5 filmů němé éry, které byste měli vidět

Vozka smrti 1
10.05.2010 21:54 | Pavel Lopušník

Když se dnes dívám na soudobou filmovou tvorbu, neubráním se pocitu, že všechny ty dokonalé filmařské triky a rádoby filosofické podtexty jsou jenom slepou cestou, vedoucí odněkud nikam. Filmy jako Avatar či např.  aktuální Ironman 2 mohou zaujmout svým zpracováním, ale lze se ptát, jestli to není tzv. forma pro formu, kdy se lepším vizuálním zpracováním dohání ne vždy silný obsah. Podnikněme spolu malý výlet do filmové historie, kdy film byl němý, ale rozhodně ne nezajímavý. Možná pro většinu laických diváků je éra němého filmu spojena s fenoménem grotesky, avšak v našem výběru naleznete díla závažnějšího charakteru a tudíž zcela opačné atmosféry než té, kterou ve zmiňovaných groteskách můžete nalézt. 

Vozka smrti (Körkarlen, 1921, režie Victor Sjöström)

Zvony silvestrovské noci probouzejí alkoholika a násilníka Davida Holma,[1] který je odsouzen k pobytu v pekle. Holm vstává a náhle spatří svoji mrtvolu.

Tato scéna je jedním z nejcitovanějších momentů tohoto filmu, která ovlivnila několik generací nejenom severských režisérů.[2] Film je adaptací románu švédské nositelky Nobelovy ceny za literaturu, Selmy Lagerlöfové. Pomocí překrývajících se obrazů (dvojexpozice)[3] režisér dosahuje tísnivé atmosféry ze světa mezi životem a smrtí. Základem tohoto filmu, který ne zřídka kdy bývá označován jako klenot světové kinematografie, je bezpochyby samotný příběh. Ten je zde vyprávěn retrospektivně případně pomocí dvojité (dvojstrukturované) retrospektivy a činí z hrubého materiálu původního románu poetické dílo.

    

Čarodějnictví v průběhu věků (Häxan, 1923, režie Benjamin Christensen)

Mnozí jej označují jako dokument, ale vzhledem k tomu, že se dokumentární část, složená z ukázek starých rytin a obrazů, spojených s čarodějnictvím, mísí s hranými pasážemi (mělo by jít o hrané rekonstrukce skutečných případů), lze tento film chápat jako polodokument s hororovými prvky. Už svou formou jde o dílo revoluční a co teprve zpracování, které předjímá čistě hororové snímky, v nichž se objevují různí démoni a ďáblové. Režisér se navíc nebojí ukazovat temnou stranu středověku (inkvizice) a na svou dobu nezvykle otevřené, erotické scény. Atmosféra tohoto filmu si zkrátka nezadá s atmosférou současných hororových snímků, jen má mnohem závažnější obsah a tudíž si neklade za cíl pouze pobavit, ale hlavně poučit a trochu i vyděsit či lépe- děsem přinutit přemýšlet.

        

Fantóm opery (The Phantom of the opera, 1925, režie  Rupert Julian)

Kdyby se o mnoho let později neobjevil slavný muzikál A. L. Webera, patrně by nejslavnějším zpracováním brakového románu Gastona Lerouxe zůstal tento film. Nejpůsobivější však není příběh, který do určité míry přebírá brakovost Lerouxova románu, ale samo zpracování. V jednom momentu filmu lze hovořit přímo o revolučním počinu a to když si fantom strhává masku a divák poprvé spatří znetvořenou tvář, které se evidentně lekne i kamera, čímž přestává být němým okem, zprostředkovávající děj a stává se plnohodnotnou součástí scény.

Metropolis (1926 - 1927, režie Fritz Lang)

Dílo, které bývá označováno jako prokleté, tedy alespoň pro svého tvůrce, režiséra Langa. V kontextu kinematografie jde o velmi ambiciózní projekt  Sci-fi[4] se sociálně kritickým podtextem (dělníci, kteří byli nahrazeni stroji a teď v podzemí živoří, aby jednou povstali a zničili město). Děj je mnohovrstevnatý a spletitý. Nechybí v něm androidní robotka (často se objevuje na plakátu, jako hlavní symbol filmu, snad i jako pocta herečce Brigittě Helm, která hrála jako roli robotky tak  postavu jejího  lidského předobrazu krásné a zbožné Marie), ani šílený vědec, kteří tvoří postavy této, na svou dobu nevídané podívané. Filmu samotnému pak nejvíce uškodil fakt, že byl značně sestříhán a dnes existuje několik verzí a sám režisér měl k němu rezervovaný vztah (i když občas přiznává, že film byl pro něj zlomový). Přes tyto a jiné obtíže se film stal klasikou, kterou stojí za to vidět.

 

        

  

Andaluský pes (Un chien Andalou, 1928, režie Luis Buňuel)

Málokterý film vzbudil v dějinách rozporuplnější reakce než tento. Považte už jenom ten začátek. Režisér vychází na balkón s ostře nabroušenou břitvou a po chvíli rozřízne oko sedící dívky. Následuje sekvence děsuplných obrazů, vycházejících ze snových vizí Luise Buňuela a malíře Salvatora Dalího.[5] Samotná hrůza však na diváka čeká za těmito obrazy, protože zde není celiství příběh a právě konvenční divák zvyklí na filmy, evolučně směřující k nějakému zásadnímu okamžiku, se tu zcela ztratí. Osobně doporučuji, aby film viděli ti, kteří mají představu, že v audiovizuálním díle se musí něco dít (jak často slýchávám kolem sebe a vídám na různých blozích, věnovaných filmu) jinak film není zajímavý. Tady je akcent položen spíše na dojem (pocit)[6] než na akci, přesně tak, jako když se člověk ráno probudí a ví, že se mu něco ošklivého zdálo, jenom si nemůže vzpomenout, co to bylo.

 

    

   

    


[1] Hraje ho sám režisér (viz. obrázek) 

[2] Není náhodou, že si tento režisér zahrál hlavní postavu (dr. Isaak Borg) ve filmu neméně slavného kolegy Ingmara Bergmana-  Lesní jahody.

[3] Nikoli však ještě ve smyslu tzv. montáže, kterou o několik let později proslaví ve svých němých filmech Ejzenštejn (např. ve slavném Křižníku Potěmkin, r. 1925)

 

[4] Za první film sci- fi žánru je považován film Cesta na měsíc (1902) režiséra George Méliése, který se volně inspiroval romány Julesa Verna a H. G. Wellse (První lidé na měsíci).

[5] Už tato dvě jména mohou prozradit, že se jedná o surrealistické dílo.

[6] Možná i proto film trvá pouhých 16 minut.

Hodnocení článku:



Komentáře

Nové multimediální přehrávače na trhu, díl 7. Nové multimediální přehrávače na trhu, díl 7. Nedá se nic dělat, moderní době zkrátka vládnou digitální multimédia. Takže pokud s ní chce člověk udržet krok, pak nezbývá,... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!