Kde Purkart vaří, tam se dobře daří!

Marek Purkart, foto: Robert Vano
Marek Purkart, foto: Robert Vano
18.10.2012 10:11 | Michaela Lejsková

Šéfkuchař Marek Purkart vede kuchyni restaurace Mlýnec, která má doslova idylickou a strategickou polohu v centru Prahy. Návštěvníci se mohou kochat výhledem přímo na Karlův most a k tomu si dosyta užít lahodných specialit, které restaurace Mlýnec nabízí. Marek Purkart je prvním šéfkuchařem v České republice, který se může pyšnit oceněním Michelin Bib Gourmand (pozn. redakce: výjimečná kvalita za dobrou cenu), které získal třikrát za sebou. Tvrdí o sobě, že jako většina kuchařů toho moc nenamluví. Jakmile ale padla první otázka našeho rozhovoru, hned se s chutí a zaujetím rozpovídal a odhalil zástěru špičkové kuchyně.

Marek Purkart, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Stává se někdy ve vaší restauraci, že si zahraniční hosté přivezou zvyky ze své země, na které nejste zvyklí, a zaskočí vás?

Ano, občas se to stane. Když se taková situace odehraje poprvé, jsme překvapeni. Při další návštěvě jiných hostů už nás to nezaskočí. V tomto směru jsou výrazní hlavně Američané. Velmi rádi ochutnávají nová jídla, ale zároveň často drží různé diety. Z tohoto důvodu pak žádají, aby pokrmy byly trochu upraveny podle jejich představ. Netýká se to všech Američanů, kteří nás navštíví, ale je znát, že jsou větší dietáři než Evropané.

 

Jak byste řešil situaci, kdy je zákazník s jídlem nespokojen, ale jeho argumenty jsou přitom neoprávněné?

Řídíme se pravidlem, že zákazník má vždy pravdu. I když s ním nesouhlasíme a můžeme mít na věc jiný názor, chceme, aby byl u nás spokojený. Proto případnou stížnost řešíme tak, že mu jídlo vyměníme, může si vybrat náhradní, anebo nemusí za daný pokrm platit. Nestává se to ale často, za což jsem rád, protože to je důkaz toho, že hosté jsou u nás spokojení.

Marek Purkart, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Mají hosté nějaký zlozvyk, který je personálu restaurací nepříjemný?

Nevybaví se mi žádný zlozvyk, který by nám byl vyloženě nepříjemný. Možná se ale vrátím k vaší první otázce ohledně návyků zahraničních hostů. Asijští klienti mají někdy ve zvyku nepít vodu, kterou jim nabízíme, ale přinášejí si vlastní. Nebo naopak, když jim podáme nápoj, tak ho přelijí do svých lahví a odnášejí si ho pryč. Ze začátku jsme byli zaskočeni, ale dnes se nad tím už usmíváme. Mají to v sobě zakořeněné, tak to respektujeme.

 

Zmínil jste asijské návštěvníky. Slyšela jsem, že mají některé zvyky hodně odlišné od našich evropských…

To je pravda. Usínají. Než jim číšník donese jídlo, tak poklimbávají. Poté pokrm zkonzumují a opět jim spadne hlava. Když jsem byl v Japonsku, všiml jsem si, že tamní lidé využívají každou volnou chvilku k odpočinku. Pokud například jedou metrem, spí, nebo to alespoň tak vypadá. Možná je to dané tím, že jak pořád pracují, každý volný okamžik využijí právě k odpočinku. Dnes už jsme na to zvyklí, a když přijde číšník a řekne „celý stůl mi tam zase spí“, tak se zasmějeme.

 

Je nějaké přání od hosta, které vás zaskočilo?

Přiznám se, že asi ne. Nic takového se mi nevybavuje.

Marek Purkart, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak vypadá práce šéfkuchaře? Nakolik váš čas pohlcuje byrokracie nebo manažerské aktivity?

Dnes to mám vyvážené, polovinu času věnuji kuchyni a polovinu manažerským aktivitám. Je ale pravda, že pokud by se tomu člověk nebránil, bylo by té manažerské práce více. Pamatuji si, když jsme pro naši firmu (pozn. redakce: Zátiší Group) rozjížděli více provozoven, tak jsem se do kuchyně příliš nedostal. A to není dobře, protože pak šéfkuchař ztrácí kontakt. Sice nezapomene vařit, ale pokud vede nějaký tým, měl by s ním fungovat společně.

 

Působíte v restauraci, která má výhled na Karlův most. Převažují mezi vašimi zákazníky cizinci, anebo Češi?

Jsou to spíše cizinci. Jednak k nám chodí turisté, a pak také byznysmeni, co pracují zde v okolí.

 

Je rozdíl v chování zákazníka, který je z ciziny, a Čecha v nárocích na jídlo?

Spíše se to týká opět některých zvyklostí. Například Španělé mají rádi více propečené maso, Francouzi nebo Angličané chtějí naopak méně udělané. Někteří cizinci občas žádají vybrané jídlo jinak servírovat. Na menu totiž máme skladbu pokrmů sestavenou tak, aby se hodila k přílohám, které k nim dáváme. A občas klient požaduje jinou omáčku k masu nebo si přeje oddělit přílohu. To se týká zahraničních hostů, Češi toto neřeší. A to nám dělá radost, protože si vybírají pokrm tak, jak ho prezentujeme my.

Marek Purkart, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Pro jaký největší počet hostů jste kdy uvařil?

Protože máme ve firmě ještě cateringové služby, může jít i o několik tisíc jídel. Samozřejmě, že takovou práci už zvládáme v týmu, ale i tak to je docela náročné.

 

Získal jste třikrát za sebou ocenění Michelin Bib Gourmand. Máte díky tomu pocit, že jste blíže k tomu, získat i michelinskou hvězdu?

Někdo to tak může brát. Je pravda, že nás ta cena samozřejmě těší, ale pro nás je důležitější spokojený zákazník. Chceme, aby od nás hosté odcházeli spokojení a aby si řekli, že si užili dobré jídlo a že u nás byla příjemná atmosféra. To je pro nás priorita.

 

Pokud někdo hodnotí vaší restauraci, víte o tom předem?

To nevíme. Teprve až poté, co nás někdo takový navštíví, za námi přijde a společně si popovídáme. Dnes už ani nemůžeme vypozorovat, jestli mezi hosty není třeba někdo od Michelinu. Dříve chodil jen jeden člověk, dnes ale mohou přijít v páru nebo ve skupině. Pro nás by se ale nic nezměnilo, protože ke každému hostovi se chováme stejně a chceme, aby u nás byl maximálně spokojený.

Marek Purkart, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Kdo v restauraci vybírá dodavatele surovin a komunikuje s ním?

Jsme velká firma a máme nákupní středisko, které se stará o styk s hlavními dodavateli. Pracovníkům tohoto střediska nahlašujeme, co potřebujeme, a oni to objednají. Není ale striktně dané, že pracujeme jen s vybranými firmami. Chodíme třeba na různé výstavy nebo i předváděcí akce, a pokud najdu někoho zajímavého, můžeme se dohodnout na spolupráci. Důležitá je pro mě kvalita, takže si vybírám jen tam, kde jsem spokojen.

 

Používáte k přípravě jídel dnes hodně populární biopotraviny?

Ano, i když my je jako biopotraviny neprezentujeme. Například spolupracujeme s paní Dobrovolnou z Ratibořic, od které bereme kozí sýr nebo kozí mléko. Tyto výrobky jsou v biokvalitě samy o sobě, protože se jedná o produkty poctivých farmářů.

 

Jak by měl podle vás vypadat jídelní lístek? Jaká jsou obecně daná kritéria?

Při skladbě hodně komunikujeme s panem ředitelem Pavlem Štěpánkem. V Mlýnci máme stálý jídelní lístek a každý měsíc máme navíc degustační menu. Zčásti jde o stálou nabídku a pak vybíráme pokrmy, které se řídí sezónou nebo nějakou událostí. Například nyní je sezóna hub, tak nabízíme salát s houbami, houbovou zmrzlinu a podobně. A když jsou Vánoce, nabízíme menu s tímto podtextem. Pokud se nějaké jídlo osvědčí, zařadíme ho do stálé nabídky a něco odebereme. Řídíme se ale tím, že menu by nemělo mít velký rozsah. Je to z jednoduchého důvodu. Pokud nabízíme jídlo z čerstvých surovin, nemůžeme mít v jídelním lístku sto položek.

Marek Purkart, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

V dnešní době to vypadá, že se Češi hodně zajímají o gastronomii. Existuje několik pořadů o vaření, lidé navštěvují různé festivaly, které se týkají jídla. Sledujete některé kulinářské pořady?

Česká republika v tomto opravdu zažívá boom. Když se podíváte na jakýkoli program v televizi, skutečně snad všude jsou pořady o vaření. Jestli jsou některé zdařilé a jiné ne, to nechám na jiných. Mně osobně se například líbí Emanuele Ridi. Na něj se rád podívám, protože je to sympatický člověk, který svůj pořad dělá volným stylem. A o vaření se vším, co s tím souvisí, umí krásně povídat.

 

Co kdyby vám někdo nabídl takovou prezentaci v televizi?

To ne. Mně kamera nesedí. Sice jsem za svou praxi zvyklý fotit se a dělat rozhovory, jakmile by mě ale měl někdo natáčet, nemohl bych se soustředit na práci. Jednou jsem ale natáčel pro čínskou televizi. Řekl jsem si, že to bude dobré, protože to tu nepoběží.(smích)

 

Jste velkým kritikem jídla, které vám připraví kuchař-laik?

Nejsem. Nerad kritizuji něčí práci, protože sám vím, co za tím je. Vnímám, že ten dotyčný připravil jídlo, jak nejlépe mohl. Pokud někdo nemá zkušenosti s vysokou gastronomií, nemohu od něj čekat, že mi připraví něco z této kuchyně. To ale neznamená, že by nepřichystal chutné jídlo. Vždy rád objevím něco nového. Jediné, co mi vadí, je zkažené jídlo.

 

Jaká kuchyně je pro vás jako pro kuchaře zážitkem, když se budeme bavit o přípravě?

Baví mě spousta jídel. Ale před lety jsem přišel na chuť jehněčímu a to je pro mě něco jako svátost. Je to zvláštní, protože dříve mi vadilo. Když jsem se ho ale naučil připravovat sám, tak mi zachutnalo. A díky tomu si užívám i tu přípravu.

Marek Purkart, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Pokud k vám přijde nový kuchař, jak ho naučíte připravit jídlo tak, aby vypadalo a chutnalo stejně, jak jsou na něj vaši stálí zákazníci zvyklí?

To je velmi složité a pracné. Především musíte vybrat někoho, komu bude daná kuchyně takzvaně sedět. Abych pravdu řekl, my toto nemusíme řešit, protože u nás se lidé nemění. Máme tu kuchaře už od začátku Mlýnce, takže nemusíme nikoho učit od začátku.

 

Používáte při vaření více koření, nebo raději necháte vyniknout původní chuť použitých surovin?

Kořenící směsi nepoužíváme vůbec, maximálně, když si děláme jídlo pro sebe. Pro hosty pokrmy upravujeme jenom s čerstvými bylinkami.

 

V posledních letech je oblíbený olivový olej. Někteří tvrdí, že se má používat jen na studenou kuchyni, jiní ho využijí i při vaření. Poradil byste, jak se s tímto olejem pracuje?

Olivový olej se nehodí na každé jídlo. Například na maso není nejlepší, může získat i lehce nahořklou chuť. Ale na ryby nebo do salátů ho klidně můžete použít. A typ extra panenský olivový olej se hodí hlavně do studené kuchyně.

 

Předpokládám, že obědváte ve své restauraci. Jak vypadá jídlo, které si kuchaři připravují? Je stejné, jako kdybych si ho já jako host vybrala z jídelního lístku?

Převážně máme jídlo dovážené, protože v restauraci nemáme tolik času, abychom připravovali pokrmy ještě pro sebe. Ale o víkendu si něco uvaříme, například z toho, co se nespotřebuje. Takové jídlo nevypadá jako to, co podáváme v menu, ani to nejde, protože příprava je zcela odlišná.

 

Můžete brát jako konkurenty i restaurace, které jsou v nižší cenové relaci?

Každá restaurace je konkurence. Tím se řídím, a proto se snažím se svým týmem dělat vše lépe.

 

Chodíte i do restaurací svých konkurentů? Setkáváte se s jinými šéfkuchaři?

Setkáváme se při různých příležitostech, není to ale vyloženě tehdy, když jdu posedět do restaurace. Pokud někam jdu třeba s rodinou, tak si takovou návštěvu užívám jako host. Zároveň se u toho učím a třeba v zahraničí poznávám novinky, protože je zapotřebí jít stále dopředu a sledovat trendy, abychom měli stále co nabídnout.

Marek Purkart, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Pro spoustu lidí je jídlo požitek a dokážou na něj pět ódy. Kdy naposledy jste vy absolvoval gastronomický zážitek?

Bylo to asi při poslední cestě do Rakouska, kde to bylo příjemné. Užil jsem si to díky atmosféře i dobrému jídlu.

 

A vybaví se vám osobně nějaký gastronomický zážitek, který vás překvapil nepříjemně?

Asi se vrátím k tomu, že mi vadí jen to zkažené jídlo, s tím mám bohužel zkušenosti také.

 

Jak často vaříte doma?

Hodně často. Vařím a hrozně rád zavařuji. Baví mě to. Máme také zahrádku, takže zpracovávám i naše plodiny. U nás v rodině vaří vždy ten, kdo má čas. Manželka také pracuje v gastronomii, takže i ona má k této oblasti blízko. Vaření doma mě baví, protože na to mám čas, nic mě nestresuje a nikdo na mě nepospíchá.

 

Někteří hosté se rádi ptají na přípravu jídel. Vy prozrazujete recepty?

Recepty nikdo nevyzrazuje rád, ale pokud se mě někdo zeptá, tak mu to prozradím. Příprava našich jídel je ale tak složitá nebo zdlouhavá, že je pro hosta lepší raději přijít k nám a vychutnat si hotový pokrm v restauraci. Děláme například omáčky, jejichž příprava zabere 24 hodin, nabízíme bůček, který táhneme 12 hodin. To je moc pracné a je pro zákazníka pohodlnější si to vychutnat přímo u nás.

 

Napadne vás v souvislosti s gastronomií něco, co Češi opomíjejí, a přitom to stojí za více pozornosti?

Pokud se budeme bavit o celkové gastronomii, pak lidé opomíjejí, že se dají koupit kvalitní potraviny. Sklouzli jsme někam, kde bychom neměli být. Obchodníci lidem prodávají opravdu hrozné věci, co nemají s kvalitními surovinami nic společného. Chápu, že někdy nemají lidé moc peněz, ale přesto je lepší si koupit menší množství kvalitních produktů než dát peníze za více nedobrých surovin, které pak stejně leckdy končí v koši.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Erika Čelikovská

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci s restaurací Mlýnec www.mlynec.cz

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-7-2012-2.html

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Pavel Štěpánek, Robert Vano a Marek Purkart
Pavel Štěpánek (pozn. redakce: manažer restaurace Mlýnec), Robert Vano a Marek Purkart
Hodnocení článku:



Komentáře

Staňte se těmi nejlepšími fotbalovými fanoušky Staňte se těmi nejlepšími fotbalovými fanoušky GILLETTE A YOUTUBE OHLAŠUJÍ PARTNERSTVÍ, KTERÉ SI DÁVÁ ZA ÚKOL POSKYTNOUT MUŽŮM ŠANCI STÁT SE TĚMI NEJLEPŠÍMI FANOUŠKY Nový... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!