Trh mrch XXI: Rozhodný den

Trh mrch rozhodný den
05.09.2011 00:22 | Alex Lenoir

Trvalé hodnoty prý dneska nejsou v kurzu. Lidé doslova milují zvraty a nečekané situace. Ani já se nebráním prudkým záchvěvům mysli, kdy si místo sýrového dressingu dám na salát americkou zálivku. Bez čeho bych se naprosto obešel, jsou výkyvy ekonomiky, ceny ropy, burzy a především citových depresí. Asi nejlepším a zároveň nejhorším příkladem je scéna z dramatu Patricka Marbera Na dotek, kde se postava nezkrotné Alice prakticky během několika vteřin rozhodne, že svého přítele Dana už jednoduše nemiluje.

Pokud se vám nechce pracovat, protože nemusíte, a přesto chcete zvětšovat oběm svého konta, existuje několik možností jak nechat aby si peníze na sebe vydělaly samy.

Například se můžete stát vlastníkem akcií nějaké společnosti. Tím, že budete akcionářem, budete se nejen účastnit valné hromady, ale především pobírat výplatu vašeho podílu ve firmě a jejího zisku - dividendy. Jako akcionář můžete silně ovlivnit jejich vyplácení. Zajímavé je, že společnost může vyplácet dividendy i bez momentálního zisku. Naopak zisková společnost nemusí vyplácet žádné.

Zcela zásadním je pak tzv. rozhodný den. Rekapituluje se hospodaření společnosti za uplynulý rok a především rozhoduje v jakém časovém horizontu si akcionáři svoje dividendy budou moci vyzvednout.

Bylo zvláštní, že po tom velkém rozkolu, během něhož jsme si s Lili řekli to, co museli, protože to byla pravda, to co chtěli, protože by to mohlo druhého bolet, i to co nechtěli, protože to z nás vyběhlo v záplavě dalších ohavností, se náš vztah najednou opustilo veškeré negativní napětí. A byl jsem to já, kdo nadhodil, že bychom mohli jít na sushi, a byla to ona, kdo byl oblečen dřív, než jsem to dořekl. V úterý jsme šli do kina a pak na pizzu. A ve středu jsme sedli do auta a vyjeli za město. Vybrali jsme si slunečné místo na kopci, sedli si na deku a navzájem jsme si četli pasáže z Capotovy Letní plavby. Usnuli jsme. Večer jsme si vyšli do baru, dali si grilované krevety a jehněčí kebab, a potkali pár známých, a propili se až do druhého dne, kdy jsem si dali báječnou, společnou sprchu. A když jsme vyšli na ulici, měl jsem pocit, že není konec srpna, ale začátek jara.

Díval jsem se na ni, jak v antikvariátu poctivě hřbet po hřbetu rentgenuje každou knihu. Špulila rty doleva a doprava, pak zahýbala nosem, povzdechla si a z regálu vytáhla jakousi knihu. Otevřela ji uprostřed, pak na konci a hned ji převrátila na první stránku. Pak zavýskla a přitiskla k sobě zelenou knihu se zlatým ornamentem.

„Mám ji!“ zašeptala na mě a zamávala na znamení, abych přišel. „To je ona! Ditta, dcera člověka! Sháním tu knížku už... už od střední! Mamka jednu měla, ale babička ji spálila v krbu.“

„A to si tvoje babi říká demokratka?!“

„Četls to?“

„Víš, že já jsem spíš na výsledky obchodování burzy, než na výsledky vlivu socialismu a kapitalismu.“

„V téhle knize jde o mnohem víc. Jde o ženský princip. O právo na to být ženou,“ zasvětila mě Lili a knihu významně pozvedla.

„Tak pojď, Katie, koupím ti ji.“

„Myslím, Hubbelle, že dárkem v hodnotě 70 korun moje ženské právo neutrpí.“

„Já si to někdy vyberu,“ mrkl jsem na ni.

Na sobotní odpoledne naplánovali prarodiče grilování. Rodiče mé matky jsou velice zvláštní pár. Oni například odebírají dva výtisky novin denně. Proč? Babičku hrozně znervózňuje, jak děda ohýbá rožky novin, dělá si poznámky na okraj stránek, škrtá a přepisuje v křížovkách. Ale úplně nejvíc ji vytáčejí kolečka. Kolečka od dna hrnku s kávou nebo čajem, nebo červené kroužky od vína, které děda hojně, ale v malém množství popíjí. Možná proto má děda pořád dobrou náladu. Celkem se těším, až i já jednou budu celý den upíjet frankovku a nebudu se muset nic řešit.

Ikdyž jsem tomu nejdříve nepřikládal žádnou vážnost, Lili se omluvila, že musí ještě do agentury, a že se dopraví po vlastní ose krapet později.

Usadili jsme se v patiu. Otec dostal bez možnosti výběru neperlivou vodu, já s matkou jsme neodmítli ze sklepa právě přinesené, lehce orosené sklenice s dědovým ryzlinkem. Načali jsme několik konverzačních témat. Po půl hodině a čtyřech deci vína jsem byl značně nervózní. A vzhledem k tomu, že snídaňová omeleta už dávno přestala absorbovat tekutiny, měl jsem už i trochu špičku.

Pak najednou Lili vběhla do dvora. Všechny pozdravila a odtáhla mě stranou.

„Alexi... já... Špatně se mi dýchá.“ Třásla se a já měl strach, že kolabuje, nebo má zástavu. Chtěla něco říct, ale byla zadýchaná, takže místo slov jen nasucho polykala.

„Měla jsem schůzku s tou ženskou... a nabídla mi stáž!“

„Stáž! Jakou?!“

„Asistentku ředitele komerčního oddělení.“

„To je úžasný!“ vydechl jsem s nepředstíraným nadšením.

„To není ale není všechno!“

„Je to ve Švýcarsku!“

„Ve Švýcarsku?“

„U Ženevskýho jezera.“ Lili značně posmutněla.

Pamatujete si pocity z dětství, když vám spadla stavba z kostek? Když vám někdo na výtvarce polil výkres? Nebo když jste v obálce z vysoké školy nenašli odpověď, kterou jste čekali?

„Jeď,“ řekl jsem univerzálně.

„Musela…musela bych odejít hned...“ opáčila.

„Jeď hned.“

Víte, jak vypadá moment absolutního štěstí? Přesně takhle. Moment, kdy je všechno dokonalé. Celá rodina pohromadě a všichni kolem vás jsou šťastní. A co vy? Najednou na vás nezáleží. Vám samotným na vás nezáleží. Byl jsem šťastný, protože ona byla šťastná. Ikdyž to bude znít hnusně - poprvé jsem beze zbytku upřednostnil zájmy někoho druhého, před těmi svými.

Když jsem se díval na Lili jak pojídá salát došlo mi, že kdybych jí řekl, aby nejezdila byl bych starý Golightly, který nepochopil, že jeho Lula Mae, je už úplně někdo jiný.

V úterý ráno jsem se s Lili rozloučil na letišti a vrátil jsem se do bytu. Nechala mi klíče. Jenže já byl jako doušek bílé smetany v černé kávě. Byt mě pohlcoval. A tak jsem co nejrychleji naházel do tašky džíny, košile, boty, několik časopisů, parfém a svůj oblíbený hrnek a vrátil se do starého bytu. Domů. Sedl k macbooku a napsal sloupek o tom, že vztahy jsou formou trvalých hodnot. Nemusí být velkými, monstrózními uměleckými díly. Mohou být i drahokamy s malými kazy. Pokud se ale o ně dobře staráme, budou nám z nich chodit tantiémy po dlouho dobu.

Když máte pocit, že jste o něco přišli, hoďte to na papír. Nalijte si panáka něčeho, co doma najdete, a pečlivě si na papír sepište všechno důležité, co máte, proti nedůležitému, co nemáte. Podívejte se na to. Vidíte všechna pro a proti. Klady a mínusy. Kopněte do sebe panáka a papír pomačkejte a zahoďte. Pak zvedněte mobil a zavolejte prvnímu, na koho si vzpomenete.

Já to udělal. O půl hodiny později jsem seděl v baru, pil coronu s Benem a Maxem a měli vlastní valnou hromadu. Ikdyž se mnoho věcí změnilo, my jsme na tom byli stejně jako před rokem. Obyčejní borci toužící po obyčejných věcech. Proč obyčejných? Protože ty takzvané obyčejné leč podstatné a skutečné věci se špatně shání. A za peníze je neseženete ani u toho nejlepšího dealera s umělými ráji. Dokopat se k tomu utratit prachy za Porsche 911 je oproti překonání závažné nemoci nebo nalezení nové naděje úplná sranda. Nejdůležitější ale je... nejdůležitější je žít okamžikem. Proto před tím než podnik zavře, si dáme ještě jednu rundu. Na nás! Na další kolo v ringu Trhu mrch.


Příště...

trh mrch


Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!