Renesanční člověk

Publikováno: 27.05.2016 17:51 | Jan Prchal, Jiří Hofbauer

Když vyrůstáte v průměrnosti, máte jen dvě možnosti; buď vás pohltí, totálně vás odřízne od budoucnosti a vy ji přijmete jako svůj osud. Jako součást sebe sama. Ani neuvažujete, že byste ji mohli překročit a překonat ostatní. A nebo se jí vzepřete. A budete dělat všechno, co umíte, abyste jednou všem těm, co chtěli, abyste se smířili s tím odkud pocházíte, dokázali, že máte na víc. A to je můj případ. Pravdou je, že teď vím, že průměrným lidem se žije mnohem líp. Snadněji. Nemusí splňovat nereálná očekávání druhých. A vlastně ani svoje. Nemají potřebu. Já si ale vybral tu druhou cestu. Nezáleží na tom, jak se jmenuji, nebo kdo jsem. Nezáleží ani na tom, jaká je pravda. Ale vám ji řeknu. Hudbo hraj!

Košile Zara, 899 Kč. Kalhoty Levi's, 2 799 Kč. Hodinky Barbour Beacon Drive, 5 990 Kč, k dostání exkluzivně v hodinářství Pohanka & Co..

renesaince_0

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #1

V jistém věku se u mě projevila ztráta identity. Babička byla Ruska a ortodoxní židovka. Matka vyrostla ve Francii, přirozeně tedy nevěřila v nic a měla sklony k nihilismu. Můj tec byl Němec, takže věřil jen v sebe. A tyhle tři entity bez vlastní identity se mě pokoušely formovat. Chvíli to šlo. Jenže ve okamžiku, kdy se ze mě pokoušely stvořit podobně vysekanou osobnost, jsem se ztratil. Oni si toho nevšimli. Myslím, že právě tahle ztráta identity mě nutila si ji samostatně vytvářet v rozporu se vším, v co oni sami věřili. Vytvářet si imaginární a svým způsobem neskutečné vize mé další existence. V jistý okamžik jsem skutečně uvěřil, že můžu být čímkoliv a kýmkoliv. O to víc jsem chtěl někým být. Protože není nic horšího, když žijete život, který nemá důvod.

Trenčkot Zara, 2 299 Kč. Polo H&M, 399 Kč. Šortky H&M, 499 Kč. Pásek vintage. Sluneční brýle Mango, 599 Kč. Boty Blažek, 9 990 Kč.

renesaince_1

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #2

Nebudu vám lhát. I na mě dopadla krize. A když se vaši věřitelé znají mezi sebou... Rozhodl jsem se prodat Dům. Náš Dům. Můj jediný majetek. Moje všechno. Cíleně jsem ale nastavil cenu tak vysokou, že na ni nikdo nekývne. Myslíš? Ano, chtěl bych ho prodat, ale nemám na to srdce. Nemám na to srdce, ani žaludek. Je to můj domov. Je všechno, co mám; co znám. A pokud se ho zbavím, jako bych se tím vzdával své minulosti. S jeho prodejem tak celý můj dosavadní život bude jen mlžnou vzpomínkou, která se nikdy nestala. Snem, který si nepamatujeme. Když prodám Dům, jako bych zaprodal sám sebe. Jako bych se vzdával své minulosti. Jako by nic z toho, co se stalo, neexistovalo. Ztratit vzpomínky, je jako přijít o osobnost. Jako byste přestali existovat.

Svetr Zara, 899 Kč. Triko H&M, 299 Kč. Džíny Levi's, 2 799 Kč. Šála H&M, 399 Kč. Ponožky Calzedonia, 289 Kč. Sandály Vagabond, 2 499 Kč, prodává Humanic.

renesaince_2

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #3

Víte, jak olympionici dostanou věnec, všichni jim třesou rukou a chtějí být jako oni. Vždycky jsem chtěl být jeden z nich. Nejde o slávu, ale uznání. Já nikdy nevěřil na věštění z karet, obrazce v kávové sedlině a tyhle věci. Moje maximum, co se ezoteriky týká, je to, že věřím v dobro. Jednou jsem si ale z ruky číst nechal. Mám prý rozbíhavou čáru života. Znamená to, že nadměrně toužím po štěstí a úspěchu. Nikoliv slávě! Úspěchu. To je rozdíl. A taky je prý ta moje čára nezvykle kolmá a dlouhá. Pak mi ta vědma řekla, že skutečný úspěch se dostaví až tehdy, když potkám člověka, který mi otevře oči. Jenže kde ho mám hledat?

Sako Blažek, 8 990 Kč. Polo Blažek, 2 490 Kč. Kalhoty Blažek, 2 990 Kč. Boty Rowland Brothers, 2 499 Kč, prodává Humanic. Taška Blažek, 9 990 Kč. Květinová dekorace z floristického ateliéru Tamas Vigh.

renesaince_3

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #4

Kdysi lidé chtěli být jiní, aby se vyčlenili. Aby společnost obohatili o svůj přínos. Dnes lidé chtějí být jiní, protože je to trend. Jsou jiní, aby byli jiní. Ne, protože to tak cítí, ale protože to tak chtějí. Z přiznání vlastní tváře, rizikového odhalení sebe sama, se tak znovu vrací k tomu, že místo toho, aby se obnažovali a veřejně ukazovali jakými jsou, tak si jen berou kostým a prezentují se ve světle, v jakém chtějí, aby je společnost vnímala. Jenže v touze být jiní se jen oddalujeme tomu, kým vlastně jsme. Dnešní svět se skládá z jednotlivců. Jedinečných individualit, které ve strachu, že by byli součástí průměrného celku, se uzavírají v sobě. A svoje skutečné hodnoty, kterými by mohly svět rozvíjet, utápí ve svém nitru ve strachu z odmítnutí či výsměchu. Tímhle svým chování tak dobrovolně a souhlasně snižují hranici tolerance. Civilizace, která vzniká v jádru jedince, je tak jen zdrojem další pokřivené generace.

Košile Zara, 899 Kč. Kalhoty Levi's, 2 799 Kč. Hodinky Barbour Beacon Drive, 5 990 Kč, k dostání exkluzivně v hodinářství Pohanka & Co..

renesaince_4

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #5

Dnes mi přišel mail od právníka. Doporučuje celou nemovitost prodat dřív, než její dezolátní stav dospěje finálního stavu. Tak ano; tak Dům prodejme. Prodejme ho někomu, kdo z něj udělá družstevní byty. Z tanečních sálů budou prádelny, z čítáren sklepy a pivoně před vchodem nahradí parkoviště. Už je mi to jedno. Prodejte ho i se mnou. Prodejte i moje vzpomínky. Vydražte moje dětství, moje jediné šťastné okamžiky, které mám. Víte, mě peníze nezajímají. Ano, mám rád hezké věci, ale nezajímá mě jejich cena. Ani jejich hodnota. Asi bych uměl žít bez peněz. Ne asi, určitě. Nepotřebuji peníze. Otravuje mě počítání. Odsuzuji jakýkoliv kalkul. Pokud si něco kupujete, a přitom počítáte, tak je to kalkul. Kromě vašeho vlastního vkusu jste tak limitováni další barikádou. Nevybíráte si tak to, co chcete, ale co smíte. Peníze tak nejsou nástrojem možností, ale hlavně způsobem omezení. Pro mě peníze nemají žádnou cenu. Nebaví mě debaty o penězích. Nesnáším dohady o cenách. Peníze jsou je zástěrka. Ten skutečný obchod funguje úplně jinak. Podívejte se na mě. Pro mě má Dům nevyčíslitelnou cenu. Ale koho to zajímá? Nikoho.

Košile Zara, 899 Kč. Svetr Zara, 899 Kč. Kalhoty Levi's, 2 799 Kč. Hodinky Barbour Beacon Drive, 5 990 Kč, k dostání exkluzivně v hodinářství Pohanka & Co..

renesaince_5

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus # 6

Jednou se mi zachtělo brát cíleně jméno Boží nadarmo. Chtěl jsem vidět jakou sílu má. Ano, rouhačsky jsem toužil, ať mi ji předvede. Byl jsem připravený na všechno. A tak jsem nahlas hanil Boha. Nic se ale nestalo. Nic. Grázle! Krize víry není v tom, že lidi nevěří v Boha, ale nevěří v sebe. Vždycky jsem si myslel, že Bůh je zástěrkou pro lidi, kteří nejsou schopni nést zodpovědnost za vlastní činy. A přijímat následky pohnutek lidí druhých. Výchozí bod není Bůh, ale člověk sám. Víra, že každý může něco změnit. I třeba jen maličkost. Ale to že můžete, jen tehdy, když věříte v sebe a lidstvo obecně. Protože, upřímně, Bůh je něco, co si vytvořili lidé sami. Takže jeho moc a uvěřitelnost roste i padá s lidmi. Jestli věřím v Boha? Já... Nevěřím. No a co? Věřím v dobro. Možná i proto se bojím vyjít z Domu ven. Bůh vás prý může najít kdykoliv. Je všude přítomný. Ale já věřím v dobro v lidech. A kdybych zjistil, že mezi nimi není, tak už bych neměl v co věřit. A já rád věřím.

Sako Zara, 2 999 Kč. Košile Zara, 599 Kč. Kalhoty Blažek, 2 990 Kč. Květiny z floristického ateliéru Tamas Vigh.

renesaince_6

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #7

Poslední dobou na sobě pozoruji zvláštní věc. Zjišťuji, že to tady už nemám tak rád. Dřív jsem byl do Domu a všech jeho pokojů přímo zamilovaný. Přišlo mi, že na světě není krásnějšího a dokonalejšího místa. Vyžíval, ano, doslova jsem se vyžíval v tom, že mi Dům zajišťoval všechno, co jsem chtěl. Klid. Ochranu. Prostor. Můj prostor. Co se to se mnou stalo? Co se to děje? Proto doufám, že se člověk může zamilovat víckrát. Láska má jednu výhodu od smrti, že není definitivní. Láska prý nemizí. Jen se transformuje. Láska se vyvíjí. Pokud člověk skutečně někdy miloval, tak ten cit nikdy nezmizí. Ale taková ta pravá láska, tak ta je silnější než všechno. Takže i smrt. Nechci lacině filozofovat, ale láska mrtvého je věčná. Kdežto láska živého člověka... Tam vždycky může nastat zlom. V tomhle ohledu je smrt milosrdnější než život. Smrt je tak v tomhle ohledu schopna udržet lásku při životě. Navždy krásnou.

Košile Zara, 599 Kč. Hodinky Ingersoll Ellsworth, 11 490 Kč, k dostání exkluzivně v hodinářství Pohanka & Co.. Květinová dekorace z floristického ateliéru Tamas Vigh.

renesaince_7

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #8

Nesnesu pomyšlení, že Dům bude říkat „pane“ někomu jinému. Ostatně i proto jsem se bránil nájemníkům. Budete si myslet, že lidmi opovrhuji. Kdepak. Jen... většina z nich je tak fádní. Nudní. Všichni sevření v těch svých fracích a korzetech. Táhne z nich etiketa. Jsou tak suší. Já se potřebuji obklopovat jen lidmi, co mi můžou něco dát. Nemyslím, fyzicky. Ale být mi inspirací. Lidmi, kteří mi mohou předat energii. A takové lidi chci zaujmout. Lidi, kteří mají sílu a hlas mi oponovat. Hnát mě dál. Asi se tedy ptáte, proč v Domě žiji sám. Nebojím se lidí, jen mi trvá, než si lidi pustím k tělu. Bojím se té prázdnoty, co po nich zůstává. Bojím se, že mi po každém z nich zůstane díra, kterou nikdy nikdo nezaplní. Moje diagnóza je, že si hrozně zvykám na lidi. Že je okamžitě okamžitě začlením do svého života. Dám jim jméno a pozici. Ale mnozí z nich odcházejí. Ale já jsem pořád tady. Chci pak ty zážitky zopakovat. Ale ono to nejde. Právě proto mě ani nezajímají jména lidí, co tohle budou číst. Ani to vaše. Zní to tvrdě, ale je mi jedno, kdo jste. Bojím se, že by mě vaše názory zaujaly. A já měl tu naivní potřebu s vámi polemizovat. Zaníceně diskutovat. Poznat vás. Kde jsi, když tě tak moc potřebuji?

Sako 9 990 Kč, kalhoty 3 490 Kč, součást obleku Blažek. Mikina H&M, 899 Kč. Tenisky Converse, 1 899 Kč, prodává Humanic.

renesaince_8

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #9

Tak jsme Ho prodali. Sebe zaprodali. Mluvím v množném čísle, abych zmírnil tu vinu, co cítím.. Dostanu za něj nechutnou sumu peněz. Dokonce víc, než jsem chtěl. Vlastně se o něj v dražbě strhla hádka. Ta zvířata přihazovala jako divá. V Paříži jsme s maminkou žili ve čtvrtém patře. Za ty peníze, co dostanu, bych si mohl vzít byt v šestém patře! Nevím, jestli jsem schopen z těch peněz žít. Radovat se z nich. Jak bych z nich mohl mít radost?! Vždyť mi vzaly celý můj život! Ani nevím, kdo ho koupil. Nechtěl jsem znám jeho jméno. Nicméně jedno jsem zjistil. Teď už vím, že Bůh existuje. A tohle je ten jeho trest, za to, jak jsem ho tupil. Jak jsem ho ponižoval. Jak jsem v něj nevěřil. Tohle je to, co jsem po něm chtěl. Důkaz. Tak ho máš. Nemám Dům, nemám domov, nemám minulost a patrně ani budoucnost, protože nevím, kdo jsem. Někdy mám strach, že po mně nic nezůstane. Že si za sto let nikdo nevzpomene, že jsem žil. Chtěl bych něco dokázat. Něco velkého. A myslím, že každý člověk by po sobě měl něco zanechat. Nějaký záznam. Že tu byl. Že tu žil. Asi proto se snažím tolik vtisknout lidem. Mám strach, že bych jim nechyběl. Ano, chtěl bych lidi inspirovat, přimět je myslet, vytvářet si názory a postoje. Vytrhnout je z jen frustrujícího přijímání informací a přimět je informace i vydávat. Aby říkali, co si myslí. V průběhu let mi došla jedna zásadní věc – je tak snadné manipulovat s lidmi. Vždycky raději uvěří tomu, čemu chtějí věřit. Říkejte jim jen pěkné věci a oni jim uvěří. Tak mluvte! Já to unesu...

Polo Zara, 799 Kč. Šortky H&M, 399 Kč. Ponožky Adidas, 329 Kč. Pantofle Adidas, 599 Kč, prodává Humanic. Taška Blažek, 9 990 Kč.

renesaince_9

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #10

Prší. Cítíte to? Voní akáty. Myslím, že lidé se umění bojí. Bojí se citů. Bojí se, že by umění o nich něco vypovědělo. Vyvolalo emoce. Ukázalo zranitelnost. Umění nutí lidi přemýšlet. Vytvářet postoje. Lidé se bojí přemýšlet. Bojí se, že je odlišné názory budou oddělovat. Dnešní společnost rozdílné názory spíše odděluje než, aby dávala možnost přiučit se. Zkusit vnímat věci jinak. Lidé pořád mluví o odkazu. Že někoho následující, uznávají, ctí. Ale současně jim ta úcta chybí. A taky pochopení. Neumí respektovat dobu. Tu minulou ani současnou. A budoucnost? Někdy se mi zdá, že ji nechtějí utvářet. Jsou tak zahledění do sebe a svého akutního díla. Většina lidí umělce nechápe. Nechápe tu jejich nalomenou duši. Protože jen člověk, co je nějak rozpolcený, může něco předat. Umělcova mysl musí být jako rána. Jako hluboká rána, která v sobě má neustále krůpěj krve deroucí se na povrch. A žádná vyhlídka na jizvu. Proto každý umělec potřebuje ateliér. Nebo... zkušebnu. Svatyni. Místo pro sebe. Kde může být se svými myšlenkami. Umělcovy myšlenky by v reálném světě nepřežily. Ony nejsou připraveny na něj, a on na ně.

Košile Zara, 899 Kč. Svetr Zara, 899 Kč.

renesaince_10

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #11

Já vždycky přesahoval. Vždycky jsem nějak přerůstal lidi v mém okolí. Ano, byl jsem součást komunity, ale vždycky jsem stál na okraji. Nebo ve středu. Na okraji zájmu, nebo ve středu pozornosti. Ale nikdy ne jako jedna hlava v davu. A do jisté míry mě to bavilo. Ale někdy... někdy... asi by nebylo špatný někam patřit. Nebo se skrýt. Někdy i génius zatouží po průměrnosti. Asi to bylo tím, že jsem byl jedináček. Od mala jsem si tak hrál sám. Díky tomu jsem si vybíral povolání, kdy si vystačíte sami. Vím, že jsem chtěl být kosmonaut. Ne pro hrdinství, ale kvůli naději, že v tom vesmíru něco objevím. Někoho, kdo se mnou naváže kontakt. Chtěl jsem být kronikářem. Uchovávat historii. Zaznamenávat příběhy lidí. Stačí jen pozorovat, poslouchat je a pak je sepsat. Už tehdy mě napadalo, že pokud bych to zaznamenal podle sebe, tak by tomu lidé uvěřili. Fascinovala mě práce architekta. Budovat si svět jaký chci, aby mě obklopoval. Postavit si svět v jakém bych chtěl žít. Nebo skladatel. Možnost si složit a zahrát druhým to co mi zní celý dny v hlavě. Nechtějte být v mé hlavě. A taky jsem chtěl být orlojníkem. Mít v ruce čas. Nastavovat orloj, hýbat s ním, rozhodovat o chodu času. Možnost s ním manipulovat. Určovat jeho chod.

Slamák Blažek, 2 490 Kč. Košile Zara, 599 Kč. Hodinky Ingersoll Ellsworth, 11 490 Kč, k dostání exkluzivně v hodinářství Pohanka & Co.. Květinová dekorace z floristického ateliéru Tamas Vigh.

renesaince_11

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus #12

Svoje naděje a sny teď odvážím v těch dvanácti kufrech, co stojí u schodů. Sbalil jsem do nich všechno důležité. Nezapomeňte na ten klavír! Hlavně klavír. Díky němu si iluzi domova vyvolám snadněji bez ohledu na místo. Když jsem byl malý, tenhle pokoj jsem měl nejraději. Je čas jít. Byl tu archiv. Fotky, knížky, věci, co někdy někomu patřily. Pospícháme. Vydržel jsem tu hodiny. Probírat se vzpomínkami, které nejsou moje. Musíme stihnout vlak! Pamatuji, když mě rodiče poprvé vzali do opery. Byla to Tosca. Když jsme se vrátili, hodiny jsem proseděl u gramofonu a pořád dokola poslouchal part z druhého dějství Vissi d'arte. Stejně jako Tosca, jsem se rozhodl, že chci žít pro umění. A možná i pro něj umřít. Vlak! Nejsem hluchý! Já jen tak... Přijde léto, pak podzim, tuhá zima... a zase jaro. Ale to už já tady nebudu. Budou tady jiní. Co s tebou udělají? Co budu dělat já? Už nikdy nebude nic jako dřív. Tolik jsem toho nestihl. Tolik jsem toho nezažil. Sbohem starý živote. Vlak už staví! Prosím! Dejte mi ještě chvíli; loučím se. Pokud se ještě někdy vrátím... Poznáme se?

Košile Zara, 899 Kč. Svetr Zara, 899 Kč.

renesaince_12

Zdroj: Tomáš Škoda Photography



Opus ultimum

Vždycky jsem věděl, že chci víc. Nestačilo mi napsat povídku, chtěl jsem vyprávět román. Nebylo mi dost složit popěvek, chtěl jsem zkomponovat dlouhou píseň. Neuspokojila mě skica kusem uhlu. Chtěl jsem epické plátno v oleji. Jednou mi někdo řekl, že musím přijmout obyčejný život. Že bych se měl s ním smířit, a že se mi pak uleví. A zaměřím se na skutečný svět. Měl bych akceptovat, že nikdy nepřesáhnu ty druhé. To bylo pro mě... Hrozně degradační. Já vždycky věděl, že... Že jednou, někdy v budoucnu, budu někdo. Věděl jsem, že nebudu chudý. A věděl jsem, že jednou přijde den, kdy moje jméno budou znát všichni. Chtěl bych, aby si mě lidi zapamatovali. A já vím, že se to stane.

Zbavím-li bytost takto vytvořenou všech nepřirozených darů, jež jistě získala, a všech umělých schopností, kterých dosáhla jen dlouhým vývojem, slovem, považuji-li za takovou, jaká asi vyšla z rukou přírody, spatřím živočicha slabšího než jedni, méně obratného než druzí, ale celkem stvořeného nejvýhodněji ze všech.

Jean-Jacques Rousseau

Fotograf Tomáš Škoda / Tomáš Škoda Photography
Doprovodný text Jan Prchal
Produkce / Styling Jiří Hofbauer
Model Matěj Kovář

Vlasový střih a styling David, barber MR FOX
Supervize Michal Novák

Za poskytnutí květinových dekorací děkujeme floristickému ateliéru Tamas Vigh.
Za možnost fotografování v prostorách Janáčkova divadla děkujeme Vítu Vaňkovi a vedení Národního divadla Brno.

Hodnocení článku:



Komentáře

Back to black: černá jako životní princip Back to black: černá jako životní princip Černá je taková barva, kterou člověk vnímá, když z daného směru neproudí žádné světlo. Ha. Webová definice ale opomíná ten... Předchozí článek Lednický zámek zdobí viněty brandu Annovino. Jak se prodává? Lednický zámek zdobí viněty brandu Annovino. Jak se prodává? Dalo by se říci, že profesní cesta vedla Pavla Vacka od vína k vínu, až zakotvil ve společnosti ANNOVINO LEDNICE, která nejen že přináší... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!