Aneta Vignerová by Robert Vano

Aneta Vignerová
Aneta Vignerová, foto: Robert Vano
02.06.2011 21:11 | Michaela Lejsková

Že je modeling vysněná profese, to nemusí být vždycky pravda. Aneta Vignerová patří k dívkám, které si tuto práci zvolily ze zcela jiného důvodu a to zdravotního. O tom, jaký se Anetě otevřel svět a jak naložila se svými příležitostmi, se dozvíte v našem rozhovoru, který je stejně jako Aneta přirozený, bez obalu a pomyslných přídavků. Nese si s sebou nádech něčeho velmi přirozeného, prostého, laskavého a současně pevného – povahový pilíř, o který se tato modelka a Miss 2009 pevně opírá. Pro focení oblékal salon Márie Halahijové, Magique Moment, doplňky značky STORM London, obuv Salamander.

Aneta Vignerová

Aneto, dá se ve vašem případě hovořit o modelingu jako o vaší vysněné práci?

To se tak nedá říct. Začala jsem se věnovat modelingu proto, že jsem měla špatná záda. Když moje máma viděla, jaká je pro modeling průprava, tak to pojala jako možnost, jak bych si mohla spravit držení těla.

 

Kdy přišla vaše první významnější příležitost?

Když jsem se přihlásila do soutěže Elite Model Look. Tam jsem získala třetí místo a dostala exkluzivní smlouvu. Od patnácti let jsem začala cestovat po světě.

 

S těmito otevřenými dveřmi jste se poprvé trhla od rodiny. Jak jste to tehdy prožívala?

Jsem ze tří sourozenců a tehdy jsem to vnímala jako osamostatnění. Byla to pro mě výhra a získání nezávislosti.

 

Jak se v této profesi rozvíjely vaše pracovní vztahy?

Sympatie musí být vždy vzájemné, a vše je o toleranci a komunikaci. Nemám ráda faleš. Když ji z lidí cítím, tak se jim neotevřu. Jinak jsem vždy svá a věřím, že se druhým se mnou i lépe pracuje. Hned vědí, na čem jsou. Kolikrát jsem zažila, jak modelky berou kadeřníky nebo vizážisty pouze jen jako lidi, kteří pro ně něco dělají. A to mi přijde hodně povrchní. Člověka utváří i to, jak se chová k ostatním, kam se sám řadí. Pokud se člověk neumí k ostatním chovat s úctou, tak má problém hlavně sám se sebou. Mám ráda rovnocennost a zvláště v zákulisí modelingu jsme všichni tým a výsledek je prací nás všech.

 

Jak hodnotíte zázemí přehlídek u nás a ve světě?

Myslím si, že Česká republika je v tomto ještě nevyspělá. Že se světové úrovni moc nepřibližujeme. Všichni by chtěli, ale mnoho věcí je jen na oko, přehlídky mají plno trhlin. Na druhou stranu, má to zase jakési své kouzlo. V profesionalitě si ale nezadají se zahraničím.

 

Jak se na své příležitosti v modelingu připravujete vy sama?

Paradoxně čím více se připravuji a mám očekávání, tak to nefunguje. Kdykoli jsem například vysněnou práci chtěla získat a lpěla na tom, tak jsem ji nezískala. Když se na výsledek tolik nesoustředím, a ani se moc nepřipravuji, tak vyhrávám. Asi to bude tím, že jsem byla v tom druhém případě přirozenější a bez stresu. Myslím si, že čím více člověk lpí a má očekávání, tím méně se mu vrací. Ale pokud je přirozený, takový jaký je, tak se mu to bude přirozeným způsobem vracet.

Aneta Vignerova, foto: Robert Vano

Osvědčilo se vám to v kontaktu s módními tvůrci?

Vztahy se vytvářejí. Když přijdete na casting, nikdo nezkoumá, jaká jste, ale jak vypadáte zprava a zleva, s culíkem a bez něj. Herectví, to je o něčem jiném. Ale v modelingu je jen řád, pokyny. Chtějí, abyste někde stála, nějak se tvářila. Modelka je to poslední, co by na molu mělo být diskutované. Jde o ty šaty, na kterých jejich tvůrci pracovali a ty mají vyniknout a být diskutované. Takže nemá cenu se prosazovat, není to ani žádoucí. Modelka by měla respektovat to, proč po tom molu jde.

 

Jak jste se popasovala s tou neosobností?

Dříve mě to mrzelo a byla jsem z toho zklamaná, ale brzo jsem pochopila, proč to tak je. Můžete si vybrat. Buď to budete dělat, nebo ne. Emoce si vynahrazuji při focení. Tam je ten prostor pro projev větší.

 

Můžete v této profesi hovořit o tom, že chodíte domů s čistou hlavou?

Práci si domů „nenosím“. Pokud mě přehlídka nějakým způsobem více zasáhne, ještě to doma probírám, ale většinou k tomu není důvod. Odcházím s čistou hlavou. Jsou kreativnější profese, než je modeling.

 

Nemrzí vás, že v modelingu ani s větší kreativitou počítat nemůžete?

Jsem ráda, že se modelingu věnuji a vážím si své práce, se kterou se vyvíjím a která vůbec nebyla zadarmo. Stálo mě to roky odříkání, obětovala jsem tomu školu. Maturovat budu až letos.

 

Jak se na to tvářili doma?

Když jsem už někam letěla, pro něco se rozhodla a tím pádem se musela něčeho jiného vzdát, musela jsem to taky obhájit. Byla jsem dost sekýrovaná hlavně za tu školu. Osmnáctinami jsem si svůj vzdor vzala na svá bedra.

 

Nelitovala jste někdy?

Kdybych se mohla znovu rozhodnout, udělala bych to zase. Nelituji ničeho. Možná bych pár věcí udělala jinak, ale dokonalé není nikdy nic. S touto prací jsem hodně vyspěla, poznala spoustu zajímavých lidí. Zdokonalila jsem si jazyky a poznala svět. Nevím, kdy bych se podívala třeba do Číny. Dostala jsem šanci, kterou jsem chytila pevně. Nelituji toho a školu si dodělám teď.

Aneta Vignerova, foto: Robert Vano

Co popularita spojená s touto profesí?

Bulvár o misskách samozřejmě píše a především hledá pikantnosti. Holky si na to stěžují, vnímají to jako útok. Ale když jsou chytré, tak pochopí, že bulváru nemusí dát k ničemu příležitost. Ukazují se na večírcích a pak se chtějí stáhnout, a novinářům to přijde divné. Ostatně být miss neznamená být „nej“. Znám spoustu holek, které jsou mnohem krásnější a zajímavější, ale do soutěže se nepřihlásily. I já jsem si zažila negativní „kampaň“.

 

Jak jste takovou negativní „kampaň“ bulváru snášela?

Musím říct, že jsem to ustála nádherně. Ve své práci jsem si věřila a byla jsem se sebou vnitřně natolik spokojená, že mě to vůbec nerozhodilo. Věřila jsem si, že jsem ten titul vyhrála právem. Byla jsem na sebe vnitřně pyšná, že jsem to takhle ustála.

 

Našla jste ve svém pracovním prostředí někoho, kdo je vám skutečně blízký, můžete za ním přijít pro radu, milé slovo. Je to vůbec v této branži možné?

První, za kým bych šla, je určitě rodina. Ale hledat si v tomto oboru přátele je těžké. Vždy je to něco za něco. Ale abych si mohla říct – za tím člověkem půjdu, to je přítel – tak jsem nikdy nepřemýšlela. Když si povídám s mámou, je to jiné a cítím tam skutečnou důvěru.

 

Když se vrátíme k soutěži Miss, kterou jste v roce 2009 vyhrála, tak s tou souvisela jakási příprava, že ano?

To bylo asi půl roku příprav, školení, trénování, konzultací. Od rána do večera jsme se věnovali věcem, které mají do reality daleko. Abych každý den přemýšlela nad tím, jestli se budu už od sedmi líčit, aby někdo nedostal infarkt, když mě po ránu potká před barákem… (smích)

 

Aneta Vignerova, foto: Robert Vano

Po takovém půlroce, když přišel osudný večer, nebyla jste z toho všeho už unavená? Pořád se vás držela soutěživost?

To je pravda. Najednou jsem si říkala, co tam vlastně dělám. Už jsem vůči tomu tak trochu „otupěla“, to je fakt. Nebyla jsem závislá na tom, že vyhraji, a ani jsem s tím nepočítala. Nejhorší disciplínou byl pro mě zpěv, protože jsem nikdy nezpívala před tolika lidmi. To mi způsobovalo asi největší nervy.

 

Proč jste si tedy vybrala pro volnou disciplínu zrovna zpěv?

Chtěla jsem zatančit tango. Režisér Adamec za mnou přišel, že si mám vymyslet něco jiného, protože tanec už si vybralo hodně holek. No tak jsem tam seděla a přemýšlela, až jsem nakonec řekla, že budu zpívat. A tak jsem se do toho navlékla, protože mě režisér vzal za slovo. Nešlo z toho couvnout. Zpívala jsem šanson Milord, který zpívá Hana Hegerová. Zase jsem do toho šla po hlavě a zase to vyšlo.

 

Působíte hodně suverénně. Je tomu tak i ve skutečnosti?

Ve skutečnosti jsem velký trémista. Ale suverénně působím, to je pravda. Ona ta suverenita mnohdy schovává moji nejistotu, což mi někdy dost pomáhá. Například pro diváky jsem sebevědomě vystupovala a zazpívala, ale ve skutečnosti jsem z toho byla hodně nervózní a v duchu si říkala, ať mě někdo zachrání. (smích)

 

Jaký styl práce vám v modelingu nejvíce sedí?

Mám ráda, když mi lidé, se kterými pracuji, konkrétně při focení, dávají nějaký prostor, ve kterém se mohu projevit a zapojit se.

 

Děkuji za rozhovor.


Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vlasy: Martin Stejskal

Make up: Gabriela Klapková

Šaty: Magique Moment www.magiquemoment.cz

Boty: Salamander  www.salamander.cz

Šperky a hodinky: STORM London www.stormwatches.cz

Lokace Alchymist Grand Hotel and Spa: www.alchymisthotel.com

Aneta Vignerova, foto: Robert Vano

 

Hodnocení článku:



Komentáře

HD videokamera a stylové brýle v jednom HD videokamera a stylové brýle v jednom Doposud vypadala většina pokusů o integraci hi-tech zařízení do běžných stylových věcí kapku neohrabaně, ba příšerně. Ze zařízení... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!