Paříž je vždy dobrý nápad

Publikováno: 29.11.2013 06:36 | Jakub Pavlovský

Audrey Hepburn rozhodně věděla, co říkala. Paříž je vhodné navštívit v jakémkoliv období, ať už je jaro a v zahradách Palais-Royal kvetou stromy, či v zimě, kdy na Avenue des Champs-Élysées svítí vánoční výzdoba.

Ve chvíli, kdy mi přišel email s pozváním do Paříže, jsem měl sbaleno. Stačila mi menší taška, mé výlety se většinou pohybují kolem dvou tří dnů, je to naprosto vyhovující. Člověk neztrácí čas zbytečnostmi a přitom stihne vše, co chce (samozřejmě, naplánuje-li si to předem).

Volba hotelu byla jasná od začátku – Hotel Keppler (10 Rue Kepler) v podstatě jednu ulici od slavné Avenue des Champs-Élysées, odkud je možné dostat se prakticky kamkoliv v Paříži. Hotel Keppler je luxusní a designový boutique hotel, který je zároveň velmi útulný a rodinný. Všichni od recepčního přes portýra až po pokojské jsou stoprocentně profesionální a diskrétní. V Paříži bych nechtěl bydlet v jiném hotelu.

Po vybalení zajděte do největšího Louis Vuitton obchodu na světě, v němž najdete vše, na cokoliv si vzpomenete. Neříkám, abyste tam šli nakupovat a utratili veškeré úspory na auto a dům, ale měli byste zažít tu atmosféru, jakou jinde nenajdete. Je to doslova mašina na peníze, denně butik na Champs-Élysées navštíví (a nakoupí tam) až sedm tisíc lidí. Nezajímají-li vás kabelky, kufry, náramky a další sortiment známého jména, vyjeďte alespoň do posledního patra tmavým výtahem, ve kterém nevidíte ani ň, kde je výstavní sál. Já jsem si prohlédl výstavu současných rumunských autorů. Z oken je překrásný výhled do všech světových stran. Vstup zdarma.

Naproti najdete obrovskou Sephoru, taky stojí za to jenom si ji projít. Mají tam snad všechny parfémy a kosmetické značky. Lidé tam ale nechodí jenom kupovat, chodí se tam nalíčit (sami nebo od kosmetiček), upravit vlasy, navonět se. Kdybych neznal Sephoru, myslel bych si, že jsem na nádraží – davy lidí, nedalo se ani procházet mezi regály. Zajímavý zážitek.

Po zhlédnutí módy a krásy na hlavní třídě bylo fajn navštívit i kulturu, taxík mě dovezl do příjemné čtvrti Montmartre, konkrétně před Sacré-Cœur. Chrám je vidět z různých částí města, nejen proto, že je z bílého kamene. Udělal jsem si rychlou prohlídku zevnitř, nafotil interiér a přispěl na sbírku chrámu. Když jste jako já jedli naposledy na letišti, je namístě sednout si do jedné z restaurací na náměstí vedle Sacré-Cœur. Nohy mě zavedly do restaurace Chez Eugéne, příjemného a stísněného podniku (na Montmartre jsou podle mě všechny podniky stísněné). Posilnila mě pouze chutná zeleninová polévka s bagetou a sklenka růžového vína. Další francouzské chuťovky mě teprve čekaly.

Další zastávkou byla Avenue Montaigne v těsné blízkosti ukázkových vánočních stánků na Champs-Élysées. Na této Avenue se nacházejí ty nejdražší butiky nejen Paříže. Jednoduše jsem musel navštívit a vdechnout "vůni" pařížské smetánky a kvality. Luxus nebylo jediné lákadlo Avenue Montaigne, pro mě byla priorita moje večeře v restauraci Avenue (41 Avenue Montaigne). No možná luxus v tom trochu přeci jen byl, protože výhled na velký dům Dior nemá jen tak obyčejná restaurace. Večeřel jsem mou oblíbenou bílou rybu – mořského ďasa – a pil prosecco.

Druhý den byl zasvěcený prohlídce Paříže, které začátek se odehrával v daleké moderní části La Défense (kam se dá dostat buď vlakem A nebo žlutou trasou metra). Skutečně dechberoucí je pohled zespoda na Grande Arche, která se mi ani nevešla na fotografii. Z moderní části se dostanete jednoduše zpět na Place Charles-de-Gaulle, kterému trůní Vítězný oblouk. Za několik euro si stejně jako já můžete vyjít ukrutné točité schody a zažít nezapomenutelný výhled na hlavní město.

Rozhodl jsem se jet ještě jednou na Montmartre, chyběla mi fotografie. Stalo se mi to ale osudným. Při pouliční hře mě vychytralý pán připravil o 25 euro, které byly v mém rozpočtu určené na další památky. Doteď nechápu, jak se to stalo, každopádně se tomu stále směju. Absurdní! Po takovém zážitku bylo vhodné navštívit něco klidného a krásného. Pařížská opera a Palais Garnier nedaleko od Louvru je správná volba. Myslím pouze budovu samotné opery, ne představení (na to je třeba myslet alespoň tři měsíce dopředu). Shrnutí zážitku jedním slovem – wow! (s otevřenou pusou). Neuvěřitelně pěkná budova, fascinující interiér a každý detail. Opravdu důležitý jsem si připadal na hlavním balkóně s výhledem na Avenue de l'Opera, která vede přímo k Palais-Royal a Louvru, což byla má další zastávka.

Sbírky Museé du Louvre jsem si prohlédl již při mé první návštěvě. Vidíte-li Louvre podruhé či potřetí, stačí vám pouze vyfotit se před pyramidou a jít dál. Dál znamená Centre Georges Pompidou, k němuž se dostanete pěšky po Rue di Rivoli. V centru můžete strávit celý den, aniž byste museli vycházet. Vevnitř jsou totiž výstavní prostory, knihovna, muzeum moderního umění, obchody, kavárny, kinosály a restaurace na střeše centra se skvělým výhledem.

Postupem času na mě přišla únava, proto jsem si dopřál sklenku nejstaršího francouzského champagne Ruinart v decentní hotelové restauraci Costes (239 Rue Saint-Honoré). Doporučuji zakoupit si také jedno z CD s originální lounge hudbou namixovanou přímo pro hotel Costes.

Po zotavení sklenkou šampaňského byl čas na večeři. Tentokrát jsem si rezervoval úžasné místo při okně s výhledem na Eiffelovu věž v restauraci Chez Francis (7 Place de l'Alma). Na mém stole se postupně objevily tři druhy ústřic a později výborný hovězí tartare s domácími hranolkami, celé doprovázené správně vychlazeným rosé. Po večeři mi zůstalo ještě trochu energie, proto jsem se ji rozhodl využít na vyhlídku z velkého kolotoče stojícím na Place de la Concorde. Pěkný zážitek, po kterém následovala jen a jen postel.

Poslední den zbyl čas na vyfocení Eiffelovy věže z nábřeží, napsání vzkazu na zeď tunelu, kde zahynula Lady Diana, ochutnání velké palačinky v jednom ze stánků podél celé spodní části Champs-Élysées a nakoupení macarons v Ladurée pro rodinu. Poté mě již čekal pouze odvoz na letiště a návrat do Prahy.

Vytvořeno ve spolupráci s Jacob's Art – Fun Art Project.

Čtěte také: Víkend v Římě: vzpomínky na věčné město a Monako není jen Monte Carlo

paris_jacob_1

Zdroj: Jacobs Art

paris_jacob_2

Zdroj: Jacobs Art

paris_jacob_3

Zdroj: Jacobs Art

paris_jacob_4

Zdroj: Jacobs Art

paris_jacob_5

Zdroj: Jacobs Art

paris_jacob_6

Zdroj: Jacobs Art

paris_jacob_7

Zdroj: Jacobs Art

paris_jacob_8

Zdroj: Jacobs Art

paris_jacob_9

Zdroj: Jacobs Art

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!