Rostislav Vítek vás zasvětí do dálkového plavání.

Rostislav Vítek, foto: Robert Vano
Rostislav Vítek, foto: Robert Vano
30.05.2012 19:17 | Michaela Lejsková

Být několikanásobným mistrem republiky v dálkovém plavání, reprezentovat na olympiádě v Pekingu, zúčastňovat se světových soutěží, to už chce nějaký trénink! Nejen o úspěších, ale také o úskalích a o přípravě na plaveckou disciplínu, která je součástí triatlonu, se můžete dočíst v rozhovoru s českým reprezentantem v dálkovém plavání – Rostislavem Vítkem.

Rostislav Vítek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Pro koho byste řekl, že je plavání ideálním sportem? Souvisí tato volba s nějakým konkrétním povahovým rysem?

Pro všechny, co mají rádi vodu jako živel a dokážou v ní být i hodiny. Je to jak pro kliďase, tak pro nerváky, a až čas ukáže, zda je to pro toho či onoho ideální. Třeba já začínal u hokeje, ale když to šlo, na koupáku jsem byl od rána do večera.

 

Jaké existují plavecké disciplíny?

V bazénovém plavání jsou to disciplíny 50, 100, 200, 400, 800 a 1 500 metrů volný způsob, 50, 100 a 200 metrů motýlek, znak a prsa a 100, 200 a 400 metrů polohově, což jsou všechny styly v jedné disciplíně. V dálkovém plavaní jsou oficiální disciplíny 5, 10 a 25 km, které se plavou na mistrovství světa a Evropy. Na olympijských hrách je v dálkovém plavání pouze jedna disciplína a to 10 km. Potom se plave na různé vzdálenosti, ale to už záleží na pořadateli, jakou zvolí. Například světový pohár se plave na 10–88 km, což je nejdelší existující závod. Nejdelší závod v moři se plave z ostrova Capri do Neapole a měří 36 km (ten se mi podařilo dvakrát vyhrát).

 

Kdy se plavání objevilo poprvé na olympijských hrách? Zaznamenal jste v historii nějaké zajímavé údaje?

Abych pravdu řekl, tak přesně nevím, od kdy je plavání olympijským sportem, ale co si pamatuju zajímavého, tak to, že americký plavec Johnny Weissmuller, který OH vyhrál několikrát, pak hrál slavného Tarzana, ale jaký rok se psal, to taky nevím. Tuším, že to bylo před druhou světovou válkou. Další významnou olympijskou událostí bylo 7 zlatých medailí na OH v Mnichově v roce 1972, které získal Američan Mark Spitz. O jednu zlatou medaili jeho výkon překonal další Američan Michael Phelps na OH v Pekingu v roce 2008, kde už jsem startoval také.

Rostislav Vítek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jaké byly vaše pocity z účasti na olympiádě?

Úplně úžasné, protože účast na olympiádě byla mým snem. Protože se mi to poprvé podařilo až ve 32 letech, o to větší prožitek jsem z toho měl. Strašně moc jsem si to vnitřně užíval.

 

Plánujete další účast?

Rád bych si plánoval, ale naplánovat to nejde. V dálkovém plavaní je tak těžká kvalifikace, že v mém věku bude zázrak, když se tam probojuju. Je to pouze pro 25 vyvolených plavců z celého světa. Ale šanci budu mít, a to letos 10. června v portugalském Setúbalu, kde se pokusím kvalifikovat mezi 25 nejlepších dálkových plavců na světě.

 

Je příprava na olympiádu v něčem jiná než příprava na běžné závody?

Olympiádě se věnuje jen větší pozornost a to díky tomu, že je jednou za čtyři roky, ale jinak se v mé přípravě nic zvláštního neodehrává. Snažím se trénovat jako v minulosti, ovšem každým rokem je to těžší a těžší.

 

Na který z vašich závodů nejčastěji vzpomínáte a proč?

Nejčastěji vzpomínám na ty závody, na kterých jsem uspěl. Takže Capri – Neapol (36 km) 2009 a 2011, kdy jsem vyhrál. Nebo na závod v Argentině ze Santa Fe do Corondy na 57 km v řece v roce 2009, kdy jsem doplaval třetí, pouze tři vteřiny za vítězem. Všechno jsou to nesmírně těžké závody plné emocí a bolesti. Nemůžu opomenout OH 2008 v Pekingu. To jsem bral jako odměnu za svou dlouholetou dřinu.

Rostislav Vítek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

 Kolik závodů za rok absolvujete a kde?

Teď jich už moc neplavu vzhledem k tomu, že máme dvě malé děti – dvouletého Marka a čtyřletou Natálku. Snažím se vybírat závody podle důležitosti. Tento rok jsem zatím absolvoval závody v Argentině, Izraeli a Mexiku a čeká mě olympijská kvalifikace v Portugalsku, pak Capri a dál uvidím, jak se bude sezóna vyvíjet. V září máme mistrovství Evropy, takže je možné, že to bude můj poslední závod v profesionální kariéře.

 

Máte vůbec čas poznat kulturu jiných měst či zemí, které v rámci závodů navštívíte?

Moc se toho kromě závodů stihnout nedá… Nejezdíme tam na dovolenou, že? Ale čas trochu je, a když se chce, tak stíháme poznat i kulturu. Například v Hongkongu mě jednou pozval český velvyslanec, že mi ukáže zajímavá místa, a bylo to super. Nebo v Argentině se o nás perfektně stará česká komunita, což jsou většinou potomci Čechoslováků.

 

Jak je vlastně profesionální plavec hodnocen? Podle výsledků? Jaká jsou kritéria hodnocení?

Přesně tak, je to podle výsledků. Na začátku sezóny se určí kritéria a podle nich se pak hodnotí. Většinou mám do 6. až 8. místa na mistrovství Evropy a do 8. až 10. mistrovství světa. Podle toho se pak hodnotí.

 

Jak velký tým lidí s sebou potřebujete mít na závodech?

S sebou na závody nepotřebuji v podstatě nikoho. Občas cestuju i sám. Když jedeme jako reprezentace, tak je s námi téměř vždy i masér(ka).

 

Kolik hodin denně průměrně trénujete a jaká je tolerance vynechání tréninku s ohledem na zachování dobré kondice?

Denně trénuju ve vodě 4–5 hodin 10–18 km podle tréninkového období. Když vynechám týden kvůli nemoci, tak to ještě není tak hrozný. Pokud by to byla delší doba, jako když jsem v roce 2010 úmyslně nešel do vody měsíc, tak pak jsem to rozplavával několik měsíců, než jsem se dostal na stejnou úroveň jako předtím.

Rostislav Vítek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Přeplavat kanál La Manche byl váš vysněný cíl? Jak jste k této příležitosti přistupoval, co bylo rozhodující?

La Manche nebyl od počátku můj cíl nebo sen, ale tato myšlenka mi byla vnuknuta a já se toho chopil tak, že jsem chtěl hned překonat světový rekord, i když jsem věděl, že napoprvé se to nikomu nepovedlo. A při podmínkách, které panovaly v den mého pokusu, se to nepovedlo ani mně. Nikdo z těch, kdo o podmínkách na La Manchi něco vědí, nevěřil, že bych mohl plavat rychleji než osm hodin. Opravdu jsem moc příznivé podmínky na rekord neměl, ale o to víc jsem se chtěl porvat s časem. Do poloviny kanálu La Manche jsem byl rychlejší světového rekordu, ale na konci mě zbrzdil protiproud a já zaostal za rekordem o 18 minut.

 

Na co myslíte, když plavete několik hodin? Čím si udržujete koncentraci na cíl?

Při závodě se snažím koncentrovat na udržení dobrého tempa a na to, co se děje ve skupině plavců – kdo na tom jak je, zda se někdo nepokusil o trhák apod. Při tréninku se koncentruji hlavně na správnou techniku plaveckého záběru a kvalitu tréninku. A občas mi myšlenky jen tak plují kdesi v dálce.

 

S vrcholovým sportem jde ruku v ruce psychika sportovce. Jak tento fakt zohledňujete vy, jak pracujete s koncentrací a udržením dobré psychiky?

Udržení správné koncentrace to je každodenní dril. Učil jsem se postupem času a s přibývajícími závody. Je to hlavně o zkušenostech. Jak se zachovat v určitých kritických momentech, to se podle mě jinak než praxí naučit nedá.

Rostislav Vítek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Co v tomto sporu postrádáte po technické stránce, v rámci zázemí?

Po technické stránce je to u nás s bazény velice špatné a v podstatě nemáme žádné sportovní centrum, kde by se vrcholoví sportovci mohli pořádně připravit na vrcholné soutěže. Proto musí skoro všichni jezdit do zahraničí. Ve sportu je rovněž všeobecně zanedbávána strava a většina plavců, a myslím, že i jiných sportovců, se snaží vše dělat sama podle svých schopností a možností. Přitom v dnešní době, kdy je vše tak hektické a tréninky stále náročnější, je strava vrcholových sportovců nesmírně důležitá.

 

Jak vidíte možnosti vrcholového sportovce s ohledem na věk? Jsou plavci limitováni věkem?

Jako v každém vrcholovém sportu je i plavání limitováno věkem. S narůstajícím věkem je horší regenerace a k tréninku se musí přistupovat jinak než ve dvaceti. Ovšem ve všech sportech se najdou nějaké výjimky. Jak u sprinterů, tak i u vytrvalců se najdou i čtyřicátníci. U vytrvalostních disciplin to bývá více běžné.

 

V jakém směru tento sport ovlivňuje životní styl závodníka?

U dálkového plavání jde hlavně o pobyt v přírodě, což mi nesmírně vyhovuje. Většinu roku trénuji v bazénu a o to více si pak užívám závody ve venkovním prostředí. Jinak pokud se tento sport dělá poctivě a závodník chce něco dokázat, ať už sám sobě nebo okolí, tak se musí trošku obětovat a dělat i věci, které ho třeba úplně nebaví. A také se musí víc zaměřit na to důležité, co je pro tento sport potřeba. Například není možné ošidit trénink, těch několik tisíc kilometrů se zkrátka musí každoročně naplavat. Dálkové plavání je o každodenním překonávání se.

Rostislav Vítek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jaké jsou nejčastější zdravotní problémy u plavců?

U dálkoplavců jsou to hlavně problémy s ramenními klouby, bolesti zad apod. Většina plavců má i dýchací problémy, což je podle mě chlórem, který několik hodin denně vdechujeme v bazénu. Větší koncentraci astmatiků než v plavání asi nenajdete.

 

Jakým způsobem se na závody dostáváte? Je to vaše vlastní volba? Nebo musíte absolvovat nějaké „přijímací řízení“?

Na velké závody jako mistrovství světa nebo Evropy jsou národní kvalifikace a určený maximální počet plavců. Z každé země jsou pak světovou federací limitováni na MS dva plavci na každou disciplínu a na ME tři plavci. Ale každá země má trošku odlišné kvalifikační procedury. O limitech na olympijských hrách rozhoduje mezinárodní olympijský výbor, jehož limity jsou velmi přísné.

 

Máte sparring partnera?

Osobního sparring partnera nemám, jelikož je nás v týmu několik plavců na podobné úrovni, takže jsme si sparring partnery sami sobě.

 

Jsou všichni trenéři bývalí závodníci?

Není to pravidlo, ale většina trenérů buď plavala, nebo měla s plaváním co do činění.

 

Jakou nejlepší radu vám kdy dal váš trenér?

Můj trenér mě vedl k samostatnosti jak v životě, tak ve sportu, což mi hodně pomohlo a naučil jsem se spoléhat hlavně sám na sebe. Velmi si toho vážím, i když to bylo někdy dost těžký, ale život není lehký.

 

Kdybyste byl trenérem vrcholového sportovce, jakou radu byste mu dal?

Jakou radu poskytnu, to uvidím, až na to přijde čas, pokud k tomu tedy dojde. Ale určitě bych vycházel ze svých dlouholetých zkušeností.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oblečení a obuv BANDI VAMOS www.bandi.cz

Foceno v Bastion Prague Restaurant www.bastion-prague.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Za Monikou Bagárovou hledejte Lumíra Matiho Za Monikou Bagárovou hledejte Lumíra Matiho Úspěšné vedení umělecké a produkční agentury jde ruku v ruce nejen s perfektně fungujícím lidským faktorem, ale také s obchodním... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!