Naše pokožka vs. životní styl a komerce. Aneb jak nenaletět!

Theme_web
21.11.2012 19:32 | Michaela Lejsková

Ještě jste nenašli doktora, který jen nevypráví moudra, ale skutečně vám pomůže? My ho našli, abychom vám pomohli lépe se orientovat v daném oboru, tedy dermatologii.  Člověka, jehož praxe ho přivedla k okamžité diagnóze nemoci, kterou neomylně pozná. Ještě jsou lékaři, kteří mají své unikátní léčebné metody, bez ohledu na komerci, kterou nám trh nabízí, více používají zdravý selský rozum podložený kvalitním vzdělání a perfektním přehledem v oboru.

Vstupem do ordinace doktorky Schmiedbergerové se vám potvrdí pravidlo, že prvním krokem k úspěchu je začít pozitivně. I mě, když jsem překročila práh Kliniky JL (pozn. redakce: Klinika Jana Leštáka) spíše než pocit, že jsem v lékařském zařízení, obklopila příjemná energie vyzařující z veškerého personálu. Nejen laskavý a racionální přístup jdou ruku v ruce s úspěšnou diagnózou a léčbou, ale také perfektní znalost oboru a otevřená komunikace s pacientem, který by měl především porozumět příčinám a důsledkům svých obtíží, a současně tak porozumět sám sobě.

MUDr. Renata Schmiedbergerová, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jako lékař máte zkušenosti i z mimopražských pracovišť. V čem spočívá ta touha dostat se k práci v hlavním městě? Hraje v tom roli možnost lepší praxe?

Naopak, v době , kdy já jsem končila medicínu, platilo, že v Praze se jen tak k něčemu nedostanete, ale v menších městech ano, tam musíte dělat vše. A to je teprve zkušenost do profesního života! Nejlepší praxe je na menším městě, v mém případě to byla Příbram. Nastoupila jsem na ARO. Do Prahy jsem se snažila dostat z osobních důvodů, a to proto, že jsem zde měla svého budoucího manžela. (úsměv)

 

Byl obor dermatologie pro vás hned jasnou volbou?

Vůbec nebyl! Vybírala jsem z typicky ženských oborů, jako je neurologie, gynekologie či interna, ale osud mi s mým přesídlením do Prahy přivedl do cesty dermatologii, za což jsem ráda. Po krátkém čase jsem ji zcela přijala za svou. Dnes pracuji jako dermatolog v ordinaci Kliniky JL v Praze 5.

 

Které lékařské obory patří k těm typicky mužským?

Chirurgie a ortopedie, to jsou takové ty klasické mužské obory, kde je mnohem méně žen, poněvadž je tam zapotřebí i značná fyzická síla.

 

Na co by se měli připravit lidé, kteří si medicínu zvolí jako svůj obor, v čem by měli být opravdu silní
a odhodlaní?

Ke studiu medicíny potřebujete umět „dobře sedět“. Někde jsem četla, že medicína se dělá zadkem. To byste tam asi neměla psát (úsměv), ale je to tak. Poznala jsem to sama. Když máte výdrž sedět, je to první předpoklad! (smích) Pro představu – přišla jsem z přednášky, kolem čtvrté jsem zasedla k učení a skončila kolem desáté večer. A takhle každodenně. Kdybych párkrát vynechala, už to nedoženu. Takto nás k systematickému učení nabádali hned z počátku i sami přednášející docenti a profesoři. Sami nám říkali - když jeden den ztratíte, již to nedoženete. Tím nás tak vyděsili, že jsme se začali učit hned od prvního dne. Takto to bylo prakticky denně celých šest let. Z týdne na týden jsme se museli kupříkladu naučit 30 stránek textů nazpaměť, poněvadž jsme věděli, že za týden přibude dalších 30 stran, a to pouze z jednoho oboru, např. anatomie. Kromě toho byly přednášky i z mnoha dalších oborů, kde bylo nutno se rovněž intenzivně učit: anatomie , patologická anatomie, histologie…, to bylo tisíce stránek zpaměti. Byl to obrovský trénink paměti, i vizuální! Nešlo se spoléhat na to, že když vysadíme, někdy to doženeme. Ani na to, že budete mít štěstí při zkouškách, když přijde např. otázka, ve které cítíte nedostatky. Štěstí mít můžete, a nemusíte.

 

Co váš volný čas a soukromí, jak jste to skloubila se studiem?

Po čase, když jsem se naučila učit, to již šlo. Kdo se nenaučil učit se a myslel si, že to dožene, během prvních semestrů končil. Takže čas na zábavu jsem si také našla, ale spíše o víkendech, tam byl prostor. Medicína se dělá jedině sezením a pamětí. Ta kvanta stránek se prostě naučit musíte.

 

S jakými chronickými a jakými akutními problémy k vám na Kliniku JL pacienti chodí nejčastěji?

 Mám asi tak půl na půl dětské pacienty a dospělé. Pokud jde o dětské pacienty, tam se jedná především o atopický ekzém.

MUDr. Renata Schmiedbergerová, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

To je asi vždy běh na dlouhou trať. Jedná se u atopického ekzému o genetickou záležitost?

Ano, to je prokázáno. Stejně tak má genetika vliv na mnoho ostatních věcí, např. na stav pleti, vztah k návykovým látkám, stejně tak jako na lidské vlastnosti, povahu člověka atd.

 

Je atopický ekzém jasně definovatelné onemocnění?

Atopie není pouze ekzém, jak se lidé mylně domnívají, ale celá řada atopických stigmat, symptomů a onemocnění. Mezi ně patří, kromě ekzému, pylová nebo senná rýma, časté bronchitidy až astma, konjunktivitidy, tedy záněty spojivek, migrény, různé potravinové alergie, kopřivky. Toto všechno patří do stejné skupiny chorob. Někdo má všechny projevy - kýchá, smrká, má záněty spojivek a slzí v určitém období roku, k tomu má astma i ekzémy, a někdo jen projevy některé. Tyto mohou v průběhu života ustupovat do klidové fáze, aby kdykoliv znovu vzplanuly nebo se objevily symptomy jiné. Dispozice k atopii je daná geneticky, dispozice vyléčit nejde, ale příznaky se léčit dají. Onemocnění se může projevit opravdu v jakémkoliv věku. Není totiž pravda to, co se lidé domnívají, že by přece museli onemocnět již v dětství. Ptají se: „Jak to, že jsem to dříve neměl a mám to nyní poprvé?“ Každá choroba přijde jednou a kdykoliv.

 

Může něco udělat matka atopička, aby před touto nemocí uchránila své dítě? Funguje nějaký faktor, změna životního stylu?

Na to je řada teorií, ale v praxi to bohužel na sto procent neplatí. Doporučuje se vyhýbat se v graviditě rizikovým, hlavně potravinovým alergenům, dostatečně dlouhou dobu kojit. Někdy to nebývá nic platno, zvláště když u obou rodičů či v jejich širších rodinách se atopie vyskytuje. To riziko, že jejich dítě onemocní jakoukoliv formou atopie, je potom více než 80%. Ale není vyhráno, ani když nikdo z rodin obou rodičů nemá žádnou atopickou chorobu. Jejich potomek může stejně onemocnět, ta pravděpodobnost je ale menší

 

Dá se směšovat alergie a zvyk? Tedy pokud je někdo zvyklý na kočky, prach a pyl, tak se může stát imunním vůči těmto faktorům?

Myslíte něco jako otužování? Tedy, mám-li genetickou dispozici k alergii a budu-li záměrně vyhledávat prostředí plné alergenů, neonemocním nebo jenom málo? Tak takhle to, myslím, nechodí. Vznik alergie je daný, musí být přítomna dispozice a nějaký spouštěč. To je třeba právě prostředí plné alergenů, stresová situace, onemocnění, těžký psychický šok… Alergie trvá roky, symptomy se léčit musí, poněvadž velmi obtěžují a hendikepují nemocného člověka. V průběhu let, vlivem léčby a dodržováním určitých režimových opatření se projevy zlepšují a přecházejí do latentní fáze, aby ovšem kdykoliv opět vzplanuly.

 

Jste příznivcem alternativní medicíny? Dáváte jí prostor ve vašem oboru?

Rozhodně jsem vstřícná k tomuto způsobu léčby a sama jsem dokonce složila zkoušku u Boironu, což je francouzská firma, která u nás přednášela homeopatii. Mám na tento způsob léčby, který jsem několik let studovala, certifikát. Sama na sobě jsem mohla poznat účinnost léčby, když jsem několik let, bezúspěšně navštěvovala kolegy lékaře a řešila nepříjemné zdravotní potíže. Až po nasazení homeopatik jsem zaznamenala úspěch. Po první aplikaci injekce se změnil charakter obtíží. Dnes, po mnoha letech, nemám žádné problémy a onemocnění se nevrátilo.

 

Smíte svým pacientům takovou léčbu doporučit?

Párkrát se mi stalo, že jsem léčbu doporučila, když jsem cítila, že to je vhodné a pacient byl sám nakloněn tomu, vyzkoušet i jiné medicínské postupy. Ale jako lékař, který se zabývá klasickou medicínou, nemohu oficiálně v ordinaci takový postup doporučovat. Teprve poté, co pacienta dobře poznám a on ke mně najde osobní přístup, a když vidím, že sám začíná hledat homeopatické lékaře, mohu v určitých případech souhlasit i doporučit jinou, tedy homeopatickou léčbu. Nejsem jejím odpůrcem.

MUDr. Renata Schmiedbergerová, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jste zastáncem toho, že si lidé své nemoci vyvolávají psychickým rozpoložením?

Rozhodně. Řada onemocnění je vysloveně psychosomatických, tedy objeví se až po nějakém silném stresu nebo i dlouhotrvajícím mírném stresu, stávající onemocnění se výrazně zhorší při stresové situaci. Jsou ale zase onemocnění, kde je daný a zřejmý vyvolavatel, např. infekční choroby, které se léčí cíleným lékem, avšak špatná psychická konstelace průběh onemocnění zhoršuje a prodlužuje uzdravování. Co se týká infekčních chorob, tam je to dané. Při rozhovoru jste zmínila pásový opar. Tam je to takto: pásový opar, herpes zoster, je vyvolán virem planých neštovic. Plané neštovice proděláme během dětství většinou všichni. Po odeznění akutního onemocnění s námi pobývá virus v míšních gangliích po celý život. A náhle, po letech, dojde např. k nějaké výrazné stresové situaci, která ovlivní imunitní stav organizmu, a dojde k vyplavení a množení viru podél nervů náležejících k příslušnému míšnímu gangliu, vznikne pásový opar.

 

Dívky trpící akné, a mnohdy nejen ty v pubertálním věku, často hledají nějaké řešení při takových potížích. S čím jsou spojeny tyto kožní problémy?

Akné je stav, kterým projde každý mladý člověk kolem puberty. Někomu odezní po dvou až čtyřech letech, někomu mnohem později, třeba i kolem třiceti let. A zase jsme u dědičnosti. Obvykle je v rodinách s těžkým průběhem akné i v další generaci těžký průběh. U žen zhoršování i zlepšování probíhá v souvislosti s menstruačním cyklem.

 

Můžeme tomu předejít kvalitnější kosmetikou či intenzivnější péčí v rukou kosmetičky?

Musíme se smířit s tím, že to, co nám bylo dáno do vínku, se nezmění. Můžeme se o pleť proto pozorněji starat, to ano, např. používat vhodné krémy, nejlépe s UV faktorem, které brání pronikání záření k buňkám kůže. UV záření dopadá na naši pokožku během celého roku, tedy i v zimě, když jen tak procházíme po ulici. A poněvadž se ví, že UV záření je zodpovědno za stárnutí kůže, tedy za vrásky, tak kromě již řečené dané, vrozené dispozice, můžeme správnou volbou make-upu a kosmetiky s UV filtry zmírnit vliv slunečního záření na pleť. Při existenci projevů kožního onemocnění, sem patří i zmíněné akné, nesázejme na kosmetické vymoženosti, které nám trh nabízí jako řešení pro problematickou, nemocnou pleť. Dle zákona totiž nesmí žádná firma, kromě farmaceutické, používat v běžné tržní síti koncentraci látek, která již působí jako léčivo. Tam, kde jde již o chorobu, doporučuji obrátit se na příslušného lékaře .

 

Co byste poradila mladým dívkám ohledně make-upu? Jaký má vliv na stav jejich pleti?

Na dobře vyčištěnou pleť se musí před aplikací make-upu nanést lehký krém. Teprve poté lze použít korektivní maku-up. Určitě nenanášet make-up místo krému! Ošetřující krém v podobě make-upu s léčebným účinkem lze zakoupit v lékárně pod názvem Aknecolor. Někdy je zapotřebí zakrýt drobné nerovnosti a Aknecolor tuto funkci splňuje. Důležité je aplikovat na čistou a ošetřenou pleť, před spaním vše zase důkladně smýt. Make-up pleti neublíží a nijak neškodí. Naopak, slouží jako ochranný film před UV zářením.

 

Jaký je podle vás ideální způsob odlíčení pleti?

Z vlastní zkušenosti vím, že nejlépe odlíčíte a umyjete pleť obyčejným mýdlem, tzv. mycí kostkou, bez parfému, kterou lze zakoupit v lékárnách.

 

Odstraní z obličeje úplně všechno líčení?

Absolutně!

 

A co pleťové vody a gely? Skutečně je nepotřebujeme?

Musím vám to říci takto. Já preferuji pouze teplou vodu a mýdlo v tuhé podobě, bez parfému. Vím, že jakýkoliv mycí prostředek v gelové či tekuté formě je asi příjemný na dotek, ale musí se velmi dobře a déle vymývat z kůže. Obecně jsou tenzidy špatně smývatelné. A protože toto mnoho lidí neví, po umytí se jen lehce opláchne vodou, pociťuje, že kůže je hebká a klouzavá a uléhá ke spánku. Takže vlastně jde spát s ne zcela smytým gelem. Což, jak jistě chápete, je špatně. Léčila jsem několik pacientek s velmi porušenou kůží nejen obličeje, které dlouhodobě používaly sprchové gely, které nedostatečně smývaly. Až poté, co změnily způsob hygieny a začaly používat ošetřující prostředky na zvláčnění kůže, se jim pokožka normalizovala. Takže sprchové gely ano, ale dobře vymývat! Kdysi, před řadou let, jsem slyšela přednášet velmi zkušeného dermatologa, který říkal, že na vymytí posledního zbytku sprchového gelu potřebujete 30x větší proud vody nebo 30x déle se sprchovat, než když použijete mýdlo kusové. To nikdo nedělá, poněvadž to nikdo neví. Od té doby si to pamatuji a nedám na mýdlo a teplou vodu dopustit. A také, chcete-li používat gely, připravte si velký balík peněz za vodné a stočné.

 

Mnoho lidí považuje mytí gelem za praktičtější a pohodlnější. Patří to k diskutovaným problémům, které pak přivádí pacienty do vaší ordinace?

Bohužel, je to tak a je to trochu individuální, protože někdo reaguje citlivěji, někdo méně. Některá pleť je odolnější a dokáže s tím bojovat dlouhodoběji, někdo reaguje dříve. Gel, který nesmyjeme z pokožky, vytváří jakýsi film a později pokožku dráždí a následně vznikají iritační dermatitidy. V první řadě se takto postiženým pacientům snažím vysvětlit, aby se začali umývat pouze kostkou a bez parfému, která nejen že pokožku dobře umyje, ale snadněji se z ní smývá. Někteří lidé namítnou, že je pevná kostka vysušuje, pálí apod. Je to individuálně možné, doporučuji po sprše zvláčnit kůži kvalitním balzámem, přičemž jim vysvětlím, že každá kůže si během několika hodin sama obnoví tzv. lipoidní povrchový film, a nemusí se tedy bát trvalého poškození povrchového tukového filmu.

 

Někteří lidé preferují horkou sprchu, jiní se rádi otužují. Máte vůči volbě teploty vody nějaké výhrady?

Nemám výhrady, protože tělo má dobrou termoregulaci. Ať se lidé myjí tak, jak je jim to příjemné. Výsledek musí být stejný, tedy čistá pokožka. (úsměv)

MUDr. Renata Schmiedbergerová, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Nemohu se vás coby dermatologa nezeptat na pigmentové skvrny v obličeji, které jsou poslední dobou, myšleno poslední roky, diskutovanou problematikou a opět sytí trh prostředky a metodami, které by na to měly zabírat. Řekla bych ovšem, že s nevalným úspěchem. Odkud se berou, i když třeba žena nepoužívá hormonální antikoncepci? Týká se tento problém spíše žen?

Ano, je to spíše problém postihující ženy. Pigmentové skvrny vznikají v souvislosti s používáním antikoncepce nebo v graviditě. Jedná se o tzv. melasma, které je jen velmi obtížně léčitelné a odstranitelné, jestli vůbec jej lze odstranit. Ani účinek laserů není vždy úspěšný a trvalý. Další skvrnité hyperpigmentace vznikají v důsledku používání parfemované kosmetiky. Krémy, mléka, pleťové vody, make-upy, masky, mýdla, parfémy a toaletní vody… Je toho mnoho, co se podepisuje na pleti, zvláště té, která je vystavena UV záření, což je kůže obličeje, výstřihu, horních končetin apod. Takto působí např. bergamotový olej, který se přidává jako parfemace do kosmetiky. Takže opět se dostáváme k parfémům, které se účastní řady kožních problémů i onemocnění. Málokdo ví, že parfémy patří mezi nejsilnější alergeny vůbec, jsou jmenovány na prvních místech na světě!

 

Vnímáte nějaké úskalí ve svém oboru, například v kontaktu s nemocnými pacienty? Zažila jste někdy, že jste od pacienta něco chytila?

Jednou, již ve středním věku, jsem šla na kožní konzilium k dítěti s planými neštovicemi a asi do dvou týdnů jsem jimi onemocněla také. Bylo to tehdy kvalifikováno jako choroba z povolání.

 

Máte za léta praxe dobrý odhad na lidi? Přece jen, na Klinice JL vám projde ordinací obrovské množství lidí
a s každým je potřeba pracovat trochu jinak…

Snažím se s pacienty co nejvíce promlouvat a vše vysvětlovat, ať jde o jakýkoliv typ člověka. V první řadě mě zajímá jeho zdravotní stav, co s tím mohu dělat a zda pacient správně chápe a rozumí, jak s lékařem spolupracovat a dosáhnout kýženého výsledku. S pacienty je potřeba mluvit srozumitelnou řečí. Opakovaně se mi stává, že mi lidé říkají, že ode mě poprvé za celý život slyší některé informace, že rozumí a chápou. A na druhé straně já vnímám, komu ty informace dávám, jestli se bude řídit mými radami a doporučeními. Ne-li, pak nemá smysl, abychom spolu pokračovali v léčbě. I toto se, i když výjimečně, může stát. Snažím se s pacientem sdílet všechno, co vím, tak, aby to vedlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu. Je to znát již při kontrolách, pacienti jsou zlepšeni a vědí, jak se ke své kůži chovat, kdy mají přijít a na co se ptát. Běžně se stává, že si píší poznámky.

 

Když vstoupí pacient do ordinace Kliniky JL, poznáte odhadem, co ho asi tak bude trápit?

Vzhledem k tomu, že dermatologii dělám již velmi dlouho, myslím si, že např. ode dveří stanovím diagnózu člověka s atopií, a to ani nemusí mít projevy v obličeji, diagnostikuji dítě s pátou dětskou infekční chorobou, která bývá celkem často mylně diagnostikována jako kopřivka a podobně. Zřejmě je to otázka cviku a dívání se na kůži po mnoho let.

 

Pro lékaře, stejně jako pro pacienta, je důležitá včasná diagnóza. Zažila jste i nějakou velmi neobvyklou diagnózu, která včasné diagnostikování vyžadovala a čas hrál velkou roli?

Jednou mi do ordinace přinesli malé dítě, krásnou holčičku, jen asi kolem pěti měsíců starou. Když jsem viděla její kůži, přála jsem si, ať se mýlím v diagnóze! Nebyla jsem si jistá, jen mi stále ta možná diagnóza naskakovala podvědomě někde v pozadí. Odmítala jsem uvěřit, že by tak malé dítě mohlo mít tuto diagnózu, která nebyla příznivá. Dítě jsem poslala na biopsii, která moji domněnku potvrdila, poté na onkologii, kde ji převzali do péče s nádorovým onemocněním projevujícím se na jak na kůži, tak na orgánech - velmi vzácnou diagnózou. Při všem tom neštěstí měla holčička obrovské štěstí, po příslušné léčbě se zahojila, onemocnění nepostoupilo na orgány, bylo „jenom v kůži“ a podle poslední zprávy od ošetřujících lékařů, snad bude v pořádku a bude a mít šanci na plnohodnotný život.

 

V jakých případech je těžké dělat diagnózu?

Stává se mi, že do ordinace přichází člověk, který si mě sám vyhledal, samozřejmě bez zprávy od lékaře, kterým byl léčen pro blíže neupřesněnou diagnózu na jiném oddělení než dermatologickém, a nebyl léčen správně. Má za sebou léčebnou polypragmazii. Potom se v klinickém obraze na kůži nelze vyznat, a není proto možno ani stanovit správnou diagnózu. Nejprve je nutno veškerou léčbu vysadit, pacienta si zvát třeba i týdně na kontroly a postupně se dostávat k možné diagnóze.

 

Nakolik se vašemu oboru věnuje věda a výzkum? Cítíte v tomhle ohledu spokojenost?

Myslím si, že věda a výzkum věnuje dermatologii poměrně dost pozornosti, a důkazem toho je například biologická léčba i u některých kožních chorob, což je velký skok. Řekla bych, že je u nás zdravotní péče na velmi dobré úrovni. Otázka je, a spíše ještě bude, její dostupnost z důvodů všeobecně známých.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Foceno v hotelu ARIA v Praze www.ariahotel.net

Vytvořeno ve spolupráci s Klinikou JL www.eyecentrum.cz

Klinika JL - V Hůrkách 1296/10
158 00 Praha 5-Nové Butovice

MUDr. Ján Lešták, CSc., FEBO, MBA 
majitel a jednatel společnosti 
e-mail: lestak@eyecentrum.cz

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-10-2012.html

Korektura textu: Květa Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

MUDr. Renata Schmiedbergerová a Robert Vano
Hodnocení článku:



Komentáře

Knižní novinka! Voskovec a Werich – Dialogy přes železnou oponu Knižní novinka! Voskovec a Werich – Dialogy přes železnou oponu Voskovec a Werich – Dialogy přes železnou oponu je první kniha, která ucelenou a velmi čtivou formou rekonstruuje kontakty Jiřího... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!