Jan Bendig by Robert Vano

Publikováno: 30.05.2012 19:32 | Michaela Lejsková

Jan Bendig se dostal do širšího povědomí veřejnosti díky účasti v soutěži Česko-Slovenská SuperStar. Nicméně chybělo jen málo a stal se známým hudebníkem v Anglii. Jan rozhodně nepatří k těm zpěvákům, jejichž kariéra spolu s touto soutěží skončila, nebo se dále nevyvíjela. Neustále na sobě pracuje, studuje a prosadil se už i u filmu. Přesto je pro něj srdeční záležitostí hudba, se kterou se snaží oslovit co nejširší publikum. Ale co je hlavní, nesmírně ho to baví a pokud se s ním setkáte, nabije vás to energií, protože nadšení pro muziku, film a fanoušky z něj doslova čiší.


„Mým největším dosavadním úspěchem byla asi účast v SuperStar a doufám, že tím dalším bude moje deska.“
--Jan Bendig

Jan Bendig, foto: Robert Vano

Zdroj: Jan Bendig, foto: Robert Vano

V letech 2006 až 2009 jste žil s rodinou v Liverpoolu. Co vás přimělo k návratu?

Ano, je pravda, že jsem spolu s rodinou žil v Liverpoolu. A co nás přimělo k návratu? Abych pravdu řekl, tak jsem já jediný z celé rodiny zpět do Čech nechtěl. Rodinu k návratu do rodné země táhl nejvíce stesk po domově. Ale já jsem chtěl zůstat v Anglii a budovat si pěkně pomalu svou kariéru. Měl jsem tam super školu a kolektiv blízkých lidí. Chtěl jsem pracovat na svém talentu právě v Anglii, a proto mě to zpět do Čech ani nijak netáhlo.


V Liverpoolu jste vystupoval se skupinou vašeho otce – Gypsy Brothers. Pokračuje ještě tato spolupráce?

Bohužel už nepokračuje. Ale musím říct, že mi přinesla spoustu skvělých zážitků. Vystupovali jsme v Liverpoolu na různých akcích. Jednou z těch největších byl koncert v Liverpoolské filharmonii, který byl skoro vyprodán. Zájem o naši skupinu v té době ustavičně rostl.


Pracovalo se vám s rodinou dobře?

Ano, právě proto, že to byla rodina, tak byla spolupráce mimořádně příjemná. Za celou tu dobu, co jsme společně hráli, jsem ani jednou neměl důvod si stěžovat... Určitě vás zajímá, jaký hudební žánr jsme hráli – byla to stará romská jazzová hudba.


Kdy jste si vůbec poprvé uvědomil, že byste se chtěl věnovat zpěvu?

Už ve čtyřech letech jsem věděl, že mě muzika baví a že ji mám rád. Zpíval jsem neustále. Myslím, že jsem nezažil ani jeden den, kdy bych si alespoň nebroukal. A tak to mám stále.


V Anglii jste také v roce 2008 vyhrál pěveckou soutěž Academy Idol. Dostal jste tam poté nějaké pracovní nabídky?

Ano, ale nebyla to tak velká soutěž jako SuperStar. Nicméně v Liverpoolu ji znal každý a pamatuji si, že den po mém vítězství vyšla má fotografie na titulce městských novin. Byl to krásný pocit, když jsem se viděl v novinách. Vlastně to bylo vůbec poprvé, kdy jsem se v novinách objevil. Výhrou v této soutěži byla možnost natočit dvě skladby v profesionálním studiu. No a hned po tomto úspěchu jsme s tátou založili skupinu Gypsy Brothers, o které jsem již mluvil.


Takže není divu, že se vám nechtělo zpět do Čech…

Ano, právě to byl ten důvod. Všichni blízcí přátelé a dokonce ani učitelé nechtěli, abych odjížděl a naopak mi doporučovali, abych vyzkoušel jednu z největších celosvětových pěveckých soutěží – The X-Factor. Dlouho jsem váhal, jestli mám soutěž opravdu zkusit, ale nebyl jsem příliš spokojený se svými jazykovými znalostmi. Přesto mě X-Factor lákal, a proto jsem plánoval co nejdříve se v angličtině zdokonalit a pak se do něj opravdu přihlásit. Bohužel odjezd mé plány přerušil.


V ČR jste poté vstoupil do soutěže Česko-Slovenská SuperStar. Byla to jakási náhrada za X-Factor?

Do soutěže jsem se původně přihlásit vůbec nechtěl. Celá rodina mě přemlouvala, ať to zkusím a já jsem tedy nakonec dal na jejich rady a přihlásil se. No a díky tomu jsem tam, kde jsem.

Jan Bendig, foto: Robert Vano

Zdroj: Jan Bendig, foto: Robert Vano


Liší se nějak soutěže tohoto typu v Anglii a České republice?

Účast v anglické variantě SuperStar je zcela odlišná. Máte obrovskou šanci zviditelnit se po celém světě. V Čechách tu možnost nemáte. Podle mě se to ani srovnávat nedá.


V ČR jste skončil na čtvrtém místě. Byla pro vás tedy tato soutěž těžší?

Těžší než Academy Idol? Dá se říct, že byla mnohem náročnější a profesionálnější než ta anglická.


Jaká jste měl od soutěže očekávání? Naplnila se?

Ano, naplnila se, můžu dělat to, co mě baví a zároveň tak lidem přinášet radost a to jsem přesně chtěl!


Sledujete kariéru dalších účastníků pěveckých soutěží? Čerpáte z nich nějaká ponaučení?

Bohužel pravidelně nesleduji žádné soutěže, protože na to nemám příliš času. Když si ale nějaký čas vyšetřím, tak se moc rád podívám a držím účastníkům palce. A jestli z nich čerpám nějaké ponaučení? Ano, rád si poslechnu porotu, zajímají a baví mě jejich názory.


Pěvecké soutěže jsou u nás stále populární. Nebojíte se konkurence, která by mohla přijít?

Abych se přiznal, nikdy jsem se konkurence nebál, každý je jiný a svým způsobem originální.


Jaké jsou vaše hudební vzory?

Mám oblíbené zpěváky, ale snažím se být sám sebou. Nikdy jsem neměl nějaký vzor, podle kterého bych řídil to, co dělám...


Nedávno jste veřejnosti představil svůj debutový videoklip. Můžete nám popsat natáčení?

Já jsem složil písničku, kterou mi otextoval Ivo Bič, a poté jsem připravil scénář k videoklipu. S tím mi pomáhal Michal Skořepa. Při natáčení jsem pak prožíval skutečnou euforii, protože přece jen je to můj první klip i singl. Ještě k tomu jsem měl to štěstí, že všechno běželo podle plánu, sice se některé scény točily snad milionkrát, ale to je normální. Navíc v klipu hrály i moje fanynky a já jsem se s nimi mohl blíže poznat. Mezi natáčením byl čas na povídání, užili jsme si spoustu legrace. I celý štáb, se kterým jsme točili, byl neuvěřitelně milý. Zkrátka to byl opravdu super zážitek.


Jan Bendig, foto: Robert Vano

Zdroj: Jan Bendig, foto: Robert Vano

Chystáte i debutové album, v jakém duchu se ponese?

Album bude v duchu R'n'B, disco a popu, takže si tam každý najde něco. Na desce jsem pracoval se skvělým týmem lidí, který mě do ničeho netlačil, takže mohu říci, že deska je skutečně podle mých představ. Do každého songu jsem ze sebe dal maximum.

Vašimi fanynkami jsou zejména mladší dívky, plánujete se nějak zaměřit i na starší publikum?

Já bych neřekl, že jsou to tak docela mladé dívky, protože moje koncerty navštěvují i skoro sedmdesátileté dámy. Takže myslím, že rozptyl mého publika je skutečně široký, řekněme od čtyř do těch sedmdesáti let. Na těchto dámách je neuvěřitelné milé, že vždy, když se s nimi sejdu, tak se chovají jako moje babičky a štípají mě do tváří. Nicméně jdou i s dobou, jedna 64letá fanynka si kvůli mně pořídila dokonce facebook. (smích) Dělá mi radost, že mám i takovéto publikum, protože chci dělat muziku pro všechny.


Začal jste studovat na konzervatoři – původně muzikálové herectví a poté popový zpěv. Proč jste se rozhodl pro tuto změnu?

Když jsem se na mezinárodní konzervatoř hlásil, váhal jsem, jaký obor si mám vybrat. Muzikál jsem pak zvolil, protože jsem se chtěl naučit tancovat. A když jsem byl v prvním ročníku, zjistil jsem, že spektrum tance, které jsme tam měli, je mnohem obsáhlejší, než jsem čekal, a že to není úplně to pravé, čemu bych se chtěl věnovat. Zkrátka jsem čekal něco jiného, a tak jsem v druhém ročníku přestoupil na popový zpěv a v tom jsem se našel.


Jan Bendig, foto: Robert Vano

Zdroj: Jan Bendig, foto: Robert Vano

Kromě hudby vás můžeme vidět i ve filmu, jak jste se k tomu vlastně dostal?

Zahrál jsem si v Bastardech a ve Školním výletu. Dostal jsem se k tomu přes Tomáše Magnuska; když jsem zpíval na jedné akci, tak jsem se mu tam pro Bastardy ideálně typově zalíbil. Původně jsem dělal klip pro první díl a v tom druhém už jsem získal i roli. Nejdříve měla být moje postava pro film zásadnější, ale já jsem se bál reakcí okolí, tak jsme se dohodli na menším prostoru. Lidem se to nicméně nakonec líbí a pro mě to byla zajímavé zkušenost a možnost ukázat se ve zcela jiné poloze. Ale můžu říct, že ve skutečnosti takový opravdu nejsem. (smích) No a nakonec to skončilo nabídkou na roli ve Školním výletu, ze které jsem byl opravdu nadšený a roli jsem si hrozně užíval. Hrál jsem kuchaře Ondru, který jel jako praktikant do Lázní Bělohrad a tam se zamiloval – příběh je pohodový a celé natáčení byla zábava a pro mě zároveň filmová škola.


Vidíte sám sebe do budoucna jako herce, nebo jako zpěváka?

Já herectví miluji už od dětství a navíc jsem nyní dostal další zajímavou nabídku. Ale i přesto bych se chtěl více věnovat hudbě a herectví si nechat jako koníček.


Jaký máte v současné době cíl, na co se zaměřujete?

V současné době se soustřeďuji na školu a na svou desku, protože chci, aby byla dobrá a lidem se líbila. A do budoucna pak samozřejmě plánujeme další videoklipy. Teď jsem měl malou pauzu, kdy jsem se zaměřoval hlavně a zejména na školu, ale uvědomil jsem si, že pokud chci, aby se moje kariéra dále vyvíjela, nesmím ji zanedbávat, tak jsem se do toho zase naplno vrhl a hodně mi v tom pomáhá a podporuje mě moje manažerka. Zkrátka chci lidem ukázat, že jsem neusnul na vavřínech.

Jan Bendig, foto: Robert Vano

Zdroj: Jan Bendig, foto: Robert Vano


V jaké životní fázi se ve svých myšlenkách nejčastěji zastavujete, je to minulost, současnost nebo budoucnost?

Určitě se zaměřuji na budoucnost a přítomnost. Je to ve znamení přemýšlení o tom, co bych měl dělat a jak bych se mohl zdokonalovat. Probíhá to tak, že vždy dostanu nápad, běžím ho říct své manažerce a pustíme se do realizace.


Co považujete za svůj zatím největší úspěch?

Mým největším dosavadním úspěchem byla asi účast v SuperStar a doufám, že tím dalším bude moje deska.


Nedávno jste oslavil 18. narozeniny. Změnilo se tím pro vás něco?

Pro mě jako člověka ani moc ne, protože se vidím stále jako patnáctiletý kluk, jako puberťák, jsem hyperaktivní a neustále něco vymýšlím. Nicméně teď si uvědomuji, že už jsem sám za sebe zodpovědný, že vše je jen na mě a že si za vše ručím. Takže jsem se na ty osmnáctiny vlastně ani moc netěšil, spíš bych chtěl být stále dítětem.


Jak vidíte sám sebe za dvacet let?

To se nedá tak jednoduše říct, doufám, že dobře a že to za těch dvacet let někam dotáhnu. A v to věřím.


Text: Kateřina Poulová
Foto: Robert Vano
Oblečení a obuv: BANDI VAMOS www.bandi.cz
Vlasová úprava: Veronika Soukupová, kadeřnictví Honzy Hlaváčka www.honzahlavacek.cz
Foceno v areálu Žofín Garden www.zofingarden.cz
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Za Monikou Bagárovou hledejte Lumíra Matiho Za Monikou Bagárovou hledejte Lumíra Matiho Úspěšné vedení umělecké a produkční agentury jde ruku v ruce nejen s perfektně fungujícím lidským faktorem, ale také s obchodním... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!