Nová ústava - výborný nápad! Co si myslí Pavel Kohout?

Publikováno: 28.06.2013 11:04 | Michaela Lejsková

Problematika finanční gramotnosti a dostatečné informovanosti je každodenním tématem každého z nás. Ekonom Pavel Kohout, který v roce 2007 spoluzaložil společnost Partners, se ve svých publikacích, přednáškách i konzultacích snaží tuto problematiku řešit, najít z ní cestu. Daří se mu to velmi dobře a to z podstaty té, že mu není přítomnost ani budoucnost našeho národa lhostejná. Jistě vás o tom přesvědčí v našem rozhovoru. Troufám si říci, že se coby autor v mnohém podobá Karlu Čapkovi. Což se jeví jako velice sympatický fakt!

Pavel Kohout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Když jste se rozhodl ještě jako student pro ekonomický směr, měl jste už tehdy sklony k odvážným vizím?

Ne, ani zdaleka. Pouze jsem se chtěl stát geniálním vývojářem ekonomických modelů, vydělat miliony, mít klid a věnovat se dalšímu vývoji modelů. Až na ten klid se mi to podařilo.

 

Jak došlo k založení společnosti Partners?

To bylo velice jednoduché. Několik lidí mělo ve správnou dobu správný nápad – a podařilo se jim, aby se sešli, domluvili a odhodlali k akci.

 

Jaký rozsah činnosti má společnost Partners nyní?

Máme zhruba 3 600 poradců, asi 340 000 klientů, nabízíme 390 různých finančních produktů, 26 klientských center, na centrále zaměstnáváme přibližně sto zaměstnanců a náš provizní obrat v roce 2012 byl 1,4 miliardy korun. Objem daní, které naše společnost, její zaměstnanci a poradci celkově zaplatili do státního rozpočtu, nedokážu spočítat, ale uživily by možná jedno menší ministerstvo. Počet děkovných dopisů, které jsme za toto všechno obdrželi od ministerstva financí, se rovná nule.

 

Co vás na práci v Partners nejvíce těší?

Především lidé. Nikde jinde, kde jsem pracoval, neexistovala podobná atmosféra.

Druhá věc je práce. Její výsledky. Když mi klient po letech řekne, že díky správnému doporučení ušetřil kupu peněz s levnější hypotékou. Anebo když se podaří zachránit klienta před finančním podvodníkem nebo nepřiměřeně rizikovou investicí. Podvodníci bohužel řádí, je jich hodně, jsou zcela bezohlední a Česká národní banka nemá kapacity, aby je stíhala.

 

Čím se Partners odlišují od ostatních společností, které nabízejí obdobné služby v oblasti finančního poradenství a investování?

Mohl bych mluvit o našich unikátních počítačových systémech nebo o produktovém výboru, který filtruje podvodné nebo hazardní produkty. Mohl bych uvést nejširší nabídku produktů na trhu, firemní školení a podobné věci. Ale napadá mě něco podstatnějšího. Klíčové osoby, které byly u vzniku Partners, se k tomuto kroku nerozhodly kvůli kariéře a zbohatnutí. Většinou už tito lidé měli za sebou bohatou kariéru a byli i finančně zabezpečení. Partners jsme založili proto, že jsme chtěli mít dobrý pocit. Pocit, že to budeme dělat lépe, než se to dělalo doposud.

 

O jakou službu je statisticky největší zájem?

Investice, hypotéky, životní pojištění: nejdůležitější trojice. Ostatní věci jsou doplněk.

 

Jaká nejčastější doporučení dáváte začínajícím finančním poradcům?

Naši nováčci dostávají tolik rad, že jim jde z toho hlava kolem. Já jim dávám hlavně dvě. Za prvé, buďte profesionálové. Jste ve finančních službách, takže musíte znát termíny a principy, musíte sledovat dění a vědět, co to znamená. Když budete mít dobrý profesní základ, včetně témat, která nutně nepotřebujete, budete působit sebevědoměji. A klienti vám budou věřit, neboť budou mít důvod.

Za druhé, udržujte kontakt s klienty. Mluvte s nimi pravidelně. Když zuří finanční krize, je kontakt o to 
důležitější.

 

Čím může příchod finančního poradce obohatit chod průměrné domácnosti?

Především může ušetřit hodně peněz. Levnější hypotéka, lepší investice. Pokud se poradci podaří zachránit klienta před finančními podvodníky, může to znamenat hodně.

 

Jak jste reagovali na trh v době hospodářské krize? Bylo potřeba nějakých opatření i ve vašem oboru, firmě?

Mírnili jsme paniku klientů – aby bezhlavě neprodávali akcie a jiné cenné papíry levně během paniky. Aby investovali, pokud mají peníze, dokud byly akcie levné. Ti, kteří nás poslechli hlavně během let 2008–2009, nyní nemusejí litovat.

 

Co může široká veřejnost dělat pro zlepšení vlastní finanční gramotnosti?

Tři jednoduché věci. Číst, počítat a přemýšlet. Celkem jednoduché. Možná se nabízí otázka, co číst. Proto jsem napsal učebnici finanční gramotnosti, kterou možná kromě dětí ocení i jejich rodiče. A chystám se na druhý díl pro pokročilejší.

 

Jak vy sám hodnotíte úroveň občanů z hlediska finanční gramotnosti a k jakým závěrům vás přivádí statistiky společnosti Partners, které předpokládám vedete?

Je poněkud lepší než před pěti lety, což je zřejmé z faktu, že ubývá katastrofálních případů domácností předlužených vysoce úročenými spotřebitelskými úvěry. Ale pokud jde o investice, tam se většina občanů stále velmi těžce orientuje. Proto také různí finanční podvodníci mají žně. A zatímco slovo „fond“ je pro mnoho občanů stále symbolem tunelování z 90. let, lidé radostně sedají na lep různým jiným podvodníkům – ačkoli již dobrých patnáct let nikdo nevytuneloval žádný fond.

 

Jaké jsou možnosti zhodnocení peněz?

Nelze něco paušálně doporučovat. Nemohu veřejně dávat tipy, to by bylo asi stejně málo seriózní, jako kdyby lékař veřejně chválil léky na předpis.

Pavel Kohout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano 

 

Do čeho byste doporučil lidem investovat, řekněme v řádech deseti-, statisíců korun, aby se jim taková investice vyplatila?

Záleží na čase: zda se jedná o investici na rok, na pět let, nebo ještě na delší dobu. U investic na rok je to jediný případ, kdy mohu něco doporučit paušálně, bez zkoumání finanční situace klienta: Jde-li o částky v desítkách nebo stovkách tisíc korun, neřešte nic a uložte si peníze na spořicí účet.

Ale pokud jde třeba o deset milionů, doporučení by bylo úplně jiné. Stejně, jako kdybychom investovali „pouhých“ sto tisíc na deset let.

 

Jaký existuje podle vás nejúčinnější způsob, jak by si měl finanční poradce získat a udržet klienta?

Jednoduše. Říkat klientům pravdu. Neoblbovat, když to řeknu hodně přímočaře.

 

Kdy jste začal publikovat, jaká byla vaše první kniha a co vás k psaní vedlo?

Začal jsem psát denní burzovní komentář, tuším, v roce 1994 a psal jsem až do roku 1996. Byla to drsná doba tunelování a podobných dost otřesných věcí. V roce 1998 jsem napsal první knihu – Peníze, výnosy a rizika. Byla to vlastně taková „mainstreamová“ učebnice, kterou jsem si začal psát hlavně sám pro sebe, abych si utřídil myšlenky a dal dohromady souhrn nejlepší tehdejší praxe. Z dnešního hlediska je tato kniha již z větší části zastaralá, ale všechny finanční učebnice z té doby jsou již dnes poněkud zastaralé.

 

Váš rozvoj v tvůrčím psaní na odborné téma nabyl na obrátkách a na trh se kromě řady publikací dostala nedávno kniha zvaná ÚsvitKoho jí chcete oslovit a koho překvapivě oslovuje?

Už více než deset let jsem členem různých poradenských sborů, které se točí kolem veřejných financí, penzijního systému, veřejných zakázek a podobně. Ať už vládla pravice, nebo levice, vždy to bylo v zásadě stejné. Došel jsem k jednoznačnému a silnému názoru, že politický systém v této zemi je chybně navržen počínaje samotnými základy. Nejde o to, vyměnit politiky – pokud je špatný systém, vše bude fungovat špatně.

Jsem zvyklý řešit problémy tak, že nejdříve zkoumám, jak se s podobnou situací vypořádali jinde a v různých historických a společenských podmínkách. Došel jsem k závěru, žeÚstava Spojených států amerických funguje dobře již přes dvě stě let. Nabízí se jednoduchá a logická myšlenka adaptovat ji do českých podmínek. Bude to fungovat. Není důvod, aby nefungovalo.

 

Máte s touto knihou nějaké větší ambice, vy nebo někdo jiný?

Já jsem jen autor, který tuto knihu napsat musel, protože téma muselo ven ze mě. Sám netoužím být předsedou vlády, prezidentem ani ministrem, ani ničím podobným. Zejména být členem vlády znamená stres a totální ztrátu soukromí do konce života.

 

Jak si myslíte, že by nová ústava mohla pomoct České republice?

Konec vládních krizí, kupříkladu. Spojené státy prožily i občanskou válku, ale nikdy, ani jednou, neměly vládní krizi a předčasné volby. Není to totiž ani možné, ani nutné. Dále dělba zákonodárné a výkonné moci. Aby Poslanecká sněmovna už nebyla jen sborem pasivních kejvalů, kteří bezmyšlenkovitě hlasují pro každý vládní návrh zákona.

 

Jaké další kroky se chystáte v souvislosti s publikací dělat dál?

Je třeba sdělit veřejnosti, že marasmus, který již trvá tak dlouho, je zbytečný. Je třeba určitá organizační práce, kterou nemohu dělat sám.

 

Od roku 2009 jste členem NERVu (pozn. redakce: Národní ekonomická rada vlády). Kdo jsou lidé, kteří tvoří tým NERVu?

Jde o velmi rozmanitý soubor osobností. Od praktiků, mezi něž se řadím, až po akademiky a intelektuály. Myslím, že za každého mluví jeho práce. Ale podotkl bych jednu málo známou věc. V jednotlivých pracovních skupinách fungují lidé, kteří nejsou veřejnosti známí, ačkoli dělají hodně záslužné práce. Inženýrka Miloslava Pošvářová, abych uvedl jedno jméno. Kdyby se podařilo prosadit její návrhy, stát by ušetřil nejméně miliardy ročně. Možná desítky miliard.

 

Jak často se setkáváte a při jakých obvykle příležitostech?

To se velmi liší podle okolností. Někdy hodně často, jindy spíše sporadicky.

 

Jaké výsledky práce NERVu považujete za nejhodnotnější, největší přínos společnosti?

Bezpochyby výsledky subkomise pro boj proti korupci. Zejména ty, které budou teprve zveřejněny. Umožnily by ušetřit makroekonomicky významné sumy.

 

Kolik časového prostoru členům účast zabere a jak je tato práce hodnocena?

Je hodnocena dobrým pocitem. Čas jsem nikdy nepočítal.

Pavel Kohout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

V jakém směru máte zájem pracovat na zlepšení ekonomické situace v ČR?

Rád bych přispěl ke skutečnému praktickému prosazení některých protikorupčních technik. Když je řeč o boji proti korupci, často se tím má na mysli trestní stíhání. To je špatně. Jenom naprosto zanedbatelný podíl korupčních případů dospěje do stadia, kdy se něco začne vyšetřovat. Možná desetina procenta. Malé ryby, obvykle. Proto lidé nemají většinou ani zdaleka tušení, jak je korupce vlastně strašlivě drahá. Když se u někoho najde krabice s několika miliony, lidé si mohou říci: „No, to je toho pro pár milionů, stát to nezruinuje.“

Za prvé, nejde o těch pár milionů, ale o škody, které jsou nepřímé a možná stokrát větší. Škody v podobě předražených nebo úplně zbytečných zakázek.

Za druhé, většina korupčních případů nejenže není vyšetřována, ale veřejnost se o nich nikdy ani nedoslechne. Opencard, sKarta, tunel Blanka, zvlněné dálnice, letouny CASA, toto všechno není ani špička ledovce. Je to jen špička té špičky.

Proto je podstatná prevence korupce. V první řadě minimalizace výdajů státu. Koruna neutracená je koruna neukradená. Pouze minimální stát je opravdu funkčním prostředkem proti korupci. To za prvé.

Za druhé, v nezbytně nutných případech je třeba zavést takové systémy a metody, které organizační cestou omezí rizika korupce. Lze odstranit různé konflikty zájmů z rozhodovacích struktur. Také je nutno posílit kontrolu. Jestliže například na Ředitelství silnic a dálnic pracuje v odboru kontroly kvality několik osob v předdůchodovém věku za mzdy kolem patnácti tisíc měsíčně, nelze se divit zvlněným dálnicím. Dále jde o to, jak jsou psány smlouvy se zhotoviteli. Je to řada detailů, které v celkovém součtu dávají velká čísla.

 

Může běžný občan nějak zasahovat do Rady, podávat návrhy, nebo jde o uzavřený tým?

Ano, běžný občan může podávat návrhy. Ale málokdo to dělá. Občas se někdo přihlásí, že ví o možném zlepšení. Ale velmi často se nakonec zalekne své vlastní odvahy. Omluví se, že má rodinu a že nechce přijít o práci.

 

Na vašich oficiálních stránkách často publikujete články k aktuálním tématům. Jaká témata si volíte a proč?

Každý se může podívat na www.novaustava.cz. V poslední době, v souvislosti s knihouÚsvit, se více věnuji politickým tématům. Stále více jsem přesvědčen, že za hospodářské problémy mohou nedostatky politického systému. Systémové věci – neustálé papouškování fráze „je to v lidech“ je hloupost.

 

Jaký je váš názor na zavedení eura v ČR?

Výborný nápad – až Česko bude asi tak na 90 procentech hospodářské výkonnosti Německa. Tedy asi tak za padesát let. Možná za třicet, pokud se podaří udělat něco s korupcí.

 

Co podle vašeho průzkumu zemím se zavedenou měnou euro přineslo užitečného a co jim naopak vzalo? Můžete uvést nějaký příklad?

Nedávno byl publikovaný výzkum, že Německo a Finsko ušetřilo na dluhové službě paradoxně díky krizi. Jak totiž klesá důvěra v rizikovější země, kapitál se přelévá na sever a zvyšuje ceny dluhopisů uvedených zemí. Dražší dluhopisy znamenají nižší úrokové sazby, a tím i levnější obsluhu dluhu, levnější hypotéky a tak dále. Studie proto uvádí, že platby do záchranných fondů se Německu nakonec vyplatí.

Ale víte co? U nás tento efekt nastal také. Ani nemusíme mít euro a platit do záchranných fondů.

Závažnější jsou nepříznivé efekty eura. Většina členských zemí nezažila bankovní krizi v poválečném období. Do deseti let po zavedení eura je naopak problém jmenovat zemi, která krizí netrpí. Slovinsko trpí snad první bankovní krizí od roku 1873. Stačilo pár let nepřiměřeného úvěrového růstu kvůli předčasnému zavedení eura.

Pavel Kohout, foto: Robert Vano
Foto: Pavel Kohout

 

Na vašich stránkách je počítadlo veřejného dluhu ČR. Na základě čeho se čísla mění, kdo takové počítadlo vymyslel?

To je dílo Aleše Michla, výborného ekonoma a kolegy z pracovní subkomise NERVu pro boj proti korupci.

 

Jaká z aktivit vám bere nejvíce času?

Vstřebávání informací. Denně trávím nejvíce času studiem různých statistik a článků. Dále jsou to maily a telefony, ať už z firmy, z médií, nebo odjinud. Psaní článků a knih je až na třetím místě. Poměrně málo mám schůzek a různých zasedání, což je dobře, protože pro většinu lidí jsou to největší požírače času.

 

Jakou radu byste dal svému mladšímu já?

To zní jako námět pro hollywoodský film typu Back to the Future. Nevím, můj případ byl velmi výjimečný. Ale pokud se mě dnes studenti ptají, co bych jim doporučil, říkám vždy dvě věci. Nespokojte se s tím, co se učí ve škole. Kdo má samé jedničky, ten není ve skutečnosti nejlepší. Pouze nejlépe odpovídá prototypu „vzorového studenta“, který sice ovládá vše na výbornou, ale v ničem není opravdu skvělý. Myslím, že je cennější v jedné disciplíně extrémně vynikat a ostatní věci zvládat průměrně, než být ve všem „na výbornou“. Jedničkářů jsou miliony, extrémních talentů je v milionu několik jedinců.

Ani Einstein neměl ze všeho nejlepší známku, což byla šestka ve švýcarském systému známkování. Z francouzštiny měl například trojku. Alan Turing nebyl dobrý v klasických jazycích, v řadě předmětů byl lajdák a nevynikal v čistotnosti a v úpravě, ale jeho učitel naštěstí poznal extrémní talent na matematiku.

Ta druhá věc: naučte se něco konkrétně použitelného, něco praktického, co málokdo umí. Kdekdo dnes umí slušně anglicky, základy účetnictví a základy práce na počítači. Naučte se něco víc. Kromě angličtiny nějaký méně obvyklý jazyk. Hodí se španělština, italština, ve svém bývalém zaměstnání jsem byl rád za ruštinu. Anebo něco ještě neobvyklejšího: arabština, turečtina, hebrejština. Vynechte čínštinu, chcete se snad učit pět tisíc znaků nazpaměť?

Technicky založeným doporučuji: naučte se programovat. Už jenom taková maličkost, jakou je Visual Basic v Excelu, vás posune o ligu výš nad běžné kancelářské krysy. Ohromíte šéfa, dostanete prémie a budete povýšeni, přitom při vynaložení poměrně skromného úsilí.

Pokud jste opravdu talent na programování, zvládněte vývoj aplikací na iPad, iPhone nebo Android. Nezaměstnanost pak už navždy zůstane slovem, které se bude týkat jiných lidí než vás.

Pavel Kohout, foto: Robert Vano
Foto: Pavel Kohout

 

Prostory přízemních kanceláří společnosti Partners na Václavském náměstí, alespoň co jsem si tak všimla, zdobí krásné fotografie z vaší vlastní fotoprodukce. Kdy se u vás zájem o fotografování probudil?

Už dávno, v dětství. Měl jsem i svoji temnou komoru. Pak jsem dlouho neměl čas. S příchodem digitální technologie se otevřely možnosti, které dříve nebyly, takže jsem se ke starému koníčku vrátil. Chodím na výstavy a snažím se učit od velkých mistrů.

 

Co se snažíte ve fotografii nejčastěji zachytit? Používáte při tom nějakou zvláštní techniku?

Soustřeďuji se na opomíjené detaily. Například města. V Praze každý fotí Hradčany. Jak ale vyfotografovat notoricky známé téma, aby to vypadalo jinak a lépe? To je oříšek. Jak jít neobvykle na Eiffelovu věž nebo na londýnský Tower Bridge? To je intelektuální zadání. Stisknout spoušť je už jen to nejmenší.

Dále myslím, že jsem docela dobrý v industriální fotografii: auta, letadla, lokomotivy, zvláště parní, lodě. Nejsem zatím dost dobrý v ponorkách, ale to je jen věc tréninku.

Občas dělám krajinky, portréty nebo zátiší, pokud je šance, pak volné variace na obrazy prerafaelitů – ale to je poměrně náročná produkce, vždy se jedná o akci na celý víkend. Nefotím sport a zvířata. To nejsou moje témata.

Pokud jde o techniku, vyvinul jsem si určitý postup ve Photoshopu pro zpracování černobílých i barevných snímků. Je to poměrně náročná posloupnost postupů, na jejichž konci má být příjemný, rovnoměrně prokreslený snímek s bohatými škálami šedi u černobílých fotografií, anebo s dobře vyváženými barvami. Nikdy nepoužívám fotografie přímo z aparátu, ale použití Photoshopu by nemělo být vůbec patrné. Nemám rád drastické zásahy. Příčinou veškeré té složitosti v postprocessingu je snaha, aby ten Photoshop vlastně nebyl vůbec na snímku vidět.

 

Absolvoval jste nějaké školení či workshop a doporučujete totéž i jiným milovníkům dobré fotografie?

Ano, rozhodně. Chodil jsem na soukromé lekce k Jaroslavu Prokopovi, vedoucímu ateliéru tvůrčí fotografie ve Zlíně. Mezi jeho studenty patřila například Tereza Vlčková. Pak jsem byl na několika kurzech u Roberta Vana. Zase jiná zkušenost, jiné téma. Učit se dvě hodiny od špiček ve svém oboru vydá za dvě stě hodin pokusů a omylů na vlastní pěst.

Pavel Kohout, foto: Robert Vano

 

Co je potřeba o fotografii vědět, když se na ni jako laik dívám? Co naučily fotografie a pohled na ně vás, čím tento koníček obohatil váš život?

Co je třeba vědět? Pokud chcete z pohledu na obraz – fotografii, malbu, nebo kresbu – mít něco víc, je dobré vědět něco o autorovi, jeho době a jeho tématu.

Fotografie mě naučila smyslu pro detail. Dobrá fotografie nemá žádné „hluché“ místo. Dokonalý výsledek se skládá z dokonalých detailů. Jedna chyba – a všechno je špatně.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oficiální stránky Pavla Kohouta www.novaustava.cz

Oblečení a obuv: BANDI – pánské obleky www.bandi.cz

Vytvořeno ve spolupráci s magazínem BYZMAG www.byzmag.cz

Backstage: www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-5-2013.html

The Augustine hotel Prague www.theaugustine.com

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!