Bořek Slezáček: Můj život je hlavně o příležitostech...

Publikováno: 23.01.2011 16:52 | Michaela Lejsková

„Co se týká mého života, tak ten je hlavně o příležitostech, které přicházejí cyklicky.“ Bořek Slezáček

Jakýma očima se dívá Bořek Slezáček na svět okolo sebe, jakou pracovní dráhu si zvolil a jakou by si ještě zvolit chtěl? Je skutečně možné komplexně vnímat člověka jako takového a hodnotit jej objektivně pouze na základě mediálních výstupů? Mnohdy stojí za to nahlédnout pod pomyslnou skořápku, nemyslíte? Ostatně, toto už ponechávám na vás, na čtenářích. Rozhovor a fotografie s Bořkem Slezáčkem jsme pro vás připravili v pražské restauraci Fama Grand ve spolupráci s fotografem Petrem Bartošem.

Bořek Slezáček

Bořku, osobně jsem vás vždycky vnímala jako moderátora. Teď jsem vás viděla hrát v divadle a překvapilo mě to. Takže se věnujete herectví?

No jo, problém ve vnímání showbusinessových škatulek je ten, že dneska vnímáte jako moderátorku paní, která předtím ukazovala pipku. Takže kdo koho jak vnímá, je vlastně jedno. Když někdo dělá muziku a přitom pracuje v bance, tak je to v pořádku. Ale když někdo dělá muziku a přitom ukazuje ksicht v televizi, tak už to pro ty lidi je složitý. Nevím, čím to je, ale je to tak. Přitom lidi se mění, někdy i den ze dne, ale stejně, jsou-li zaškatulkovaní, zůstanou v té škatulce.

Drtivé procento veřejnosti vás vnímá jako moderátora.

Drtivá většina veřejnosti mě vnímá jako arogantní hovado, teda pokud mě vůbec nějak vnímá. Díky bulváru. A holt s tím musím žít. Hlavní je, nebrat se moc vážně.

Jestli to třeba něčím sám nepřikrmujete, že se o vás v bulváru píše tímto, řekněme avantgardním způsobem?

Tak jasně, že je to moje vina, ale… Jsem přesvědčený, že nejdůležitější lidská vlastnost je respekt. Někteří lidé, pracující v bulváru, ho bohužel moc nemají, jsou za ten nedostatek taktu placení. Blbě. Ale celý ten svět celebrit v Česku je jen taková hra, trochu zpocená, ale hra. Říkám to možná dost arogantně, ale tihle lidé skutečně nejsou nijak kreativní v pravém smyslu slova. Opisují jeden od druhého a jejich systém přemýšlení je škatulkovací. Takže jak jste jednou debil, tak už jím zůstanete. Leda bych zachránil nějaké tonoucí dítě.

Setkal jste se už s někým z těch novinářů, kteří o vás napsali lež, byli si toho vědomi a při osobním setkání se omluvili, uznali to?

Nesetkal jsem se s nikým, kdo by přišel a řekl: omlouvám se. Proč by taky měli. Někteří jsou fajn, někteří jsou nesmírně arogantní. To je jako v každé profesi. Akorát tahle profese tedy moc úctyhodná není, no. Ale jak říkám, každý jsme nějaký a každý máme svou práci. A je taky na každém z nás, jak se s tím popasuje.

Jak to je s tím vaším moderováním?

K moderování jsem se dostal jako slepý k houslím, shodou okolností. Nikdy jsem neplánoval stát se moderátorem. Vzbudit se v šedesáti letech jako moderátor odpolední soutěže je zvláštní představa, ale zase proč ne, proč to nedělat, když jsou za to peníze? Berte to s nadsázkou. Baví mě to!

Co vás na moderování baví nejvíce?

Komunikace s lidmi. Vždycky mě strašně bavilo i cestování a poznávání míst. Pro mě je ohromný i třeba výlet do Kutné Hory. Jedu tam se stejným nadšením jako do Londýna. Nikdy nevíte, co se všechno semele. A zbožňuju hotely. Nemusíte uklízet a ještě vám připraví snídani.

Takže vás oslovuje moderovat spíše živě?

Rozhodně ano. Moc rád potkávám lidi. Navíc v televizi si jdou všichni strašně po krku a v rádiu je to zvláštní. Třikrát mě v jednom oslovili a třikrát pak vyhodili, protože jsme se nebyli schopni shodnout co a jak. A tak myslím, že stačilo. (smích) Moderuju poměrně hodně různých akcí a musím říct, že si to užívám. Doufám ale, že si to užívá i obecenstvo a pořadatelé. Možná mi nenadávají jen proto, aby mi to nebylo líto. (smích)

Jednou z vašich aktivit je herectví. Co vás k tomu vedlo?

Aktivit mám víc a jsem tomu rád, protože se rád pohybuji mezi různými lidmi. Myslím si, že když se člověk pohybuje jen na jednom písku, že se trošku ochuzuje. Herectví bych tomu ale moc neříkal. Spíše zpívám v divadle, konkrétně v muzikálu „Děti ráje“.

Bořek Slezáček

Role Michala v „Dětech ráje“ vám podle mě velice dobře sedí. Působíte v ní velmi přirozeně.

Děkuju! Ale ve skutečnosti jsem šílený trémista. A jsem abstinent, takže to nemůžu přepít. Moje tréma se projevu tak, že mě paralyzuje. Přestanu dýchat. Při premiéře jsem chtěl utéct, ale prodýchal jsem to a tréma mě časem opustila. Skoro.

Do jaké míry se věnujete hudbě?

Obrazně řečeno, teď sedíme s Filipem Janečkem ve studiu a doděláváme písničky, které se mi nahromadily v šuplíku. Paradoxně píšu písničky vždy, když jsem nešťastnej. Ale teď jsem šťastnej. Takže teď netvořím, nýbrž dotvářím. Zatím si je hraju doma na kytaru, pochlubím se jimi, až přijde jejich čas. Mám tvůrčí ambice, ale ne velkoambice prorážet v pop music.

Co jste původně studoval, když říkáte, že moderování nebylo cílené a herectví se k tomu přidalo později, stejně tak i hudba?

Jsem vystudovaný ekonom. Ale nikdy jsem nechtěl pracovat jako moji spolužáci třeba v bance, ale nikdy jsem z toho písku úplně neutekl. Vždycky jsem pracoval třeba v reklamě, v médiích. A shodou okolností tudy jsem se dostal k moderování. Aktuálně mám také poradenskou firmu, která se specializuje na oblast komunikace.

Na jakou oblast komunikace se přesně zaměřujete?

Radíme ekonomickým a politickým subjektům v oblasti mediální komunikace. Každý subjekt, ať už ekonomický, politický či jakýkoliv jiný hráč, něco vytváří. Předmětem jeho zájmu je něco nabídnout a prodat. K tomu může mít sebelepší produkt, tezi, vizi, ale jakmile o ní neřekne lidem, tak si ji může nechat. Existují obecné vzorce, jak komunikovat na veřejnosti, jak s médii, ale každý stát má svá specifika, každá oblast má svá specifika. Poradenství znamená spojování lidí a vymýšlení, jak to udělat. Každá věc se dá říct deseti způsoby, ale otázkou je, který je ten nejlepší.

Bořek Slezáček

Žijete svůj život podle nějakých svých vizí?

Léta jsem si žádné vize nevyráběl. Kdysi jsem si jednu vyrobil, ale pak se tady změnil systém a všechno bylo jinak. Takže vše beru tak, jak to je. Dnes je všechno zase trochu jinak, protože mám zodpovědnost za svoji rodinu a chci být spolehlivá opora mých blízkých. Co se týká mého života, tak ten je hlavně o příležitostech, které přicházejí cyklicky. Můžete si všechno vyzkoušet, nebo nemusíte, některé šance promarníte, ale vždycky si z toho něco vezmete.

To zní docela pokorně. Zamýšlíte se takto často?

Pokora je věc, ke které směřuju. Která u mne, bohužel, rozhodně není vrozenou vlastností. Ta je, dle mého názoru, otázkou vzdělání a toho, jak člověk v životě naloží se svým egem. Říkal jsem, že nemám žádné velké ambice, ale vlastně jednu jo… Rád bych se věnoval psaní. Jenže na to je potřeba „sicflajš“ a to je problém. Uvidíme, co bude.

Děkuji za rozhovor.


Text a produkce: Michaela Lejsková
Foto: Petr Bartoš
Publisher: Menstyle.cz www.menstyle.cz

Partneři produkce:
Restaurace Fama Grand Prospekta Móda Doma.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

5 důvodů, proč si pořídit herní konzoli Nintendo 3DS 5 důvodů, proč si pořídit herní konzoli Nintendo 3DS Jako každá věc, i nová herní mobilní konzole firmy Nintendo má své světlé a tmavé stránky, které si dnes způli zmíníme, abyste... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!