Pro koho se točí televizní pořady? (Glosa)

tele- vize
04.04.2011 12:18 | Pavel Lopušník

Už jindy v tuto dobu zde bylo jaro. První poupata pučela jako o závod a drobné okvětní lístky prvních květin se draly na světlo světa. Letos, jak asi sami dobře víte, tomu bylo jinak. V těch dnech, kdy slunce zalezlo, jako zbabělec, který se bojí silnějšího protivníka, člověk, prochladlý zimou, usedá s šálkem dobrého čaje k televizní obrazovce v naději, že jej poučí, pobaví, nenaštve. Realita je však dosti jiná. Obskurdní soutěže přejaté ze zahraničí, kde už dávno plní úlohu laciné „zábavy“ mas, filmy stokrát omílané dokola, až se zdá, že je jejich estetická kvalita při každém dalším opakování zcela setřena. Upoutávky na nové blockbustery, jejichž úlohou je snad být jen lepším zákuskem k popcornu a nechutně sladkým limonádám. Pokud se pak nějaká tzv. novinka po několika měsících dostane na televizní obrazovky, obyčejně svoji roli „zákusku“ nezmění, jen doplňuje domácí stravu. Ale zpět k televizním pořadům.

 tele- vize

V těch dnech, až k neuvěření mrazivých, jsme byli mi diváci, v ranních hodinách, na "oblíbené" televizi Nova, nuceni shlédnout opulentní zabíjačkovou hostinu moderátorů ranního vysílání. Což o to, být moderátorem Raníčků (jak jim souhrnně říkám, jelikož jejich zjevná úloha především bavit upozaďuje potřebu po první dávce informací) je vlastně nesmírně náročná práce. Vezměte si jenom těch vtipů, co musíte vymyslet, abyste v případě, kdy váš host ztratí řeč (po ránu to není tak neobvyklé), vrátili pořad zpět do té opravdové happy optimistické nálady. Co na tom, že to působí křečovitě, co na tom, že občas vyloučíte diváka nějakým fórem, kterému se zasmějete jenom vy ve studiu, přičemž trapně předpokládáte,[1] že stejně je tomu tak i za čočkami kamer.  Nic naplat, naivní věří v naivitu. Onoho osudného rána jsme byli svědky skutečné televizní zábavy, která patří ke standardnímu formátu všech českých televizí. Moderátoři s plnou a mastnou pusou šveholili, flirtovali s divákem skrze obrazovku občasnými historkami na téma, jak jsem byl na zabíjačce a v tom chladném dni si (sic!!) sami pro sebe vytvořili atmosféru, utvrzovanou občasnými, závistivými emaily svých diváků, z nichž někteří také přidali nějakou tu historku, vycházející z vlastní zkušenosti se zabijačkou. Záběry na právě se dělající jelítka, byly prošpikovány aktuálním děním ve světě. Snad už jen chyběl záběr na vepřovou hlavu prolnutý s hlavou některého z našich politiků, aby bylo završeno ono velmi nepoetické dopoledne.

   v

Nekritický divák se bavil, ten kritický sháněl po domě tabletky kyanidu, které by mu pomohli ukončit trápení. A to ten den teprve začínal. Právě kritický divák se tehdy mohl ptát, pro koho se to všechno vlastně točí, protože se obávám, že nejde o ojedinělý případ, několika televizních pořadů. Schválně. Sami se někdy posaďte před obrazovku a přemýšlejte o tom, kdo je skutečným adresátem vizuálního sdělení. Pak velmi často zjistíte, že byť jsou třeba přítomni diváci (Krampolův pořad je toho zářným příkladem)[2] bývá s nimi nakládáno jako s oním hlučným smíchem v kdekterém americkém sitcomu. S divákem se už zkrátka v televizi nepočítá. Stal se součástí imaginárního kadlubu, kterému teoretici komunikace přisoudili titul masa.[3] A tak otázka, pro koho se ty televizní pořady vlastně točí, dál visí ve vzduchoprázdnu. Snad je to i dobře, protože svět techniky „hlásí“, že televizi, tak jak ji známe nyní, je vlastně konec. Pravděpodobně ji totiž čeká přesun do virtuálního prostoru, ale obávám se, že totality, kdy jste zbaveni jakékoli moci nad volbou programů, kdy je nám zapovězeno vypínat reklamu, se jen tak nezbavíme. I v digitálních technologiích nového světa budeme pouhými otroci nálad a (ne-)vkusů třetí strany (dramaturgů, šéfů i pracovníků programového oddělení, majitelů televizních stanic i jejího vedení). Je tedy velmi reálně, že už tu nebude televize pro nás, ale my pro televizi.

 Televizní  


[1] Této přenositelnosti dobré nálady skrze kameru, v době, kdy je člověk k optimismu a pozitivnímu myšlení vlastně vyumělkovaně nucen, věří dnes málokdo.

[2] Není tajemství, že daný formát byl kritizován už za doby svého prvního uvedení na televizních obrazovkách a to, že se k němu televize později opět vrací, není ani tak obrazem jeho kvality, jako spíš znakem jistého cynismu programového (dramaturgického) oddělení televize. Zvlášť díl, kde Jirka (Jiří Krampol) pozval Jirku (Jiří Paroubek), patřil k té nejoslnivějšímu show, které tato země už dlouho nezažila. Ostatně Paroubkova snaha udělat ze sebe „levicovou superstar“ a do určité míry tak napodobit prezidenta této země, kterému se to, avšak z pozice pravicové politiky, už několik let daří, je všeobecně známá.

[3] Zdá se mi, že se zase vracíme do doby, kdy je mase označení pro lůzu, než pro sociálně nestratifikované publikum.

Hodnocení článku:



Komentáře

Trh mrch IV: unsocial network Trh mrch IV: unsocial network Facebook jsem si založil před třemi lety. Za tu dobu jsem několikrát změnil přezdívku a bezpočetkrát profilovou fotku. Minulý týden... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!