Interview s Martinem Šonkou, akrobatickým a vojenským pilotem

Publikováno: 28.12.2011 22:08 | Michaela Lejsková
„Úspěch sám nepřijde, ten si musíte zasloužit.“

Pro pilota Martina Šonku je létání především srdeční záležitostí. Pokusila jsem se zjistit, zda vůbec existuje hranice, za kterou i on vnímá tento sport jako nebezpečný, stejně jako jej z pohledu ze země vnímáme my, neletci. Ale zdá se, že Martin je nohama na zemi možná víc než kdokoliv z nás. My dole se bojíme, ovšem Martin tam nahoře ví velmi dobře, co dělá! Příjemné setkání v rámci celé produkce proběhlo v pražském hotelu Radisson Blu Alcron, kde se o Martina staral skvělý tým z firem Bandi Vamos, AVON Cosmetics a kadeřnictví Honza Hlaváček and friends. Autorovi fotografií, Robertu Vanovi, se s touto profesionální partou fotilo jedna radost!

Martin Šonka, foto: Robert Vano

Kdy jste se začal zajímat o létání?

Můj táta se o něj velice zajímá, ačkoliv sám nikdy nelétal. Má doma hodně letecké literatury, díky které se rozvíjela moje zvědavost, ještě když jsem byl malý kluk. Začal jsem stavět modely. Nejdříve ty nelétací, pak ty létací, zkrátka všechno okolo létání mě fascinovalo stále více. V sedmnácti jsem poprvé zažil, jaké to je, letět, když jsem si zaplatil vyhlídkový let v táborském aeroklubu. Po přistání jsem měl jasno.

V čem vy sám vidíte půvab létání?

Vidím ten půvab obecně, ať už jde o jakýkoliv druh létání. Zažíváte neskutečný pocit svobody a volnosti. Pro mě není nic hezčího, než se z výšky dívat na zem, létat mezi mraky. Akrobacie poskytuje ještě mnohem více vjemů, které si ale vybírají svoji daň. Tělo při ní dostává mnohem víc zabrat.

Jaký rozsah v rámci leteckého výcviku umožňuje armáda? Myslím tím, do jaké míry cítíte, že je výcvik v armádě užitečný pro leteckou akrobacii?

I v armádě létáme akrobacii a také každý vzdušný souboj na malou vzdálenost je jistý druh akrobacie. Není to sice tak razantní akrobacie jako ta soutěžní, ale každý takový let je skvělou průpravou orientace v prostoru a také odolnosti vůči násobkům přetížení. Hlavně přes zimu, kdy se závody v letecké akrobacii nelétají a nedá se ani tolik trénovat, je to pro mne velká výhoda a trénink organismu.

Jak moc dostává při létání zabrat vaše fyzická kondice?

Tělo pilota dostává hodně zabrat. Odstředivá síla během manévrů způsobuje tzv. „přetížení“, které běžně dosahuje okolo 10 G. Jako kdyby vaše tělo vážilo desetkrát tolik. Dost zabrat dostávají i záda a rovněž manipulace při tomto tlaku vyžaduje velkou fyzickou sílu. Velice důležitá je i orientace v prostoru. Naštěstí díky mé dvanáctileté gymnastické průpravě mi nedělá problém vnímat, kde je nahoře a kde dole, což je velká výhoda. (úsměv)

Co přesně znamená, pro laiky mezi námi, přetížení 12 G?

Při ostrém zatočení s letadlem vzniká odstředivá síla, kterou v letadle, pokud se jedná o tzv. kladné přetížení, vnímáte jako obrovský nárůst hmotnosti každého kousku vašeho těla. Hlava, která váží okolo osmi kilo, váží při přetížení 12 G skoro metrák. Při záporném přetížení se pak stejná síla, ale v opačném směru, snaží vyrvat vás z kabiny a pilot tzv. „visí v popruzích“.

To musí být veliká zátěž pro vnitřní orgány. Nehrozí vám zranění?

Představuje to zátěž pro celé tělo. A aby takové přetížení tělo vůbec zvládlo, je zapotřebí se hodně věnovat fyzické přípravě. Nebezpečí hrozí například při nějakém nárazu. Potom je jedno, jestli jde o náraz v autě nebo v letadle. Přetížení může při nárazu dosáhnout až několika desítek G a to už vnitřní orgány vydržet nemusí. Obrovské přetížení nastává také při katapultáži například z vojenské stíhačky, kdy hrozí zranění v podobě kompresní zlomeniny obratlů apod.

Martin Šonka, foto: Robert Vano

Katapultování se také musí trénovat?

Nikdo to reálně zažít nechce a ani se to netrénuje. Přetížení při katapultáži je okolo 20 G. Existují na to simulátory, ale není tam takové přetížení, jako v reálném letadle.

S jakými váhovými rozdíly musíte při přetížení počítat?

Při přetížení má vše mnohonásobně větší hmotnost, tedy i krev. Srdce ji při takové zátěži nevypumpuje tak, jako za normálních okolností a v mozku je pak méně krve. Nejdříve se to projeví na zraku. Pilot může ztratit barevné a periferní vidění.

Co psychická zátěž? Jak ji pociťujete?

Vyrovnávám se s ní docela dobře.

Jak dlouho trvá, než se člověk po takovém manévru dostane zpět do normálního stavu?

To je skoro hned. Za celý let je ale takových manévrů několik desítek a po přistání se cítím, jako bych složil deset metráků uhlí. (smích)

Jak moc nebezpečné jsou manévry, které předvádíte v akrobatickém letadle?

Nebezpečné moc nejsou. Tím chci říct, že dělám to, co roky trénuju, znám a ovládám, nepouštím se do žádných riskantních experimentů, které bych si předtím nevyzkoušel. Určitě je důležité dodržovat pravidla a mít určitý respekt.

Ale při pohledu ze země by se jeden i bál…

Ostatní dole se asi bojí, ale hlavně se nesmím bát já. Snažím se létat tak, abych si nemusel dát pár facek za to, že bych něco přehnal.

Souvisí to se sebekontrolou a s kontrolou touhy po adrenalinu, který ve sportu vyhledáváte?

Co se týká adrenalinu, tak ten mám ve sportu rád, ať už v létání, nebo při jiném druhu sportu, ale stejně tak rád si zahraju třeba tenis.

Když se řekne risk, co se vám pod tím slovem vybaví, když ne vaše profese?

Rozhodně nic z mé činnosti nepovažuji za risk. Myslím si, že třeba takové manželství je risk mnohem větší. (smích)

Martin Šonka, foto: Robert Vano

Od risku není daleko ke štěstí. V jakém poměru cítíte ve vaší kariéře měřitelnost štěstí?

Určitě jsem měl štěstí. Musíte potkat ty správné lidi, někdy musíte být ve správný čas na správném místě. To pak samozřejmě někdy může změnit váš život. Ale tak jako v kterémkoli jiném oboru – bez tvrdé práce, obětování veškeré energie a času to nejde. Úspěch sám nepřijde, ten si musíte zasloužit.

Které figury v akrobacii jsou vaše oblíbené a které méně?

Oblíbené jsou všechny, protože strašně rád létám. Ale extra oblíbené jsou ty při tzv. freestylu, tedy rotace kolem všech tří os. Neoblíbené jsou ty, které mi zrovna nejdou, když trénuju na závody. Takové se pak snažím natrénovat tak, aby byly z těch nejoblíbenějších.

Jaká pravidla platí pro choreografii akrobatického letu?

Při letecké akrobacii se létají různé druhy sestav, třeba jako při krasobruslení. Tzv. povinnou sestavu zná každý pilot už na začátku sezóny, volnou (freestyle) si každý sestavuje sám a tzv. tajnou sestavu pak dostane přímo během závodu, několik hodin před soutěžním letem.

Všechny tyto sestavy jsou pak hodnoceny rozhodčími. Sestavu pro freestyle si každý pilot sestavuje sám. Existují pro ni určitá základní pravidla, ale podstata je v tom, že pilot musí během 4 minut ukázat naprosté maximum toho, co dokáže letadlo a samozřejmě on sám.

Docela by mě zajímalo, jak je akrobatické létání nákladné. Na kolik přijde jeden tréninkový let?

Cena akrobatického speciálu se v nákladech na hodinu pohybuje okolo 20 až 25 tisíc Kč. Aby byl člověk schopen konkurovat světové špičce, musí za sezónu nalétat 50 až 100 hodin plného tréninku. Za den je možné udělat maximálně 3 až 4 lety po zhruba 15 až 20 minutách. Více letů nemá z důvodů únavy pilota smysl.

Tak to je tedy hodně nákladný sport. Bez sponzorů se nejspíše neobejdete…

To tedy rozhodně ne. Pokud ovšem nejste Onassis.

Když jsme u statistik, kolik pilotů se účastní akrobatických závodů a jak dlouho závody trvají?

Závody trvají čtrnáct dní a během nich se vystřídá asi šedesát pilotů z celého světa.

V jakých typech vojenských a akrobatických letadel běžně létáte?

V armádě létám na L-159 ALCA. Z těch akrobatických je to v současné době Extra 300 SR, předtím to byly Suchoj SU-31, Edge 540, Zlín Z-50.

Čím jsou vojenské a akrobatické stroje typické?

Typické jsou svojí extrémní manévrovatelností a také tím, že létat s nimi mě dělá šťastným. (smích)

Kontroluje se během závodů zatížení letadla?

Každé letadlo má svoji maximální hmotnost, která může být rozdílná pro vzlet a pro přistání. U některých letadel je také stanovena minimální a maximální hmotnost pilota. V případě rychlostních závodů Red Bull Air Race je pravidly dána váha pilota 82 kg. Kdo je lehčí, dostane do sedačky přídavné závaží, kdo váží víc, je to jeho handicap. Což byl i můj případ. Každé kilo je znát. Například 10 kg hmotnosti navíc, je v zatáčce při 10 G už celých 100 kg, které musí křídla nést navíc a které ho brzdí.

Jak se vám daří kombinovat vojenské a akrobatické létání?

Jak se dá. Od pondělí do pátku jsem v práci, na letišti v Čáslavi, a „kotrmelce“ dělám o víkendech. Veškerá dovolená padne na mé závody, takže si klasickou dovolenou u moře moc nedopřávám.

Jaké vzdělání musíte mít pro svoji profesi a jak je možné je dále rozvíjet?

Podmínkou je vojenská vysoká škola, kterou musí absolvovat každý vojenský pilot. Samozřejmě, že každý pilot musí dělat teoretické zkoušky. Sportovní pilot se toho tolik učit nemusí. Čím vyšší pilotní licence, tím náročnější zkoušky. Ať už teoretické, nebo praktické. Existuje také možnost odjet studovat leteckou školu do zahraničí. V tomto jsou hodně oblíbené Spojené státy americké, kde je levný benzín.

V říjnu 2009 jste získal superlicenci pilota nejprestižnější světové série leteckých akrobatů současnosti, Red Bull Air Race (RBAR). Můžete tuto soutěž přiblížit našim čtenářům?

Na rozdíl od letecké akrobacie je tato soutěž vyloženě rychlostní. Trať je v každé destinaci jiná. Létá se mezi 20 metrů vysokými pylony z jemné tkaniny, jejichž části jsou mezi sebou sepnuty zipem. Jsou plněny vzduchem a v případě kontaktu s letadlem se roztrhnou. Tyto lety se musí létat maximálně dvacet metrů nad zemí, minimálně pak deset metrů. Pokud bychom letěli pod nebo nad danou výšku, znamená to diskvalifikaci. Cílem je proletět mezi pylony za co nejkratší možnou dobu s předepsanými akrobatickými prvky. Na rozdíl od akrobacie, která se posuzuje obdobně jako krasobruslení či sportovní gymnastika, se zde měří výsledný čas.

Martin Šonka, foto: Robert Vano

Kromě vás je součástí Red Bull Air Race i trenér reprezentace ČR v letecké akrobacii Ing. Stanislav Bajzík, který v této soutěži zaujímá pozici hlavního rozhodčího. Může se teoreticky stát, že přimhouří oko, když letíte vy?

Mám úplně opačnou zkušenost a to takovou, že na mě byl pokaždé daleko přísnější než na ostatní. Zřejmě proto, že jako můj trenér má vůči mně oko kritičtější a umí mi to naložit. Ale je to tak dobře, tlačí mě to dopředu a nutí mě to pořád na sobě pracovat.

Jak vnímáte své úspěchy a slávu, které jste bezpochyby docílil?

Z úspěchů mám samozřejmě velkou radost, ale o slávě, si myslím, nemůže být řeč. Létání není fotbal nebo hokej a zájem médií bude v porovnání s těmito sporty vždy nižší. Mám ale velkou radost, že se mediální zájem o létání poslední dobou zvyšuje a že jsem k tomu mohl přispět.

Jak vnímáte mezi piloty soutěživost a konkurenci?

Protože tohle není kontaktní sport, jako jsou třeba box nebo fotbal, ale je to čistě o tom, kdo jak lítá, tak mezi sebou žádnou zášť nemáme. Naopak funguje respekt a obdiv k výkonu toho druhého. Soupeři mě neznervózňují, spíše motivují.

Potkáváte se s Petrem Jirmusem? Pokud ano, jaký máte vztah a jak probíhají vaše rozhovory? (Pozn. redakce: Petr Jirmus je český akrobatický pilot, který se stal dvakrát absolutním mistrem světa a dvakrát absolutním mistrem Evropy. Byl také čtyřikrát mistrem ČSSR.)

S Petrem Jirmusem jsme v kontaktu. Velmi si ho vážím a naše dialogy jsou pro mě velkým přínosem. Petr byl na začátku osmdesátých let obrovská hvězda, pilot, který dokázal to, co žádný jiný na světě, když obhájil titul mistra světa. Setkáváme se především na závodech, kde působí jako rozhodčí.

Právě o Petrovi Jirmusovi je známo, že odmítá práci trenéra. Proč myslíte, že tomu u něj tak je?

V dnešní době není jednoduché živit se jako trenér. Chápu ho, že se vydal jinou cestou. Stano Bajzík, který je v současné době trenérem reprezentace v letecké akrobacii, také nepobírá za trénování žádný plat a dělá to vlastně zadarmo. Ostatně i všichni členové reprezentace mají svá povolání a akrobacii se věnují ve svém volném čase.

Nakolik je vůbec možné věnovat se plně letecké akrobacii? Jsou v tomto směru rozdíly v podmínkách u nás a v zahraničí?

My létáme víceméně o víkendech, ve svém volném čase. Nikdo si u nás nemůže dovolit dělat jen akrobacii. V zahraničí je to trochu jinak, tedy budeme-li mluvit o Francii nebo Rusku, kde jsou akrobati profesionálové a jsou plně podporováni státem.

Jaké podmínky nabízí tomuto krásnému sportu Česká republika?

Základní podmínky určitě ano, ale nedají se srovnat se špičkovými podmínkami, jaké jsou třeba ve Francii. Tam je akrobatický tým plně profesionální a je podporován státem, což u nás nefunguje. Létání u nás má ale velikou tradici a historii, máme poměrně velké množství letišť, ale chybí zde letadla pro základní výcvik akrobacie. Dříve se u nás vyráběla špičková letadla pro akrobacii, ale bohužel jejich výroba a další vývoj byly zastaveny. Letadla se dnes musí nakupovat v zahraničí. Aby se mohla nakupovat nová technika a bylo možné ji vůbec provozovat, jsou zapotřebí silní sponzoři, kteří bez dostatečné medializace našeho sportu nepřijdou. S celým reprezentačním týmem pracujeme na tom, aby se situace zlepšila.

 

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Make up: Mili Dvořáková AVON Cosmetics www.avoncosmetics.cz

Vlasy: Veronika Soukupová – Honza Hlaváček and friends www.honzahlavacek.cz

Foceno v hotelu Radisson Blu Alcron v Praze www.alcron.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz


Backstage z focení s Martinem Šonkou si můžete prohlédnout zde:

http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-11-2011.html

 

 

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!