Andrej Vámoš - majitel módní značky BANDI VAMOS

Andrej Vámoš
Andrej Vámoš, foto: archiv BANDI VAMOS
05.05.2011 17:29 | Michaela Lejsková

Pánská móda není vždy jen otázkou trendu, ale především dobrého vkusu, tradičních prvků a kvality. Ruku v ruce s nimi jde i etika oblékání, o které ví mnohé Andrej Vámoš, majitel firmy BANDI VAMOS, jedné z předních českých značek pánské společenské módy. Dobře ví, co zákazník potřebuje, a jeho schopnost empatie se mu v podnikání velmi osvědčila. Takže pánové, a rovněž dámy, které pomáháte mužům s jejich šatníkem, zbystřete pozornost! Je mnoho maličkostí, které dotvářejí dokonalou image muže.

Andrej Vamos

Kdy jste se začal zabývat podnikatelským záměrem v oblasti pánské módy?

To vám řeknu docela přesně. Myšlenka mě napadla v polovině března roku 2010.

 

Vybral jste si docela náročný obor. Proč zrovna tento?

Vadilo mi, že se na českém trhu dává oblekům neúměrná cenová nadhodnota. Lidé pak musí na takové věci šetřit – třeba pro kluky na maturitu, což jsou také zákazníci. Přesvědčila mě o tom jedna maminka, která k nám přišla čtrnáct dnů po otevření – matka samoživitelka s dvanácti tisíci měsíčně. Ta musí velmi dlouho přemýšlet, co za své peníze koupí. Odcházela s kompletně oblečeným a obutým synem a nadmíru spokojená, protože její investice byla pro ni velmi přijatelná, a to za velmi kvalitní produkty.

 

Kdy jste se začal zabývat pánskými obleky?

Zajímám se o ně celý život, baví mě.

 

Dá se tedy hovořit o správném načasování?

Nevím, jestli je to o načasování. Zůstal bych spíše u toho, že to byla správná myšlenka.

Bandi
Foto: Roman Pastorek

 

Dostat kvalitu vysoko a cenu nízko, to je umění. Ovšem mnoho prodejců nás přesvědčuje o tom, že to nelze.

Lze. Všichni mi říkali: proč do toho jdeš? Obleky se neprodávají! Obchody s obleky zejí prázdnotou. Ano, měli pravdu. A nikdo si neuměl vysvětlit, proč to tak je. Když pak zjistíte, že oblek stojí v zahraničí dva tisíce a tuzemský prodejce ho prodává za deset, dvacet tisíc a více, nedivíte se tomu. Když se ho zeptáte, proč to dělá, tak uslyšíte odpověď: „že aby obsloužil jednoho zákazníka týdně, a aby vydělával“. Já to konkurenční prostředí neznám, protože neexistuje myšlenka či systémový prostředek, které bych převzal od někoho jiného. Vím však jistě, že pokud budeme poctivě pracovat s potřebami klientů, bude to mít svůj efekt. Stejně jako si muži kupují za „normální peníze“ rifle nebo kabát na rok, mohou si naprosto stejně kupovat oblek a nepřikládat takovému nákupu význam několikaleté investice.

 

Takže konkurenci patrně příliš neřešíte?

Vůbec ne!

 

Pro vás není důležitá nabídka, cena či reklama konkurence?

Neřeším to. Pro mne je důležité, co potřebuje zákazník. Nic jiného mne nezajímá.

 

Jak dalece jsou podle vašich zkušeností zákazníci znalí v oblasti pánské módy?

Podle mých zkušeností jsou zákazníci obvykle neznalí. Těch mužů, kteří se orientují, je velice málo. Kvůli vysokým cenám za obleky byla pánská společenská móda u nás potlačena a u všeobecné veřejnosti jsou informace o tomto druhu oblékání velice nedostatečné. V zahraničí je běžné, že muži nosí volnočasové obleky. U nás ne. Ale už se to začíná měnit. Muži přicházejí postupně na to, že to má své výhody.

 

Mohlo by to vypadat, že se prosazujete.

Ano, prosazujeme. Ale ne sebe, ale naše klienty. Stojíme za nimi. Zkusme se podívat na názorný příklad, jak takové prosazování vypadá. Přijdou k nám ženich s nevěstou a matka. Už máme vybraný oblek a dojde na košili. Vtom přichází přání matky ženicha, která pro ženicha požaduje zelenou košili. Dobře, říkám, je to oslavná událost, kde se barví, nemám nic proti, ale proč právě zelenou? A matka mi odpoví, že mají celou svatbu vyladěnou do zelena, včetně svatební tabule. Nezdálo se mi, že by bylo vhodné ladit ženicha se svatební tabulí. Vždyť etiketa udává, že se ladí pouze ženich s nevěstou a již s nikým jiným, natož pak s tabulí.

Takže nejde o prosazování vlastního názoru, nýbrž nabízíme empatii a znalosti. Nemohu si dovolit pustit z prodejny zákazníka s mylným názorem, že by měl být spokojený s tím, co si vybral, přestože to třeba hraničí se společenským faux pas. Prosazuji, aby každý zákazník měl po odchodu od nás to, co potřebuje, co mu pomůže, udělá radost a čím udělá dojem.

Bandi

Co si myslíte o tom, že někteří módní tvůrci ustupují od vázanek?

Ustupovat se může. Proč ne. Vázanky mají svoji historii. Do devatenáctého století se vázaly všechny možné a složité uzly z něčeho, čemu se říkalo vázanka. Pak přišla technická revoluce, všechno bylo uspěchané, a jediné, co se na vázankách měnilo, byla jejich spodní šíře a výška, protože se měnily výšky pasu u kalhot. Nic víc. Klasická kravata je povinnost, je to dress code. Takovou kravatu by měl mít každý muž, a především každý veřejně vystupující muž. Jsem přesvědčený, že podcení-li například obchodník tuto část své image, může i lehce ztratit svoji vyjednávací pozici. Jestli se na kravatě někdy něco změní, tak je to vázání uzlů, ale že by nebyla vůbec, tomu nevěřím.

 

Myslím si, že muži jsou změnám v šatníku většinou nakloněni méně. Co si myslíte vy?

Z praxe v současné době mohu říci, že nikoli. Obleky se zúženými kalhotami a se zúženým sakem, retro styl padesátých let minulého století – po tom sáhnou muži skoro vždy. A to je známka toho, že muži rozhodně konzervativní nejsou. A muži, kteří jsou konzervativní svojí povahou, tak ti konzervativní jsou a i zůstanou. Ti po něčem takovém opravdu nesáhnou. Ale těch je velice málo.

 

Co myslíte – nosit či nenosit manžetové knoflíčky?

Manžetové knoflíčky jsou zpět. My máme pro muže řešení v podobě košil, které mají univerzální úpravu rukávů. Jedna košile, kterou zapnete buď na knoflík obyčejný, nebo na manžetový knoflíček. Manžetové knoflíky se nosily, a opět se vracejí. Je to stejné, jako když kupříkladu uvedu grafitový baloňák se sedlem, který jsme loni v říjnu vyprodali. Byl vyprodaný krátce poté, co jsme ho přivezli. Takový kabát nosil můj táta a nyní se to vrátilo. Opět je to otázka návratu retro módy.

 

Mají manžetové knoflíčky svá pravidla?

Ano, a to podle události, pro které je volíme. Jako je denní parfém a noční parfém, tak volíme například knoflíčky lesklé s kamínkem pro slavnostnější příležitosti, nebo decentnější bez kamínku a výrazného zdobení pro příležitosti formálnějšího charakteru nebo do zaměstnání.

Bandi
Foto: Roman Pastorek

Měli by muži být opatrní ve volbě barvy košile?

V zaměstnání, v kolektivu – ne. Tam se může barvit dle libosti. Vhodné jsou košile s jemným nádechem barev, ale světe div se, osvědčily se nám například i temně fialové. Odpovídá to současným módním trendům, kdy u mužů vedou růžová a fialová. Hlavně opatrně na kombinování vzorů. Proužky na kravatě i na košili, to je velmi ošemetná kombinace.

 

Pak jsou příležitosti, kdy jde muž na schůzku se ženou. Měl by také zohlednit volbu košile a kravaty?

Jistě. Práce není rande a tomu odpovídá i outfit, který by měl muž volit. Záleží hodně na tom, zda se s tou ženou schází ihned po práci, nebo zda se může na schůzku připravit doma. Pokud je muž v časové tísni a musí se na schůzku připravit ihned po práci, stačí změnit kravatu a košili. Minimálně košile a vázanka dodají atmosféru. Pokud není možnost si vzít jinou vázanku, tak volíme alespoň rozhalenku, tzn. dva uvolněné knoflíky, límeček ven. Změna vzhledu z nekompromisního manažera na pohodového a uvolněného muže bude hned znát.

 

Preferujete vzor na látce pro oblek, nebo volíte jednoduchost?

To nevychází z toho, co si myslím já, ale co cítí a chtějí muži. Volí jednoduchost, aby měli co nejméně starostí s kombinacemi dalších doplňků obleku. Čím méně vzorů v šatníku, tím jednodušší každodenní trable s volbou kombinace obleku, košile a kravaty. Když muž umí kombinovat a má na to čas, může si dovolit vybírat tvary, pruhy a jiné vzory. U mužů je to ovšem o jednoduchosti. Přistupují k módě, na rozdíl od žen, z praktického hlediska. Známe to všichni. Vezměte si například způsob výběru při koupi automobilu. Muž řeší motor a další technické vlastnosti, žena krásu vozidla.

 

Když jde o pořízení prvního obleku pro chlapce, tak jsem přesvědčená o tom, že je úkolem otce, aby svému synovi ukázal, co muži nosí.

Je jedno, zda přijde s mladým mužem do prodejny máma či táta. Záleží pouze na tom, jakým způsobem se oba rodiče orientují v aktuálních módních trendech a zda jsou svými povahovými vlastnostmi demokraté či konzervativci. Je více než jisté, že ženy mají lepší vkus a cit pro barvy.

 

Myslím si, že by to neměla být matka, kdo dospívajícího muže strojí. Svoji výchovnou úlohu by v takovou chvíli měl sehrát otec. Jaké s tím máte zkušenosti vy?

Asi máte na mysli takovou matku, která se o pánskou společenskou módu mnoho let nezajímala a synovi doporučuje vzory a střihy, které jsou klasické, bez módních prvků, a které se nosily před deseti a více lety. Nezajímá ji, co si myslí syn a jak to vidí on, protože roli rozhodujícího faktoru na sebe bere ona. Praktické rady poradců ignoruje s tím, že ona přece ví, co je pro jejího syna nejlepší. V takovém případě odchází syn s novým oblečením nespokojený, a někdy i otrávený, s pocitem: „že když to tedy musí být…“ Ano. Tohle není vhodná verze a jistě by syn vypadal ve finále lépe, kdyby s ním oblek vybíral táta, i když se v módě nevyzná a je třeba řidičem kamionu. Pro výběr prvního obleku je pro syna opravdu vhodným partnerem táta. Takový táta, který se synem rád stráví odpoledne, během kterého jdou spolu vybrat první oblek, košili a doplňky. To vše výchovnou úlohou otce opravdu je.

Andrej Vamos a Michal Horáček
Na fotografií Michal Horáček a Andrej Vámoš (z focení pro magazín Best of)

 

A když tu výchovnou roli pomineme? Jaký je z vaší praxe správný postup?

Muži se s tématem oblékání mužů předem seznámí na internetu. Informací je dostatek, například i na našich webových stránkách www.bandi.cz. Při zkoušení otec hledí na to, aby syn vypadal v obleku jako muž. Nechá ho vyzkoušet několik modelů, vnímá rady poradců a vybírá z nich ty, které se mu zamlouvají. Ve finále nechá rozhodnout syna podle toho, jak se v obleku cítí a jak se mu líbí. Společně vyberou oblečení, na kterém se shodnou, a ze kterého mají oba dva dobrý pocit. A kromě toho, když se synem vybírá oblek otec, je syn následně hrdý, protože byl oblek kupovat s tátou.

Neexistuje ovšem žádná šablona pro rozhodování, kdo se synem bude kupovat první oblek. Někdy je to i naopak, protože syn má pevnější vztah s mámou. Vnímá ji jako demokrata otevřeného vůči novým věcem a rád s ní nakoupí oblek, ze kterého bude mít pak skvělý pocit. Vše se odvíjí od poměrů v rodině. Jediná a správná rada je vybírat oblek s kýmkoliv, ovšem tak, aby při výběru byly zohledněny přání, rady a doporučení všech, kteří se na výběru podílejí. Táta, máma, poradce a hlavně syn. Finále je pak dokonalé.

 

Měl byste pro naše čtenáře nějakou univerzální radu pro výběr obleku?

Taková zcela jistě existuje. Nevybírejte oblek podle toho, jak je sám o sobě hezký, ale podle toho, pro jakou událost je určený a jak se v něm cítíte. Jen tak muž udělá dojem. Stejně jako mladý pán, který nás nedávno navštívil s tím, že na své první rande nepůjde v riflích, ale v obleku. Bylo velice příjemné, když mi pak zavolal a poděkoval za dobrý výběr a za náš podíl na jeho úspěchu.

 

To musí být velice příjemné, když vás zákazník dodatečně kontaktuje a podělí se o svůj zážitek.

Ano. Proto tu práci dělám.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Móda Bandi Vamos www.bandi.cz

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv BANDI VAMOS

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Herci, kteří vypadají na každém plakátu úplně stejně, díl 4. Jackie Chan Herci, kteří vypadají na každém plakátu úplně stejně, díl 4. Jackie Chan Vypadat stejně na každém plakátu a ve filmu má svoje výhody - člověk nemusí moc řešit make-up, fyzické úpravy nebo dokonce zbytečně... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!