš víc hlavou než tělem.

Freestyle je tak trochu... Myšlenková věda. Jak se říká, že motokros je 70% psychika a 30 % fyzička, freestyle je 90 % psychika a 10 % nějakýho umu. Ale na tréninku je to mnohem těžší. Na závodě to máš daný. Tam tě žene adrenalin, atmosféra, energie, kterou tam lidé vytváří. Na tréninku musíš sám sebe pushovat do toho podat co nejlepší výkon znova a znova.

libor_podmol_5

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Jaký jsou Tvoje sny?

Vyhrát ještě jednou titul mistra světa by bylo fajn. A nějaká ta medaile by se mi taky líbila... Chtěl bych točit inovativní videa. Co dělá třeba Robbie Madison je pecka. Ty jeho skoky na motorce jsou absolutně crazy. Klidně jen dvě minuty, ale opravdu pěkné. Třeba v Praze. Videa jsou super, protože se nemusím honit po závodech, ale natočím dvě tři videa za rok. To je dobrý způsob, jak se dostat někam dál. To je směr, kterým se vydat. Aby po mně něco zbylo. Jezdit po závodech je super, ale opravdu tu po sobě chci něco zanechat. Aby si jednou moje děti mohly říct: "hele, ten náš fotřík, když byl kluk, byl dobrej magor". Všechno bych to chtěl dojezdit ve zdraví. Zatím to vypadá na krásnej rok. Teď jsem se oženil, takže plány vycházej a sny se plní.

Neplánuješ jezdit Trophy Trucky jako Jeremy "Twitch" Stenberg, další několikanásobný vítěz X Games?

Jako že bych zkusil i motocross v autě? Já bych jezdil, ale nemám na to prachy. To je úplně jednoduché. Kdyby byl někdo, kdo by to zatáhl, jezdil bych. Když jsem byl mladší, koupil jsem si Evo. Jezdil jsem tady po vesnici jako "magor", klopil zatáčky a snil, že ze mě bude druhý Colin McRay. Ale pak mi došlo, že rallye stojí hrozně moc peněz, přitom žádné peníze z toho nedostaneš. Ale já opravdu všechno podřídil freestylu, to je pro mě číslo jedna. Řídit auto mě hrozně baví. To ale asi každého, kdo má v sobě nějaký závodnický pudy. Zvlášť takový ten rallye cross, kdy to není zase tak nebezpečný oproti klasickýmu rallye, kdy to při prvním možném momentu obtočíš kolem stromu. Úplně se mi nechce jít a vyndat půl míče za favorita, abych se tam s kluky mohl honit v plechovce na Dlouhé Loučce. To budu raději doma, dám si dobrý víno a budu se koukat na hokej.

Takže cokoliv děláš, musíš za tím vidět smysl?

Rozhodně. Každý rok bych chtěl udělat něco speciálního. Když se chystalo Tomorrow Will Be Better, vypadalo to hrozně nadějně a světově. Sehnali jsme super partnera, vypadalo to na megaprojekt. Dokonce jsme koketovali s hraným filmem. Dopadlo to jinak. Už od ledna píšu knížku a na konci roku by z toho měl bejt deník. Reportuji v něm šest měsíců svého života. Jsou tam moje historky. Nějaký myšlenky, co mě napadají během dne. Taky tam pomlouvám svoje známý. Jediné štěstí je, že oni moc neuměj česky, přitom celá knížka bude v češtině. Už jsem domluvenej se svým doktorem, který se mi stará o tělo. Kamarád přes výživu mi tam hodí pár nápadů, jak, co, proč jíst. Takže to bude takový... Komplexní návod pro lidi, jak žít. Jak žít lépe.

libor_podmol_6

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Jak žena bere Tvoje úrazy?

Ji to nestresuje. Vážně, ji to už nestresuje. Ona to bere super. „Jééé, ty sis zase zlomil nohu? Tak to aspoň s náma budeš měsíc doma.“ Libor paroduje hlas svojí ženy. Pak už je zase ráda, že vypadnu na motorku, protože mi to chybí. Ona cítí, že mi to chybí. Ale jestli si zvykla... Respektuje to, protože musí. Tohle nás tady všechny živí. Bojí se. Ne že ne. Bojí se, aby se mi nestalo nic vážného. Naopak, když si ona naloží děti a vydá se přes D1 do Ostravy za babičkou, trnu, že je nějaký "magor" sestřelí.

Když jsi najížděl na rampu, všiml jsem si, že sis něco říkal?

Jsou to moje slova, která mi pomáhají z hlavy vypustit všechno ostatní. Dřív jsem měl problém, že mi během triku naskakovaly myšlenky. Třeba sedm metrů před rampou mi naskočila myšlenka. To je špatně. Taková má slova mi tohle zablokují. To, aby mi naskočila nějaká myšlenka, která by narušila mé soustředění. A to byste měli vidět bratra... To se člověk nesmí ani pohnout. Ono je to logický. Opravdu to vyžaduje velké soustředění.

Do rozhovoru opět vstupuje Liborův syn Josh. Chtěl bych hledat šťovík. „Ale já ho nikdy nenajdu sám,“ říká Josh.

Tak to musíš zkoušet.

Co jsou ty Tvý slova?

Intuice, tvořím, rozhoduji, čas, riziko. Těchto pět slov mi vyplivnul počítač asi po 750 otázkách, který jsem zodpověděl právě u sportovní psycholožky Evy Schauerové. Těmito slovy, když si je řeknu nahlas, abych je slyšel, se pak můj mozek řídí natolik, že mi urovná myšlenky a líp připraví hlavu na to, co budu dělat. Pak následuje ten trik a jedu.

libor_podmol_7

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Jim McNeil, Eigo Safo, Tyron Gilks... Ti všichni už jsou Ride in Piece. Dělá to něco s tebou? Vztahuješ si tu jejich smrt nějak na sebe?

To je prostě... V prdeli. Sorry. Nevím. Třeba Jim byl můj "svinskej" kámoš. Nechápu, jak se to může stát. Nebo chápu, ale... Většinou se to stane právě z nějakýho nesoustředění, že ten trik neměl člověk úplně promyšlen. Samozřejmě to může být i technická záležitost motorky. Z toho mám největší strach. Jezdím s tím, že jim se to stalo, protože to tam měli napsané. Věřím, že já to tam mám napsaný trochu jinak. Vzhledem k tomu, že jsem je všechny znal, a vím, s jakou vášní jezdili, kolik nadšení tomu dávali... Oni odešli v tom, co je bavilo nejvíc na světě, což je hrozný, ale je to současně úžasný. Ono je to vlastně ve výsledku nejhorší pro ty lidi, kteří tady po tobě zůstanou. Ty už to neřešíš. Odejdeš a žádný big deal. To všechno co přijde, si pak vyžerou lidi, kteří tady po tobě zůstanou.

Obrečíš to?

Vždycky je to smutné, ne že ne. Když se něco takového stane, brečí i největší kluci. Jsou kluci, kteří přestali jezdit, protože pořád myslí na to, co se stalo někomu, koho znali. Teď v lednu Kevin Ferrari, který s námi jezdil. Martin Koreň s Martinem Šenkem ho sbírali ze země. Je to půl roku a Martin Šenk od tý doby nesedl na motorku. Jo, je to hrůza. Ale pokaždé, když lezeme na mašiny, tak s tím vědomím, že se to může stát. Za posledních pět let odešlo šest super talentovaných kluků, který jsem všechny znal. Asi jsme všichni sobci a egoisti, že si myslíme, že zrovna nám se to stát nemůže. V té hlavě to ale máš. A proto trénujeme tvrdě, aby se nám to nestalo. Pak se nemůžeš divit, že naše afterparty jsou tak divoký. Protože máme neskrývanou radost, že jsme to přežili. Snažíme si užívat života, co to jde. Nevíš, co a kdy se může stát. Když za mnou dojde bratr, že nutně potřebuje nový auto a musí si brát půjčku, já mu pak ručím. Každý normální člověk by mu to asi zatrhnul, ale vážně nevíš, jak dlouho tady budeš. Tak si to užij, dokud to jde. Život máme jen jeden.

libor_podmol_11

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Kam se freestyle bude posouvat?

Bude to všechno čistší. Hodně záleží na jezdcích. Kousíček po kousíčku se to bude zdokonalovat. Když jsem v roce 2002 udělali svůj první backflip, říkal jsem si, že je to moje maximum. Teď máme rok 2015 a jsem úplně jinde. Za deset let budu zase jinde. Hlavně nechci, aby Josh něco takovýho dělal. Musel bych se tlumit kinedrylem a zapíjet to pivem, abych to vydržel. Už pro mýho bratra je to složitější. A pro kluky, kteří s tím teď budou začínat, to bude zase těžší. Z vlastní zkušenosti vím, že když jsem začínal, tak jsem u některých triků byl rozhodnutej, že je nikdy nebudu dělat. A pokud bych je náhodou zvládl, tak je to můj životní limit a končím s motocrossem. A speciálně heart attack, o kterým jsem se zařek, že nikdy dělat nebudu, jsem zvládl za tři měsíce. Ale teď, kdyby někdo chtěl začít s freestyle motokrosem, čeká ho hrozně dlouhá cesta. A to je i důvod, proč s tím moc lidí nezačíná. Lidé na to rádi koukají, ale naše řady spíš řídnou. A nových kluků moc nepřibývá.

Vy máte s bratrem trochu posunuté vztahy, že?

Trochu jo. Já jsem ho vlastně od mala vychovával. Vezmi si ten věkový rozdíl. Mně je jedenatřicet, jemu osmnáct. Ale máme výborný vztah. Bydlí tady s náma. Bude tu tak dlouho, dokud spolu budeme jezdit. Asi to, co se stalo našemu tátovi, nás možná donutilo víc držet při sobě.

libor_podmol_8

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Ty sám seš přísnej táta?

Zrovna včera jsem někde slyšel, že čím přísnější táta, tím lepší táta, ale... Já to moc neumím. To raději necháme na mamince. U nás je za toho přísného maminka.

Co Ty a tetování?

Zbožňuju to. Opravdu se mi to líbí. Jediná věc, co mě na tom štve, je, že to bolí jak čert. Pro mě je to způsob, jak se vyjadřovat. A taky je to fajn reklama. Mám na zádech vytetovaný "PODMOL", protože v 18 letech mě nic lepšího nenapadlo. Ruku jsem si nechal dělat 25 hodin. Tetování mám rád. Vždycky jsem natěšenej... Pak tam sedím a trpím jak zvíře.

Máš to předem nějak rozmyšlený?

Vůbec. Většinou jednou za rok přijde nápad, kterej mě uchvátí, a řeknu si: "Jo, to bych fakt chtěl." Pár týdnů si to promýšlím. Jakmile je první volná chvilka, jedu a nechám si to udělat. Hlavní je, aby to mělo pro mě smysl.

libor_podmol_9

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Děláš tenhle sport, protože máš takhle otevřenou mysl? Nebo máš otevřenou mysl, protože děláš tenhle sport?

Libor se nadechuje k odpovědi. Lehce váhá. Je pravda, že díky tomu, že jsem ke světu motokrosu měl blízko, tím, že jsem to měl doma, tak jsem si k tomu vytvářel nějaké vazby. Ale rozhodně jsem si motokros nevybral proto, že bych měl potřebu riskovat. Je to zábava na tom sportu, není to riziko. Mě nebaví ten pocit nebezpečí. Skutečnost, že se dostanu nadosah smrti, to není to, co mě na tom baví. Ale spíš se překonávat... A překonávat limity. Popravdě, já nic jinýho neumím. Malovat ani zpívat neumím, takže to je v prdeli. Takže se musím posouvat v tom, v čem jsem dobrej. A to je freestyle.

Co budeš dělat, až se vykašleš na ježdění?

To je otázka, na kterou neumím odpovědět ani sobě. Ale nikdy se na něj nevykašlu úplně. Je to láska. Jsem to já a... Už vždycky se můj život bude točit kolem freestylu.

Nechtěl jsem Tě urazit.

Ne, v pohodě. Mě se na to ptají od 25. Já jsem plánoval konec kariéry v 26. Teď mi bude 31 a pořád jezdím. Ale plánuji to na Jágra. Takže do 35 a pak do 40. Ale podívej se třeba na Petra Kuchtu. Ten jezdí pořád. A je mu 43? A možná, že právě teď jezdí nejlíp, co kdy jezdil.

Takže věk zase nehraje takovou roli?

Je to spíš o tom, jak se staráš o své tělo. A že i hlava díky Bohu funguje. Říká se, že freestyle motokros se v hodně ohledech odehrává v hlavě. Tělo je jen nástroj, který vykonává příkazy hlavy. A co dál? Budu si muset vymyslet nějaký jiný byznys. Rozhodně budu dohlížet na bratra. V motokrosu zůstanu. Nebo možná ne. Prodáme to tady a odstěhujeme se do Namibie, budu chodit ve slamáku a psát povídky. Já to říkám v legraci, ale mít bar na pláži, žít tak nějak víc pokojně... Ono to nezní špatně. Můj zájem je to ještě pushovat asi 3, 5, 7 let. Ale definitivní konec pro mě bude koncem asi tehdy, když už nebudu mít zájem učit se nové věci.

libor_podmol_10

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

LIBOR PODMOL: Život máš jen jeden

Fotografie TOMÁŠ ŠKODA Photography

Text & styling JIŘÍ HOFBAUER

Produkce JAKUB MATULÍK

Supervize ŠTĚPÁN MOLITOR

Odborná jazyková spolupráce PETRA KINCLOVÁ

Děkujeme Liborovi Podmolovi a rodině za zázemí během focení.

Za poskytnutí oblečení a slunečních brýlí děkujeme manažerce obchodu Věře Miklíkové a prodejnímu týmu Blažek Vaňkovka Brno.

Za poskytnutí oblečení a doplňků děkujeme společnosti Levi's Česká republika.

Za vytvoření motýlků děkujeme Kristiánovi Polívkovi a Tomáši Mylerovi z prvního českého motýlkářství Krispol Store.

Další oblečení, doplňky a produkty poskytly značky a firmy Rockstar Česká republika, DC Shoes, Fox, Harley Davidson a Yamaha.

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak pečovat o kvalitní kožené boty Jak pečovat o kvalitní kožené boty Milujeme kvalitu. Milujeme tradici. Milujeme, když cena odpovídá užitku. Obzvlášť se tyto vlastnosti snoubí v případě rámových bot.... Předchozí článek Degustaci jídla, vína a destilátů letos na Špilberk Food Festivalu doprovodí královská hostina Degustaci jídla, vína a destilátů letos na Špilberk Food Festivalu doprovodí královská hostina Menu jako pro krále. Tak by se dal označit 4. ročník Špilberk Food Festivalu, který se odehraje na hradu Špilberk ve dnech 5. až 7. června.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!