Teatrální Anna Karenina

Publikováno: 12.12.2012 11:11 | Jiří Hofbauer

Příběh z carského Ruska konce 19.století kdy kola osudu semlely (a to doslova) nevěrnou ženu vysoce postaveného státního úředníka zná snad úplně každý. Většinou proto, že ruský realismus je součástí školních osnov a tak pokud chcete mít maturitu musíte vědět kdo to byl Lev Nikolajevič Tolstoj, co napsal a o čem to bylo. A vzhledem k tomu, že holá dějová kostra je už natolik ohlodaná, tohle filmové zpracování jí vrací tělo. Přesto ji nechává živočišně odhalenou, bez vrchní slupky kůže, aby byl vidět každý záškub mysli.

Když v červnu letošního roku byl zveřejně trailer na britskou Annu Kareninu nepřipouštěl jsem si, že by mě tahle opulentně vystavěná podívaná mohla zaujmout. Bristký režisér Joe Wright, britský (původem český) scénárista Tom Stoppard, převážně britští herci jako Keira Knightley, Jude Law nebo Aaron Taylor-Johnson. Byl jsem si jistý, že to bude další na efekt natočená klasická knihovna. Trailer totiž (jak to bývá zvykem) vytáhl ty nejlepší z nejpompéznějších záběrů. Upoutávka vás tak láká na jednu velkou tragédii plnou záklonů, úklon, výpadů a explozí v oligarchickém, křišťálem a saténem přeplněném světě. Jenže kam se poděla ta původní myšlenka Lva Nikolajeviče Tolstého, že velká lovestory se může stát v každé společnosti?

3

Zdroj: IMDB.com

Je tam. Ba co víc. Dvouhodinový snímek ukazuje ruskou společnost sešněrovanou v korzetu vyztuženém společenskými pravidly v tom nejkritičtějším světle od úvodní předehry až po závěrečnou oponu. Film dodržuje děj knižní předlohy. Jen s jediným nerealistickým rozdílem – společnost carského Ruska je znázorněna jako jedno velké divadlo. Jeviště je středobodem zájmu společnosti, hlediště a lóže plné aktérů, o kterých se zrovna nemluví a děsí se, že by i na ně mohl namířit reflektor veřejného zájmu a tak raději mluví o druhých. Provaziště a portály plní lidé na okraji společnosti jejichž hlas nemá význam a vidět je není zajímavé. Cesta z divadla vede skrz horizont (zadní stěna jeviště), který zároveň i postavy dělí od reálného světa. Jenže když za něj někdo vkročí jak se může vrátit? Proč by se vracel když už jednou odešel?

Doposud každé filmové zpracování Anny Kareniny mělo jasné daný epický ráz. Proto bylo jen otázkou času kdy to někdo posune někam kamkoliv jinam. Po vzoru transformování patrně neslavnější tragédie o lásce Romea a Julie se dalo čekat, že někdo Kareninu přesunu do gothic společnosti náctiletých stejně tak jako do světa HIV pozitivních. Režisér Joe Wright společeně se scénaristou Tomem Stoppardem však nechali Annu v klasickém světě koňmi tažených saních a povinnosti, že slušné rodiny přijímají vždy v úterý a ve čtvrtek. Právě účast tradičního divadelníka dalo vzniknout vizuálně jedinečné podívané, která je mnohem více než je historický film, romantická freska nebo pompézní kinohit stáhnutý mezi divadelní kulisy.

7

Zdroj: IMDB.com

Film je tak trochu hrací skříňkou. Jakmile jednou začne, musí se dohrát. A i když uhání jako vlak po Transsibiřské magistrále je zde čas na hluboké city, cnostné myšlenky i osobní selhání. I scény které zrovna textem neoplývají jsou zase natolik citově vyhrocené a obrazově bohaté, takže nelze říct že film stojí.

Vzhled nové Anny Kareniny v podání Keiry Knightley už byl mnohokrát komentován. Plochost ztvárněné postavy jí ale vytýkat nelze. Naopak. Dobře podala tu snadnou otřesitelnost Anny, která si je vším tak jistá do té doby, než jí někdo dá šanci vykolejit.

5

Zdroj: IMDB.com

Naopak dokonale neústupný je ve své roli Jude Law. Chtělo by se říct, že nevyjde z role váženého ministra a milujíícho manžela. Je to přesně ten typ soustředěného muže, který když něco vidět nechce, tak to nevidí. Když o něčem mluvit nechce, tak nemluví.

4

Zdroj: IMDB.com

Vronskému především v podání Aarona Taylor-Johnsona nevidíte do karet. Je zde znázorněn jako lovec a Anna, vdaná oběť, kterou si vyhlídl a bude ji hnát tak dlouho dokud se nestane jejím vrahem. Jsou části, kdy jejich lásce budete přát, ale pak vás napadne Proč ona? Máš tam sál plný svobodných!

1

Zdroj: IMDB.com

Zvláštní pozornost patří i Domhnallu Gleesonovi, který výtečně ztvárnil postavu Konstantina Dmitriče Levina, která jde proti proudu společnosti. Respektive se s nimi nemíchá. Tolstoj v této postavě se silnými autobiografickými prvky vytvořil prototyp (až ideál) milujícího člověka. Milujícího lidi, přírodu, práci, každý všední den. V tomto zpracování je ale spíše idealistický, lehce naivní, skutečně nezkažený člověk, než jak byl často přetvářen do podoby vlka samotáře, který se z velkého světa večírků stáhl do ústraní na venkov.

8

Zdroj: IMDB.com

Hudbu složil Dario Marinelli a výsledná stopa je opravdu povedená. Přesně odhadl, kde si může dovalit lehce fraškovitou skočnou, kde nutno dopsat operní árii a kdy scénu nejlépe podtrhnout tahy smyčce a piano.

Ruské klasiky by prý měli točit pouze ruští režiséři. Nikdo jiný je prý nepřenese na plátno dostatečně kvalitně a nezachytí všechno to co knihy nabízejí. Jenže není literatura jako každé umění o tom, abychom si na něj každý udělali vlastní názor? Pokud nejsou věci jasně dané a je šance o nich uvažovat není přece správná, tak jako není špatná odpověď. Před tímhle snímkem dveře rozhodně nezavírejte se. Třeba vás úplně nepohltí, ale budete se chtít třeba jen dívat. Možná, že to tentokrát dopadne úplně jinak...

Hodnocení článku:



Komentáře

Hodinky CASIO PRW 5000-1 Hodinky CASIO PRW 5000-1 Ačkoliv je hodinková řada CASIO PRO TREK určena hlavně pro speciální outdoorové aktivity a sporty typu plachtění, běh, treking, horolezectví... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!