S Davidem Svobodou o moderním pětiboji a olympijských hrách

David Svoboda, foto: Robert Vano
David Svoboda, foto: Robert Vano
07.10.2012 16:39 | Michaela Lejsková

Číslo pět je v životě Davida Svobody magické. Bravurně zvládá pět odlišných disciplín, tvrdě trénuje nejméně pět dní v týdnu, a kdyby nebylo nešťastného pádu jeho koně na olympijských hrách v Pekingu, bylo by jeho londýnské zlato pátou medailí v pětibojařské soutěži jednotlivců. Na svém kontě jich má ale o mnoho více, neuvěřitelných jedenáct. Jeho skromnost je odzbrojující, přesto je z jeho zdravého sebevědomí patrné, že se jedná o velkou sportovní ikonu. V kostele by se neoženil snad ani z velké lásky. Přesto je věřící, jak říká. Voják, student a náš nejlepší pětibojař po úspěšné sezóně rozhodně neusíná na vavřínech.

David Svoboda, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Armáda zaměstnává a stahuje k sobě nejlepší sportovce v konkrétních odvětvích. Kdy jste do armády vstoupil?

Když jsem začal s pětibojem, od samého počátku jsem se snažil o co nejlepší výsledky a doufal, že mi Dukla jednoho dne nabídne místo ve svých řadách. Skýtá totiž skvělé tréninkové podmínky a výborné zázemí. To se mi podařilo a v roce 2006 jsem se stal profesionálním vojákem z povolání.

Na základě úspěchu v Londýně jste byl povýšen. Jak vás mám oslovovat?

Davide. Děkuji. (smích) Byl jsem povýšen na poručíka. Hodnosti ale u nás nejsou nejdůležitější, spíše funkce a plat. Hodnost je pro nás samozřejmě vedle prestiže spíše způsob vyjádření našich nadřízených, že si váží našich sportovních úspěchů.

David Svoboda, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak dlouho trval váš výcvik a vypadal podobně jako u běžné vojenské služby?

Všichni profesionální sportovci podstupují tříměsíční vojenský výcvik, většinou ve Vyškově. Výcvik je pouze základní, naučili jsme se manipulovat s různými zbraněmi a základní vojenské dovednosti. Vojáci jako takoví ale nejsme.

 

Dovedete si představit, že byste u armády zůstal i po ukončení kariéry?

Smlouvu podepisujeme vždy na dva roky. Pokud bych někdy zůstal jako trenér, tak si to představit dovedu. Jinak asi ne.

 

Když jsme u těch představ, dovedete si představit, že by vás povolali?

To se určitě nestane. Pokud by se ale, nedej bože, stalo a my jsme vstoupili do války a bylo to důležité, asi bych šel. Ale ne mezi prvními… (smích). Bojovat opravdu neumíme. S armádou máme společnou pouze uniformu.

David Svoboda, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Ta vám náramně sluší. Nosíte ji rád?

Docela ano, navíc brzy dostanu novou, na kterou se těším. Je mi ale jedno, jestli si vezmu normální sako, nebo uniformu.

 

Uniformované oblečení vám tedy nevadí. Přesto jste se kriticky vyjádřil ohledně výbavy sportovců v Londýně. Co se vám na olympijském oblečení nelíbilo? A co jste říkal na holínky?

Oblečení nebylo kvalitní. To mi vadilo. A holínky? Ty se mi nelíbily. Líbila se mi ale myšlenka zaujmout a pobavit. To ano.

Bylo vás více, kterým se holínky nezamlouvaly?

Myslím, že jsem byl jeden z mála. Kdybych šel na zahájení, určitě bych si je vzal a show bych nezkazil. Nejsem potížista. Ale můj šálek kávy to rozhodně není.

 

Jako voják máte asi nejblíže ke střelbě, plavání a běhu. Myslíte, že vám vojenský výcvik pomohl k úspěšné sportovní kariéře?

Nemyslím. Trénink vrcholového pětibojaře a základní vojenský výcvik se neprolínají, i když moderní pětiboj samozřejmě vzešel ze základních požadavků na vojáky. Máte pravdu v tom, že střelbu, plavání i běh jsme samozřejmě v rámci vojenského výcviku absolvovali. Ale ne tak, aby mi to pomohlo v přípravě na závody.

 

Po letech závodního plavání jste se rozhodl věnovat se pětiboji. Co vás vedlo k tomu, abyste plavání opustil?

Jednak se mi přestal líbit přístup mých trenérů, a moje výsledky navíc nebyly uspokojivé. Dřel jsem, byl jsem přetrénovaný a ve výsledcích se mi to nevracelo. Specializoval jsem se na prsa. Vždycky se mi ale líbily víceboje a zároveň se mi přejedla monotónnost plavání. V šestnácti jsem se dostal přes spolužáka mojí mámy jako divák na závod pětibojařů a naprosto mě to ohromilo. Líbila se mi ta rozmanitost.

David Svoboda, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Z plavání jste byl jistě zvyklý ráno brzy vstávat a tvrdě trénovat. Dnes máte v podstatě o čtyři disciplíny více. Vedle plavání tedy šerm, parkur a běh, od roku 2009 spojený se střelbou. To musí být organizačně nesmírně náročné na přípravu. Kdo vám sestavuje tréninkový plán? Do jaké míry se na něm podílíte vy sám?

Plavání je velká dřina a odříkání. Pětiboj je zase o správné tréninkové organizaci. Od všech trenérů, se kterými jsem kdy spolupracoval, jsem se tréninkový plán naučil sestavovat sám. Podílíme se na něm s mým osobním trenérem Jakubem Kučerou, bez kterého si svůj sportovní život neumím ani představit. Je těžké to vše sladit tak, aby to do sebe zapadalo.

Kolik vlastně potřebuje pětibojař trenérů, podle čeho je volíte?

Vedle osobního trenéra mám dalšího trenéra na každou disciplínu, konzultantku na plavání a další trenéry, se kterým děláme například core trénink, tedy posilování hloubkových svalů, například kolem páteře a podobně. To je důležité pro prevenci proti zranění. Také v poslední době uvažuji o manažerovi. Začíná být potřeba člověka, který by mi pomohl v komunikaci s médii a sponzory. Volím si hlavně takové lidi, se kterými dobře vyjdu.

 

Jaké kombinace při tréninku není dobré kloubit? Předpokládám, že v jeden den nebudete trénovat například šerm a střelbu?

Denně plaveme a běháme a k tomu se přidávají právě technické disciplíny, tedy střelba, šerm nebo jízda. Výjimečně v jeden den trénujeme celý pětiboj, ale to není dobré, to se stává pouze v případě, když trénink není možné z různých důvodů lépe rozplánovat.

David Svoboda, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Trénujete ve vysokých nadmořských výškách?

Ano, také. Jarní trénování míváme v Barceloně nebo v Paříži, což sice není vysoko, ale je tam spousta dobrých šermířů, se kterými trénujeme. Ve vyšších nadmořských výškách trénujeme různě v Itálii nebo v Ramsau, kde je to okolo 1500 m. Když vyjedeme na Dachstein, jsme ještě výš. Máme to tam vyzkoušené a máme to tam rádi. Také jsme byli v loňském roce v Coloradu, tam se mi moc líbilo.

 

Nelákalo vás někdy v zahraničí zůstat, žít a trénovat tam?

Možná, ale doma na Dukle máme opravdu skvělé zázemí, takže k tomu vlastně ani nemám důvod.

 

Trénujete se sportovci z jednotlivých disciplín, nebo máte společné tréninky s ostatními pětibojaři?

Šerm trénujeme se šermíři, ale všechno ostatní děláme společně s dalšími pětibojaři. Takto nám to vyhovuje.

A co příprava v posilovně?

Nejsem ten typ, co by rád chodil do posilovny a zvedal činky. Ale taky to samozřejmě dělám. Nemám rád protahování a takové ty věci kolem. Ovšem je to nutnost.

 

Vaše dvojče je úspěšný triatlonista Tomáš Svoboda. Připravujete se spolu?

Občas si jdeme zaběhat, ale stává se to málokdy. Naše příprava je zcela jiná. Kdysi jsem ho přemlouval, ať se se mnou dá na pětiboj, ale vybral si po svém.

David Svoboda, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Stejně jako fyzická příprava je důležitá ta psychická. Využíváte rad sportovního psychologa?

Jednou jsem sportovního psychologa využil, to bylo, když mě přestalo bavit závodit. Bylo to v období, kdy jsme přešli na laserové zbraně a měli jsme s nimi technické problémy. Odrazovalo mě, že se závod může zhatit díky nefunkčnosti nářadí. Proč se snažit, když výsledek může být nejistý? Navíc do olympiády bylo daleko. Vysvětlila mi, že s vnitřní motivací sportovce mi ona, coby vnější činitel, pomoci nemůže.

 

Vypadáte v pohodě, přesto při mé otázce klopíte oči…

To se vám jenom zdá… Je ale pravda, že svého času jsem se k tomuto tématu stavěl skepticky, ostatně jako zpočátku většina sportovců. Jeden z důvodů, proč jsem psychologa navštívil, byla i zvědavost, jak to funguje. Teď už tu zkušenost mám, a i když mi nepomohl s tím, s čím jsem k němu přišel, pomohl mi v jiných záležitostech. Myslím ale, že celkově bych se bez psychologa obešel.

 

Jaké jsou fyzické předpoklady k úspěšné kariéře pětibojaře? Předpokládám, že výška bude výhodou v plavání, ovšem třeba ne v parkuru.

Přesně tak, proto se nedá jednoznačně na tuto otázku odpovědět. Neexistuje ideální postava, somatotyp, který se na tento vytrvalostní sport hodí. Pětibojaři ze světové špičky jsou různých postav. Někdo je vysoký, někdo menší a silnější a jejich výsledky v různých disciplínách odpovídají jejich typu. Nedá se říct, že by mě někdo z pětibojařů překvapoval svou postavou, která by nekorespondovala s jeho výsledky.

David Svoboda, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Kolik pětibojařů se například účastní mistrovství ČR?

Ve světovém žebříčku je přibližně dvě stě pětibojařů, kteří mají alespoň jeden bod. Na závodech se nás potkává mezi sedmdesáti a sto závodníky, kteří se tomuto sportu opravdu věnují na vysoké úrovni. Závodů v ČR by se mohlo zúčastnit kolem šesti pětibojařů, což je samozřejmě málo. Proto se u nás pořádají třeba jednou za dva roky, a ještě se otevřou i pro zahraniční závodníky, takže se z toho stane mezinárodní mistrovství ČR.

Kolika závodů se ročně zúčastníte?

Obvykle okolo šesti až osmi závodů za sezónu. Od října do února máme přípravné období a v březnu začínají první závody světového poháru. Poslední závod se koná v září. V moderním pětiboji je náročné přípravu zacílit na jeden konkrétní závod, a proto jich nemáme tolik. Navíc absolvovat celou pětibojařkou soutěž, včetně případné kvalifikace, finále nebo štafet, to vše je záležitost na týden.

Vzpomeňme nekončící boj s dopingovou kontrolou cyklisty Lance Armstronga. Jak časté jsou dopingové kontroly pětibojařů a jakou máte s testy a kontrolami zkušenosti?

Tohle je zajímavé téma, ale na dlouhé povídání. Dopingové předpisy jsou velice přísné, seznam zakázaných látek se každý rok mění, a pokud to důkladně nesledujete, máte problém. Jednu dobu to byl třeba i běžný nápoj s kofeinem. Ohlídat se to opravdu nedá. Navíc se třeba změní i poměr tekutin v těle, jako například při pobytu ve vyšších nadmořských výškách, a už je z toho malér.

 

Stalo se vám někdy něco podobného?

Tohle se mi nikdy nestalo. V moderním pětiboji jakožto vytrvalostním sportu to není běžné, i když se i zde samozřejmě dopovat dá. Ovšem činitelů v pětiboji, na které se nemůžete připravit, je velká spousta. Například jakého koně vylosujete, jak se dobře vyspíte, anebo jak na konkrétní trati, která je pokaždé jiná, poběžíte. Výkon ovlivňuje tolik věcí, že riskovat doping je holý nesmysl. Proto jsou dopingové případy v moderním pětiboji opravdu výjimkou a jsou to často spíše omyly, jako že si někdo neohlídá obsah nosních kapek a podobně.

David Svoboda, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Existují i extrémní názory, že by doping měl být legální. Jaký na to máte názor?

K tomuto názoru mám možná i blízko, ale je to velice komplikované. Všichni sportovci spadáme pod Mezinárodní antidopingovou organizaci, a tím nám vznikají povinnosti. Musíme vyplňovat formuláře o místě pobytu na tři měsíce dopředu. Kdykoli mohou přijít a udělat testy. Klidně v noci před závodem. To mi vadí, je to zásah do soukromí.

Navíc, co je to vlastně doping? Seznam zakázaných látek je delší než telefonní seznam. Pro nás jako sportovce může být v podstatě jakýkoliv lék dopingem. Když onemocníme, nemůžeme se léčit jako ostatní. Jak říkám, je to komplikované.

 

Vypadáte jako velký pohodář. Psychika při závodu u vás asi nehraje významnější roli. Přesto, co dovede potrápit vaši pozornost? Neukázněný fanoušek, počasí, los…

To je otázka zkušenosti. Dříve mě rozhodilo více věcí, vzpomínám například na fanoušky v Pekingu, kteří se při parkuru chovali tak, že plašili koně. Myslím, že tento sport neznali, nerozuměli mu, a tak ani nevěděli jak správně fandit. Dnes už jsem zkušenější, a tak mě hned tak něco nerozhodí.

Před parkurem máte jen 20 minut na seznámení s koněm. Co si tak „stihnete říct“?

Nic moc. S vylosovaným koněm si zkusíme nějaké chody, odcváláme si, máme povolených pět skoků, abychom věděli, jak kůň reaguje, jakou potřebuje pobídku a zádrž, tempo a náběh na skok. Každý kůň jede se dvěma závodníky, takže je někdy výhoda závodit až jako druhý v pořadí, kůň se zahřeje a uvolní. Někdy to ale může být i nevýhoda, protože jezdec před vámi může koně naopak „zkazit“.

 

Smíte ho krmit, odměňovat?

Můžeme, ale většinou to neděláme.

David Svoboda, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Koně losujete. Vozíte si laserové pistole vlastní, nebo jsou také zajištěné pořadatelem? Jak jste se stavěl ke změně pravidel, tedy ke spojení běhu se střelbou?

Vozíme si vlastní pistole, každý jednu, trenéři vozí náhradní, ale ty se většinou nepoužijí. Kombinovaná disciplína střelby s během byla ušitá horkou jehlou, proto jsem ji zpočátku kritizoval. Byli jsme z toho všichni docela otrávení. Laserová technologie nebyla funkční, často nám to pokazilo závod. Teď už je to ale v pořádku.

 

Účastníte se také závodů v samostatných disciplínách, například parkur nebo plavání?

Ano, určitě, to je v rámci přípravy důležité. Účastníme se především jezdeckých a šermířských závodů. Dříve jsme jezdili i na střelecké závody.

 

Modlíte se před závodem? Nebo někdy jindy…

A ke komu bych se měl modlit?

Myslela jsem, že role máme rozdělené tak, že já se ptám a vy odpovídáte…(smích)

K tomuto tématu mám malinko filozofický přístup. Věřící jsem, ale náboženství neuznávám. Mám svoje mantry a duchovní přání, ale rozhodně to není tak, že bych se vkleče k někomu vyznával. Nesmírně mě potěšil nový formulář při sčítání lidu, ve kterém přibyla nová kolonka „jsem věřící, ale neřadím se k žádnému oficiálnímu náboženství“. To je zcela nový rozměr. Teď můžu konečně vyjádřit, že jsem duchovně založený, že nejsem bezvěrec, jen se k církvi neřadím. V této „kolonce“ jsem se opravdu našel.

 

Po Londýně vás jistě mnohé fanynky lákaly k oltáři. Vy byste se asi tedy neoženil v kostele?

To rozhodně ne. To je otázka přesvědčení. Byl jsem ve spoustě krásných kostelů, ale z dětství si pamatuji kostely neudržované, nevoňavé a navíc tam všude visely ty „mrtvoly“. Nemám na ně nejlepší vzpomínky. V kostele bych se tedy vážně neoženil.

 

Neříkejte, že ani velká láska by vás nepřesvědčila a že byste se kvůli partnerce „nepřekonal“.

No tak dobře, nikdy neříkej nikdy. Ale opravdu nerad bych to udělal.

Velký mediální zájem je jistě příjemný a přínosný jak pro sport, tak pro vás. Nebojíte se, že usnete na vavřínech?

Určitě se nebojím. I když, teď vlastně to mám trochu v plánu, ale ne v tomto smyslu. Mám v plánu trochu ubrat, chtěl bych v této sezóně méně závodit. Pravděpodobně začnu sezónu trochu později a nebudu se účastnit všech závodů světového poháru. Mistrovství Evropy a světa ale samozřejmě pojedu a chtěl bych na nich uspět. Rád bych se ale více věnoval marketingu a mediální činnosti, abych sportu i sobě vybudoval nějaké hodnoty, na kterých by se dalo do budoucna stavět.

 

Pohlcuje vás s přibývajícími úspěchy také nějak i byrokracie?

Nemůžu říct…zatím ne.

 

Nedávno vás spolu s ostatními olympioniky přijal prezident Klaus. Po oficiální části jste se odebrali za prezidentem do salónku, kde jste strávili pár minut sami bez novinářů, fotografů i kameramanů. Prozradíte, co jste si tam povídali?

Pan prezident je inteligentní člověk a bylo znát, že se ve sportu vyzná. Povídali jsme si o tom, co není v televizi při sportovním přenosu vidět, o mediálním obrazu sportovců a podobně. Konkrétnější nebudu… (smích)

 

Píšete bakalářskou práci na téma „Historie moderního pětiboje na olympijských hrách“. Existuje ještě něco, co vás o historii tohoto sportu překvapilo? Co jste nevěděl či považujete za pozoruhodné?

Informací, které jsem nevěděl, byla veliká spousta. Vždycky mě tohle téma zajímalo a možná také proto, že nikde nebyly k nalezení žádné pořádné a ucelené informace. Přestože jsem ve své kariéře zažil několik změn v pravidlech pětiboje, překvapilo mě, jak obrovské množství změn se za těch posledních sto let učinilo.

 

Plánujete práci vydat i knižně. Přidáte nějaké zajímavosti ze zákulisí tohoto sportu, na které by se čtenáři mohli těšit?

Nemyslím. Rád bych, aby to bylo opravdu o tomto sportu a ne o jeho zákulisí, i když může být zajímavé. Pro zákulisní pikantnosti budou muset čtenáři sáhnout po jiné knížce. Jsem především sportovec a taková bude i moje publikace.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Hana Robinson

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oblečení: LERROS www.lerros.cz

Obuv: SALAMANDER www.salamander.cz

Vytvořeno ve spolupráci s Žofín Garden www.zofingarden.cz

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-9-2012-1.html

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

 

Hodnocení článku:



Komentáře

Kompletní transplantace obličeje? Možné! Říká MUDr. Bohdan Pomahač Kompletní transplantace obličeje? Možné! Říká MUDr. Bohdan Pomahač MUDr. Bohdan Pomahač stojí u zrodu rekonstrukční plastické chirurgie. Patří k lidem, kteří pokládají základy a rozvíjejí tento,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!