Na cestě s Chantal Poullain

Publikováno: 04.10.2010 08:15 | Michaela Lejsková

Budete-li hledat člověka laskavého, s životním optimismem, vydejte se všude tam, kde můžete potkat Chantal Poullain. Nebo ještě lépe, zapojte se společně s ní do projektů, kterým dává duši a jméno a které přinášejí hlubší smysl. Chantal má to štěstí, že bydlí na Praze 1, kde jsme fotili a kde také veřejnost může využívat krásných prostor hřiště, které převážně vybavila firma Kompan.

Francouzská rodačka je inspirativní a osobitou ženou, bezesporu zrozenou pro lásku ke všemu, co dělá a kým je.



Nadace Archa Chantal je vizí, která má svoji historii. Co předcházelo vzniku tohoto projektu?

Archa Chantal funguje již 17 let. Zabývá se zlepšováním nemocničních prostředí, ve kterých jsou hospitalizované děti. Každý náš projekt má svoje kouzlo. To kouzlo spočívá v tom, že umožňujeme dětem, aby se v nemocničním prostředí cítily co nejlépe, aby jim to, co je obklopuje, rozjasnilo mysl, nebo dokonce odpoutalo jejich psychiku od skutečnosti, že jsou v nemocnici. Děti tak nejen zaměstnávají svoji mysl a začínají tvořit, ale jsou klidnější a jejich myšlenky se ubírají pozitivním směrem. Když je psychika pozitivní, tak je léčba mnohem lépe přijímána.

Jaké je to know how, kterým jste docílili úspěchu?

Po konzultacích s lékaři, psychology a se všemi kompetentními lidmi vymýšlíme celé prostředí od A až do Z sami.

Rozhodla jste se uskutečňovat projekty s jasným zaměřením. Jak to vypadá v praxi?

Jedná se o tematické světy. Například o svět loutek, svět lodí, svět parků, svět zvířat… Záleží hodně na tom, do jakého prostředí projekt realizujeme. Například svět zvířat a loutek nemůžeme vytvořit na oddělení psychiatrie, kde by mohl děti spíše rušit. Jedním z posledních projektů Nadace Archa Chantal je pavilon pro děti a dorost v Psychiatrické léčebně v Praze – Bohnicích. Výtvarný projekt jsme nazvali Náš svět.

Jak se Vám daří realizovat projekty po úřední stránce?

Ze začátku bylo dost těžké přesvědčit lékaře, že barvy mají v nemocnicích své místo a opodstatnění. Říkali mi, že do nemocnice patří bílá. Po několika zrealizovaných projektech ale začali vnímat naše návrhy jako velmi pozitivní. Často jsme rovněž konfrontováni s památkáři, kteří nás hodně limitují i v rámci interiérů. Jejich rozhodnutí podléhá překvapivě mnoho věcí.

Kde jsou největší rezervy? A může se do podpory zapojit třeba i veřejnost?

Nadace Archa Chantal je velmi skromná a na stálý úvazek zaměstnává pouze dva lidi, všichni ostatní spolupracují externě. Na naše projekty samozřejmě potřebujeme finanční prostředky, ale i materiál. Například potřebujeme-li věci jako jsou závěsy, nábytek nebo hračky atd., tak vítáme i takovou pomoc.

Jste žena, která má rozhodně veliký šarm. Jak se Vy sama díváte na ženský šarm?

Myslím, že šarm je to, co žena přirozeně je. Pro mě je šarm nonšalance, to co máte v očích, to kým jste, vaše nestrojené chování, že se nesnažíte být jiná, než jste. Když jste sama sebou, můžete mít na sobě cokoliv, ovšem oči a výraz řeknou nejvíc, a vy tak vyzařujete šarmantní auru. Na ženě je bezpochyby přitažlivé, když má své tajemství.

Vidím, že nosíte ráda krásné šperky. Mají některé z nich zvláštní význam?

Každý šperk, který mám, má svůj význam. Zvláštní vztah mám k akvamarínu. S bývalým manželem Bolkem jsme měli svatbu přímo na jevišti v Baltimore v USA. Jedna rodina se rozhodla uspořádat velkou svatební oslavu u nich doma a tam mi dali krásný prstýnek s akvamarínem. Byl to rodinný šperk, který jsem dostala pro štěstí. Představte si, že ten akvamarín jsem ztratila v době, kdy náš vztah s Bolkem skončil. Bylo to velice smutné a dlouho mě to trápilo. Když jsem pak v klenotnictví Aurum uviděla podobný šperk s akvamarínem, pohnulo to mými city a vybavily se mi krásné vzpomínky.

Máte jako správná Francouzka ráda i jiné doplňky?

Ráda podtrhuji to, co mám na sobě, zajímavými doplňky, jako jsou šály, brýle a klobouky. Můj styl života ovšem tuto moji zálibu omezil, protože jsem neustále na cestách, v divadle, v autě, a při takovém hektickém rytmu života si pokaždé nemůžu jen tak vzít klobouk. Klobouk se musí nosit. Musíte s ním být sžitá, jako by byl vaší součástí. V tom je to kouzlo a klobouk pak sluší každé ženě.

Líbí se mi muži v kloboucích.

Jezdíte ještě na koních?

S koňmi jsem vyrůstala. V podstatě jsme se na koni narodila. Můj děda měl koně a o koních mě všechno učil. Jezdila jsem bez sedla, spala jsem s nimi, naučila jsem se jim rozumět. Proto dnes koně nemám, jelikož vím, jakou péči takový kůň potřebuje. Kdybych se mu mohla věnovat denně, tak ano. Ale vím, že to nejde, a nemám srdce vlastnit koně jen pro pocit, že ho mám.

Vypadáte, že jste žena, která se nebojí překážek. Jaká překážka Vás dokáže zaručeně odradit?

Překážkou pro mě je, když přestanu dělat to, co dělám, s láskou. Vždy mě zastaví můj instinkt, na který hodně dám.

Čím se nejraději odměňujete?

Neodměňuji se. Pro mě je odměnou můj život. Všechno, co dělám, a to, proč to dělám. Život je odměna.




Foto: Tomáš Bém
Produkce a text: Michaela Lejsková
Podporovaný projekt: Nadace Archa Chantal www.archa-chantal.cz

Partneři produkce:
KOMPAN Estée Lauder Zapakatel Žofín Garden Klenoty Aurum Dantes Doma.cz
Hodnocení článku:



Komentáře

11. autorská přehlídka Josefa Klíra 11. autorská přehlídka Josefa Klíra Autorská přehlídka je vždy příležitost ukázat umění, krejčovskou zručnost a snovou fantazii, která se v návrháři skrývá.... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!