Trh mrch XLV: Ples příšer

Publikováno: 05.03.2012 20:31 | Alex Lenoir

Emile Zola založil svoje literární dílo na tom, že se snažil postavy z nižších sociálních vrstev protlačit nahoru. Neúspěšně. Až moc věřil a tvořil v duchu predestinace. William Makepeace Thackeray v tomto udržoval systematiku. Pokud nějaká postava šla společensky nahoru, přirozeně jiná musela jít dolů. Ať postavy byli jaké chtěl, vždy toužily po tom být lepšími než jsou, než jaké je autor vytvořil. Proto se sám sobě divím, že jsem z výšin Mirka Dušína dopadl na úroveň Jidáše.

Trh Mrch 45

Marry The Night

Jakmile se v naší předsíni objeví štendr prohýbající se pod ramínky s oblečením značí to jedinou událost. Metropolitní ples. Největší událost ve městě. Tento rok se mě však naštěstí netýká. Jak je známo, tyhle akce jsou pro sudý počet hostů u stolu. A já byl sám. Takže místo plesání si z japonské restaurace objednám mega porci jarních závitků, humrové krekry a litr pikantní omáčky, k tomu si dám zázvorovou limonádu a pustím si remastrovanou verzi Rosemary má dětátko. Jenže na několika obalech na obleky bylo i moje jméno. Měl jsem na výběr ze dvou kompletních variant – sako, kalhoty, košile, motýlek u jednoho navíc manžetové knoflíčky a tři páry lakovek.

„Vyber si jeden, zbytek se vrátí,“ zakřičela matka ze své ložnice.

Paparazzi

Určitě by se našlo spoustu lidí, co by se chtěli na takovou akci dostat. Zní to dobře – příjezd autem k červenému koberci, uvítání se s pořádajícím párem, šampaňské na úvod. Nikdo vám ale neřekne, že příjezd hostů začíná v sedm hodin, ale zahájení plesu je až v osm. Takže už půlhodiny před sedmou se táhne ulicí před půlkilometrová kolona aut a v nich sedí hosté a čekají až se dostanou na řadu. Vzhledem k tomu, že matka trvala na tom abychom si všichni užili velké entrée jako rodina, seděli jsme dvacet minut v popojíždějící koloně aut.

Někdo zaklepal na okýnko u spolujezdce. Max. On s rodiči doteď čekal ob dvě auta za námi. Okamžitě jsem vzal za kliku a chtěl vystoupit.

„Alexi, kam jdeš?! Musíme tam přijít jako rodina!“ trvala na svém matka.

„Všichni ví, že jsme rodina. A rodina můžeme být i potom co si dám něco k pití. Uvidíme se u stolu!“ zavrčím a vystoupím.

LoveGame

Když jdete do baru nebo restaurace je možné, že tam potkáte kamaráda, kolegu z práce, toho divnýho kluka, co s váma chodí na přednášky z ekonomie, holku s kterou jste spali nebo se s ní líbali, nebo borce, s kterým jste se minulý týden servali. Pokud jdete na Metropolitní ples je jasné, že tam potkáte úplně všechny. Snad až na Kardashianovi. Byl tu Ben s přítelkyní, Oliver s dvěma kamarádkami, Šimon (Maxův bratr) se svou snoubenkou. Já s Maxem jsme se drželi poblíž baru značky Piper-Heidsieck, kde jsme mínili vydržet celý večer a užívat si RARE Vintage 2002 tak dlouho, dokud nám barman bude ochotný po deci dolévat. Rodiče mi kladli na srdce abych se bavil. O ceně ani druhu zábavy nemluvili takže... Bavme se!

Bad Romance

Hned první skleničku jsem však chtěl něčím zajíst, protože se mi zdálo, že vidím... Brigitu. Moji bývalou přítelkyni ze střední, se kterou jsme se velice složitě rozcházeli. Nakonec se nerozešli, ale spíš se už nikdy neviděli. Těsně před maturitou o mně ve škole rozhlásila, že jsem ji nechal kvůli thajskýmu travestitovi. Jo, tenhle šrám nikdy nesmyju. A ne! Není to pravda!

Teď o pět let později tady stála s výstřihem, který odkrýval celá záda a lehce zvlněné vlasy, sčesané na stranu dávaly vyniknout jejímu útlému krku. Než jsem stačil zareagovat už byla pryč. Ale byla to skutečně ona? Nevšimla si mě? Když já si jí všiml, tak ona mě určitě musela vidět. Nechal jsem to být a věnoval se krabímu klepítku s mangovou omáčkou.

Poker Face

O hodinu později jsem se konečně dostal ke našemu stolu č.18. Objednal jsem si láhev vody a rozhlížel po sále. O necelé dva metry vedle mě u stolu č.16 seděla Brigita s přítelem. Pohotově jsem se usmál. Ne, oplzle ale jemně na znamení, že jsem si jí všiml a jsem přístupný kontaktu. Věnovala mi chladné přimhouření očí a odvrátila hlavu. Chvíli na to se zavěsila do svého doprovodu a ztratili se v davu.

Co to bylo? Takhle se přece lidé už ve 23 letech nechovají. Evidentně se přes onu středoškolskou avantýru ještě nepřenesla.

Nejlepší přátele z nás pravděpodobně nebudou, ale můžeme alespoň nasadit jakýsi poker face. Klasický poker face je obyčejně chladný a nic z něho nelze vyčíst. A co místo stažených rtů je hodit do úsměvu a tvářit se na všechny mile. Efekt je stejný. Jistě je to povrchní, ale o tomhle tyhle akce jsou. Je to druh tarafu. Něco jako, že si slibujete, že půjdete na oběd, který se nikdy neuskuteční.

O další hodinu a další skleničky šampaňského později si Brigita vykračovala přímo proti mně. Připustil jsem variantu, že mě skutečně neviděla, ale teď když jí rezolutně zastoupím cestu nemůže mě minout. Když byla skoro u mě vstoupil jsem jí do cesty. Věnovala mi zcela jasný a přímý pohled do očí. Studeně se kolem mě protáhla a pokračovala po schodech dolů. V měkkém, červeném koberci zanechávala svými ostrými podpatky stejně jasné otisky jako její chladné oči ve mně.

Judas

Hodinky ukazovaly čtvrt na tři ráno a já věděl, že dnešní noc pro mě končí. Jedl jsem, pil jsem, byl jsem ponížen. Přesto mi to nedalo, a když se Brigita vlnila na parketu, nahodile jsem se postavil vedle onoho kluka, s kterým Brigita přišla. Pozdravil jsem ho, a dal se s ním do řeči. Fakt sympaťák. Škoda ho pro Brigutu. V rámci pravidel Trhu mrch jsem musel sjednat nápravu.

„Jsi hrozně odvážnej,“ začal jsem ho slovně masírovat.

„Jakto?“ divil se.

 

„No, že s Brigit budeš vychovávat její dítě. Za to tě fakt obdivuju. Víš, ona otěhotněla těsně před maturitou. A skoro ji vyhodili ze školy. Měla trochu problémy s drogama. Ale to určitě víš...“ říkal jsem samozřejmě.

„Řekla mi, že to dítě je její starší sestry a prý ho jen hlídá a... Drogy?!“ lapal po dechu.

„Takže ty to nevíš... To jsem asi neměl říkat,“ hrál jsem překvapeného z vlastní lži.

Když Brigita uviděla, že se s jejím doprovodem bavím ztuhla. A tak jsem jí poslal něžný, vzdušný polibek. Amen.

Dance In The Dark

Postával jsem v předsálí, užíval si pohled na město a dopíjel poslední (slibuju) skleničku. Ze sálu se vyřítila uslzená Brigita a zabouchla se na toaletách. Za ty roky co na tenhle ples chodím znám dobře tuhle budovu a všechny její temné zákoutí. A pokud u šaten odhrnete závěs najdete tam vždy (v lepším případě) líbající se, nebo (ta horší možnost) souložící pár, ale kromě toho pojistky k celé budově. Několik řad barevných knoflíčků pěkně a jasně popsaných. Toalety – dámské, klap klap klap...

Normálně bych to neudělal. Ale po matčině radě (rozkazu) Bav se!, kterou jsem zalil lahví šampusu jsem to nebyl já. Byla to příšera ve mně.

Speechless

Na cestu autem (s řidičem - klid) jsme si s Maxem vzali každý po skleničce šampusu. Seděli jsme, popíjeli a cesta kolem ubíhala. Nemluvili jsme. Jedno přísloví říká, že chceš-li s vlky žíti, musíš s nimi výti. Proto pokud chcete tancovat na plese příšer úvodní valčík, musíte se jednou z nich stát. A nebo to hloupé sólo vynecháte a zachováte si lidskou tvář. Sice jsem se uklidňoval tím, že jsem jen chtěl dorovnat stav. Jenže jsem měl po dnešním večeru pocit, že na moje spasení je až moc pozdě.

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!