Chatty oblékají Jiřího Korna

Jiří Korn, foto: Robert Vano
Jiří Korn, foto: Robert Vano
24.06.2012 14:45 | Michaela Lejsková

Módní návrhářky Anna Tušková a Radka Sirková snily o své současné práci už od dětství. Udělaly maximum pro to, aby se jim sen vyplnil a odměnou za jejich píli bylo v roce 2005 založení vlastního designérského studia. Při své práci dodržují několik zásad – kvalita, účelnost, pohodlí a preciznost. Že se jim tato filozofie vyplácí, dokazuje fakt, že mají nejen množství zákazníků z řad obyčejných lidí, ale šijí i pro velké firmy a muzikály.

Chatty, foto: Robert Vano
Foto: Robert vano

 

Designérské studio Chatty jste založily v roce 2005. Co bylo prvotním impulsem k tomuto rozhodnutí?

R. S.: Spojila nás práce na společném projektu malé módní přehlídky. Byl to vcelku spontánní nápad, realizace byla bezproblémová a my jsme zjistily, že spolu můžeme nejen snadno pracovat, ale že jsou pro nás naše nápady vzájemně podnětné.

 

Obě jste módní návrhářství studovaly. Jak váš škola ovlivnila?

A. T.: Naučila nás řemeslu.

R. S.: Podle mě je na studiu nejdůležitější síť kontaktů, kterou si při něm člověk může vybudovat a pak na ně při profesionální kariéře navázat. To nejdůležitější se nakonec stejně naučíte v praxi.

 

Kdy vás vůbec poprvé napadlo, že byste se mohly realizovat v oboru módního návrhářství?

A. T.: O tom být módní návrhář jsem snila už ve školce, šla jsem si za svým snem…

R. S.: Ke mně ten nápad přišel na základní škole. Tehdy mě nadchly skici z nějakého módního veletrhu. Nechtěla jsem se už věnovat ničemu jinému a tvrdohlavě si za tím stála i přes rozmlouvání lidí z oboru.

 

Vzpomenete si na svůj první opravdový model, který jste pro sebe či své blízké ušily?

A. T.: Pokud pominu šití na panenky a oblékání hraček, tak první model byl na prvním stupni základní školy a byla to kaskádová sukně z modročerného flanelu. Nosila jsem ji poměrně dlouho, vzhledem k tomu, že jsem rostla jen do výšky.

R. S.: Můj první model byly hořčicově žluté šaty s potiskem obrovských kopretin – materiál byl příšerný, o střihu ani nemluvě, ale byla jsem na ně patřičně hrdá. Nakonec našly, o několik let později, místo v šatníku mé, tehdy těhotné, kamarádky – myslím, že ten střih pro ni byl naprosto ideální.

 

Máte podobný vkus? Nedělalo vám problém najít jednotný směr?

A. T.: Vkus úplně stejný nemáme, ale vzájemně se doplňujeme a při práci jsme k sobě upřímně kritické.

 

Jaké byly začátky vaší kariéry?

A. T.: S navrhováním a výrobou oděvů jsem začala již na střední škole a postupem času se okruh klientů pomalu rozšiřoval.

R. S.: Byl to pomalý proces od oblékání členů rodiny, přes přátele a přátele přátel… Za svůj největší trénink vděčím lidem, jejichž garderobu teď nejvíce zanedbávám.

 

Je těžké v České republice prorazit? Co vám nejvíce pomohlo se zviditelnit?

R. S.: Věříme, že kvalitní a dobře provedená práce s vlastním, snadno definovatelným rukopisem si svého klienta najde vždy. Ale nejde samozřejmě jen o to. Návrhářství je velmi komplexní proces, z něhož nesmí být zanedbána žádná z jeho součástí. Je to stejné jako když architekt postaví dům – musí přesvědčit klienta, že jeho práce je pro něho ideální, musí vyslyšet požadavky jak zadavatele, tak i trhu a neustále sledovat dění na scéně. Musí být odborníkem tak trochu na všechno. Hlavní ovšem je neustálý entuziasmus z práce.

 

Potřebovaly jste velký kapitál, abyste mohly začít podnikat v této oblasti?

A. T.: Podnikat jsme začínaly velmi brzo, při studiu, takže bez podpory rodičů by to nešlo, ale mimo základního vybavení ateliéru nebylo nic jiného potřeba. A nápad si za peníze nekoupíte…

Radka Sirková, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak vznikla vaše první společná kolekce, jak byste popsaly spolupráci?

A. T.: První společná kolekce vznikla jako velmi spontánní akce. Tehdy jsme vůbec netušily, že nás tato práce spojí na dalších sedm let.

 

Co vlastně práce módní návrhářky obnáší?

R. S.: Jde o složitý proces plný odříkání a trpělivosti. Jednou nám jeden fotograf říkal, že podle něj je módní návrhářství vůbec nejtěžší obor z umělecké branže. Nebyl tak daleko od pravdy – návrhářství je něco jako nit, která se táhne od nápadu, přes jeho realizaci, až po jeho prezentaci. Ta nit musí být stále stejně tlustá a návrhář musí vidět, jak by měl vypadat její konec hned na začátku a sebevědomě se toho držet. Navíc návrhářství u nás není bráno ani jako umělecký, ani jako produktový obor, takže se o svou pozici na výsluní musí tvrdě prát.

 

Je něco, s čím v tomto oboru nejste spokojené?

A. T.: Podle mého názoru, pokud bych byla nespokojená, tak je to pouze má neschopnost s tím něco udělat.

R. S.: Upřímně nevím, jak na tuto otázku odpovědět. Možná to je tím, že nejsem nespokojená, anebo se na problémy snažím nalézt nějaké řešení.

 

Jaké předpoklady by měl splňovat módní návrhář, pokud chce ve svém oboru uspět?

R. S.: Základem všeho je nadšení pro svou práci, schopnost učit se stále nové věci, ale i ochota obětovat například valnou část svého volného času – ale to je asi základ pro jakoukoli tvůrčí činnost.

 

Co vám přináší větší uspokojení – výroba modelu nebo finální produkt?

A. T.: Celý proces jde v ruku v ruce, asi ale převažuje, když vidíte finální produkt na spokojeném zákazníkovi.

R. S.: Proces vymýšlení a realizace je někdy velmi náročný, s tím je ovšem spojena i míra finálního uspokojení.

 

Jaký materiál při své tvorbě preferujete a proč?

A. T.: Pracujeme s přírodními materiály jako bavlna, hedvábí nebo kůže. Naším hlavním produktem je především denim.

 

A naopak, existují materiály, se kterými vůbec nepracujete?

A. T.: Snažíme se vyhýbat umělým materiálům.

 

Kde vlastně sháníte látky, je dostatečná nabídka v Čechách, nebo musíte vyrazit za hranice?

A. T.: Denim máme přímo od výrobců ze zahraničí, ostatní materiály z našich kolekcí jsou dle nabídky dodavatelů, některé materiály kupujeme i v Čechách.

 

Při vaší tvorbě je nutné zohledňovat i ekonomickou stránku. Stává se vám, že musíte přitáhnout uzdu své fantazii vzhledem k prodejnosti modelů?

R. S.: Naše výrobky mají cenovou hranici právě podle materiálu a jeho zpracování, při tvorbě na zakázku jsou mantinely jasně dány přáním zákazníka, což je naprosto přirozené. Ve volné tvorbě se snažíme nesvazovat se vůbec ničím, ale samozřejmě zůstáváme stát nohama na zemi.

Anna Tušková, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Svůj showroom máte v Praze na Vinohradech, vybraly jste si toto místo z nějakého konkrétního důvodu?

R. S.: Dobrá dostupnost je samozřejmě důležitá jak pro naše klienty, tak i pro nás. Vinohrady jsou navíc velmi pulsující čtvrť, kam podobný typ ateliéru naprosto zapadá. Nicméně naše adresa na Vinohradech není stoprocentně definitivní – plánujeme přesun do užšího centra a lepšího prostoru.

 

Co vlastně musí splňovat prostor, ve kterém pracuje módní návrhář?

R. S: Požadavky jsou individuální, pro nás je důležité, aby měl svou atmosféru, ve které se budou cítit dobře naši zákazníci a která bude samozřejmě inspirativní i pro nás.

 

Co považujete za svůj zatím největší úspěch?

R. S.: Pokud pracujete dlouhodobě na nějaké značce nebo projektu, nejsou pro vás ani tak důležitá ocenění, jako fakt, že se svému „dítěti“ můžete věnovat, neustále ho zdokonalovat a sledovat jeho vývoj. I když několik našich ocenění nás samozřejmě také hřeje u srdce.

 

Jak se cítíte krátce před tím, než uvedete novou kolekci?

A. R.: Nervozita a velký stres, člověk stále pochybuje a snaží se vše dotáhnout víc než na sto procent.

R. S.: Ano, ten pocit je dost podobný jako když jde herec na premiérové představení. Je velmi těžké objektivně posoudit svou práci, pakliže se jí věnujete například po dobu delší než šest měsíců. Pro nás je velmi velkou výhodou, že pracujeme ve dvojici a neustále své nápady, ale i pocity vzájemně konfrontujeme.

 

Můžete nám popsat přípravu na módní přehlídku?

R. S.: Na začátku stojí inspirace, tedy volba tématu, které si zvolíme. Poté pracujeme na rešerši, tedy na výběru toho, co je pro nás podstatné a co by v kolekci mělo být evidentní. Kontinuálně se studiem trendů se snažíme nalézt ideální siluety a ty doplnit barevností a materiály, až pak přichází samotný proces skicování a zkoušek. Naše značka je v podvědomí jako ta, která se snaží přehlídkové prezentace pojímat trochu netradičně. Naše prezentace se však snažíme dělat ruku v ruce s tématem, a to vždy jednoduše a komorně.

backstage
Na fotografii s Robertem Vanem a Jiřím Kornem, kterého návrhářky oblékají

 

Na přehlídkových molech se často objevují velmi odvážné a extravagantní modely. Kde vidíte hranici mezi tím, co se dá a nedá běžně nosit?

R. S.: Hranice je na každém nositeli. Nicméně platí, že ne vždy je to, co se objeví na přehlídkovém mole, určeno k běžnému nošení. Někteří návrháři se na svých prezentacích snaží ukázat vše ze svého umu, my se však držíme hesla, že sofistikovaná extravagance si najde místo i v každodenním životě. Proto na svých přehlídkách neprezentujeme nic, o čem bychom nebyly přesvědčené, že je nositelné.

 

Zaměřujete se zejména na streetwear, proč jste zvolily zrovna tento typ módy?

A. T.: Streetwear stál jen na začátku naší kariéry, tehdy nám také bylo o sedm let méně, a proto bylo přirozené, že jsme navrhovaly to, co jsme samy rády nosily. Stejně jako se mění náš osobní styl, mění se i naše značka. Nejlépe bychom to charakterizovaly jako luxusnější casual wear se specializací na denim.

Jak byste popsaly charakteristický rys a znaky vašich modelů?

R. S.: Pro naši práci je charakteristický dekonstruktivismus, respektujeme základní křivky lidského těla a snažíme se podtrhovat jeho přednosti. Velmi důležitý je pro nás komfort nositele, kvalitní materiály a precizní zpracování.

 

Existuje nějaká filozofie, se kterou je vaše móda spojená?

A. T.: Pohodlí, účelnost, kvalita, preciznost.

 

Nakolik se necháváte ovlivňovat módními trendy? Jak se odrážejí ve vaší tvorbě?

R. S.: Módní trendy sledujeme poměrně důsledně, samozřejmě, že nás ovlivňují – je to pro nás naprosto přirozený proces. Málokterá značka se může věnovat návrhům, které jsou tzv. mimo čas a prostor, častokrát jde spíše o konceptuální či velmi avantgardní kreace.

 

Pro koho jsou vlastně vaše modely určeny?

A. T.: Nemáme věkový limit, kolekce navrhujeme pro sebevědomé a cílevědomé ženy. Pokud jde o zakázkovou tvorbu, dokážeme pracovat pro jakéhokoli klienta, včetně např. těch s nějakým handicapem.

 

Musíte ještě oslovovat zákazníky, nebo už za vámi chodí sami?

A. T.: Zákazníky jsme nikdy cíleně neoslovovaly.

 

Jaké máte pocity, když na ulici uvidíte někoho ve vašich modelech?

A. T.: Jsme samozřejmě spokojené, že model funguje i v reálném prostředí a splňuje to, co od něj zákazník očekává.

Platí v této práci přímá úměra – čím více práce, tím lepší výsledek?

R. S.: Nejde o to, kolik času na čem strávíte, ale jak intenzivně na projektu pracujete.

 

Koho v současnosti považujete za největší konkurenci?

R. S.: Konkurenci v pravém slova smyslu nepociťujeme, asi je to tím, že každá konkurence je pro nás větším hnacím motorem. Navíc rády oceníme kvalitní práci ostatních.

 

Jak vnímáte českou módu?

A. T.: Začíná to být lepší, zákazník se víc orientuje a určitě se učí rozpoznat kvalitu.

R. S.: Začínám u své generace návrhářů vnímat velký potenciál. Jakoby se v posledních letech česká tvorba vyklovala z uzavřené skořápky a pomalu, ale jistě se začala konfrontovat nejen s tím, co máme zde na našem „českém“ talíři, ale i s tím, co se děje okolo ve světě. A to mě těší.

 

Odhadnete u svých modelů dopředu, že se budou dobře prodávat?

A. T.: Některé modely jsou prodejnější/nositelnější, jiné si svého zákazníka musejí hledat déle. Nicméně, říká se, že každý produkt má svého konzumenta…

 

Navrhovaly jste už modely i pro velké klienty jako Vodafone, Marlboro či L`Oréal. Byla to pro vás výzva?

A. T.: Každá zakázka je pro nás výzvou, není to klasická výroba reklamního oblečení, ale jsme osloveny pro náš styl, kterému se snažíme dostát.

 

Navrhovaly a šily jste také modely pro muzikál Quasimodo. V čem se tato práce lišila od návrhů a zpracování modelů pro běžné nošení či na přehlídky?

A. T.: Rozdíl mezi kostýmem a běžným oděvem je ve způsobu zpracování, technologii a následné údržbě. Divadelní prostředí je zcela jiné, velmi důležitý je efekt a práce se světlem. Muzikál Quasimodo byl navíc velmi náročný po pohybové stránce, proto byl každý kostým navrhován podle požadavků náročné choreografie.

 

Používaly jste materiály od světových módních domů jako Giorgio Armani, Prada či Dolce & Gabbana. Pracuje se vám s nimi jinak než s běžně dostupným materiálem?

A. T.: Materiály světových značek jsou výjimečné pouze originálním dezénem nebo barvou, nic jiného v tom není. Jsou kvalitnější a také cenově náročnější, s technologií zpracování to většinou nesouvisí

 

Jaké máte plány do budoucna? Čeho byste rády dosáhly?

R. S.: Rády bychom, aby se značka rozrůstala a vešla v širší povědomí nejen u nás. Hledáme širší obchodní obzory a s tím je spojeno i vybudování vlastního prodejního místa.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Kateřina Poulová

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Foceno v prostorách hotelu Radisson Blu Alcron Praha www.alcron.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Nejstylovější muži minulého týdne, díl 74. Nejstylovější muži minulého týdne, díl 74. Je nesporným faktem, že slavní muži jsou trochu více na očích a tedy je i jejich styl pod pečlivým okem veřejnosti. Ani my jsme proto... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!