Jan Révai by Robert Vano

Jan Révai, foto: Robert Vano
Jan Révai, foto: Robert Vano
29.01.2012 22:25 | Michaela Lejsková

Životní příležitosti, které herec, a příležitostně i dabér Jan Révai proměňuje, nesou s sebou současně také jakési pomyslné životní mezníky. Nacházet a přijímat výzvy, jako tomu je zrovna v jeho případě, je skutečně inspirativní. Přesně v tom smyslu, že když něco chcete, tak toho dosáhnete a když už něco děláte, tak naplno. S Janem Révaiem jsme se sešli v pražském hotelu Radisson Blu Alcron, kde ve spolupráci s Robertem Vanem, týmem z AVON Cosmetics a s BANDI VAMOS vznikla série stylových fotografií.

Jan Révai, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

V jakém rozsahu se aktuálně věnujete tanci a herectví?

Herectví je mou profesní náplní, věnuji se jí téměř denně, takže v rozsahu maximálním. (úsměv) Tanec jsem v podstatě pověsil na hřebíček, ale díky představení Zpívání v dešti v Libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde hraji Cosmu Browna, jsem se konečně naučil stepovat. Takže jsem se opět začal trošku hýbat.

 

Pociťujete v uvedených profesích sám u sebe nějaký vývoj?

V obou stále stoupající a nabízející vždy překvapivé momenty, které mi připomenou, že nikdy není pozdě a že se nikdy nepřestanu učit.

 

Existují těžké a lehké role?

Jsou role, o kterých se nemusí říkat, že jsou těžké, protože těžké jsou. Ať už díky autorovi, textu či režisérovi. A lehké nejsou žádné, protože na každou se musíte připravit.

 

Dokážete předem odhadnout, že nabídnutá role je pro vás ta pravá?

Jste-li dobrý herec, každá role je pro vás ta pravá. Samozřejmě pokud se diametrálně nelišíte věkem, typem nebo fyziognomií. Také je na místě soudnost a pokora. Ale v herectví je možné vše.

 

Už jste se v tom někdy zmýlil?

Myslím, že jsem měl doposud velké štěstí, takže zatím ne.

 

Máte pocit, že vaše životní příležitosti jsou současně i jakýmisi životními mezníky?

 

Stoprocentně. Hlavně když vezmu začátek mé profese. Můj první projekt, muzikál

Drákula, odstartoval mou profesionální taneční dráhu, stejně tak jako film Rebelové filmovou. Poté si mě našlo Docela velké divadlo Litvínov a já konečně rozšířil své působení na jevišti o činoherní role. A tak vše na sebe hezky navazuje.

 

Jaký je váš vztah k okolí, které vás coby herce stále pozoruje? Jste pod drobnohledem, což zasahuje i do soukromí. Není to někdy nepříjemné?

 

Nepříjemné je jedině to, jaké se občas o sobě dozvím lži z tisku. To potom možná ovlivní i to okolí, ale lidé, kteří mě znají, tak vědí, kde je pravda. Byť jsem v tomto malém rybníku malá ryba, občas mě to procento pozornosti, které mi média věnují, dost naštve.

Jan Révai, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano 

 

Děláte někdy totéž, pozorujete lidi, kategorizujete je?

Rozhodně lidi rád pozoruju. Často jezdím MHD, to je docela pestré panoptikum. Kategorizaci se asi taky nevyhnu.

 

 

Na základě čeho si vytváříte názor na lidi?

Na základě jejich chování a vlastní intuice.

 

Když vás někdo zklame, dokážete mu odpustit, nebo je to pro vás zásadní konec?

Někdy si až nadávám, jak zapomínám. Ale to bude tím, že si radši pamatuji ty hezké věci. Ale odpouštět by se mělo.

Jan Révai, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano 

 

Jaká kritéria máte na své profesní okolí, tedy na kolegy?

Dochvilnost, pravdivost a lidskost, prostě slušnost.

 

Kdo z hereckých partnerů byl pro vás ve vaší kariéře nejvíce klíčový?

Budu se opakovat, ale rád. Byl to Boris Rösner. Byl mým prvním obrovským partnerem na jevišti Divadla pod Palmovkou. A měl jsem možnost z něj čerpat, nasávat a učit se. Děkuju mu za to.

Za kým z branže byste dnes šel pro radu týkající se opravdu složité role a vyžadující odbornou konzultaci?

Mám to štěstí, že jsem pracoval se spoustou lidí, na které se mohu spolehnout. První by byl asi ruský režisér Jurij Galin, nebo Jan Kačer.

Jsou k sobě kolegové v tomto ohledu vstřícní?

Nyní hraji v jednom z mých nejoblíbenějších představení a tím je Láska a párečky, kde jsme se na jevišti sešli neskutečně vyrovnaní, hraví a právě vstřícní k sobě i k postavám. Až si říkám, že je to asi výjimka. Ale vše je o lidech.

 

Máte pocit, že přiměřeně k věku jste si splnil své ambice?

No, ambice jsou jedna věc a přání druhá. Myslím, že s ambicemi jsem už dávno skončil. Teď je na řadě práce a schopnost se k ní nějak postavit, nezamrznout a nespokojit se s dočasným úspěchem. Ovšem přání mohou být nekonečná a ta si necháváme pro sebe. Sny, ambice, přání jsou v této profesi málokdy splněné do posledního puntíku. Povede-li se vám někdy něco, po čem jste toužili, okamžité nastupuje další nesplněné přání, a tak je to pořád dokola. Člověk je tvor nenasytný a herectví je nekonečný hlad po něčem novém a lepším.

Jan Révai, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano 

 

 

Co byste doporučil herci-začátečníkovi, aby v této profesi zásadně nepodceňoval?

Selský rozum, intuici a rady a připomínky.

 

Co soudíte o riziku škatulkování seriálových herců?

To je jednoduché. V době, kdy vás veřejnost vidí denně na obrazovkách, pomalu v každém plátku a je vás všude plno, tak vás někdo zabalí do takovéhle škatulky. Protože zrovna hrajete v seriálu. Na počátku tohoto seriálového boomu, myslím vlastní české tvorby, byla spousta herců, kteří se tomu vyhýbali a tvrdili, že se takto nikdy nezaškatulkujou. No, a podívejte se dnes. Škatulkování je blbý výraz produkcí, které vás neobsadí jinam, protože jste teď zrovna moc vidět, anebo hrajete na jiné komerční stanici. Vás se to ale v podstatě netýká, protože každý herec dělá pouze svou práci a váží si toho, že vůbec nějaká je. Proto mně osobně tzv. škatulkování vadí. Ale zřejmě s tím nic neudělám. Navíc to značí, že někdo, kdo vás takhle označí, nemá vůbec o vaší pracovní vytíženosti přehled.

 

Jaké jsou vaše zkušenosti s dabingem?

Velice řídké a vtipné. Jednou za čtvrt nebo půl roku si mě zavolá pan režisér Michal Vostřez a obsadí mě do poměrně velké či těžké role. Vždy když přijdu, tak se ho ptám, jestli ho to ještě nepřestalo bavit, takhle se mučit. Ale on zase rád mučí lidi, takže si se mnou dá tu práci a výsledek je pak dobrý. Ale ambici tohoto rázu jsem nikdy neměl. Namluvil jsem i pár dokumentů. Je to bezvadná zkušenost. Ale nejvíc mě na tom baví to, že je to právě jen občas.

 

Osobně mě láká dozvědět se něco o vaší rodině a o vašem původu. Oficiální zdroje hovoří o uherském rodu, ale s velkou nepřesností. Povíte nám více?

Nepovím, protože sám o tom moc nevím. Nechávám si tuto zálibu ve zkoumání rodokmenu až na důchod. (úsměv)

 

Kdybychom se chtěli dozvědět více o vás, jako o člověku, kde byste sám začal?

Asi na začátku. Prostřední novorozenec v dělnické rodině. Trochu hyperaktivní, milující zvířata, dobrodružství a přírodu. Citlivý, ctižádostivý, nebojící se rizika. Posléze potrestaný, poučený a vděčný. Dnes šťastný, zamilovaný, milovaný a těšící se na vše, co přijde.

 

Věříte tomu, co se říká o manželství, že to druhé bývá lepší?

Nevím, to slyším poprvé. Ale asi na tom něco bude, uvidíme. (úsměv)

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oblečení a obuv: BANDI VAMOS www.bandi.cz

Make up: Mili Dvořáková AVON Cosmetics www.avoncosmetics.cz

Vlasy: Veronika Soukupová www.honzahlavacek.cz

Foceno v hotelu Radisson Blu Alcron www.alcron.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!