Martin Zach: Muž, který se nevzdává

Publikováno: 02.01.2014 13:30 | Michaela Lejsková

Martin Zach má v životě jasně posazené priority. Vždy to byl, je a bude sport, i přes nešťastný úraz s trvalými následky. O důvod víc zajímat se o možnosti, které pro lidi nejen s tímto handicapem existují, a podpořit je i na jejich životní cestě. Proto je také patronem občanského sdružení Caballinus, které nabízí hipoterapii nemocným dětem, a založil Občanské sdružení Martina Zacha. Jeho současnými sporty jsou buggykiting a snowkiting pro vozíčkáře. V rámci profese našel svoji seberealizaci v moderování, které mu jde pro jeho okouzlující povahu a smysl pro svědomitost naprosto skvěle.

DSC_4903

Zdroj: Lenka Hatašová

Už název Caballinus je zajímavý. Kdo a jak na něj přišel?

Kolega fyzioterapeutky, která sdružení zakládala, přišel s názvem Caballinus. Znamená „koňský“ nebo také Fons Caballinus což je bájný pramen považovaný za zdroj inspirace. Podle legendy vznikl úderem Pegasova kopyta o zem.

Cílem je zajistit péči pro které konkrétní děti?

Ideální je začít v raném věku zhruba od dvou tří měsíců. Jedná se o děti, které se opožděně psychomotoricky vyvíjejí nebo mají velkou pravděpodobnost, že budou mít na základě neurologického postižení převážně pohybový problém. Mezi klienty hipoterapie nejčastěji patří děti, kterým byla diagnostikována dětská mozková obrna, Downův syndrom, autismus, kombinované vady, poúrazové stavy nebo různá svalová onemocnění.

Jak dlouho obvykle trvá, než se dostaví první výsledky?

Je to velmi individuální. Největší efekt je vidět u těch nejmenších, a to velmi často už po dvou až třech aplikací hipoterapie. Sám pozoruji, že po intenzivní formě hipoterapie asi čtyř pěti jízd cítím zpevnění trupu, lepší stabilitu a uvolněné nohy. U bolestí zad může pohyb koně uvolnit a odstranit funkční blokády kloubů už po jedné hipoterapii.

DSC_4922

Zdroj: Lenka Hatašová

Jaký je obvykle postup práce s dětmi, které jsou bez jakýchkoli zkušeností s koňmi?

Běžně se poprvé přijedou děti podívat, jak hipoterapie probíhá, jak jezdí ostatní děti. Koně si poprvé třeba jen v doprovodu pohladí. Pokud se děti nebojí, tak se na základě vyšetření fyzioterapeutem vybere vhodný kůň pro stimulaci a dítě se na koně položí nebo posadí.

Jakým způsobem reagují a jakou máte metodu pro to, aby ke zvířeti získaly nejlepší vztah a pochopily, jak s ním komunikovat?

U těch nejmenších dětí, které jsou ještě bez větších zábran či špatných zkušeností, není třeba většinou nic zvláštního vymýšlet, kůň si děti získá sám. Občas se stává, že se děti koně opravdu bojí stejně jako ostatních zvířat. V takovém případě dobře funguje, když může dítě vidět při hipoterapii ostatní děti nebo třeba sourozence, kteří už jezdí s úsměvem. Dobré je začít s menším koněm, stejně tak s hlazením a povídáním, co má koník rád a že ho moc rád sveze. Někdy je lepší na nic nečekat a vyrazit hned vpřed.

DSC_4969

Zdroj: Lenka Hatašová

Jaké jsou podmínky pro přijetí dětí?

Vyšetření fyzioterapeutem a zvážení možných kontraindikací. Podpora neurologa a konzultace nežádoucích účinků.

Jsou i nějaké věkové hranice?

Dolní limit je šest týdnů věku. Horní je individuální.

Co ještě kromě fyzična je v terapii posilováno?

Sebevědomí, sebejistota, uvědomění si sebe sama i vůči okolí. Pozitivní naladění. U dětí hlavně rozvoj komunikace, rozvíjí se vztah ke zvířatům a napříkladu hyperaktivních dětí dochází k výraznému zklidnění chování.

Kolik lidí se ve sdružení angažuje a jak vypadá jejich pracovní harmonogram?

Základní pracovní tým tvoří šest lidí. Hlavní náplní je pravidelný výcvik a trénink koní, kteří tvoří základ pro kvalitní provádění hipoterapie. Hlavní činností je poskytování ambulantní hipoterapie cca třikrát týdně. A asi devětkrát ročně celý tým nabízí hiporehabilitační pobyty pro rodiny s dětmi z celé ČR.

DSC_4984

Zdroj: Lenka Hatašová

Do jaké míry Vám členové týmu či děti ovlivňují osobní život a postoje?

Neřekl bych, že nějak výrazně, ale vidět takto postižené děti není nic příjemného. Ale když vidíte, jak koně dětem pomáhají a děti mají radost z jízdy, tak vás to trochu ovlivní.

Vnímáte v procesech vedení nějaké složitosti?

Nejsložitější je získávat finance.

Jakým obvyklým způsobem prostředky získáváte?

Většinu financí získáváme z nadačních projektů velkých firem.

S čím se potýkáte v běžném provozu a uvažujete o zlepšení?

Myslím, že tým je nastavený dobře a nyní funguje, jak má.

Do jakých nadačních aktivit jste dále zapojen?

Založil jsem Sdružení Martina Zacha, se kterým se zatím věnujeme sportům. Jinak podporuji různé charitativní projekty, v poslední době hlavně jejich moderováním. Dále jsem zapojen do projektu BezBAR.

DSC_5030

Zdroj: Lenka Hatašová

Co Vás k tomu přivedlo?

Jsem rád mezi lidmi a moderování mě začalo bavit a chtěl bych se tomu věnovat více.

Co přesně představuje BezBAR a pro koho je určen?

BezBAR je unikátní putovní bar, v němž hosty obsluhují vozíčkáři. Můžete jej navštívit na českých a moravských kulturních akcích, převážně na hudebních festivalech.

Jaké jsou pracovní možnosti s Vaším fyzickým omezením?

Těch možností není hodně, ale jak říkám a vidím u ostatních vozíčkářů, když člověk chce, tak si práci najde.

Co přesně si máme představit pod pojmy buggykiting a snowkiting?

Máme vyrobenou tzv. tříkolku, ve které sedíme, a táhne nás drak. Je možné jezdit na louce, letišti anebo právě na sněhu, buggy je uzpůsobená na ovládání rukama.

Určitý čas trávíte ve společenském dění, ať už jako host, nebo moderátor. Když nemoderujete, jakých věcí si u ostatních moderátorů všímáte a jaké sbíráte postřehy?

Všímám si, jaké používá slovní obraty, jak se pohybuje, jak reaguje na neobvyklé věci a situace a tak dále.

Co dělá moderátora moderátorem?

Asi právě to, jak zvládne vyřešit neplánované situace a jestli zvládne být vtipný v dané atmosféře.

DSC_5025

Zdroj: Lenka Hatašová

Co považujete za prohřešky moderátorů?

Opakování nějakého výrazu nebo slova a potom také neodhadnutí.

Jak se Vy sám připravujete?

Snažím se připravit si scénář a informovat se o moderované akci a věcech okolo, co by se mohly zapojit. Vždy je to jiné, ale hodně to nechávám na improvizaci.

Máte recept na udržení pozornosti?

Recept asi není, každé publikum je jiné a vyžaduje něco jiného, to by měl moderátor právě vycítit.

Je mi známo, že pracujete s módním návrhářem Pavlem Filandrem na nové kolekci oblečení. Jak k této spolupráci došlo?

Potkali jsme se na Muži roku a začali jsme se bavit o oblečení a problémech vozíčkářů a Pavla to zaujalo.

Čím je pro Vás život a jaké příležitosti v něm pro sebe vidíte?

Je to neustálý boj s něčím…(smích) Ale baví mě.

Co je podle Vás na dnešní době nejpozoruhodnější?

Asi ten vývoj – všechno se neustále vylepšuje, zmenšuje, zrychluje a vyvíjí.

A na Vás?

Na to se musíte zeptat lidí okolo mě. Ale asi optimismus. (úsměv)

Děkuji za rozhovor.

DSC_5050

Zdroj: Lenka Hatašová

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci s Českým muzeem hudby www.nm.cz

a Pavlem Filandrem www.pavelfilandr.cz

Projekt BezBAR www.barbezbar.cz

Produkce: Michael Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!