Trh mrch XXIII: GRÜßE AUS BERLIN

Publikováno: 18.09.2011 22:07 | Alex Lenoir

The Wall Street Journal dne 21.března 2007 napsal, že německé nemovitosti jsou na základě relativní hodnoty všeobecně považovány za letošní největší obchodní příležitost v Evropě. Co může být lepšího než investice do německého nového kapitálu a centra Evropské unie?

Trh mrch

V cestování všeobecně zatím drží prvenství navštěvování konkrétních míst nebo objektů. Do Paříže se jezdí kvůli Eiffelovce, do Říma okouknout koloseum, v Jeruzalémě se poklonit u Zdi nářků, do Londýna projít muzeum Madame Tussauds. Poslední dobou se rozmáhá i agro a food turistika. Tohle všechno jsou ale cesty za poznáním materiálním. Letenku na organizovanou cestu za duchovním poznání však zatím nikde nekoupíte. Tedy pokud nepočítáte týden v Thajsku strávený s transsexuální prostitutkou.

Na berlínském letišti Tegel jsem přistál deset minut před pátou hodinou odpoledne. A teprve tam jsem si vzpomněl, že možná nebylo od věci Tobiasovi předem zavolat a říct, že u něj budu minimálně týden bydlet. Připustil jsem možnost, že mě možná z bytu rychle vypakuje. Pak použiju výmluvu, že jsem náhodou šel kolem, tak jsem se stavil, přespím v nejbližším hotelu a ráno se potupně odletím. Sedl jsem do taxíku a řidič mě odvezl do čtvrti Schöneberg, kde Tobias bydlel. Jako čtenář Jaroslava Rudiše jsem měl o Berlínu, jeho obyvatelích, kultuře a bytových možnostech celkem jasné představy. Navíc minulý Tobiasův byl hrozný. Byl sice v samém centru města, ale několik metrů pod úrovní chodníku. Protože byl hned vedle multietnické restaurace smrděl jeden den po kari a druhý den sójovou omáčkou. Jenže... mezítím Tobias fotil pro H&M, ZARA, Gaultiera a byl na titulce březnového vydání časopisu Chaos. Proto jsem s napětím čekal jak moc pecka jeho nový byt bude. Zazvonil jsem na zvonek a podstoupil. Dveře otevřela žena ve červených brýlích, zatvářila se znechuceně a do bytu zakřičela: „Messenger ist da!“ Pak se na mě nenávistně podívala a zamručela „Endlich!“ s poněkud rakouským š nakonci.

Snažil jsem se jí vysvětlit, že nejsem messenger, ale přitom jsem za ní poslušně klusal bytem a opravdu se snažil pochytit vše, co bude ještě potřeba zařídit před zítřejším focením. Tobias stál otráveně uprostřed loftu. Jedna žena mu kolem krku omotávala šálu a druhá mu k botám střídavě přikládala pásky. Když mě Tobias uviděl, jak poslušně držím pět krabic od bot, zatvářil se nevěřícně. Sotva Tobias managerce Christiane vysvětlil, že nejsem messenger, vypakoval celou dvacetičlennou fashion grupu lidí z loftu. Zabouchl za nimi okované dveře a cestou zpátky kopal tašky s oblečením ke stěnám chodby.

„Moc rád tě vidím! Volals že přijedeš? Já abych věděl, jestli mám vyrazit asistentku. To byla ta káča tam v rohu.“

„Ne, nevolal.“

„Starosti?“

„Něco takovýho.“

„Jedls'?“

„Pytlík chipsů a malou vodku.“

„Mám tu jen vajíčka, ale přidám k nim kapary. Máš je ještě rád ne?“

Od toho večera pro mě už vždycky bude Berlín chutnat jako omeleta s kapary, bramboráčky a Chateau La Mondotte ročník 2004.


Slunce už bylo vysoko, když jsem se probudil. Tobias v šest ráno odešel na focení promo snímků a já spal až do jedenácti. Prošvihl jsem tak to, co mám na městech nejraději – když se probouzí. Města jsou jako motory. Ráno působí chladně. To proto, že jejich ulice jsou prázdné, bez lidí. Jakmile se však zaplní kávou nabuzenými jedinci najednou města ožijí. Z opuštěných a chladných se stanou, rušnými a svěžími. A já o jedno z těchto rán přišel.

S Tobiasem jsem se potkal na oběd v západoberlínském bistru Red Rat. Stačila mi jedna deci merlotu abych se rozmluvil. Lili, rodiče, Lil, prarodiče, Lil, práce, Lili, škola... Po dvou hodinách a steaku z candáta jsem ztichl.

„Všechno?“ zeptal se Tobias a já kývl. „Večer půjdem někam na panáka.“

„Někam, kde to hodně žije. Potřebuji pořádnej rachot, kterej přehluší moje myšlenky.“

Když jsme se vrátili do loftu podal mi Tobias pakl papírů – asi dvacet pozvánek na party jen na dnešní den. „Vyber si,“ řekl Tobias.

Nejlépe vypadala pozvánka baru Tausend. Tento bar byl jedním z těch míst, kam každý příjde nahozený jak na fashion week, s odměřeným výrazem, sedne si na kožené sofa, a slibuje si, že s jednou skleničkou šampusu vydrží celý večer. My jsme do baru dorazili kolem desáté večer. Přesně ve chvíli, když si už téměř každý návštěvník objednával třetí rundu a zvažoval, že by přece jen jednu slupku své ochranné, neproniknutelné schránky mohl odložit. Procházeli jsme uličkou mezi barem a stolky. Bylo to zcela jasné a viditelné. Na Tobiase dělala oči prakticky každá druhá bytost ženského pohlaví.

„Tys' spal se všema, co?“ zeptal jsem se Tobiase a on se zatvářil jak (ne)vinná Roxie Hartová před porotou.

Tobias mě u stolu představil svým přátelům a já stiskem ruky, nebo pusou na tvář, najednou získal osm nových známých - dvě modelky, dva modely, fotografa, novináře, zpěváka a DJe. Tím, že mě Tobias představil jako veleúspěšného sloupkaře pojali ostatní u stolu, že se setkávají s českou verzí Gerainta Andersona. V sebeobraně jsem do sebe obrátil protokolovou skleničku šampusu a všechno jim odkýval. Po bezpočtu dalších skleniček, objednala Agnes tác panáků různě ochucených vodek. Protože nikdo nechtěl, obětovala se sama. Při skořicové vodce však přestala polykat a bylo jasné, že večírek skončil.

Chudák holka se bezmyšlenkovitě potácela přeplněným barem a dělala klukům sexuální návrhy. Na chodníku před barem si vyhrnula minisukni, padla na kolena a co jí plíce a hlasivky dovolovaly německy zařvala: „Tobiasi, udělej mi dítě, kurva! Teď a tady!“ Tobias ji nacpal do taxíku a zabouchl dveře.

Protože jsem chtěl Tobiasovi dopřát zasloužený relax řekl jsem: „Klidně s ní jeď.“

„No, promiň, ale v její pochvě jsem už jednou byl a fakt to stačilo.“

Lidé často rádi opakují chyby. Ale ne proto aby se poučili, ale proto, aby zjistili, jestli se už věci náhodou nemají jinak. A čekají, že se změní bez jejich přičinění. V případě Tobiase a Agnes bylo více než jisté, že pokud to stačilo jednou, podruhé už k tomu nedojde. Šance na změnu totiž nebyly žádné.

Být impulsivní a udělat krok do neznáma je odvážné a může to být začátek životního dobrodružství. Mnohem větší adrenalin ale je postavit se vlastním problémům čelem. Pokud se k nim otočíte zády, riskujete, že vám v zápětí podtrhnou židli. Pokud od nich utečete, opustíte tak vše na čem vám záleželo. A jak se říká, utečeš jednou, budeš utíkat celý život.

Trh Mrch promo

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!