Jarní flirt (analýza jednoho společenského a mediálního fenoménu)

Flirt 1
25.04.2011 16:53 | Pavel Lopušník

V jednom časopisu pro ženy jsem se dočetl toto:

„Pokud se naučíte flirtovat, nejen že vaše okolí postřehne, jak moc jste milá, ale ještě díky tomu rozkvetete do krásy. Stejně jako moje kamarádka Simona. Ta by mohla o flirtu přednášet. Pozorovala jsem ji nedávno na večírku. Na všechny se usmívala, s každým si dokázala uvolněně popovídat, šarm by mohla prodávat, sem tam nenápadně mrkla na chlapy kolem a neměla problém skočit si k baru pro tanečníka. No a co, že nikoho z nich neznala. Ona se prostě bavila. A polovina nebo alespoň třetina mužského osazenstva akce z ní byla opravdu paf. Ptáte se, jestli odcházela s pozvánkou na rande? S několika, ale mávla nad nimi rukou. Je totiž šťastně zamilovaná a nešlo jí o to, někoho sbalit.“ [1]

Jsme společnost „narcisů“, o tom snad pochybuje málokdo, avšak jen málokdy jsme o téhle negativní vlastnosti soudobého lidstva schopni otevřeně hovořit. Flirt, jak se budeme snažit na následujících řádcích prokázat je nejbytostnějším vyjádřením tohoto narcismu moderního člověka. Pokud bychom četli výše uvedený příběh ženskýma očima, zdál by se nám flirt jako okouzlující sexy hra, přispívající k budování sebevědomí.[2] Ostatně takto se flirt prezentuje i v knihách, které především ženám dávají „zaručený“ návod, jak si flirt užít. Z těch mnohých knih citujeme tuto ukázku- „Přiznávám se: jsem nestoudná koketa. Flirtuji s muži, ženami, psy, kočkami i miminky. Flirtovala bych i s veřejným osvětlením, kdyby nikdo jiný dostatečně dlouho klidně nepostál. Flirt je zábava, proto se mu lidé rádi věnují. Nejde v něm o předstírání ani o manipulaci (i když ji může podstatně usnadnit). Ti, kdo rádi flirtují, jen představují následovníky „okouzlujících lidí“ z časů našich prababiček. Nejsou vulgární, trapní ani dotěrní. Dávají jen najevo, že jim ostatní připadají zajímaví. Jsou hraví, dobrodružní, upřímní, přátelští, vřelí, přitažliví, vášniví, sexy a především oblíbení. Co je na tom špatného? Mistři flirtu dovedou navodit báječnou atmosféru.“ [3] Všimněte si především uvedených superlativů, které autorka v citované pasáži zdůrazňuje. Dovolím si také odpovědět na otázku, která je v citované ukázce položena. Tedy co je na flirtování špatného? Odpovídám, že pokud jde o nezávaznou hru, která není tak úplně nezávazná, neboť má svá přesná pravidla (což si ostatně musela uvědomit i Tracy Coxová při psaní své knihy a vlastně i novinářka Majka Vinická, která svůj článek zakončuje šesti radami, jak flirtovat). Zákonitosti hry praví, že hru hraje vždycky někdo, s něčím (někým) za nějakým účelem.[4] Aplikujeme- i toto pravidlo na oba citované příklady, pak to vypadá takto: žena – flirtuje (si hraje)- se svým okolím- aby získala sebevědomí.[5] Ono okolí je pro ženu totéž, co pro bájného Narcise voní hladina, v níž spatří svůj obraz, do něhož se, podle báje zamiluje. V báji o Narcisovi se zároveň odráží odvěký odpor lidí k perfekcionistům, protože Narcis svůj obraz vnímá jako ztělesněnou dokonalost. Ve flirtu je to podobné. Vždyť přece obě autorky ve svých ukázkách jasně zdůrazňují, že flirt je zábava, ale a to lze číst mezi řádky, pouze pro jednoho hráče (flirtujícího).

 

Narcis

 

Flirtující žena se zkrátka stává křečovitým obrazem ženské emancipace.[6] Ta křečovitost vychází z potřeby některých žen se radikálně vymezit vůči světu mužů, který je, jak sami s oblibou tvrdí, vždycky utlačoval.[7] Podívejme se ale na situaci opačně. Co když začne flirtovat muž? Ženské časopisy na to mají jednoduchou odpověď. Český muž neflirtuje, toto umění ovládají pouze mužští obyvatelé jižní Evropy (Italové, Španělé, Řekové, Francouzi) a Latinské Ameriky (Brazilci).[8]

flirt

 

Jací jsou vlastně čeští muži?

Posledních pár let je hitem reklama na českého kapra. Tento tradiční výrobek, kdysi běžná[9] součást jídelníčku našich předků, byl upřednostňován jenom v rámci Vánoc a jeho spotřeba rapidně klesala, byť jde o potravinu, která je zdraví prospěšná a která se perfektně hodí do moderní gastronomie. Díky reklamě se daří spotřebu českého kapra zvyšovat a já jen tak přemítám, zda by se marketing neměl podobným způsobem zaměřit na české muže, kteří jsou bez nadsázky řečeno, ohroženým druhem. Mám totiž takový dojem, že „značka“ český muž je zcela vzdálená realitě. Ženy sice toto téma čas od času otevřou, ale obávám se, že tato debata je plná stereotypů a mediálních klišé. Takže jací vlastně jsme vlastně my, čeští muži a proč s námi vy ženy nedokážete komunikovat? Především je třeba říci, že nejsme takoví, za jaké nás považujete a nutno dodat, že vlastně nejsme vidět. Nejsme totiž ani Leoš Mareš, Sámer Issa, ani Karel Gott, ani skandální Robert Rosenberg či nějaký postarší, nejlépe ještě stále ženatý pseudopodnikatel, který otevírá portmonky,[10] na něž láká nevinná mladá děvčata.[11] Nemáme ideální figury vyretušovaných modelů, ani náturu kdejakého úlisného playboye, který v nějakém turistickém letovisku čeká na krásnou Češku, aby se s ní, jako s trofejí, mohl pochlubit oplzlým kamarádům. Máme ale srdce a rozum. Není to sice všechno, ale rozhodně to není málo, i když stále více máme pocit, že pro vás to není a nikdy nebude dost.

Flirt 1

láska s

 

Často si při čtení tuzemských novin a časopisů, při letmo slyšených ženských diskusích o mužích, připomínám jednu myšlenku filozofa Wittgensteina. Dovolím si ji tu parafrázovat: „Když o nás mužích nic nevíte, raději mlčte.“

Chcete-li být rozmazlována, tak pro to musíte něco udělat

Pokud bychom měli brát za „bernou minci“ to, co o našich mužích píší média, pak by čeští muži byli dvojího druhu. Na jedné straně by byli ti, kteří jsou nemotorní, pomalí, smradlaví, nevkusně oblékaní, zajímající se více o sport než o cokoli jiného. Na druhé straně zase muži úlisní, kterým jde jenom o sex, neschopní partnerské komunikace, záletní a nevěrní. Nelze tu přehlédnout fakt, jak se do těchto dvou obrazů mužů projektují ženské představy, které nutně nemusí být pravdivé. Říct totiž o mužích, že jsou takoví či onací by bylo stejně, jako kdybychom zhodnotili české ženy. Že by to českým ženám, nebo snad lépe těm, které tyto stereotypy uznávají jako dogmatickou pravdu, nebylo dvakrát příjemné, svědčí reakce na jeden článek v bulváru AHA, který přinesl ukázku z Blogu jednoho Angličana, který hodnotil ženy z různých koutů světa. České ženy v jeho hodnocení nedopadly zrovna nejlépe. Samozřejmě lze vznést námitku, zda dotyčný autor o českých ženách psal "od počítače", tedy zda se s nějakou vůbec setkal a zda se jen o nich nedočetl na internetu (ano i takoví "odborníci" jsou. Na takového "znalce" by se pak stahovala výše uvedená parafráze Wittgensteinova výroku. Já však mám jistou pošetilost prohlásit, že se tu ženám jako bumerang vrací to, jak negativně hodnotí české muže, přičemž sami sebe považují obvykle za bezchybné, anebo za takové, které si chyby nepřipouštějí. Ženy samy tu byly postaveny před stereotypy a negativní reakce, byly jenom podvědomou reakcí na fakt, že to, co onen anglický bloger na svých stránkách uvedl, je stejné mediální klišé, která české ženy aplikují na své mužské protějšky. Tato aplikace pak často vychází z negativní zkušenosti s mužem, ale skutečně si může taková žena myslet, že takoví jsme všichni? Pokud je hloupá a pokud příliš věří tomu, co jí v její pubertě vtloukala do hlavy její nezodpovědná matka je evidentní, že ať by se potom setkala se sebefantastičtějším mužem, který by dokonce mohl být jejím ideálním partnerem, nevšimne si ho, protože je stále v zajetí klišé představ. Je jako prokletá a stále bude končit v náručí těch nesprávných mužů, anebo skončí sama, jako tucty jiných zahořklých „starých panen“, které muže (mnohdy bezdůvodně) nenáviděly.

České ženy se pletou v tom, že svět se točí okolo nich. Že důležité jsou jejich pocity, jejich sebevědomí, jejich kariéra a jejich myšlenky, ale to všechno je jenom chiméra. Chcete-li brát, musíte dávat,[12] to je pravidlo, které lze aplikovat i na mezilidské vztahy. Kdybych měl naopak české ženy hodnotit podle toho, jak se prezentují v médiích, pak bych o nich musel prohlásit, že to jsou nedospělé dívenky, které muže chápou jako panáčka Kena.[13] Rády si hrají, ale nedovedou za výsledky hry vzít zodpovědnost, ba co více velmi nerady prohrávají. Jenže mezilidské vztahy nejsou dětskou hrou a lidé nejsou hračky. Až tedy bude krásný jarní den a vám se zachce flirtovat, myslete na to.




[1]Cit. dle Vinická, Majka: Naučte se flirtovat, in Blesk pro ženy č. 15, 11. Dubna 2011, str. 30

[2] Netypická čtenářka ženských časopisů, která je vůči mediálnímu obrazu ženy (dodávám oprávněně) kritická, by měla být obezřetná a zeptat se, co že to je ono sebevědomí, a jak mu autorka článku rozumí. Mám zkušenost, že zejména české ženy si tzv. sebevědomí a aroganci pletou a často je volně zaměňují, přičemž jedno vydávají za to druhé. Sebevědomí (tak, jak ho chápu já) je něco, co druhé povyšuje. Ne nutně se sebevědomí musí vázat na optimismus a pozitivní myšlení. V době, kdy se skrze optimismus a pozitivní myšlení prodává kdejaké haraburdí, kdy jsou oba tyto jevy využívány reklamou, bychom k tomu, co nám média (tzv. mediální rádci – populární psychologové, poradci všeho druhu) podsouvají jako normu, měli být obezřetnější.

[3]Coxová Tracy: Superflirt, Ikar, Praha 2004, str. 7.

[4]Podotýkám, že i dramatická hra (tedy hra na divadle) v sobě obsahuje toto pravidlo viz. Kotte, A.: Divadelní věda (úvod), Disk-AMU-Kant, Praha 2010.

[5]Případně, aby toto sebevědomí podpořila, budovala, nebo si jej navýšila.

[6]Nelze tu přehlédnout fakt, že problematika flirtování je docela rozvětveným byznysem.

[7] Je otázkou, zda si to některé ženy sami nezasloužili. Jde tu o to, abyste jako čtenáři začali být kritičtější vůči jistým sdělením, která se tváří jako objektivní, byť je mezi řádky cítit subjektivizace. Také si všimněte, že v uvedených citacích muž vystupuje jako nehybný objekt. A já osobně ze všech citovaných ukázek mám pocit, že jejich autorky jsou velmi naivní a trochu mimo realitu. Flirt je především druhem komunikace, která musí být srozumitelná a jasná, protože když tomu tak není, většinou se obrací vůči tomu, kdo onu komunikaci začal. Flirt by tedy pro ženu měl být způsobem nikoli budování vlastního sebevědomí (reálně tu totiž hrozí, že se ono sebevědomí přemění v aroganci), ale k poznání nových lidí, s tím, že už od počátku bude jasné, oč v této komunikaci jde (co je jejím cílem). Poznávání druhých je v současném světě daleko užitečnější než budování sebevědomí – ostatně znám plno sebevědomých českých děvčat, které ledva překročí naše hranice, nebo se setkají s cizincem, na sebevědomí zapomenou, a buď jej promění v aroganci, nebo o své sebevědomí náhle přijdou. Budování rovnoprávné komunikace s příslušníkem opačného pohlaví (s cizincem i našincem), zbavené předsudků a mediálních stereotypů, ženské „Já“, jak se domnívám, obohatí mnohem více, než nějaká „nezávazná“ hra. Ostatně sebevědomí by se mělo, v tom ženském světě budovat na podkladě docela něčeho jiného např. kariéry, vybudování rodinného zázemí, studijní úspěchy, naučení se něčeho nového apod.

[8]Tato skupina je takříkajíc „in“. Ženské časopisy rádi prezentují urostlé brazilské jinochy (z této země se proslavilo několik mužských topmodelů), kteří jakoby vypadli z přihlouplých latino-amerických telenovel. Upřímně dámy, která z vás už takovémuto na venek pohlednému latinoameričanovi naletěla? A která z vás naletěla muži z jižní Evropy? Avšak i nadále časopisy pro ženy oslavují žhavé, letní románky se snědým „latinos“.

[9]Ne jenom v období Vánoc, ale jakožto povolená potravina v postním období byl dostupný i na Velikonoce.

[10]Pokud se před vámi nyní zjevil obraz postaršího podivína, nabízejícího sladkosti, jsme nyní duševně na stejné vlně.

[11]Leckterá si to bolestné prozření, které ji dříve či později čeká, sama zaslouží.

[12]Možná neuvědomování si tohoto pravidla je jednou z příčin častého rozpadání vztahů a manželství.

[13]Ano toho od Mattela.

Hodnocení článku:



Komentáře

Nejzábavnější počítačová skrytá vajíčka Nejzábavnější počítačová skrytá vajíčka Zatímco u nás se vajíčka na Velikonoce běžně dávají jako odměna, ve světě je zvykem hledat je. My si dnes proto povíme o něčem... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!