Michal Prokop sklízí úspěchy v BMX na celosvětovém poli

Publikováno: 27.12.2012 12:22 | Michaela Lejsková

BMX zná asi každý. Název vychází ze zkratky z anglického Bicycle Motocross. Parta kluků, kteří blbnou na malých kolech - patrně vás napadá. Málokdo ale ví, že je to seriózní sport, od roku 2008 dokonce i olympijský. Vedle bikrosu se věnuje také fourcrossu, závodům na horských kolech, kdy se vždy čtyři jezdci snaží dostat co nejrychleji do cíle. Jako všestranný bikrosový a fourcrossový jezdec si za svou úspěšnou kariéru vyjel mnoho titulů. „Frky“, jak se mu říká, je trojnásobný mistr světa ve fourcrossu, dvojnásobný vítěz Světového poháru ve fourcrossu a Král české cyklistiky. Jeho životní filozofií je hrdost, vášeň a láska. Skromný atlet s jiskrou v oku má talentu na rozdávání. Jestli to jednou bude mladým sportovcům předávat dál, to záleží na tom, „jestli bude vůbec komu“, jak říká. Že by u nás tento sport vymíral? Za celosvětového kralování Michala Prokopa rozhodně ne.

Michal Prokop, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Vzpomenete na svoje první kolo? Tenkrát byla kola asi o dost jiná nežli dnes. 

Určitě byla jiná, hlavně o mnoho těžší. My jsme tenkrát měli jen víceméně podomácku vyrobená kola.

 

Jak těžké bylo v minulé době takové závodní kolo sehnat? 

U nás existovala jedna firma, která bikrosová kola vyráběla, ale to bylo všechno drahé. Jak říkám, tatínkové vyráběli kola doma, ladili je a vylepšovali. Mně se o kolo staral především můj děda.

 

Vzpomenete si, kdy jste se poprvé účastnil zahraničních závodů? Vybavení vašich soupeřů se asi s tím vaším nedalo srovnat. 

Vzpomínám, samozřejmě. Bylo to v Holandsku. Jak se otevřely hranice, hned jsme vyrazili na závody. To, na čem jsme jezdili my, bylo opravdu nesrovnatelné s tím, co jsme tam viděli. Kola našich soupeřů měla klidně až o deset kilo méně. To už byl pořádný rozdíl. Hned jsme nakoupili nějaké rámy a díly.

 

Kdy jste si bikros vůbec zamiloval?

Kolega mojí maminky měl syna, který se bikrosu věnoval. Jako malého kluka mě s mámou vzali podívat se na Prosek na trénink a bylo hotovo. Strašně se mi to zalíbilo. V osmdesátých letech vzbuzoval bikros u nás velké nadšení. Mně bylo pět a něco.

Michal Prokop
Foto: archiv Michala Prokopa

 

To mě docela překvapuje, vždyť to byl vyloženě „západní“ sport.

To ano. Byl to ale hlavně přípravný sport na další sporty, jako byl motokros, silniční motorky, trial a další. Většinou to bylo tak, že do šestnácti sedmnácti let kluci dělali bikros a poté přecházeli na motorky.

 

Vás motorky nikdy nezlákaly?

Naštěstí ne, tenkrát mě to úplně minulo. Je ale pravda, že poslední dobou mě začaly lákat. Pokud bych se měl znovu narodit, možná bych se chtěl věnovat supercrossu v Americe. To je asi nejvyšší meta, kterou si sportovec jako já může vytyčit. Nikdy mě ale nemrzelo, že jsem zůstal u kol, i když většina mých kamarádů z dětství na motorky přešla.

Michal Prokop, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak se tento sport vyvinul od dob, kdy jste začínal?

Po otevření hranic se bikros hodně změnil. Hlavně odešla spousta lidí angažovaných v tomto sportu. Po revoluci se otevřely nové možnosti, nové sporty, nová rozptýlení. To se ale asi dělo v té době ve všem, lidé začali mít jiné starosti. Dnes máme například jen přibližně tři sta licencí, tedy tři sta závodníků. Dříve nás bylo klidně dva tisíce.

 

Mnoho sportovců odchází za lepšími podmínkami do zahraničí. Zmínil jste Spojené státy americké. Nechtěl jste se někdy do USA přestěhovat?

Když se mi začalo trochu více dařit, dostal jsem se k větším sponzorům, a měl tak určité finanční možnosti. Sbalil jsem se a odjel do Ameriky přes zimu na tři měsíce, trénoval jsem tam a odjel několik závodů. Vždy jsem se ale rád vracel zpět do Evropy. Kdybych se věnoval pouze bikrosu, určitě bych volil Ameriku. Podmínky jsem tam měl opravdu lepší. Věnuji se ale také fourcrossu, tedy horským kolům, a pro ně je zase lepší zázemí v Evropě. Navíc americká sezona je velmi stejnorodá, stále stejné závody na stejných místech, spaní ve stejných hotelích, večeře ve stejných restauracích. Evropské závody se mění, Evropa je celkově různorodější. Místa konání závodů se obvykle mění. 

Michal Prokop, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano 

 

Kdy nastal ten zlom a kolo vás začalo „živit“? 

V roce 2002 jsem dostal nabídku do holandského týmu, kde už jsem měl menší plat. Ale už i v juniorech, když se mi dařilo vyhrávat, jsem si něco málo vydělal.

 

Kterého vítězství si nejvíce ceníte?

Prvního titulu mistra světa z roku 2003 z mistrovství, které se jelo ve švýcarském Luganu. Celou sezonu jsem se snažil jezdit dobře, ale vždy jsem skončil druhý, třetí nebo čtvrtý. Navíc ve finále jeli tři legendární Američané. Bylo to skvělé vítězství.

 

Vaše sezona je poměrně dlouhá. Kdy ji zahajujete?

Sezonu začínám obvykle v únoru, a to v Americe, kde můžu trénovat v teple. Potom se rozjíždím týden až čtrnáct dní na jihu Francie. Koncem dubna už začínají evropské
a světové poháry, které trvají do začátku října. Tím sezona končí. Od listopadu už ale zase trénuji u nás, posiluji a podobně.

 

Máte realizační tým, nebo si za ta léta vystačíte sám?

Na závody jezdím s mechanikem. Dříve jezdil i manažer, ale dnes už to není potřeba. Na přípravu mám samozřejmě trenéra, se kterým konzultuji vše potřebné. Na závody se mnou ale nejezdí. Poslední dva roky spolupracuji na silniční trénink a vytrvalost s Viktorem Zapletalem, který má na starosti například i Jardu Kulhavého nebo Jirku Ježka.

Michal Prokop
Foto: archiv Michala Prokopa

 

Je o vás známo, že se zapojujete do procesu sestavování svých kol. Ve které fázi přicházíte „na řadu“?

Kolo se sestavuje podle sponzorů. Od jednoho mám například řídítka, od druhého vidlici, od třetího brzdy a tak dále. Sponzoři mi pošlou díly, já je vyberu a s mechanikem to dáme dohromady.

 

Co když vám nějaký díl od důležitého sponzora nevyhovuje?

Taky se to stává. Použijeme jiný a zkrátka logo přelepíme. Běžná praxe. (smích)

 

Kolik kol na závody vozíte?

Mám dvě kola, jedno závodní a jedno rezervní. Také vozím spoustu náhradních dílů.

 

Základem pro vítězství ve fourcrossu je nejrychlejší start z brány. Jak moc se na něj ve svém tréninku zaměřujete?

Samozřejmě hodně. Jedeme čtyři závodníci, a tak obvykle vyhrává ten, kdo má nejlepší start. Stane se, že start zkazím a pak se snažím útočit různě zezadu, a to bývá velmi těžké.

Michal Prokop, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

V jakém případě může být jezdec diskvalifikovaný?

Vždy, když je v jeho chování na trati úmysl. Nesmíme do sebe najíždět nebo si dát „loket“, srazit se. Samozřejmě se to ale děje. Jsou jezdci, o kterých vím, že to dělají, a tak si na trati raději držím odstup. Mladší kluci si to na mě většinou nedovolí. Já sám, když jsem byl ještě v začátcích, bych si to na ty zkušenější jezdce taky nedovolil. Záleží ale samozřejmě na rozhodčích. Některý vás napomene, jiný rovnou vyloučí.

 

Vzhledem k tomu, že stále vyhráváte, musíte mít asi ostré lokty.

Snažím se jezdit fér, nedělám žádné sprosťárny. Někdy mi to ale taky ujede. (smích)

 

Reprezentoval jste Českou republiku při premiéře bikrosujako nové součásti letních olympijských her v Pekingu. Do Londýna jste se ovšem nenominoval. To muselo být zklamání. Co se stalo?

Česká republika, tedy nás pět jezdců, za poslední dva roky nevyjela dostatečné množství bodů. Pokud bychom je vyjeli, získali bychom na olympiádě jedno místo a jel bych já. Bohužel to nevyšlo.

Chystáte se na příští olympiádu do Ria?

To bych samozřejmě velmi rád. Uvidíme, ale už teď jsem jeden z těch starších jezdců.

Michal Prokop
Foto: archiv Michala Prokopa

 

„Jedná se o adrenalinový sport spojený s partou lidí se stejným zájmem, kteří se navzájem hecují a užívají si pohodu nikým nenucenou.“ Takto popisuje BMX sport jeden internetový portál. Dá se tedy mluvit i o jakémsi životním stylu?

Určitě. Kluci, kteří dělají různé triky a jezdí v rampách, to berou svým způsobem jako životní styl. Ale bikros se změnil. Hlavně k tomu přispěl fakt, že je od roku 2008 olympijským sportem. Z nás se stali atleti a do sportu se přilily peníze. Dnes je to seriózní sport.

 

Jaké má naše země v tomto sportu postavení?

Ve fourcrossu jsme jedna z velmocí. Na evropských závodech se nás potkává až třicet závodníků z České republiky. V bikrosu je to méně, kolem šesti.

 

Kromě kol stavíte také tratě. Máte nějakou oblíbenou či neoblíbenou?

Ano, určitě, například v Bohnicích jsem trať letos předělával. Celkově jsou u nás ale tratě na horší úrovni než ve světě. Jedna trať v Německu mi vyloženě nejde. Nikdy tam dobře nezajedu. Ale každá trať je specifická a má svoje plusy a minusy. Obvykle se ale trať staví tak, aby byla zábavná a atraktivní pro diváky.

 

Vaše jméno je jméno jednoho z andělů. Máte pocit, že při vás andělé stojí? Ke zraněním přece jen dochází.

Několikrát asi ano. Je to rychlý a nebezpečný sport, úrazy se stávají. Mně se naštěstí vážnější úrazy vyhýbaly. I když mám v těle pár šroubů, v zápěstí i v kotníku.

Michal Prokop
Foto: archiv Michala Prokopa

 

Předpokládám, že jste „chráněný“ od hlavy až k patě.

Tak to vás asi překvapím. Nevozíme kromě helmy a rukavic žádné chrániče. Není to povinné.

 

To jste mě opravdu překvapil.

Někdy vozím ještě chrániče na kolena. Ale žádné bederní chrániče, límce nebo podobné věci ne. Nejsem na to zvyklý a špatně se mi v tom pohybuje. V té špičce, kde se stále držím, nikdo nejezdí v chráničích.

Michal Prokop, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak se díváte na ženy ve vašem sportu?

Musím říct, že je velice respektuji, některé jezdí opravdu skvěle. Mám ale pocit, že je to spíše chlapský sport a ženy by měly třeba jezdit na silničních kolech nebo na horských crosscountry. Tam jim to sluší víc. (smích)

 

Připadáte mi jako člověk, který přesně ví, co chce. Máte představu, co budete dělat
v budoucnu?

V tento moment nemůžu říct, jak vidím svůj život za deset let. Možná bych se rád podílel na vývoji kol u výrobce, se kterým nyní spolupracuji. Uvidíme.

 

Spousta sportovců se vydává na trenérskou dráhu?

Na to se mě ptá hodně lidí. Já ale nevím, jestli bude ještě vůbec koho trénovat.

Michal Prokop
Foto: archiv Michala Prokopa

 

Máte pocit, že mladých talentů ubývá?

Spíše mám pocit, že si mladí neváží svých možností. A chybí jim to správné nadšení pro sport. Přijdou do puberty, začnou se více věnovat škole, najdou si holku, začnou chodit na párty a sport jde stranou. U vrcholového sportu zkrátka málokdo vydrží.

 

Taky jste byl puberťák. Jak jste takovou krizi překonal vy sám? 

Já jsem to vlastně vůbec nemusel řešit, protože pro mě to bylo naprosto jasné. Měl jsem kolo na prvním místě a hotovo. Možná to bylo i dobou, neměli jsme tolik jiných rozptýlení. Setkávám se s tím, že kluci mají i rodiče, kteří jim můžou poskytnout skvělé finanční zázemí, ale jim je to jedno. Každý je dnes hrdina na sociální síti a to jim stačí. 

Michal Prokop, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano 

 

Máte nějakou radu pro mladé talentované, kteří puberťáckou krizi překonají
a kolům se chtějí věnovat?

Jezdím se spoustou nadaných kluků, kteří jsou opravdu dobře natrénovaní a mají i dobré zázemí. Často se ale setkávám s tím, že nemají ten pořádný „drive“, tu vášeň a touhu po vítězství. Stačí jim se kvalifikovat do pár kol. O tom ale sport přece není. Pro mě je to vždy o vítězství.

 

Vašim životním cílem je být stále šťastný. To je vysoký cíl.

Určitě. (smích) Měl jsem v životě velké štěstí, protože mě baví a živí to, co mám nejraději. Co víc si můžu přát.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Hana Robinson

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz a archiv Michala Prokopa

Vytvořeno ve spolupráci s Campanulla www.campanulla.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Korektura textu: Květa Strnadová

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-11-2012.html

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak se šťastně projíst veselými Vánocemi Jak se šťastně projíst veselými Vánocemi Zima je období, kdy se nejsnadněji nabírá tělesné tuk. Má to určitou spojitost s přírodou a zvířaty, kdy si ukládají k zimnímu... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!