Trh mrch XX: ODI ET AMO

Trh mrch
28.08.2011 22:04 | Alex Lenoir

Určitě je znáte taky. Historky o párech, které se v náročnější fázi vztahy na určitý čas odloučili, a když se pak znovu setkali, byli si blíž víc než kdy předtím. I já je slyšel. A dokonce jim věřil celý svůj život a jeden den po příletu z Barcelony. Jenže pak mi došlo, že více než o vztahově prospěšné odloučení mezi mnou a ní, se spíše jedná o oboustrannou amputaci srdečního svalu.

Po návratu z dovolené se nechutně rychle musíte vrátit ke každodenní rutině. Takže žádné vyspávání do devíti, bohatý snídaňový bufet a povalování na pláži. Já se do skutečného světa probudil v úterý ráno, kdy mi editor poslal krátký mail, ve kterém mi psal, že čtvrteční uzávěrka bude už ve středu a ne v obvyklých 17 ale už v 10 hodin.

Lili se právě vrátila z Tel Avivu, kde byla s matkou navštívit otce. Připlácla mi na temeno hlavy zlatě vyšívanou jarmulku a v ten moment mou hlavu opustily všechny narychlo pochytané myšlenky a nápady na novinový komentář. Přesto jsem slušně poděkoval, zeptal se jí, nad čím hořekovala u zdi nářků a jak se má otec. Ve skutečnosti jsem myslel jen na to, co napíšu do pátečního vydání Ekonomického journalu na třetinu stránky v inzertní hodnotě sedmdesáti tisíc korun.

Dokud jsme souběžně vybalovali kufry, bylo vše bez problémů. Jenže pak začala organizovat, kam půjdem na ponávratovou večeři. A že z večeře bychom pak rovnou mohli pokračovat do Orient baru, kde je nějaká (tuctová) akce. Myslel jsem, že ona jako mladistvá workoholička, která prakticky z ruky nepustí svůj Blackberry, pochopí moji tristní situaci, že mám dvacetšest hodin na napsání sloupku. A navíc s klukama jsme si barů v Barceloně užili natolik, že se na coronu nebo tequilu nemůžu ani podívat. Měl jsem pocit, že Lili přeslechla všechny skutečné a rozumné důvody, proč nemůžu jít a slyšela jen to velké NE. Zdůvodnila si ho tak, že prostě s ní nechci jít. Přeplněný bar, hnusné pití a davy upocených lidí v tom prostě nehrají roli.

Pak se mě s jednou botou v ruce výhružně zeptala: „Poslední slovo – nejdeme?!“ Všimněte si množného čísla.

„Já ne. Ty klidně běž,“ odpověděl jsem rozhodně.

Ikdyž by si toho běžný pozorovatel jen těžko všiml, já zpozoroval její nepatrné zaváhaní. Zda si nazout i druhou botu a hrdě odejít z bytu, nebo si sundat tu první, na které balancovala a vrátit ji do botníku. Nakonec štěkla „Fajn“ a kopla sandály do skříně. Po chvíli vyšla ze šatny (kde se vyzuřila), sedla si na sedačku, loupala pistácie a četla si článek s názvem Zeptejte se muže na co chcete, odpoví jen na to, co chce on.

Já zůstal vzhůru až do tří. Pak mě ale oči slzely natolik, že jsem to nevydržel a šel spát. Nicméně další (vlastně ten stejný den) jsem vstal v 7 a znovu si celý sloupek projel.

A jakmile se Lili probudila, a vyšla z ložnice, drama pokračovalo.

„To teď na mě budeš nonstop naštvaná, že jsme včera nešli na nějakou blbou akci? Mohla's jít.“

„Já nepotřebuju tvoje svolení. A já tam chtěla jít s tebou!“ rozhodila dramaticky ruce, jako by se mi bezbranně vzdávala.

„Chováš se ke mně jako ke kusu drahýho, extravagantního hadru, kterej už si nemůžeš vzít, protože na tebe všichni zíraj!“ „Nestav mě do tohohle světla!“

„Ty sis do něho stoupnul sám. Jsme spolubydlící! Ne, partneři. Ikdyž se tváříš, že ne tak ty pořád žiješ ten svůj single život. V němž není místo pro nikoho dalšího.“

„Ikdyž je to otřepaná věta tak... chceš víc prostoru?!“

„Ne, právě naopak! Mám tolik prostoru, že kdybych se do něj rozběhla, už se nevrátím. A co je nejhorší... ani bys mě nehledal,“ vysvětlovala mi se zaťatými pěstmi a já se začal lehce krýt, protože jsem čekal, že mi každou chvílí jednu natáhne. „Víš, já ani nic jinýho nečekala. Vlastně nevím, co jsem čekala,“ dořekla a uvolnila pěsti.

„To že jsme se znovu našli, to nic neznamená?“

„Já se kvůli tobě změnila.“

Vyčetla mi prakticky všechno. Že kvůli mně změnila svoje hodnoty, priority, všechno co pro ni něco-cokoliv znamenalo. Proto se změnila i její podstata. Osobnost. A tudíž i její budoucnost.

„Já změním celou svoji osobnost, a ty se mnou nemůžeš jít na večeři,“ povzdechla si a odešla do koupelny.

Oliver trval na tom, aby do poslední chvíle bylo všechno tak jako normálně. Jakoby na žádnou univerzitu do Newcastlu neletěl. Všem nám bylo jasné, že už to nikdy nebude jako... normálně. Nicméně všichni jsme se tvářili jako normálně, takže jako normálně jsem vyprávěl o naší ranní hádce s Lili. Když jsme dojedli normální hamburgery, došlo nám, jak je tato chvíle nenormální a jak připitoměle se tváříme.

„Jsme jak lososy na piku,“ poznamenal Ben a rozsmáli jsme se.

Oliver se nenápadně podíval na hodinky a řekl: „Tak jo, já pudu.“

Poslední podání ruky, stisknutí ramene.

„Jsi dobrej?“ zeptal jsem se Olivera.

„Jo, jo... na letišti si dám panáka. Malibu – to je tutovka.“

„Po malibu jsi hned na krupici,“ připomněl mu Max.

„No právě proto. Mějte se borci. Buďte na skypu.“ poslední slova a Oliver zmizel v bezejmenném davu lidí, kteří ani netušili, jaké drama se tu právě odehrává.

„A je to,“ poznamenal Ben suše.

Obzvláště v tomto horku věnujte pozornost datům spotřeby některých produktů. Nejen jogurtů a uzenin především vztahů. Já to datum na našem vztahu nenašel. Je to dobře? Znamená to, že jediným, co náš vztah limituje, jsme jen my dva? A tudíž si datum minimální i maximální trvanlivosti můžem určit sami. Nebo se to datum setřelo a oba se teď brodíme ve žluklé ambrosii? Není ten vztah snad dost dobrý nebo je až moc dokonalý. Jako jeden z těch přešlechtěných gaučových psů, u kterých když kýchnete, tak umřou na syfilis. Možná, že jsme náš vztah vyšlechtili příliš brzo a na cestě k dokonalosti se vyčerpali. Toho, co druzí dosáhnou v šedesáti, my docílili v dvaadvaceti. Měli jsme dva rozchody, dvě velká shledání, nezávazné schůzky i společné bydlení. Ikdyž už jsem dost starý na, to abych to věděl, pořád si to musím připomínat, protože na to ustavičně zapomínám. Vztah je o dvou lidech – jednom a jedno. Nehodí se říct o jednom a druhém. Protože ten první by mohl mít pocit, že vztahu šéfuje a ten druhý, že se veze. Spíš je vláčen.

Nenáviděl jsem to, co se právě dělo. Oliver odjel, a já s Lili řešili věci, které bez ústupků z obou stran neměli řešení. A zároveň a jsem to miloval. Zjistil jsem, že konečně mám všechno VŠECHNO po čem jsem kdy toužil. Mám skvělou partu kamarádů (navíc za jedním můžu kdykoliv navštívit v zahraničí na koleji, kde jsou údajně ty nejlepší párty), dívku, která mě miluje a chce se se mnou ukazovat ve všech restauracích a barech a práci, která mě neskutečně baví. Tak co ještě kurva chci?

A pak mi na nos dopadla kapka a další a ještě jedna. Pak to ulicí silně profouklo a začalo pršet. Před vitrínou, kde právě prodavačky převlékaly figuríny do podzimní kolekce jsem pochopil Liliinu narážku s drahým oblečením. Lili byla mojí Grace Coddingtonovou, Patricií Fieldovou a Annou Kareninovou v jedné osobě. Zatímco já jsem byl stále ten stejný Dorian Gray, který místo partnerských pravidel se drží jiné a patrně jediné své důležité zásady. Výroku Yves Saint Laurenta, že „Móda je pomíjivá, ale styl je věčný.“ Lili si vedle mě připadala jen jako nápadná módní záležitost, kterou předvedete jednou, maxilmálně dvakrát. A i to s minimálně ročním odstupem. Zatímco můj single život je styl, který jsem si vybral, který žiju.

Tam před obchodem s oblečením s podobně krátkou dobou užitnosti, jsem se zařekl a nahlas si slíbil, že už nikdy nedopustím, aby se Lili ještě někdy cítila jen jako zbytný doplněk, ale jako základní a neměnná složka mé podstaty. Raději budu Kloubečníkem bez klobouku, než člověk bez osobnosti.

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!