Martina Kociánová by Robert Vano

Publikováno: 11.12.2010 21:22 | Michaela Lejsková

Cestovat s Martinou Kociánovou můžete docela snadno a to především za hudebními zážitky. Jako správná pěvecká diva zapózovala v plesových šatech a dekorována krásnými šperky z firmy Klenoty Aurum, v prostředí více než vybízejícímu k takové kráse, jímž je okolí restaurace Žofín Garden na Slovanském ostrově v Praze. S Martinou tedy nejen o moderování, ale především o jejím nejnovějším projektu v oblasti klasické hudby, kterému propůjčila svůj hlas.

Martina Sedláčková by Robert Vano

Martino, jaký je váš vztah k cestování jako takovému?

Cestuji ráda, jen se nerada balím. Pokud jedu na koncert, tak s sebou musím mít spoustu věcí, nejen obligátní šaty, boty a noty. V našich podmínkách není možné vzít si s sebou někoho, kdo se o vše postará. Takže balit se na koncerty do ciziny je vážně náročné. K tomu patří i obavy, zda spolu s vámi přicestují i kufry. Když letím na dovolenou s mým mužem, tak jsem sbalená raz dva. To mě pak baví nejen cestování, ale i cesta.

Jedna z vašich posledních cest vedla do New Yorku, kde jste vystupovala s novým projektem. Povíte nám o něm více?

Jedná se o koncert, který jsme připravily společně s flétnistkou Žofií Vokálkovou a s americkou cembalistkou Kathleen Scheide. Projekt se jmenuje Dux femina facti (Za vším hledej ženu), protože hrajeme pouze skladby ženských skladatelek – od gotiky až po současnost.

O jaké skladatelky se přesně jedná?

Jsou to jména, která skoro nikdo nezná: Hildegard von Bingen, Settimia Caccini, Maria Theresia von Paradis, Marianna von Martines, Pauline Viardot a další. Najít jejich skladby někdy hraničilo s archeologií. Přiznám se, že i pro mě byly některé autorky objevem, protože jsem o nich do té doby neslyšela.

Dozvěděla jste se něco i o osudech těchto žen?

Zajímají mě příběhy nejen v literatuře, ale i v hudbě, a tak jsem se pídila. Celý koncert prokládám vyprávěním o těchto skladatelkách. Ty ženské měly někdy neuvěřitelné osudy! Maria Theresia von Paradis byla od dvou let slepá a údajně ji měl slepoty na nějaký čas zbavit hypnotizér Franz Mesmer. Marianna von Martines hrála čtyřručně na piano s Mozartem. Do Pauline Viardot se zamiloval ruský klasik Turgeněv do té míry, že se nastěhoval k Viardotům domů a staral se o jejich čtyři děti. Jedna byla abatyše, jiná zřejmě milenkou francouzského krále. A tak bych mohla pokračovat. Nebyly to jen umělkyně, skladatelky, byly to živé bytosti a jejich životy nepostrádaly humor, poklesky ani tragédie.

S jakými reakcemi jste se setkala ze strany publika? Jak je tento váš nový projekt přijímán?

Reakce byly nečekaně příznivé. Nečekaně proto, že tento repertoár někdy není úplně snadný a prvoplánově líbivý. Ale je to projekt. Dnes je nabídka natolik široká, že pokud nepřijdete s něčím novým, tak nikoho nezajímáte. No a co, že zpíváte dobře Mozarta, pořád někdo dobře zpívá Mozarta. Tohle je ale program, který se nejenom povedl, ale navíc mě i baví.

Martina Sedláčková by Robert Vano

Rozumím tomu dobře, že při svých vystoupeních jste vlastně stále i moderátorkou? Jak to zvládáte?

Není to snadné. Musím se hodně koncentrovat a mluvením se zároveň z koncentrace stále vytrhávat. Pokud navíc moderuji v angličtině, tak to platí dvojnásob. Mluvit a zpívat dohromady je vždy trochu ožehavé, ale jak říkám – převažuje to, že mě to těší.

Mohou se posluchači těšit na album těchto skladeb?

Rádi bychom, či spíše rády, ale je to otázka financí. Osobně jsem si doposud většinu cédéček vydávala a hlavně financovala sama, a tak vím, co to obnáší. Skladatelky by si určitě své CD zasloužily i proto, že o žádném jiném podobném nevím. Hledala jsem na internetu inspiraci, ale devadesát procent skladeb jsem vůbec nenašla.

To by mohlo být výzvou, že jednou budete vy inspirací někomu dalšímu, kdo bude mít chuť tyhle sklady zpívat?

Když nemáte v žádném interpretovi předlohu, tak je to na jednu stranu nepohodlné, ale na druhou opojné, protože co si s tou skladbou uděláte, tak taková prostě bude. A když ji jednou natočíte, tak možná jednou někdo bude kopírovat vás. Ješitné, ale příjemné.

Martina Sedláčková by Robert Vano

Osobně jste v mých očích vnímána více jako zpěvačka. Jak to vypadá ve vašem životě s moderováním?

To je od vás vážně milé! Stává se mi i po těch letech, že se mě lidé ptají: Jé, vy zpíváte? Což je někdy únavné, protože se zpěvu věnuji asi dvacet let. Většina lidí mě vnímá jako moderátorku. Jednou jste prostě v televizi jako moderátorka a tečka. Obojí je má profese, ale hudba je přece jen má srdeční záležitost.

Zdá se mi, že jste raději v osobním kontaktu. Nebo vítáte prostředí studia?

Nemohu říci, že by to tak bylo. Nejraději mám sice přímé přenosy, ale studiová práce je intimní. Člověk se mnohdy víc uvolní, než když vnímá oči diváků. Z toho důvodu jsem měla moc ráda rádio. Svůj pořad jsem tam dělala pouhé tři roky, ale dodnes jsou na něj nejsilnější reakce.

Jaká úskalí vnímáte v roli moderátorky?

Z hlediska profese je to asi okamžik, kdy vás něco či někdo zaskočí nepřipravené. Z hlediska lidského je stejně nebezpečné to, že se úspěchu dlouho nedočkáte, jako to, když se ho dočkáte moc rychle. A to se právě v této profesi může stát raz dva. Panuje obecné povědomí, že moderovat může kdokoliv, kdo nemá zjevnou vadu řeči. Úroveň řemesla to poněkud poznamenává, ale tak to prostě je.

Martina Sedláčková by Robert Vano

Můžete uvést příklad nějaké akce, která vás v poslední době hodně bavila?

Byl to televizní casting na dvě hlavní role v muzikálu Robin Hood. Přímé přenosy s fajn lidmi. Je dobré, když si uprostřed práce najednou uvědomíte, že vás to těší. Navíc se mi líbilo i zadání, nebyla to zbytečná show. Na jejím konci dostalo sedm soutěžících hlavní a vedlejší role v muzikálu Robin Hood. Kdyby nic jiného, tak máme takříkajíc „na svědomí“ sedm zaměstnaných.

Baví vás dělat talk show?

Určitě ano. Tak před patnácti lety jsem si myslela, že teď jsem přesně zralá na vlastní talk show. Ovšem dnes mám před tímto žánrem mnohem větší respekt a říkám si, že bych stále ještě měla sbírat zkušenosti. Asi je to pokora, která přichází s věkem.

Na jaké situace si v rámci moderování zvyknout nelze?

Zpravodajství se svým způsobem může stát rutinou. Dokud se ovšem neocitnete v situaci, kdy vám z režie suše a bez varování oznámí, že vás přepojí na tiskovku prezidenta Obamy, ať si to poslechnete a něco k tomu řeknete, stačí prý tak pět minut. A druhý den je to zase start raketoplánu, ať prý okomentujete srovnání jeho současných technických parametrů s těmi minulými. To pak vzpomínáte i na to, co jste četli v časopisu Sluníčko. Byla to sice malá televize, ale v tu chvíli je vám jedno, jestli se dívá tisíc lidí, nebo milion – je to boj a situace, na které si tak úplně zvyknout nelze. Ačkoliv, když je máte denně, tak si zvyknete na vše.

Kde vás mohou v dohledné době slyšet milovníci klasické hudby?

S blížícími se Vánocemi to budou hlavně vánoční koncerty a Rybova mše. Letos budu také poprvé hostem na koncertech Richarda Pachmana, kde budu zpívat hudbu, kterou složil. A samozřejmě také zpívám svá představení v divadlech, kde hostuji, ale s postupující finanční krizí je hostování i koncertů stále méně. Musíte mít tři základní předpoklady – být dobrý, připravený a zpívat zadarmo.

Martina Sedláčková by Robert Vano

Máte v rodině někoho, kdo vás vedl ke zpěvu?

Rodiče mě nutili hrát na housle. Trochu je podezřívám z toho, že to bylo proto, že jsme jedny doma měli, ale vydržela jsem to osm let. Stejně jsem si ale pořád přála hrát na klavír, ale na ten jsme neměli peníze. Zpěv, ten jsem si vymyslela sama a rodiče mi nebránili a pečlivě platili školné. Dodnes jsem jim za to vděčná.

Vzpomínáte si, kteří autoři vás ve vašich začátcích brali nejvíce za srdce a proč?

Měla jsem ráda romantiky, Mozarta a mrazilo mě z Verdiho. O Mozartovi se říká, že je lehký pro začátečníky a těžký pro profíky. Je to přesné. Když jsem zpívala jeho první árii, tak jsem si pořád pochlebovala: „Ó, jak mi to jde skvěle.“

Máte zájem rozšiřovat své pole působnosti také do oblasti vzdělávání nové generace, která by měla zájem zpívat věci, které umíte vy?

Občas dělám tzv. výchovné koncerty pro děti. Moc mě baví, ale je to strašně pracné. Ne ty koncerty samotné, ale jejich organizace. Vymyslet náplň, sehnat peníze, oslovit školy, najít sál… a pak si můžete zazpívat. Pedagogické ambice jsem v sobě zatím neobjevila, asi proto, že se stále sama učím.

Martina Sedláčková by Robert Vano

Kde to máte v Praze nejraději? Našla jste místo, které má pro vás zvláštní kouzlo?

Už léta jsem v Praze doma, ale stále si ji užívám i jako turista. Mým sakrálním místem je Vyšehrad, ale se synem chodíme na náplavku krmit kačenky, chodíme na Petřín a hlavně jezdíme tramvají, protože to je největší odměna. Teď momentálně jsem ale nejraději doma.

Jak strávíte vánoční svátky?

Mám jediný požadavek: v klidu.


Foto: Robert Vano
Publisher: Student Agency – Žlutý 12/2010
Produkce a text: Michaela Lejsková
Make up: Gabriela Klapková

Partneři produkce:
Sedláčková Fashion Designer Žofín Garden Klenoty Aurum Doma.cz
Hodnocení článku:



Komentáře

Několik rad k tomu, jak přežít vánoční svátky Několik rad k tomu, jak přežít vánoční svátky Když odrostete dětským střevícům a už pomalu přestáváte věřit v to, že hlas vánočního zvonečku přivolává Ježíška a naopak... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!