Do středu Země za diamanty

Publikováno: 13.06.2012 17:12 | Ondřej Fér

Dodnes je vzdušný prostor okolo sibiřského městečka Mirnyj uzavřený. Sání, vznikající nad více než kilometr hlubokou šachtou diamantového dolu Mir, dokáže strhnout z oblohy vrtulník i dnes, ačkoliv těžba kimberlitu v nejhlubším dole světa právě před rokem skončila.

Podmínky v jakutské oblasti Ruska jsou příšerné. V létě tajgu zamořují oblaka neodbytného bodavého hmyzu, teplota stoupá ke čtyřiceti stupňům. V zimě padá tak hluboko, že v nádržích zamrzá nafta a olej. Právě tady začaly ve čtyřicátých letech minulého století expedice hledat nerostné bohatství.

Nečekaný úspěch přišel po téměř dvou desetiletích, vyplněných nezměrným utrpením výzkumníků. Expedice, kterou vedl akademik Jurij Chabardin společně s Jekatěrinou Jelaginovou a Viktorem Avdějenkem, objevila v roce 1955 na ostřích vrtáků ke zkoumání podloží stopy kimberlitu.

Diamanty. Našli diamanty.

Velká jáma

Kimberlit, ve skutečnosti nic víc než sloučenina uhlíku, přišel ke svému jménu na druhé straně zeměkoule v červnu 1871. Tehdy dnes už bezejmenný nádeník nalezl poblíž vesnice Kimberley na pozemcích bratří de Beerů surový diamant vážící téměř 17 gramů.

Kimberley Velká jáma

Zdroj: roomsforafrica.com


V tehdejší Rhodesii, dnešní Jihoafrické republice, okamžitě vypukla diamantová horečka. Do roku 1914 tisíce dělníků vykopali 22 milionů tun hlušiny a vyhloubili 240 metrů hluboký důl, zvaný Velká jáma. Jedná se patrně o nejhlubší díru, vykopanou lidskýma rukama. Dnes se v ní vytvořilo jezero s obvodem 1,6 kilometru hluboké 40 metrů. Zabírá zhruba dva hektary plochy.

V průzračně modré vodě umělého jezera bývají za dobrého počasí nicotné pozůstatky těžních zařízení na dně. I po sto letech spodní proudy čas od času z dávno uzavřených šachet vyplavují tělesné pozůstatky dělníků, kteří za posedlost diamanty zaplatili životem.

Těžba diamantů ve Velké jámě trvalo 43 let; hloubilo ji hrubým odhadem 50 tisíc mužů, z nichž přinejmenším osm tisíc zde zemřelo. Vytěžili 2,72 tuny diamantů.

Velká jáma dnes patří do světového dědictví UNESCO; měla by být především připomínkou toho, jak nesnadné a ošidné může být pokoušet se vyčíslit hodnotu diamantů jen penězi. Ty ve skutečnosti tvoří jen zlomek hodnoty drahých kamenů. Jejich skutečná cena spočívá, říká se, v ceně krve, která byla prolita, než se diamant dostal k majiteli.

Důl Mir

V roce 1957 ocenili Jurije Chabradina titulem Hrdina Sovětského svazu. Ten se obvykle uděloval za hrdinství v boji. Podmínky v okolí Mirného ale byly takové, že se přežití v nich dalo srovnávat s bojem muže proti muži na frontě.

Důl Mir

Zdroj: destinationspoint.com


První domy se v zimě zničehonic propadly do země; dělníci zůstali vystavení mrazům přes čtyřicet stupňů pod nulou. Nikdy si nepodařilo zjistit, kolik jich v prvních rocích existence dolu Mir podlehlo krutým sibiřským podmínkám.

Další stavby už stály na kůlech. Jen tak se dá zabránit tomu, aby vlivem tepla v domech nerozmrzalo podmáčené podloží, v němž se jinak stavby doslova utopí během několika vteřin se vším a všemi uvnitř. Veškerá energie se do dolu musela dodávat desítky kilometrů, protože lokální podmínky vylučovaly možnost postavit poblíž dolu byť jen generátorovou stanici.

Přesto dělníci během tří let vyhloubili 525 metrů hlubokou důlní šachtu – hlubší je jen americký porfyrový důl v Binghamském kaňonu u Salt Lake City.

V šedesátých letech už se v Miru těžily neskutečné dvě tuny diamantů ročně, tedy za jediný rok téměř tolik, co vydala jihoafrická Velká jáma za více než čtyři desetiletí. Největší diamant vydal Mir den před Vánoci roku 1980. Vážil 68 gramů a dostal jméno „26. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu.“

Po rozpadu SSSR začala těžba upadat k velké radosti společnosti De Beer, pro jejichž diamantové doly v Africe se Mir stal nevítanou a tvrdou konkurencí. Ještě v devadesátých letech minulého století vydělával poslední majitel Miru, společnost Alrosa, ročně 600 milionů dolarů, přestože se v tuně hlušiny nacházelo pouhého 0,4 gramu diamantů.

Právě před rokem těžba v dolu Mir definitivně skončila. Nakonec se zkušební vrty dostaly až do hloubky 1,2 kilometru.

Aby zamezili prudkému proudění vzduchu do Miru, vystlali majitelé dno dolu v pokusu o zaslepení štol 45metrovou vrstvou pryže. Nepomohlo to. Sání je tak velké, že dokáže do Miru strhnout z oblohy vrtulník vzdálený až čtyři kilometry.

Společnost Alrosa v současné době plánuje svoje zkušenosti využít v nových nalezištích. Ta se nacházejí v oblastech Afriky, kde právě zuří nepřehledné občanské války. Diamanty o svou cenu vyčíslenou prolévanou krví nepřijdou.

Hodnocení článku:



Komentáře

František Segrádo je renesanční muž! František Segrádo je renesanční muž! František Segrado je člověk s neuvěřitelně příjemným hlasem a už díky tomu se na setkání s ním opravdu těšíte. Když... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!