Gentleman ve spleti sociálních sítí

Publikováno: 18.02.2010 18:55 | Pavel Lopušník

Gentleman ve spleti sociálních sítí[1]

Sociální sítě jsou bezesporu jedním z největších fenoménů dneška. Teprve několik let se jim však, hlavně v České republice, dostává mediální pozornosti. Jeden z článků mého kolegy, který můžete nalézt na našem e-zinu, o jedné z nich Facebooku pojednával. Rok se s rokem sešel a myslím si, že je na čase tento nezpochybnitelný fenomén dneška zhodnotit. Tento článek je určitým zamyšlením nad aktuální přítomností a zároveň jistým průzorem do budoucna.

Pozvat Madonnu na „véču“ a Pitta na snídani

I když jsem jako student prošel tím krásným oborem jménem sociologie, přeci jen si teoretické poučky o tom, proč tyto sítě vznikly či jaký vlastně mají smysl, odpustím. Ne, že by to nebylo nezajímavé, ale rozvláčnou vědeckou disputaci nahrazuji věcným přístupem, založeným na zkušenosti. V této kapitolce stojí za to, zmínit některá negativa, která sociální sítě s sebou přinášejí, tak trochu natruc všem „oslavným básním“, které o nich média šíří. Prvním negativem sociálních sítí je jejich otevřenost. Do prostoru těchto sítí je umožněn vstup každému kdo se zaregistruje, případně u některých z nich (např. s explicitním obsahem), zaplatí drobný aktivační poplatek. Kromě houfu poctivců se sem zákonitě stahují i lidé, kteří nemají tak čisté úmysly. Takže se vám klidně může stát, že ta kočka, která vás požádala o přátelství, je docela normální kriminálník, který sjede váš profil, stáhne si z něj vaše fotky, které pak může vydávat za své, případně je v zazipované verzi dávat na určitých stranách komukoli k dispozici. Jestli tedy spoléháte na to, že vás internet ochrání, jste na omylu. Proto využívejte veškerých zabezpečení, které sociální síť nabízí (např. obsah zpřístupnit jen někomu, apod.), rozmýšlejte, koho za přítele přijmout, snažte se o člověku, kterého neznáte zjistit alespoň minimum, anebo lépe, když máte jakékoli podezření, odmítněte jeho žádost. Jistěže jsou tyto sociální sítě určeny k poznávání nových lidí, ale mějte na paměti, že některé lidi byste zkrátka poznat ani nechtěli a je potřeba je odlišit od těch druhých. Po pravdě řečeno chovat se „nenormálně“ může na sociální síti i člověk, o kterém jste si myslel/-a, že ho dostatečně znáte. To však nutně neznamená, že by se změnil. 

                                                              

Problematika skryté identity je problémem, který stojí a padá na důvěře. Když vymyslíte projekt sociální sítě, musíte počítat s určitou skupinou lidí, která se bude chovat neadekvátně k pravidlům, jenž stanovíte jako závazná. Narážíme tu na problém obecného vnímání internetového prostoru. Spousta lidí totiž žije v přesvědčení, že internet je oním pomyslným Rájem,[2] kde je dovoleno vše. Tak počet těch, kteří se chovají amorálně, když tzv. nejsou viděni (anebo jsou o tom přesvědčeni), převyšuje a vždycky bude převyšovat tu skupinu lidí, která se v tomto prostoru bude chovat korektně. Obáváme se však, že tohle je problém společenské reality obecně nikoli jenom uživatelů internetu a sociální sítě.

 

 Ráno Facebook, odpoledne Twitter, večer Badoo

Myslím si, že už dávno neplatí, že by sociální sítě vyhledávali životní ztroskotanci nebo exhibicionisté, jak se někdy můžete dočíst. Kromě maminek na mateřské, jsou to dost často také studenti, důchodci, pracující,[3] ale i ti, kteří tu hrají nabízené programy anebo jsou jen zvědaví. Pokud jsou mé informace správné, tak některé univerzity berou sociální sítě jako učební látku a student musí minimálně na takovou síť umět přihlásit. Dost možná, jde ale o krátkodobý fenomén, protože se osobně domnívám, že aktivita lidí na sociální síti nemá potřebnou vypovídající hodnotu pro vědecké zkoumání.  Empirická data, zde získaná, jsou obyčejně interpretovatelná mnohými různými závěry, tudíž hypotéza, která by z takovéhoto zkoumání vyšla, by byla neobjektivní.

Je pravda, že spousta lidí tráví na sociálních sítích neúměrně dlouhý čas a lze říci, že jim tato síť do určité míry supluje komunikaci v realitě. Důvodů proč tomu tak je bychom našli spoustu a označovat všechny tyto uživatele je příliš zjednodušující. Odznakem, že u takovéhoto člověka není něco v pořádku, je potřeba propojování virtuálního světa s vlastní realitou. Zase by šlo uvažovat v mnohem obecnější rovině o problémech vnímání, kdy se pro některé lidi stírá hranice mezi realitou a fikcí, nutně to nesouvisí jenom z oblastí internetu, ale stále častěji se lze s tímto problémem setkat u čtenářů či filmových diváků, kteří se „opičí“[4] podle svých postav, nebo si určité situace přetvářejí do podoby scénáře jejich oblíbeného filmu či děje knihy[5]. Podle mého mínění lze na takovéto propojení chování a vnímání častěji narazit u lidí, kterým chybí „čtenářská[6] zkušenost“ (nebo snad lépe rozhled) a jejich zájem se vyvíjí pouze jednostranně.

                                                    

                                           Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku.       

                  

                                                
         

Za diskutabilní lze považovat i oblast seznamování na sociální síti. Patrně spousta listů papíru už byla popsána a ještě popsána bude o výhodách, které v této oblasti tyto sítě nabízejí, ale ve skutečnosti hovoří spousta faktů proti. Když pomineme už zmiňovanou problematiku nejasné identity, ochuzujeme se v tomto přístupu o jeden důležitý fakt. Realitu. Člověk může o sobě napsat spoustu lichotivých věcí a povzbudit své přátele, aby tento lichotivý obraz podporovali, ale to, co jsme zač, se obyčejně projeví v přímém sociálním kontaktu. Patrně nic však nelze namítnout proti tomu, když sociální síť budete vnímat jako doplněk ne jako hlavní prostředek k seznamování. Příběhy o párech, které se díky sociální síti našly, jsou milé, ale pravděpodobně půjde o náhodu, konstalaci dvou lidí, kteří si, aniž by se znaly, věřili natolik, že seznámení dovedli do absolutního konce. Spíš bych věřil, že vás tu častěji čeká zklamání, přeci jenom jde o virtuální prostor, kde je všechno možné.[7] Konečně svobodnou vůli má každý z nás, podle učení Viktora Frankla, je to ten nejsvobodnější prostor na světě, a tak konečné hodnocení tohoto fenoménu přenechávám vám.  

Výhodou sociálních sítí jsou možnosti, které se nabízejí komerčnímu sektoru. To je ostatně jeden z důvodů proč nás na jedné ze sociálních sítí, a jak pevně věřím v budoucnu i na dalších sítích, najdete i vy. Pro většinu firem, stejně jako pro nás, má sociální síť především informační hodnotu.  Vy, naši čtenáři máte přehled o tom, co se na našem e-zinu děje a můžete na to, reagovat. Přímo pro propagaci jsou určeny sociální sítě MySpace či Linkedln, v Česku doposud řídce užívané. Mnoho zahraničních, hudebních skupin, či sólistů tak vzešlo z těchto sociálních sítí a ty se pro ně staly začátkem jejich kariéry.  Kromě toho lze samozřejmě využívat těchto sítí jako zdroje informací. Nikoli, jak to dělávají zejména bulvární novináři, kterým mnohdy slouží jako zdroj o soukromém životě té či oné hvězdy, ale můžete se seznámit s produkty a obchody, o kterých jste doposud neslyšeli, což vám může být k užitku v době, kdy hledáte nějakou inspiraci. Tak i gentleman, ke kterému se obrací dost často náš e-zin, zde může nacházet inspiraci pro udržení svého stylu. Pokud jste si našli nás, budeme se snažit být cennou studnicí informací a i nadále neocenitelným společníkem k budování či udržování vašeho osobitého stylu.


[1] Tento článek lze chápat také jako úvod k chystanému projektu o barech a diskotékách, které se prezentu na Facebooku. Chtěli bychom vás tak seznámit se zajímavými podniky.

[2] Možná se v myšlení těchto lidí odráží pradávný lidský sen o paralelním prostoru vůči naší realitě. Dříve patrně tuto touhu naplňovalo umění (výtvarné umění, literatura, divadlo, hudba), dnes jej plní pomyslný digitální Matrix.

[3] Nebudeme si nalhávat, že se nic takového v našem světě neděje, že?

[4] V psychologii se ujal pro tento problém název Bovarysmus (dle postavy z románu Gustava Flauberta o paní Bovaryové, která unikala z reality k zamilovaným románům a v duchu jich, si „zařídila“ svůj život)

[5] S trochou mrazivého sarkasmu sobě vlastního tvrdím, že bych ve svém životě hrozně rád poznal někoho, kdo žije podle knih např. takového markýze De Sade. Už dopředu si slibuji, že by to bylo rozhodně zajímavé setkání, které by mi pomohlo rozšířit obzory abnormálního lidského chování.

[6] Čtenářství zde chápu v mnohem širších souvislostech, tedy jako druh vnímání jakéhokoli uměleckého díla.

[7] Ze zkušeností těch druhých vím, že zde došlo i k několika rozchodům. Hodnocení takovéhoto způsobu ukončení vztahu nechám na vás, osobně si myslím, že jde o jistý druh zbabělosti, přesouvat tyto problémy z reality, kde je rozchod bezpochyby nepříjemnou záležitostí, do virtuality.

Hodnocení článku:



Komentáře

4 sci-zbraně, které již existují 4 sci-zbraně, které již existují Armáda se obvykle dostane k těm nejzajímavějším "hračkám" jako první. Na druhou stranu, obvykle se s tím nijak přehnaně... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!