Monako není jen Monte Carlo

Publikováno: 01.11.2013 07:13 | Jakub Pavlovský

Monako je fascinující místo v každém období. Z toho důvodu mi nápad strávit víkend v malém státečku na konci hlavní sezóny vůbec nepřišel špatný. Naopak, alespoň se nás netýkalo uhýbání se davům lidí.

Moře je tak blízko, že do něj jednoduše musíte vlézt. Plavání v moři byla po ubytování se v hotelu a převléknutí první věc, která musela být uskutečněna. Jenom pro upřesnění, v Praze bylo v té době deset stupňů, takže slunce, moře, chlazené pití, pěkní lidé a další jedinečné věci nás naprosto pohltily. Nezanedbatelnou část dne nám zabralo opalování se, a to buď na veřejné nebo na soukromé hotelové pláži, kde hosty i obsluhují. Na něco takového bych si určitě dokázal rychle zvyknout.

Do mého kufru se omylem nedostala taková maličkost – žabky. Nabízela se možnost koupit si jedny na místě, ale daný obchod nebyl nikde v dohledu. Existovalo ale ještě jiné řešení – trasu z hotelu na pláž absolvovat v hotelových papučích. Když hosté v hotelu chodili v županech, proč bych se já nemohl procházet po městě v domácí obuvi?!

Podařil se nám mistrovský kousek. Pokoje jsme sehnali v hotelu Monte Carlo Bay, který má dechberoucí výhled na moře (pokud tedy nemáte pokoj s výhledem na skály...). Rovněž samotný hotel je velmi příjemný a personál je zde skutečně profesionální. V přízemí je také trafika, kde nabízejí noviny a magazíny snad ze všech zemí světa. Odnesl jsem si britskou edici GQ. V blízkosti hotelu je i stylový bar Jimmy'z. Prostor parku cestou k němu krášlí vkusná a designová fontána, jež večer barevně svítí.

Pokud jde o restaurace, ve kterých jsme obědvali a večeřeli, můžu je vřele doporučit. Výborný oběd vaří v italské restauraci přímo u hlavní pláže s výhledem na Středozemní moře. Nebylo to z hotelu daleko, pouze deset minut chůze. Ve skutečnosti je v Monaku všechno blízko. Večeřeli jsme v restauraci Le Tip Top v centru města, kde si všimni náramně pochutnali. Výběr hlavního jídla pro mě byla jasná věc již od začátku, mám rád tatarák z tuňáka a přesně to měli na jídelním lístku, dokonce mi připravili upravenou verzi s čerstvými francouzskými bylinkami. Tentokrát jsem vynechal sladký dezert, přepadla mě velká chuť na šneky (pán vedle je už měl na stole). Celý večer nás doprovázelo domácí bílé víno. Doopravdy, jediné slovo, které můžu použít ke shrnutí navštívených restaurací, je spokojenost.

V sobotu večer bychom možná měli navštívit nějakou pořádnou středozemní párty a seznámit se s novými lidmi v hezkých šatech a s drinkem v ruce. Nechtělo se nám nic hledat, tak jsme se pouze prošli bosí po dlouhé tmavé pláži. Mé džíny byly vyhrnuté, ale málo... namočil jsem si je až po kolena mokré. Vůbec mi to nevadilo. I v tak pozdní době nás hřálo příjemných 20 stupňů.

Za nejlepší zážitek musím označit vodní skútr, pravděpodobně nikdy na něj nezapomenu. Řekli jsme si, že bychom měli zažít i něco jiného než hotely, restaurace, moře, pláže a stovky luxusních vozů kolem. Za půjčovné 90 € každý z nás obdržel vlastní skútr na třicet minut. Chlápek nám pouze ukázal, kam až můžeme zajet a vysvětlil nám bezpečnostní opatření. Potom to začalo... Poprvé na něčem takovém a bez řidičáku jsem řezal vlny slané vody rychlostí devadesát kilometrů v hodině. Byla mi vážně zima, ale netrápilo mě to. Původně jsem si myslel, že půl hodina bude málo, ale bohatě to stačilo.

Když už jste v Monaku, nemůžete vynechat návštěvu slavného Monte Carlo Casino, ve kterém si každý musí zkusit alespoň hrací automat, výhra ale nepřišla. Rozhodli jsme se v tom nepokračovat, abychom neutratili peníze na jídlo a na další potřebné věci. Vedle kasina stojí nádherný a luxusní Hotel de Paris, který spolu s kasínem tvoří základnu prosperity Monaka již od poloviny 19. století. Na dlouhé vysedávání v překrásném hotelu jsme neměli čas, ale jeden drink v lobby se přeci nedá odmítnout.

Nápad strávit poslední hodiny v Monaku jinak než kamarádi (kteří se opalovali), mě nadchl. Chtěl jsem si projít město mimo přepychové centrum. Nohy mě zavedly na úžasnou terasu s výhledem na moře, do zajímavého podchodu pod domy, do úzkých uliček na kopcích, na nekončící schody, které vedly výš a výš. V těchto částech je možnost potkat běžné obyvatele Monaka a vidět jejich způsob života. Nikdo z nich neměl zaparkované Bentley ani Lamborghini před domem, nebyli oblečeni do Prady. Tito Monačané nakupovali v supermarketu, tahali se s igelitkami, seděli na schodech nebo venčili psy. Byl jsem mile překvapen, že město není plné miliardářů předvádějících se v nejdražších autech.

Po večeři na nás před hotelem čekalo naleštěné auto, které nás dovezlo na letiště v Nice. V té chvíli bych nejraději vyndal svoji tašku z kufru a vrátil se na pokoj. Slunečný víkend ale musel skončit a my jsme se vrátili do chladné Prahy. Zůstaly mi alespoň vzpomínky, fotografie a zaschlá mořská sůl na plavkách.

Vytvořeno ve spolupráci s Jacob's Art – Fun Art Project.

Čtěte také: Víkend v Římě: vzpomínky na věčné město

Monte Carlo Bay

1

Zdroj: Jacobs Art

2

Zdroj: Jacobs Art

3

Zdroj: Jacobs Art

4

Zdroj: Jacobs Art

5

Zdroj: Jacobs Art

6

Zdroj: Jacobs Art

7

Zdroj: Jacobs Art

Le Tip Top

9

Zdroj: Jacobs Art

8

Zdroj: Jacobs Art

Monte Carlo Casino

10

Zdroj: Jacobs Art

Fontána Jimmy'z

11

Zdroj: Jacobs Art

12

Zdroj: Jacobs Art

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!