Braňo Polák - herec, hudebník

Braňo Polák, foto: Robert Vano
Braňo Polák, foto: Robert Vano
09.10.2011 23:38 | Michaela Lejsková

Herec Braňo Polák, známý například z muzikálů „Děti ráje“, „Carmen“, „Babylon“, „Radúz a Mahulena“ a „West Side Story“, nebo z filmových „Snowboarďáků“, či ze seriálu „Proč bychom se netopili“, působí jako člověk, který jde do všeho naplno a vnímá život jako jednu velkou příležitost. Se vším, co přináší. Říká, že vše, co dělá, si užívá naplno a je rád, když může jako herec bavit své diváky. A není důvod mu to nevěřit. To, co říká, je zároveň filozofií jeho života. Krásné fotky jsou z Radisson Blu hotelu Alcron v Praze, kde Braňa fotil Robert Vano.

Braňo Polák, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Už když jsme se na náš rozhovor domlouvali, bylo zřejmé, že jste nyní časově velmi vytížený. Logicky se tedy nabízí otázka: Na jakých nových projektech jste začal od začátku tohoto roku pracovat?

Pokračuji v projektech „Děti ráje“ a „Carmen“ a zkouším nový multimediální muzikál „Naháči“, kde hraji jednu z hlavních rolí. Je to o člověku, který si tak trošku hraje na Boha (smích), a je to celkem záhul. Během dvou hodin neslezu z jeviště a mám hodně textu, který mi moc neleze do hlavy. Ale ta práce mě baví. Je to dřina, tak doufám, že výsledek bude fajn. Pořád pracuji na svém snu udělat si své cd a nahrávám nový singl. Pracuji na něm se zkušeným DJ Neo, tak doufám, že výsledek bude výborný. Třeba to bude i někdo hrát. (smích

 

Podařilo se vám během tohoto roku věnovat se všem svým plánům, případně plnit nějaká předsevzetí, tak jak jste měl na počátku roku v úmyslu?

Vždy na začátku roku si řeknu, co chci udělat a myslím, že se mi to i daří. Jsem hrdý na to, že nekouřím, a abych nezlenivěl, věnuji se sám sobě po fyzické stránce. Učím se jazyky, vzdělávám se po couchingové stránce. Ona ta cesta za sny je mnohem důležitější než samotný výsledek. Proto jsem se přestal honit za výsledky a zažívám štěstí díky samotné cestě. A jestli se výsledek dostaví, o to větší radost to pak bude. Jenomže potom si vytýčím zase nový cíl – zkrátka život je vlastně pořád o cestě. Takže má odpověď je, že ano. Daří se mi v tom, co chci a co si naplánuji.

Braňo Polák, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Věnujete se teď více divadelním představením, nebo jste více vytížen v oblasti filmu?

Film se mi vyhýbá. Ale já tím vlastně ani netrpím. Patrně mám nějakou nálepku, které se těžko zbavuji. Nejspíše nesplňuji podmínky režisérů, jenomže já stejně toužím po rolích akčních hrdinů, a ty se zatím netočí. I když na druhou stranu je mi líto, že jsem si nezahrál třeba v „Expozituře“, nebo v něčem akčním. Konečně to nejsou jen filmy, které se pořád vracejí k tématům komunismu. Pamatuji dobu Menšíků, Brodských, Bohdalek, Janžurek, jaké oni točili úžasné komedie! Myslím, že to by se mělo točit také dnes. Současný film mi bohužel nic moc neříká.

 

Jaké máte představy o vašem uplatnění do budoucna? Přestože je to vždy spíše otázkou poptávky, v jakých projektech byste se vy sám rád objevoval?

Chci se vzdělávat – a tím samozřejmě nemyslím, že chci dělat jen herectví. Ono je to tak, že kdo chce dělat tento byznys, musí být na levelu „A“, jinak to moc nemá smysl a člověk spíše paběrkuje. A protože já nechci skončit jako zhrzený člověk, který si bude stěžovat, chci se vzdělávat třeba v marketingu a podobně. Uvidíme, co z toho vyleze. Vážím si lidí, kteří se neustále vzdělávají, ať už je to v čemkoliv, nezastavují se a jdou dále. Což ovšem neznamená, že bych se musel pořád za něčím honit.

Braňo Polák, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Role přibývají a na vašem kontě je nyní už celá řada muzikálů. Širokému publiku jste se však stal známým především díky filmovým „Snowboarďákům“, nebo rolí Bonga v seriálu „Proč bychom se netopili“. Byť je vaše tvorba různorodá, jak se vyrovnáváte se „škatulkami“ rolí, do kterých jste obsazován?

Já nevím, jestli jsou to škatulky. Mě to vlastně pokaždé baví. Nejsem zasycen rolemi, proto se necítím jako ve fabrice. A proto mě také to, co dělám, baví a nejsem třeba přepracovaný. Zatím vše, co jsem dělal, byla neskutečná zábava. Jak s lidmi na place v divadle, tak i to, co jsem dělal pro zábavu. A ještě jsem za to dostal zaplaceno. Někdy mi bývá líto herců a moderátorů, kteří jsou v jednom kole a vlastně úplně ztrácejí nadšení. Stávají se z nich dělníci a vůbec si to neužívají. Ale na druhou stranu je pravda, že po finanční stránce jsou zabezpečení. Prostě vše má svá pro i proti a já se chci svým životem bavit a ne otročit.

 

Která role ve vaší filmové a divadelní kariéře se podle vašeho názoru vymyká zažité image temperamentního frajera, kterou často ztvárňujete?

Takovou roli jsem patrně ještě neměl… I když, ve hře „Zkrocení“ jsem hrál mladého intelektuálního režiséra. Dlouho jsem hledal pro tuto roli výslednou podobu a dodnes si nejsem jistý, že jsem ji našel, ale hrál jsem to tři roky. Mám rád temperament a nebaví mě ukecané blbosti a nekonečně dlouhá vysvětlování. To je možná důvod, proč si s mnohými lidmi z branže příliš nerozumím. Prostě mám rád akci a zkratku. (smích)

 

Nevadí vám někdy, že jste spojován se seriálovými protagonisty, přestože jste se proslavil právě rolí v seriálu? 

Přiznám se, že vlastně nevím, jestli jsem s něčím takovým spojován. I když asi ano, protože mi mnozí chlapi v posilovně říkají: „Braňo, já tě ve ,Snowborďácích‘ tak nenáviděl... Jakej tys tam byl hajzl a frajírek…“ Ale pak je třeba úžasné, když si mě lidé spojují s Bongem z „vodáků“. Spousta lidí už mi řekla: „Mě jsi tam tak bavil!“, a to mě těší. Protože když už dělám toto povolání, tak chci především bavit lidi. Což je vlastně i smysl toho, co dělám.

Braňo Polák, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

V jakém projektu jste zatím nejvíce pocítil zpětnou odezvu od diváků?

V „Dětech ráje“ se lidé baví neskutečně a mě to zase neskutečně nabíjí. „Děti ráje“, to je krásný projekt a začíná to odshora od producenta až ke složkám technickým. Všechno zapadlo, jak má, a proto to funguje. A bojím se toho, že něco takového už asi nikdy nezažiji. Řečem svých uměleckých kolegů, že „Děti ráje“ jsou neskutečná blbost, se jen směji, protože to, co zažíváme na jevišti, oni asi nikdy nezažijí. A vysvětluji jim, že dělám, co mě baví, a že to negativní, co říkají lidi kolem, mě nezajímá. Prostě si myslím, že nastal čas být ve stavu štěstí a spokojenosti, ať se děje co se děje! (smích)

 

Nepřekáží vám někdy při výběru nových rolí postavy, které jste již hrál? Netoužíte zahrát si někdy roli, do které jste doposud nebyl obsazen, ale rád byste si ji zkusil?

 

Člověk v Čechách moc na výběr nemá, tedy pokud třeba nejsem Karel Roden… Takže jsem rád za práci, která přichází, a snažím se ji vždy odvést, jak nejlépe umím. A až se jednou dostanu na úroveň třeba Seana Penna, tak si budu vybírat, s kým chci dělat, jak chci dělat, v jakou dobu chci dělat, objednám si šatnu s vířivkou a minerální vodou z Alp, a tak podobně… (smích)

 

Kde je možné ve vašem životě hledat kořeny vašeho vztahu k herectví? Byl jste cíleně veden a podporován v rodině, nebo bylo studium na divadelní fakultě vaším osobním snem?

Moje babička byla ochotnice a zpívala v kostele, takže ty kořeny možná pocházejí odtamtud. Já jsem v dětství navštěvoval různé dramatické kroužky, a tak podobně. Rodiče mi zpočátku konzervatoř rozmlouvali, jenomže jsou úžasní a sami mě tam nakonec zavedli – a už to šlo. V dnešní době bych určitě hledal jinou cestu, ale jak říkám nelituji ničeho. Všechno mě to někam dovede, ať už to bude kamkoliv.

Braňo Polák, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Zapochyboval jste někdy, například na počátku své umělecké dráhy, zda se věnujete té správné profesní a životní cest

Člověk pochybuje pořád a ani já nejsem výjimka. Jen se učím nějak žít s tím, že to tak je, a že si mohu kdykoliv vybrat něco jiného. Člověk nikdy neví, jestli to vyjde, ale jde o to, jak se k tomu postaví. Teď jsem prostě herec, zpěvák, bavič a snažím se s tou diagnózou žít. (smích)

 

S úspěchem se vám otevřel i „svět celebrit“, protože ať už chcete, nebo ne, popularita přináší i zvýšený mediální zájem. Jak se srovnáváte s bulvárem a informacemi, které vypouští do světa?

U nás je to s bulvárem tak trochu postavené na hlavu. Bulvár se zajímá o lidi, kteří jsou ochotní pro něj hrát šašky, a tak podobně, ale o lidi, co dělají, se bulvár nezajímá. Ale abych nebyl pokrytec – dnes bez PR prostě žít nejde. Lidé si vás vybírají pro práci podle toho, kolik máte fanoušků na Facebooku, kolik článků uděláte, na kolika večírcích se ukážete, celé je to strašná mašinérie. A je na mně, jestli se tomu přizpůsobím, nebo ne. Takže ano, toužím po tom být vidět, ale znáte to…

Braňo Polák, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Divadelní a filmový svět přinesl slovenskému herci, „odchovanému slivovicí“, notnou dávku popularity. Není vám vaše popularita občas na obtíž? 

Naopak, mě popularita neskutečně baví a užívám si, když někdo vůči mně vyjádří jakýkoliv postřeh – ať už je to obdiv, nebo třeba i nenávist. Je mnoho lidí, co se mě na něco ptají a chtějí poradit, a to je příjemné. Nezažil jsem nic takového, co by mě nějak moc otravovalo.

 

Býval jste členem úspěšné brněnské hudební skupiny A-TAK. Z jakých důvodů byla vlastně spolupráce této chlapecké kapely ukončena?

Důvodů bylo hned několik. Především vyzrálost nás všech a odlišné názory na svět. A samozřejmě naše fanynky, které dospěly a našly si chlapa pro skutečný život. Ne toho, o kterém jen snily, protože byl třeba z A-TAKů. (smích)

 

Jak se v této souvislosti díváte na fenomén „rychlého úspěchu“, který je pro dnešní dobu tak typický? Je podle vás ve světě rychle vycházejících a stejně rychle zapadajících hvězdiček různých reality show a pěveckých soutěží, seriálů a pořadů ještě prostor pro kvalitní osobnosti v oblasti showbusinessu?

Prostor tu je a ukazuje se to i v praxi. Lidé z těchto soutěží nejsou připraveni stát na jevišti a bývá to vidět. Páni producenti je využijí kvůli jejich jménu, ale na jevišti už to ošidit nelze. Pouhý talent nerozhoduje, rozhoduje práce. I když… jeden producent mi jednou vysvětloval něco jiného, ale o tom nebudu mluvit… Zkrátka současný svět je příliš rychlý a scházejí mu velké osobnosti. Proto jsem rád, že jsem zažil dobu, kdy jsme měli idoly, které jsou ještě dodnes považovány za úžasné osobnosti. Pro mě to byli třeba Michael Jackson, Madonna, Sean Penn, Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Jiřina Bohdalová a další…

Braňo Polák, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Nedávno jste se stal otcem prvního syna Teodora. Jak byste vy sám charakterizoval své otcovství a sebe jako tatínka?

Asi nejsem typický tatínek, který je se svým synem každý den a to je mi líto. Ale tak to prostě je. Ovšem nic to nemění na tom, že on je, a vždy bude, láskou mého života. Miluji Teodora nejvíc na světě, miluji se s ním mazlit, miluji ho přebalovat… Prostě svého syna miluji.

 

U tak malého dítěte je jistě předčasné přemýšlet nad jeho budoucími talenty a vlohami, ale byl byste rád, kdyby šel syn ve vašich stopách?

Chtěl bych, aby byl především šťastný. Zní to možná jako klišé, ale na druhou stranu vím, jak je důležité být šťastný a spokojený. Proto ať už bude čímkoliv, přál bych mu, aby si sám sebe vážil a byl šťastný v tom, co dělá.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Soňa Matochová

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Make up: Estée Lauder – Pavel Bauer www.esteelauder.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Foceno v Radisson Blu hotel Alcron V Praze www.alcron.cz

Braňo Polák, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano
Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!