Marek Pažitný: Jak jednou vyzkoušíte boty na míru, k jiným se už nevrátíte. Nikdy.

Publikováno: 07.04.2013 15:07 | Lukáš Kyzúr, Michal Novák

Marek Pažitný začínal jako opravář obuvi v Bratislavě. Zlom v jeho kariéře přišel ve chvíli, kdy začal jako obuvník působit ve Vídni a seznámil se s jedním z nejstarších řemesel – s uměním ruční výroby obuvi. Ve Vídni patří tato práce k jednomu z nejuznávanějších řemesel a vyučit se ševcovským mistrem trvá 5 až 6 let. Marek se řemeslo učil u mistra Loibla, ve Vídni známého pokračovatele rodinné tradice výroby obuvi na míru. Dnes úspěšně rozvíjí svoji vlastní značku a má nemalou zásluhu na rozvoji bespoke na Slovensku.

"Ukaž mi svoje boty a já ti povím kdo jsi." Platí to?

Bezvýhradně. Boty o vás prozradí podstatně víc jak šaty, auto nebo hodinky. I přesto je každodenní obraz z ulic tragikomický... možná je to tím, že obuvníci neprodávají dobré boty na leasing.

Pojem bespoke u nás patří spíš do slovníku cizích slov. Kdo je tvůj typický zákazník?

Muž za vodou. Muž který ví, že nosit špatné boty v kruzích, ve kterých se pohybuje, jednoduše nejde. Obzvlášť v zahraničí je hranice únosnosti někde úplně jinde a předpokládám, že tito zákazníci to vědí.

Marek Pažitný

Zdroj: Marek Pažitný

Jaký je hlavní rozdíl mezi ready-to-wear a bespoke?

Možná jsem příliš radikální, ale i kvalitní ready-to-wear považuji za atrapu bespoke. Jsou to boty, které se vyrábějí na sklad podle nějakého kopyta. Když někomu padnou, tak se prodají. Dokonce i velmi dobré firmy si takto přivydělávají – ty boty jsou někdy i kvalitní.

Je tu ale i druhá strana mince. Materiál, ze kterého se obvykle bespoke vyrábí, je nesmírně drahý. Je otázka, jestli si někdo dovolí vyrábět na sklad boty ze stejných surovin. Kopyto je standardní, pro obě nohy stejné. Běžně může být rozdíl v délce a možná i v šířce.

Bude to kompromis ve velikosti i materiálu. I když výsledek možná bude vypadat jako nějaký bespoke, nebude tak sedět. S ready-to-wear je možné oklamat okolí, ale ne sebe.



Kdy tedy můžeme o botách říct, že jsou skutečně na míru? Jaký proces tomu předchází?

Pro skutečné bespoke se vyrábí kopyto přesně na konkrétní nohu. Změří se celá noha z mnoha úhlů a vyrobí se mapa otisku nohy. Zohlední se při produkci kopyta, svršku, formě a velikosti podpatku a taky ve složení boty – je vyloučené, aby bylo kopyto přesně takové, jaké by se použilo při výrobě nějakých ready-to-wear (RTW) bot.

Při výrobě bespoke bot je možné přihlížet na způsob chůze, hmotnost majitele a jiné zvláštní návyky. Jak si dáte jednou vyrobit boty na míru, a budou vyrobeny dobře, tak už nebudete chtít nosit nic jiného. Nikdy.

Marek Pažitný

Zdroj: Marek Pažitný

Pro bespoke se vyrábí kopyto přesně na konkrétní nohu


Ale cenově jsme někde jinde...

Přirozeně jsou RTW boty levnější. Nemyslím však, že by poskytovaly lepší poměr kvalita/cena. I bespoke obuvníci někdy z ekonomických důvodů přistoupí k výrobě RTW. Sníží tak občas kvalitu, aby byli stále vytížení. Nepatřím mezi zastánce této politiky.

To se ale ještě stále bavíme o kvalitních RTW. Mám bohaté zkušenosti i s opravami luxusních značek, které se nespecializují jen na výrobu obuvi. Tam je někdy poměr kvalita/cena skutečně otřesný. V podstatě platíte reklamu v tisku a obrovské marketingové oddělení, ale určitě ne boty. Nechci ale házet všechny RTW do jednoho pytle.

V jaké cenové úrovni se pohybují dobré RTW boty, resp. dá se to takhle jednoznačně říct?

Určitě je možné koupit i dobré hotové boty. Okolo 10 tisíc Kč už koupíte boty, za které se nemusíte nikde stydět. Jsou dobře zpracované a z výborných materiálů. O takové boty se i vyplatí starat, nebo je nechat opravit. Obvykle jsou od zavedených obuvních firem, které ještě nepřešly pod taktovku nějakého oděvního koncernu. Ty sice zachovají značku a cenovou hladinu, ale většinou širokospektrálně optimalizují výrobní procesy. Z takového postupu konečný zákazník neprofituje.

Marek Pažitný

Zdroj: Marek Pažitný

Dokonce i jako obuvník můžete mít v obchodě problém rozeznat kvalitní botu. Boty můžou v obchodě působit dokonale – tam není možné botu "otevřít" a podívat se, jak to někdo při její výrobě myslel. Za půl roku ale už může být pozdě.

Pro srovnání, nakolik vyjde jeden pár obuvi vyrobené na míru?

Když se to dělá tak, jak se to dělat má, z výborného materiálu stojí ručně šité boty na míru mezi 23 - 30 tis. Kč. Spíš těch 30 tisíc.

Při šití obleku na míru je potřeba několik kontrolních zkoušek. Jak je to při výrobě bot? A kdy si můžu pro boty přijít?

Při ceně kolem 30 tisíc by měly být měření minimálně 2, spíš 3. Vyrábí se i zkušební pár bot. Až když sedne jako ulitý začne se vyrábět ostrý pár. Na další páry už zkoušky v podstatě nepotřebujete – jen pokud od poslední objednávky uplyne delší doba, tak se zkontroluje jestli od minule důsledkem stárnutí neklesla trochu klenba.

Boty jsou investice na celý život. Kolik ručně šité boty vydrží a jak je potřeba se o ně starat?

Toto je na dlouhou diskuzi, kterou už pár známých ukončilo doporučením leštit boty hedvábnou kravatou.

Je pravda, že dobré boty jsou dlouhodobá investice a i to, že vám bez problémů můžou vydržet celý život. Pokud se je však někdo snaží zničit, tak se mu to dříve či později podaří.

Můžete použít nejkvalitnější materiály a dokonale je zpracovat, ale když v nich budete denně chodit po slaném mokrém chodníku a sušit je průběžně na radiátoru bez žádného napínáku a krému, tak vám ti chudáci celý život rozhodně nevydrží. Takový přístup je sabotáž odpovídající tomu, že koupíte auto, které ve 130 rozmáznete o zeď a budete říkat jak je na nic, protože už nejezdí.

Platí pravidlo, že je třeba boty nechat vždy aspoň den vydechnout. Do dobrých bot patří dřevěný napínák. A protože je zcela nevhodné chodit ve špinavých botách, je dobré je čas od času otřít vlhkým hadrem, nakrémovat a překartáčovat. Časem takto udržované boty získají krásnou patinu a vypadají lépe než nové. Mnohokrát jsem vyměňoval koženou podrážku na bespoke botách, které zákazník nosil i třeba 30 let. Určitě si mohl koupit nové, ale neučinil tak.

Kolik párů bot vlastníš?

To je trochu jako pořekadlo o ševcových bosých dětech. Bot mám sice dost, ale je mi líto nosit ty nejlepší kousky – mám pocit, že takové boty patří na nohy zákazníkům.

Wholecut – elegantní bota z jednoho kusu kůže

Marek Pažitný

Zdroj: Marek Pažitný

Máš svůj nejoblíbenější pár?

Ano, černý oxford z bůvolí kůže s červeným jazykem z krokodýla. To jsem nemohl jinak, žijeme jen jednou.

I jinak dokonalý střih obleku dokáže v okamžiku pokazit pohled na špatně zvolené boty. Jakou nejčastější chybu dělají muži při jejich výběru?

Když nepasuje bota k střihu obleku je to už druhý level. První kolo je o tom, zda se boty, které nosím, hodí k čemukoliv. 97 % mužů vypadne už v tomhle kole. Boty z podřadné kůže z dálného východu v ceně 50 tisíc za metrák nezachrání ani když na ní bude nějaká "světová značka". Ty zbylé 3% obvykle vědí jak kombinovat a nenosí hnědé full brogue derby k fraku... Dokonce i atypická kombinace nemusí být problém v případě, že jsou jednotlivé části celku akceptovatelné kvality.

Marek Pažitný

Zdroj: Marek Pažitný


Ulicemi chodí muži většinou v typově podobných, ze standardu nevybočujících botách...

Je otázka, jak "standard" definujeme. Podle mně ty boty ze standardu vybočují. Nedávno jsem se o tom bavil s kolegou z Vídně, mým prvním mistrem. Vracel se z exotické dovolené. Letadlo bylo plné Slováků, evidentně bohatých, no a na nohách měli boty, o kterých mi pak musel v rámci psychohygieny barvitě vyprávět.

Ten přístup je následek historického vývoje. Před rozpadem monarchie bylo ve vyšších kruzích přirozené řešit obuv tohoto druhu ve Vídni nebo v Budapešti. Byla i "naše" obuvnická centra. O velkou recesi a dvě světové války déle se na to, jak mají dobré boty vypadat, trochu zapomnělo. Cestovalo se spíš méně a navíc jiným směrem. Politický systém taky nepodporoval výrobu a nošení bot na míru. Takový buržoazní přežitek byl spíš na kriminál. Dobrá obuv se ze skupinového povědomí vytratila. Proto je ten rozdíl v přístupu například ve Vídní momentálně tak velký a bije to do očí. Obzvlášť když se jedná v podstatě o tu samou geografickou oblast.

Mnoho lidí by se odvolalo na "baťovskou" tradici.

Právě jméno Baťa zatlouklo poslední hřebík do rakve. Po revoluci jsme si připomněli tradici našeho šikovného podnikatele, který dobyl svět dobrými levnými botami, na které jsme byli všichni hrdí. Považovalo se to za důkaz toho, že boty nemusí stát hodně a když jsou dobré pro svět, tak musí fungovat i tady. V tom nadšení se ale ztratily souvislosti. Expanze byla možná proto, že se specializoval na širokou masu, která v té době nebyla, tak jako není ani dnes, schopná zaplatit kvalitní ručně vyrobené boty.

Existuje ale i skupina mimo široké masy. Tato skupina zůstala ve světě stále v rukou obuvníků, kteří vyrábí podle "původní receptury". A i zůstane. Věřte mi, existují pro to dobré důvody.

Čím to je, že například takové mokasíny jsou pro Slováky stále science fiction?

K mokasínám a science fiction: fantazie se nedá koupit. Pokud razíš krédo, že vybočit ze standardu je špatně, tak všechno, co zažiješ bude v lepším případě průměrné. A skončí to průměrnou smrtí.

Pohodlné mokasíny, dejme tomu k 501 (Levi’s model 501, pozn. red.), nebo průměrná smrt. To je otázka. A právě u mokasín to je tak, že některé zajistí pohodlí a dlouholetou kvalitu za nízkou cenu. Tento model by proto mohl posloužit jako první krok k pochopení problematiky.

Ale pozor. Opravdovou kvalitu můžete očekávat u masivnějších, amerických a klasických námořnických modelů. Elegantní, jemné modely bez plné podrážky jsou často velmi pohodlné, ale vydrží asi tak dlouho jako italská zmrzlina na letním slunci.

Není to ale i o penězích?

Argument o nedostatku peněz je absurdní ve chvíli kdy se podíváte na hodnotu aut na silnicích ve Vídní a třeba v Bratislavě. Z dlouhodobého hlediska stojí kvalitní boty možná i méně než "ty elegantní boty k obleku" z prodejny v nákupním centru.

Nechme stranou boty s lacinou gumovou podrážkou. Je škoda je kupovat, opravovat, nosit, nebo o nich vůbec mluvit. Už jako klasický je možné označit výrok Bernharda Roetzela v jeho knize Opravdový gentleman, že je lepší chodit světem bosý, nebo jen v ponožkách a omlouvat to náboženstvím nebo krádeží zavazadel, než si obout levné boty...

Zdobený Oxford

Marek Pažitný

Zdroj: Marek Pažitný

Budapest – neformální vycházková obuv

Marek Pažitný

Zdroj: Marek Pažitný

Potom tu máme "ty elegantní boty k obleku s koženou podrážkou" koupené někde v lepší čtvrti. Trochu v nich nachodíte, řekněme 6 měsíců, a začne se projevovat jejich skutečných charakter a to, že jejich výroba netrvala víc jak 30 minut. Jestli budete mít štěstí stihnete shodit tu nejlacinější dostupnou otěrunevzdornou podrážku a přitom porušíte lehce zapuštěné (případně vůbec nezapuštěné) šití spodku boty. Nejpozději v tom okamžiku bude potřeba odpovědět si na otázku jestli je výměna podrážky vůbec možná a zda se ji vůbec vyplatí měnit, nebo rovnou koupit nové boty.

Výměnu podrážky, případně podpatku, občas potřebují i ty nejlepší bespoke páry bot. Náhrada z kvalitní kůže je sice časově náročnější a není úplně levná, stále je ale levnější než ty boty z lepší čtvrti. U kvalitních bot se nemusí podrážka měnit často. To dřív zničíte 5 párů bot z obchodu, než prošoupete kvalitní podrážku. To vede k tomu, že náklady se časem vyrovnají. Nemusíte běhat po obchodech nebo opravnách obuvi a vaše boty (tak jako i vy) zanechají úplně jiný dojem po celou dobu jejich životního cyklu.

Nejoblíbenější pánský model jsou černé plain oxford...

To je absolutní základ a tím pádem neoblíbenější model. V podstatě povinná výbava. Dál je to o osobních preferencích. Tam se to rozchází.

Zejména u pohodlných bot jsme mnohokrát v pokušení nosit je denně. Jak často by se ale měly střídat? Platí pravidlo každý den jiné. Nejlepší je dodržovat odstup dvou dní, ať se pořádně vysuší. Jestli v nich bylo nevyhnutelné chodit v dešti tak klidně i déle. Snad každý má zkušenost s nevětranou botou – ten zápach uvnitř se pak časem projevuje i navenek a v horším případě se přenáší i na nohu.

Tady se ukazuje jedna z výhod bespoke párů. Když máte pohodlné boty je to proto, že kopyto, na kterém byla bota vyrobena, bylo přesné. Toto kopyto zůstává po výrobě prvního páru u nás. A není pak problém přijmout telefonickou objednávku na 3 další páry stejných nebo podobných bot, například v jednom ze stovek jiných barevných odstínů. Toto už může probíhat dokonce bez zkoušek. Srdcem dobré boty je kopyto. Když použijete to samé kopyto, bude i bota stejně pohodlná. Nemusíte si lámat hlavu nad tím, kde mají vaše číslo, jaký model a v jaké barvě má výrobce tento rok k dispozici a zda vám bude i tento rok podobná bota sedět. Obzvlášť když spolu s kopytem ukládáte i šablonu na svršek a poznámky ke skladbě konkrétní boty.

Základ pánského botníku. Černé plain oxford.

Marek Pažitný

Zdroj: Marek Pažitný

Bohatě zdobená bota tzv. full brogue

Marek Pažitný

Zdroj: Marek Pažitný

V životě muže jsou situace, kdy je lepší dát teniskám sbohem. Jaké boty by měl mít každý muž ve svém botníku?

Tenisky jsou skvělé. Na tenis. Jakmile skončíte s hraním tenisu je dobré se přezout do bot.

"Must have" je pouze černý plain oxford. Potom je to o velikosti botníku. Pravý gentleman potřebuje větší. Osobně bych doporučil zvážit rovnou dva.

Navrhovla bych další černý oxford s decentními brogues na špičce. Potom derby, jedny černé, jedny hnědé nebo bordo. Jako projev úcty k řemeslu jeden pár budapester (nejlepší prošívané jako goiserer z věčného kordovánu a podbít špičku podrážky ocelí) – tyto by se mohly dědit. Jeden pár masivnějších bot ze scotch grain kůže do nepohody s hrubší podrážkou, možná jako norwich, řekněme béžové, nebo tmavě hnědé. Tady jsme se dostali do bodu, kdy máte vystaráno na celý život bez ohledu na jeho délku. Už není nikdy potřeba řešit vhodnou obuv.

To jste už ale přišli botám na chuť a pokračujete s wholecut, mokasínami, stiefeletten, a vysokou obuví. Kombinujete střihy a modely, možná zkoušíte exotické materiály jako je krokodýl, žralok, hledáte dokonalý počet brogues, navrhujete barvu patiny na finiš a formu specifické špičky. A pomalu, ale jistě, přicházíte na to, že je v zásadě jedno jaké auto vám stojí před domem.

Rozhovor: Lukáš Kyzúr
Fotografie: Marek Pažitný

Hodnocení článku:



Komentáře

Jan Palach: oheň, který probudil lidi Jan Palach: oheň, který probudil lidi Změny nejsou jednorázové akce. Možná jejich akutní provedení, ale ony samotné jsou trvalým procesem. V roce 1969 hlas lidu nepřekonal... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!