PhDr. Martin Kratochvíl - podnikatel, hudebník

PhDr. Martin Kratochvíl
PhDr. Martin Kratochvíl, foto: Zbyněk Maděryč
06.04.2011 20:39 | Michaela Lejsková

Pokaždé, když jsem si chtěla s Martinem Kratochvílem povídat jako s úspěšným podnikatelem, který v roce 1989 založil vydavatelství Bonton, rozvětvil se náš rozhovor do široké oblasti zájmů tohoto vskutku renesančního člověka. V tomto rozhovoru vás tedy alespoň okrajově seznámím s jeho filmovými aktivitami a konečně si popovídáme o hudební branži i z obchodního hlediska. S Martinem Kratochvílem, který jako jeden z mála Čechů vystudoval Berklee College of Music v Bostonu (USA), se můžete setkat v Golem Clubu v Praze Na Perštýně, anebo při trochu větším štěstí třeba i na některé z Himálajských hor, které zdolává stejně rád, jako i mnoho dalších životních vrcholů.

PhDr. Martin Kratochvíl

Utrhnout kousek z vašeho času bylo poměrně složité. Komu, nebo čemu patří ta většina vašeho času?

Aktuálně mám hodně rozdělaných projektů. Přesněji, mám toho hodně nafilmovaného a nestačím to zpracovávat. Natočit filmy je sranda, ale zpracovat je, to už je náročnější a také to leží na bedrech dalších lidí.

 

Tedy především režírujete?

Režíruji, dělám kameru a muziku, ale filmy nestříhám. Na to mám velmi přísnou kolegyni, paní Ivanu Davidovou, která mě k filmu dokopala a vychovala. Je na mě strašně přísná, ale to je každý učitel, který má svého žáka rád.

 

Takže Ivana Davidová nad vámi drží bič!

Správně! Ne ochrannou ruku, ale bič! Práce na postprodukci je daleko těžší než samotná příprava.

 

Jaká je tematika vašeho aktuálního filmového projektu?

Jedna je zvláště nádherná a jmenuje se „Kadidlová stezka“. Zabývá se historií a příběhy týkajících se tohoto produktu. Kadidlo se už přes tři tisíce let dováží ze stejného místa a je stále stejné. Nařízne se strom, který se jmenuje kadidlovník (Boswellia sacra), z něj vyteče pryskyřice a ta se dnes už ne na velbloudech, ale letadly, exportuje z Dafáru. To je oblast na jihu Sultanátu Omán na Arabském poloostrově, sousedící s Jemenem. Anebo z Etiopie, kde jsem byl před nedávnem točit film.

 

Proč jste si jako téma vybral zrovna kadidlo?

Historie související s tímto produktem je nesmírně zajímavá. Substance je svatá sama o sobě a svatými se dokonce stali i lidé, kteří kadidlo obhospodařovali. Spotřeba kadidla byla neuvěřitelná, stejně jako jeho cena, která byla třeba ve starém Římě dvoutisícinásobně vyšší než v Dafáru. Největší export pryskyřice do Evropy byl v letech 300–600 n. l. – asi 200 tisíc tun. Jak víte, tak tři králové, kteří se byli klanět Ježíškovi, mu přinesli zlato, kadidlo a myrhu. Přičemž „zlato“ je možná přeloženo z aramejštiny jako – „to nejdražší“. A dnes se váhá, zda to nejdražší, co tehdy na světě bylo, třeba nebyly balzám, kadidlo a pryskyřice. Soudí se, že zlato do Bible přidal až středověk. Královna ze Sáby byla první, která když přišla smlouvat se Šalamounem, přinesla mu kadidlo. Od té doby uplynulo tři a půl tisíce let a nic se nezměnilo. Neznám žádný jiný tovar, který se bez inovací tři a půl tisíce let exportuje stále ve stejném stavu. Nepostradatelný je například v kosmetickém průmyslu. Boswelliový olej z kadidla sceluje vůně v parfémech. No, a o medicíně ani nemluvím. Tak to jen tak okrajově k zajímavostem okolo tématu tohoto dokumentu.

PhDr. Martin Kratochvíl

Jak dlouho vám trvalo jeho natočení?

Projížděl jsem tyto země čtyři roky.

 

A kdy jej budeme moci vidět?

Myslel jsem, že už letos na jaře, ale čím více to studuji, tak místo toho, aby se mi to uzavíralo, tak se mi to stále více otevírá. Kam se podívám, tak tam je stále na téma kadidlo o čem bádat. Například jsem si myslel, že se „františek“, který zapalujeme na Vánoce (pozn. redakce: směs pryskyřice a uhlí) jmenuje podle svatého Františka, ale tak to vůbec není. Je to od slova „frankincense“, což je anglický název kadidla.

 

Když jsem s vámi dělala první rozhovor, umístila jsem ho do rubriky Cestování poté, co jsme si povídali o vaší cestě do Nepálu. Tento náš rozhovor pro změnu začíná pomalu směřovat do rubriky Film. A to jsem si říkala, že se zakladatelem hudebního vydavatelství Bonton udělám rozhovor na téma business…V jakém měřítku se vlastně v současné době věnujete podnikání?

Abych pravdu řekl, tak dost málo. Už jen podepisuji finální smlouvy týkající se prodeje. Z Bontonu je vlastně všechno prodané, mimo to „rodinné stříbro“ kterým je filmová divize, která bude prodaná někdy na jaře letošního roku. Takže celý prodej, který není vůbec jednoduchý, dotahuji do konce.

 

Jakými procesy procházel vznik a zánik firmy?

Ty procesy ukončování jsou o něco komplikovanější, než ty začáteční.

 

S jakou vizí jste šel do projektu hudebního vydavatelství Bonton Music?

Založit Bonton nás napadlo v roce 1989, který přál novým projektům tohoto charakteru, v době jakési euforie. Podařilo se nám odstartovat s úspěšnými produkty, jako byl první a nejúspěšnější český film „Tankový prapor“, vydávali jsme v neuvěřitelných nákladech prvního Havla s Landovským, Kryla a další. V roce 1993–94 jsme ale museli přehodnotit procesy. Prodávali jsme akcie za tisícinásobek, a to bylo už skoro podezřelé a obrazně řečeno to téměř připomínalo zisky z prodeje drog. Takže jsme poměrně brzy, bolestivě, ale musím říct, že včas, dávali firmu do standardních tvarů, což některé jiné firmy neudělaly a zkrachovaly. Postarali jsme se o tom, aby firma byla konsolidovaná, a měli jsme před sebou dvě cesty. Buď se stát veřejně obchodovatelnou firmou, nebo si začít půjčovat peníze od bank.

PhDr. Martin Kratochvíl

Jaké okolnosti vás vedly k tomu, že jste jako úspěšná firma chtěli sáhnout po úvěru?

Na stole byly fantastické kšefty. Nabízela se možnost koupit Supraphon a jiné firmy, na což bylo potřeba získat peníze. Takže jsme se rozhodli založit akciovou společnost a nabídnout své akcie na trhu. Peníze získané tímto způsobem byly lacinější, než si je půjčit na tehdy neuvěřitelný 20% úrok od banky. V tu dobu jsme se rozhodli, že firmu vybudujeme a do pěti let ji prodáme.

 

Jak se vám to dařilo?

Taková byla vize, nevěstu pěkně nastrojit a s velkou slávou prodat. Bohužel, nikdo neví, kdy je ten správný čas na prodej. To se složitě odhaduje. Přicházely krize s politickými změnami, pak krize v Asii, která chtěla kupovat. Zpětně viděno, prodeje nebyly udělané špatně, ale mohly dopadnout lépe. Samotný prodej trvá strašně dlouho, než projde všemi procesy. Takže i když se člověk rozhodne ve správnou chvíli, než se prodej uskuteční, trh se změní.

 

S jakou z firem jste to štěstí na prodej měl a s jakou například pocítil změny na trhu hodně citelně?

Štěstí jsme měli při prodeji rádia Bonton, které se prodalo dobře. A kdybychom Supraphon prodali o půl roku dříve, tak by se prodal ještě lépe. Ovšem štěstí jsme neměli právě u té filmové divize, protože nás minulo o pár týdnů, což způsobilo, že přišla krize, kupec odstoupil a ten finanční rozdíl mezi tím, za kolik jsme ji mohli prodat a za kolik ji teď pravděpodobně prodáme, je dosti velká suma peněz.

PhDr. Martin Kratochvíl

Co se děje s firmou uvnitř, když prochází tímto obdobím prodeje?

To je další věc. Je to dlouhé období, zvlášť, když je druhá strana také institucionální a má ze zákona určité povinnosti, tak to trvá. Život firmy se zastaví, místo toho, abychom dělali nová cédéčka, tak se zabýváme věcmi okolo prodeje, společnost je paralyzována a má to dopad i na spolupracovníky.

 

Jste v názoru na budoucnost hudebních nosičů spíše optimista, nebo pesimista?

Mám pesimistickou i optimistickou vizi. Tak nejdříve řeknu tu pesimistickou. Myslím si, že mechanické nosiče, na kterých se dnes hudba prodává (CD či DVD), čeká truchlivá budoucnost. Prodeje mechanických nosičů jsou čím dál tím horší a krade se čím dál víc.

 

Povzbuzující je třeba retro návrat k vinylu, nemyslíte?

To je pravda, je to docela módní záležitost, ale business to asi nezachrání. Ale z důvodu kvality zvuku bude vinyl vyhledáván stále. Hudba, kterou slyšíte z vinylu, ta je nenahraditelná jiným nosičem. Neomylně je to znát.

 

V čem jste tedy ještě optimista?

Optimistické je to, že muzika bude stále potřeba a kdo má práva na hudbu, nebude nikdy chudý. Bude se prodávat stále, jen je otázkou jakým způsobem. Prodeje po internetu rostou, to ano, ale objemy internetového prodeje jsou o hodně menší, než prodeje nosičů. Ale pomaličku se to posouvá. 

PhDr. Martin Kratochvíl

Znamená to tedy, že nahrávací společnosti omezí svoji činnost?

Určitě se omezí především na zázemí pro interprety, ale zaměstnanost se určitě zmenší. My jsme tuto cestu nastoupili ještě před tím, než jsme Supraphon prodali, a myslím, že se Supraphon té cesty drží dál a daří se mu.

Jakým dalším úskalím musí vydavatelství čelit, jestliže pomineme samotný prodej nosičů?

Bohužel musí čelit i horším úskalím, které mají nedozírné konce, a ty mohou být špatné. Na evropském trhu, když takové prestižní nakladatelství, jako je Supraphon, nenatočí ročně jednu operu, symfonii nebo něco, o čem napíše německý časopis Deutsche Grammophon, tak vypadává z dobré společnosti. A natočit například „Káťu Kabanovou“, kterou jsme točili před časem, to je otázka milionů. Nároky na natočení jsou tak vysoké, že se to nikdy nevrátí, nebo možná za třicet let.

 

Takový nepoměr vzniká na našem poměrně malém trhu. Jaké máte zkušenosti s prodejem do zahraničí?

Jednou jsme měli štěstí a prodali jsme obrovský balík hudby do Japonska za opravdu významné peníze, ale to se asi neopakuje. Pakliže není napojení na globální trh, tak zůstává jen domácí, relativně malý trh a investovat do něj velké peníze se nevyplatí. To je takové dilema. Když to neuděláte, nejste prestižní nakladatel, a když to uděláte, tak jste chudej. Shání se na to peníze od sponzorů, to je alespoň nějaké řešení. Přestože náš trh je malý, tak jsme byli po Švýcarech na druhém místě největších konzumentů vážné hudby v Evropě.

Jak se vám podařilo získat tu obrovskou zakázku do Japonska?

Předcházely tomu historické procesy, kdy vůbec první digitální nahrávka vážné hudby na světě byla natočena v Praze společností Nippon Columbia, a Japonci projevili zájem o stovky nahrávek, které koupili. Ale to jsou skutečně obchodní okamžiky, které se neopakují.

 

Tento koncept opravdu nemá moc dobré vyhlídky. Cítíte, že obecně je slabina také v tom, co se na hudebních nosičích nabízí?

Cítím, že chybí hudební události. Když vydal desku Michael Jackson, tak se do toho nalily peníze a ty se vrátily. Tohle už se neděje. Trh se atomizuje. Ale zase to má pozitivní vlivy a to třeba ty, že dnes jsou lidé schopni obstarat si takovou techniku, že nahrají nahrávku v kvalitě, v jaké toho bylo dříve schopno jen velké studio.

 

V tom vidíte pozitivum?

Ale tihle lidé, kteří si doma v garáži natočí desku, se do té velké distribuce nedostanou. Ovšem z hlediska vývoje hudby a mladých muzikantů je to skvělé.

 

Uvažujete „nalít“ zisky z prodeje firmy do dalšího podnikání?

Já už ne. Podnikání jsem si užil dost. Budu točit filmy, kterých mám už ke čtyřiceti, a lézt po horách. To mám rád.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Zbyněk Maděryč www.maderyc.cz

Foceno v restauraci Mlýnec v Praze www.mlynec.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: www.ibestof.cz

 

Hodnocení článku:



Komentáře

Dokonalý oblek Iron Mana Dokonalý oblek Iron Mana Jestliže právě přemýšlíte, za jakou masku jít při nejbližším večírku, pak tu máme jeden tip: co se inspirovat ve sci-fi?   ... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!